H+H strana 5 z 9

V esejisticky pojatých kapitolách a zároveň dílčích studiích zde anglický kulturní historik P. Burke barvitě vylíčil život společnosti renesanční a barokní Itálie. Odvážně se pokouší aplikovat specificky přizpůsobené metody sociální a kulturní antropologi

Pardubický básník Miloš Vodička je spřízněn s duchovní a literární generací, která se v šedesátých letech seskupila kolem bratří Vokolků. Náležel k ní např. předčasně zesnulý Jiří Pištora, Petr Kabeš nebo Jiří Gruša. Tragický spodní tón Vodičkova lyrickéh

Čtyřdílná básnická sbírka vnáší do pozoruhodného oblouku autorovy dosavadní tvorby akcent vesmírný, objektivizující, někdy i hymnický. Dřívější experimentální charakter Štolbovy lyriky ustupuje do druhého plánu, aby se v prvním vyjevila poezie jako gejz

Pardubický básník Miloš Vodička je spřízněn s duchovní a literární generací, která se v šedesátých letech seskupila kolem bratří Vokolků. Náležel k ní např. předčasně zesnulý Jiří Pištora, Petr Kabeš nebo Jiří Gruša. Tragický spodní tón Vodičkova lyrickéh

Proslulý historik náboženství, filozof, spisovatel a publicista (1907–1986) vypovídá o svém dětství v Bukurešti za první světové války, o prvních přátelstvích, zálibách pro přírodní vědy, filozofii a literaturu i o svém pozdějším odjezdu do Kalkaty, který předurčil jeho další životní dráhu. V Indii studoval pod vedením filozofa S. Dásgupty, žil v poustevně na břehu Gangy a hlavně si osvojoval myšlenkové dědictví jógy. Po návratu do vlasti se čile účastnil kulturního dění, na Bukurešťské univerzitě přednášel dějiny indické filozofie a dostalo se mu uznání i jako romanopisci. Ve 2. polovině 30. let sice musel pro údajnou nemorálnost svých prozaických děl, napadaných tradicionalisty, z univerzity odejít, vstoupil do diplomatických služeb a působil v Anglii a Portugalsku, ale jeho literární tvorba a badatelská činnost tím nikterak neutrpěla. Po 2. světové válce se do Rumunska, kde byl uznáván za vůdčí intelektuální osobnost své generace, již nevrátil a jako historik náboženství musel znovu začínat od píky, než se mu dostalo plného uznání ve Francii a posléze ve Spojených státech, kde pro něho zvlášť zřídili katedru. Když jako rozhořčený mladý muž v roce 1927 vyhlašoval válku „stařešinům“ a vyzýval mladé tvůrce, aby pracovali tak, jako by před sebou měli poslední rok života, zároveň tím bezděky vytyčil svůj vlastní životní program. Eliadův život je vskutku naplněn tvořivou, činorodou prací, jejímž výsledkem je rozsáhlé badatelské dílo světového významu. V Pamětech se pokouší podat co nejplastičtější obraz světa, jehož skrytý smysl se vždycky snažil postihnout, a na pozadí velkých dějinných událostí nám umožňuje krok za krokem sledovat svůj odborný růst. Činí tak poutavou formou, která prozrazuje autorovu beletristickou průpravu.

Sugestivní a ojediněle otevřená zpověď sudetského Němce, rodáka z Bruntálu, který se dosud nesmí-řil s "odsunem" či "vyhnáním" původního německého obyvatelstva z českého pohraničí. Rudolf Schnittner, jehož mateřským jazykem je němčina, se až do ilegálního odchodu z Československa v roce 1965 cítil být mnoha kořeny spojen s českým národem a jeho kulturou, kterou si v imaginárních dopisech svému českému příteli Jendovi evokuje, ale k níž je zároveň i kritický (zejména ksoučasnosti) z pohledu člověka, který sice nenašel v Německu svůj nový domov, ale přinejmenším zázemí, nadhled a odstup od české reality... Schnittnerova kniha je autentickým svědectvím a cenným vkladem do obnovovaného česko-německého dialogu.

Sugestivní a ojediněle otevřená zpověď sudetského Němce, rodáka z Bruntálu, který se dosud nesmí-řil s "odsunem" či "vyhnáním" původního německého obyvatelstva z českého pohraničí. Rudolf Schnittner, jehož mateřským jazykem je němčina, se až do ilegálního odchodu z Československa v roce 1965 cítil být mnoha kořeny spojen s českým národem a jeho kulturou, kterou si v imaginárních dopisech svému českému příteli Jendovi evokuje, ale k níž je zároveň i kritický (zejména ksoučasnosti) z pohledu člověka, který sice nenašel v Německu svůj nový domov, ale přinejmenším zázemí, nadhled a odstup od české reality... Schnittnerova kniha je autentickým svědectvím a cenným vkladem do obnovovaného česko-německého dialogu.

Současná polská spisovatelka a reportérka Agáta Tuszyńská se vydala po stopách známého spisovatele, nositele Nobelovy ceny, Issaca Bashevise Singera, od jeho narození v polském městečku Leoncině až do jeho smrti v Miami Beach na Floridě. Využívá vzpomínek lidí, kteří spisovatele znali a rovněž i těch, kteří znali prostředí starého Polska, v němž vyrůstal."Singer, jediný nositel Nobelovy ceny za Židovskou literaturu a bezdomovský židovský jazyk", píše autorka, "autor Hlupáka Gimpla, Rodiny Moskatovy a Kejklíře z Lublinu, pocházel ze židovské rodiny usazené nad Vislou dlouhá léta. Lze předpokládat, že nebýt války a Hitlerova běsnění, mohli bychom navštěvovat jeho hrob na židovském hřbitově v Husí ulici ve Varšavě, nedaleko míst, kde strávil dětství a mládí. To, že se ocitl za oceánem a jeho literární zralost připadla Americe, se zdá být otázkou historické náhody." Kniha je psána poutavě, autorka využívá vyprávění přímých svědků, což vede k oživení celého textu.

Publikace je výběrem studií ze dvou knih amerického literárního vědce Reného Welleka (Concepts of Critism a Discriminations: Further Concepts of Critism). Autor se v nich pokouší o synetizující pohledy na problematiku pojetí literární historie, teorie a kritiky, přičemž mu jde především o projasňování širokého spektra výrazně odlišných metodologií a pojmů ustavujících se v evropské i zámořské historii těchto disciplín. René Wellek přitom těží jak ze své hluboké znalosti evrospkého strukturalizmu a komparatistiky, tak z pochopení amerických literárněvědných tradic spojených především s "novou kritikou". Editorem svazku a autorem doprovodné studie je Vladimír Papoušek.

Mozart – oslavované zázračné dítě, později osamělý a zapomenutý umělec, který zemřel jedem a skončil v chudinském hrobě? Volkmaru Braunbehrensovi se pokusil touto obsáhlou monografií posledních deseti let Mozartova života odstranit lety ustálené falešné interpretace a podat výpověď o okolnostech, které tento umělecký život provázely. Na podkladě původních pramenů tak vzniká živý společensko-historický obraz skladatele jako sebevědomého, uznávaného muže, který také dobře vydělával. Braunbehrens ukazuje umělce na pozadí všedního dne josefínské Vídně – jak žil, jak bydlel, jak pracoval a jak cestoval. Dozvíme se také, jak vypadal a jak se choval. Braunbehrensovým cílem není za každou cenu bořit legendy, ale přimět čtenáře (a znalce Mozartovy hudby), aby uměleckou osobnost vnímal v ověřených kontextech. Publikace je zahrnuta do projektu Mozart Praha 2006, který je připravován ve spolupráci s hlavním městem Prahou a podporován Ministerstvem kultury ČR.

Skleník je první knižní sbírkou autorky a představuje vybrané texty rámcově z let 1985-1995.

Skleník je první knižní sbírkou autorky a představuje vybrané texty rámcově z let 1985-1995.

Ve své knize reportáží To ty jsi Daniel zachytila současná polská spisovatelka a reportérka Hanna Krallová osudy polských, židovských i německých postav v době druhé světové války, za totalitního režimu i v současnosti. Příběhy psané formou reportáží představují osudy konkrétních lidí, jejichž charakter je hluboce psychologicky prokreslen.

Autor se v jedné ze svých nejznámějších knih zaměřil na struktury a jevy, které mají svůj původ ve středověku a v určité formě přežily do současnosti. S mnohými z nich se setkáváme v běžném životě doslova na každém kroku, jen je nedokážeme rozpoznat. Fuhrmann hledá kořeny takových jevů, jako jsou každodenní pozdravy, ekonomické myšlení, pojetí pravdy, nepřátelství mezi národy, názory na úrokové sazby, otázka celibátu, řády za zásluhy nebo vnímání smrti. Na příkladu císaře Barbarossy ukazuje, jak se někdy středověká skutečnost stává novodobým ideálem, a ten formují ideologické potřeby. Barbarossův duch pomáhá oživit ducha národa, dočká se i vtělení do osoby nacistického důstojníka, historie se jakoby navrací zpět. Aby ukázal absurdnost podobných návratů, analyzuje Fuhrmann Barbarossovo politické počínání a cíle a výsledek srovnává s účelovými dezinterpretacemi devatenáctého a dvacátého století. Přitom nezapomíná ani na takový středověk , který žije vlastním životem v textech moderních a postmoderních autorů v čele s Umbertem Ekem.

Tajemství vytváří dějiny a konstituuje lidskou duši, tvrdí v jednom z esejů českobudějovický spisovatel, básník a esejista Věroslav Mertl. Jak doznává, deníkové záznamy začal psát na popud svého otce už jako osmiletý chlapec. Je si ovšem vědom určité problematičnosti a subjektivnosti deníkových poznámek a postřehů, ale domnívá se, že i ony náleží do publikovatelné literatury a nejsou vždy jen privátní záležitostí. To potvrzuje i úspěch jeho knihy deníkových úvah a reflexí Kruhy pod očima, která vyšla v roce 1995 a zahrnovala texty z let 1954 až 1994. Na ni volně navazuje "druhá kniha" Kruhů pod očima, v níž je Mertl důvtipným, někdy i nesmiřitelným glosátorem a kritikem vnějšího životaběhu, ale především filosofujícím a moudrým člověkem, odmítajícím nápory postmoderního relativismu hodnot a naopak se navracejícím v duchu své hloubce křesťanské víry a morálky k hodnotám a jistotám trvalým a sebezáchovným.

Tajemství vytváří dějiny a konstituuje lidskou duši, tvrdí v jednom z esejů českobudějovický spisovatel, básník a esejista Věroslav Mertl. Jak doznává, deníkové záznamy začal psát na popud svého otce už jako osmiletý chlapec. Je si ovšem vědom určité problematičnosti a subjektivnosti deníkových poznámek a postřehů, ale domnívá se, že i ony náleží do publikovatelné literatury a nejsou vždy jen privátní záležitostí. To potvrzuje i úspěch jeho knihy deníkových úvah a reflexí Kruhy pod očima, která vyšla v roce 1995 a zahrnovala texty z let 1954 až 1994. Na ni volně navazuje "druhá kniha" Kruhů pod očima, v níž je Mertl důvtipným, někdy i nesmiřitelným glosátorem a kritikem vnějšího životaběhu, ale především filosofujícím a moudrým člověkem, odmítajícím nápory postmoderního relativismu hodnot a naopak se navracejícím v duchu své hloubce křesťanské víry a morálky k hodnotám a jistotám trvalým a sebezáchovným.