H+H strana 7 z 7

Tajemství vytváří dějiny a konstituuje lidskou duši, tvrdí v jednom z esejů českobudějovický spisovatel, básník a esejista Věroslav Mertl. Jak doznává, deníkové záznamy začal psát na popud svého otce už jako osmiletý chlapec. Je si ovšem vědom určité problematičnosti a subjektivnosti deníkových poznámek a postřehů, ale domnívá se, že i ony náleží do publikovatelné literatury a nejsou vždy jen privátní záležitostí. To potvrzuje i úspěch jeho knihy deníkových úvah a reflexí Kruhy pod očima, která vyšla v roce 1995 a zahrnovala texty z let 1954 až 1994. Na ni volně navazuje "druhá kniha" Kruhů pod očima, v níž je Mertl důvtipným, někdy i nesmiřitelným glosátorem a kritikem vnějšího životaběhu, ale především filosofujícím a moudrým člověkem, odmítajícím nápory postmoderního relativismu hodnot a naopak se navracejícím v duchu své hloubce křesťanské víry a morálky k hodnotám a jistotám trvalým a sebezáchovným.

Proslulý historik náboženství, filozof, spisovatel a publicista (1907–1986) vypovídá o svém dětství v Bukurešti za první světové války, o prvních přátelstvích, zálibách pro přírodní vědy, filozofii a literaturu i o svém pozdějším odjezdu do Kalkaty, který předurčil jeho další životní dráhu. V Indii studoval pod vedením filozofa S. Dásgupty, žil v poustevně na břehu Gangy a hlavně si osvojoval myšlenkové dědictví jógy. Po návratu do vlasti se čile účastnil kulturního dění, na Bukurešťské univerzitě přednášel dějiny indické filozofie a dostalo se mu uznání i jako romanopisci. Ve 2. polovině 30. let sice musel pro údajnou nemorálnost svých prozaických děl, napadaných tradicionalisty, z univerzity odejít, vstoupil do diplomatických služeb a působil v Anglii a Portugalsku, ale jeho literární tvorba a badatelská činnost tím nikterak neutrpěla. Po 2. světové válce se do Rumunska, kde byl uznáván za vůdčí intelektuální osobnost své generace, již nevrátil a jako historik náboženství musel znovu začínat od píky, než se mu dostalo plného uznání ve Francii a posléze ve Spojených státech, kde pro něho zvlášť zřídili katedru. Když jako rozhořčený mladý muž v roce 1927 vyhlašoval válku „stařešinům“ a vyzýval mladé tvůrce, aby pracovali tak, jako by před sebou měli poslední rok života, zároveň tím bezděky vytyčil svůj vlastní životní program. Eliadův život je vskutku naplněn tvořivou, činorodou prací, jejímž výsledkem je rozsáhlé badatelské dílo světového významu. V Pamětech se pokouší podat co nejplastičtější obraz světa, jehož skrytý smysl se vždycky snažil postihnout, a na pozadí velkých dějinných událostí nám umožňuje krok za krokem sledovat svůj odborný růst. Činí tak poutavou formou, která prozrazuje autorovu beletristickou průpravu.

Světově známý sociolog, novinář a politik se vrací ke svému dětství a k začátkům své novinářské, vědecké i politické kariéry. Nejedná se o klasickou autobiografii nejen proto, že vyprávění končí ještě před autorovým věkem třiceti lety ale také protože se Dahrendorf nesnaží svůj život podávat jako jeden souvislý příběh, jehož jednotlivé kapitoly na sebe harmonicky navazují. Dahrendorf, který strávil velkou část života v anglosaském prostředí, pochází z významné hamburské sociálnědemokratické rodiny. Velkou část knihy věnuje právě svým německým kořenům, otci, který byl poslancem říšského sněmu, odpůrcem a vězněm nacistického režimu a posléze významným politikem poválečného Německa, a svému mládí v pohnutých třicátých a čtyřicátých letech 20. století. Prozrazuje ale rovněž mnohé ze zákulisí univerzitního a politického života prvního desetiletí západoněmeckého státu, tedy života, jehož se sám velice aktivně účastnil. Přes záměrně mozaikovitý charakter Dahrendorfových vzpomínek se jedná o strhující vyprávění, v němž nechybí vážné momenty (včetně těch, kdy jde doslova o život), a autor čtenáře na mnoha místech překvapí schopností sebeironie a anglickým humorem. Přeložil Matěj Spurný.

Básnická sbírka z let 1965 - 1996.

Básník a prozaik prožil v dětství v obci Slověnice na Vlašimsku. Na Pedagogické fakultě V Českých Budějovicích vystudoval češtinu a dějepis. Od roku 1986 žije v Benešově, kde vyučuje na gymnáziu. V roce 1995 publikoval básnický debut Archeologie svědomí.

Životopis slavné anglické spisovatelky Jane Austenové (1775–1817) vychází v době zvýšeného zájmu o její dílo i díky filmovým přepisům románů Rozum a cit a Pýcha a předsudek. Austenová se narodila v 18. století, čtrnáct let před Francouzskou revolucí, v rodině venkovského pastora a na rodině byla až do své smrti zcela závislá, protože se nikdy neprovdala. Svá mistrovská díla, postihující společenské poměry na venkově i psychologii vystupujících postav, psala tajně. Romány, které vyšly za jejího života, uveřejňovala pod pseudonymem „By a lady“. Biografie J. Austenové od německé autorky nasvěcuje život „anglické Jane“ , jak ji nazývají Britové, z překvapivých úhlů. Rovněž doba a místo jejího života, které sama Austenová zachycuje tak poutavě, E. Maletzke popisuje nejen zasvěceně, ale i čtivě. Text knihy doplňuje chronologický životopisný přehled, soupis literatury a rejstřík. Elsemarie Maletzke je erudovaná životopiskyně anglických spisovatelek 19. století. Kromě Austenové napsala biografické portréty sester Brntëových (Das Leben des Brontës) a Georgie Eliot.

Po úspěchu I. dílu svých pamětí - Moje mladá léta - který byl tři měsíce na seznamu bestsellerů v USA a vyšel v Německu, Japonsku, Izraeli, Finsku, Jugoslávii i v Polsku, se autor rozhodl na naléhání veřejnosti pokračovat druhým dílem. Kniha zahrnuje období po 2. světové válce, kdy byl život velkého klavíristy rozdělen mezi Evropu a Spojené státy, pořádal nejméně sto koncertů ročně, obdržel za účasti prezidenta Kennedyho čestný doktorát Yaleovy univerzity a střetával se nejen s hudebníky z celého světa, ale i s mnoha zajímavými lidmi, například s Pablem Piccasem, Janem Masarykem a dalšími.