H+H

Německo literární je souborem fejetonů o německých spisovatelích, ale také o jinonárodních slovesných tvůrcích, kteří jistou dobu pobývali v Německu. Vedle německých literátů klade František Všetička důraz rovněž na české spisovatele, kteří se do Německé spolkové republiky uchýlili v čase komunistické totality (L. Koval, M. Nápravník, K. Trinkewitz, K. Kryl aj.) Německé území se zároveň stalo přitažlivým magnetem pro tvůrce z cizích zemí (S. Crane, F. M. Dostojevskij, L. N. Tolstoj aj.). Publikace, která je osobitým literárním průvodcem po místech spjatých s životem a tvorbou pojednávaných autorů, je doprovázena více než stovkou Všetičkových fotografií.

Kniha přináší v intencích snahy po vyrovnání se s minulostí varování před možným opakováním života v totalitě na podkladě životního příběhu ženy, spisovatelky, novinářky, překladatelky, divadelní kritičky Marie Majerové, která se svou celoživotní literární prací a politickou činností podílela na zrovnoprávnění ženy a dítěte. Pocházela z proletářského prostředí, jež ji formovalo. Vždy toužila po "nejkrásnějším světě", jehož uskutečnění očekávala po dovršení socialistické revoluce. Na čas se rozešla s KSČ, ale vždy se zajímala o sociální problémy. Samostudiem, houževnatostí, pílí a svým šarmem se dokázala literárně i společensky prosadit; v době Masarykovy republiky získala nejvyšší literární ceny, roku 1947 titul národní umělkyně, komunističtí vládcové jí udělovali politické řády. Kniha seznamuje se spisovatelčiným vývojem od anarchismu, sociální demokracie, komunismu a avantgardy až ke stalinismu; přináší literárně politické informace od 19. století do roku 1967.

Kniha Signum laudis představuje autentické paměti venkovského lékaře MUDr. Jana Kořenského (18861971), který se za první světové války účastnil bojů na jihozápadní frontě. Z války si odnesl hned dvě vysoká vojenská vyznamenání Signum laudis, a to každé od jiného císaře. První od Františka Josefa, druhé od jeho nástupce císaře Karla. Po válce se vrátil do jihočeských Bernartic, kde navázal na svoji praxi venkovského lékaře. Tato vzpomínková faktografická próza je psána formou dialogu a přináší nostalgii i prvky humoru. Půvabná je atmosféra večerů, kdy starý pán, už na konci života, předčítá u krbu v klidu pracovny nebo v podzimní zahradě. Jeho rozhovory s vnučkou jsou poznamenány smutkem po uplynulém čase a lidech, kteří už odešli. Začíná dětstvím, pokračuje studentskými léty, líčí svou účast v balkánské válce a potom v první světové válce, kdy působil ve štábu arcivévody Evžena. V roce 1918 se šťastně vrátil domů ke své práci a k rodině, manželce a prvorozenému synovi.

Francie literární je soubor fejetonů o francouzských spisovatelích a jinonárodních slovesných tvůrcích, kteří delší nebo kratší čas ve Francii pobývali a tvořili. Jednotlivé texty jsou výsledkem několikerých pobytů v Balzakově zemi, během nichž autor pořídil také řadu fotografií, jež tyto fejetony a zároveň medailony doprovázejí. Snahou autora bylo, aby slovesný text a fotografický materiál tvořily souvztažný celek. Čtenář prostřednictvím tohoto svazku nahlédne do míst spojených s životem a dílem Balzakovým, Baudelairovým, Daudetovým, Rollandovým, Rimbaudovým, ale také Buninovým, Feuchtwangerovým, Hemingwayovým, Werfelovým nebo českých literátů Karla Čapka, Jana Čepa, Vítězslava Nezvala, Jana Palivce, Jana Vladislava, Karla Zlína a mnohých jiných.

Už svým názvem mohou Nizozemské listy Ivo Šebestíka odkazovat na známé cestopisné črty Karla Čapka, jakými jsou Anglické listy, Italské listy nebo Obrázky z Holandska. Ivo Šebestík v osobitém kulturním a dějepisném průvodci po Nizozemí vytváří do detailů propracovaný obraz nizozemských provincií a starobylých měst, ale zároveň čtivou formou seznamuje s historickými milníky této země, s její bohatou kulturou a uměleckými osobnostmi světa literárního, výtvarného, architektonického, hudebního či filosofického. Pozornost věnuje také svorníkům mezi Holandskem a Čechami, kde se neomezuje pouze na Jana Ámose Komenského. Text nabitý fakty, jmény a událostmi je obohacen autorovou zkušeností a množstvím poutavých postřehů ze současného Holandska včetně povahopisné charakteristiky jeho obyvatel, kuchyně, líbezného a nezaměnitelného koloritu této prostorově sevřené a zalidněné evropské země, která svádí věčný boj s mořem o svá pečlivě kultivovaná území. Knížku doplňují autentické kresby autorova bratra Karla Šebestíka.

Autorka útlého svazku memoárových črt Pražská zima, ale především básnířka, jejíž anglicky psané verše vyšly v několika sbírkách, se narodila v Karlových Varech v roce 1927 v židovské rodině obchodníka Steina. Těsně před Hitlerovým obsazením Sudet odešla rodina do Prahy a pokoušela se neúspěšně o emigraci z Československa. Počátkem roku 1939 kontaktovali rodiče Trevora Chadwicka, který spolu s Nicholasem Wintonem organizoval transporty židovských dětí z Prahy do Londýna. Od roku 1939 dosud žije autorka osobitých básnických reflexí a útržků někdy tíživých, jindy však i veselých a šťastných vzpomínek v Anglii, kde se roku 1949 provdala za uprchlíka z Vídně Adolfa Mayera. Český výbor z její lyrické tvorby v překladu Jitky Herynkové nese název jedné z básní Daleko od domova. Je průřezem básnickou tvorbou autorky vstřebávající ve svém díle anglofonní lyrickou tradici i vzdálený ohlas české poezie. Verše jsou doplněny překladem memoárů Pražská zima a rovněž dobovými fotografiemi autorky a jejích nejbližších z archivu Gerdy Mayerové. Doslovem knihu opatřila Sabine Voda Eschgfäller.

Americký básník Sylvester Pollet (1939-2007) byl výraznou postavou olomouckého festivalu Poezie bez hranic 2002 a jedním ze stěžejních amerických nakladatelů představujících české básníky v angličtině. Rozsáhlý výbor z Polletovy poezie citlivě přeložil básník Petr Mikeš. Publikace obsahuje stručný Polletův životopis a komentovanou analýzu jeho celoživotního díla, zabývá se jeho českou a americkou recepcí a vysvětluje Polletovu poezii v kontextu jeho buddhistického vyznání a přesídlení do státu Maine. Výbor z Polletovyýh básní Verše ze srubu není určen pouze studentům a učitelům americké literatury, aIe zejména čtenářům současné poezie.

Publikace připravená k nedožitým 80. narozeninám choreografky, tanečnice a pedagožky Aleny Skálové, svým uměleckým působením spojené především s pražským souborem Chorea Bohemica, seznamuje poprvé souhrnně kulturní, uměleckou ale i širší veřejnost s touto výraznou osobností české kultury. Alena Skálová svým živým dílem ovlivnila pohled na lidové taneční umění tím, že sáhla hluboko k jeho historickým kořenům a objevila nová, dosud neznámá témata a umělecké zdroje. V jejich choreografickém a jevištním zpracování uplatnila svůj mimořádný choreografický talent a umělecký cit. O tom svědčí velké úspěchy její tvorby nejen u nás, ale i v zahraničí. Kniha přináší v bohatém výběru a chronologickém uspořádání fotodokumentaci choreografické tvorby Aleny Skálové, doplněnou vzpomínkami spolupracovníků a přátel ze všech období jejího života a všech jejích činností a výběrem z dobových kritik a dokumentů včetně textů Aleny Skálové. Editor textové části Viktor Bezdíček, editor obrazové části Helena Pěkná.

Překlad díla vědeckých pracovníků a profesorů Kalifornské univerzity přináší nové poznatky o diagnostice a léčbě kardiovaskulárních onemocnění. Kniha je napsána pro studenty medicíny, lékaře před atestací z kardiologie, internisty, praktické lékaře i odborníky z jiných oblastí medicíny, kteří chtějí nalézt v knize specifické informace. Rozsáhlé dílo je doprovázeno bohatým obrazovým materiálem a četnými odkazy na odbornou literaturu.

Kniha obsahuje studie o životě a díle významných výtvarných umělců, malířů a grafiků, patřících mezi čelné představitele několika důležitých stylotvorných proudů, které orientovaly světové umění předchozího století. Jejich bazální formace našla nejednou s

Básnická sbírka z let 1965 - 1996.

Knižně publikovaný rozhovor literárního historika Michala Bauera s básníkem a výtvarníkem po jeho návratu z exilu do Prahy je umělcovým ohlédnutím se za uplynulými léty a jakousi bilancí a konfesí. Kolářovo čisté a otevřené vyznání je doplněno studií Michala Bauera Kolářovy dějiny lidstva jako dějiny bolesti a hravosti především výběrem z dosud nepublikovaných koláží a dalších výtvarných děl Jiřího Koláře. Kniha vychází v bibliografické úpravě Vladimíra Nárožníka.

Literární salon patří k fascinujícím jevům evropských kulturních dějin. Od svých prvotních forem za italské renesance až po zánik počátkem 20. století vytvářel prostor pro ženskou kulturu a vybraný životní styl. Tuto společnost, v jejímž středu byla vždy dáma, charakterizovaly duchaplné myšlenkové rozlety, intelektuální lesk, vzrušující erotično i odvážná politická revolta. Kouzlo této enklávy ducha a šarmu bylo nezměrné a po pět století ovlivňovalo Itálii, Francii, Anglii, Německo, Rakousko i Rusko. Kniha poprvé zobrazuje bohatou tradici i kosmopolitní charakter této kulturní sféry a seznamuje s jeho nejpůvabnějšími ženskými osobnostmi. Cílem naší knihy je vyjít tomuto "ztracenému ráji" vstříc, objevovat a nechat se okouzlovat.

Gottfried Benn (mladý muž z rodiny pastora) a Elsa Lasker-Schülerová (o sedmnáct let starší básnířka židovského původu) se poznali v Berlíně před rokem 1912, vzájemné citové vzplanutí nalezlo svůj výraz v poezii obou dvou. A i když jejich milostný příběh navenek skončil, nemohli na sebe zapomenout. Autorka na jejich příběhu ukazuje i obtížnost této německo-židovské symbiózy, která sice ve skutečnosti netrvala dlouho, v jejich básnickém díle však zůstala. Dokazuje, že tragedií tohoto páru byla vlastně ideologie. Benn totiž na dlouhé roky propadl nacismu, Lasker-Schüllerová sice ještě v roce 1932 obdržela cenu Heinricha Kleista, ale potom musela Německo opustit.

Antalogie současné maďarské poezie. Uspořádala Lucie Szymanowská.

Román známeho slovenského prozaika a lekára polemizuje s mravným problémom eutanázie. Príbeh lekára umierajúceho na nevyliečiteľnú chorobu, ktorý dobrovoľne napíše splnomocnenie, aby ošetrujúci lekári v najvyššom štádiu jeho choroby ukončili jeho život spôsobom, ktorý sami uznajú za vhodný. Jednoduché rozhodnutie muža, ktorý vie, čo ho čaká, mení sa však na zúfalý zápas zodpovednosti, zákonov a ľudskej lásky. Autor sugestívne analyzuje človeka v hraničnom stave života a smrti. Sám ako lekár dokonale ovláda prostredie i problém, utrpenie pozná zo všetkých strán a dáva základnú otázku – kedy sa človek stáva človekom a kedy ním prestáva byť.