H+H strana 4 z 9

Kniha je určena pediatrům pracujícím v nemocnicích, praktickým dětským lékařům, neonatologům, dětským gastroenterologům, ale i internistům, kteří se zajímají o problémy dětské výživy. Je vhodná i pro studenty lékařských fakult, svou formou je přístupná i laické veřejnosti. Odpovídá na otázky výživy nejen dětí zdravých, ale i nemocných.

Překlad díla vědeckých pracovníků a profesorů Kalifornské univerzity přináší nové poznatky o diagnostice a léčbě kardiovaskulárních onemocnění. Kniha je napsána pro studenty medicíny, lékaře před atestací z kardiologie, internisty, praktické lékaře i odborníky z jiných oblastí medicíny, kteří chtějí nalézt v knize specifické informace. Rozsáhlé dílo je doprovázeno bohatým obrazovým materiálem a četnými odkazy na odbornou literaturu.

Lubor Hájek patří k těm osobnostem moderní české kultury, jejichž dílo dosud čeká na adekvátní zhodnocení. Přestože se zabýval především výtvarnými projevy mnoha mimoevropských kultur, jeho profesionální identita je mnohoznačná: byl v různé míře sběratelem, znalcem, kurátorem, historikem umění, popularizátorem, příležitostným básníkem. Od základu vybudoval Sbírku mimoevropského umění Národní galerie. Zanechal rovněž rozsáhlý soubor textů různých druhů i žánrů. Jeho badatelsko-literární dílo otevřelo v pravém slova smyslu český dějepis umění světu a je srovnatelné s odkazem takových fenoménů české kunsthistorie, jakými byli Kutal, Lamač, Krása nebo Šmejkal. V knize Hájkových studií a esejů Západ slunce na moři jsou shrnuty texty z různých dob, většinou publikované v českých a zahraničních odborných periodikách nebo z pozůstalosti badatele. Hájek soustředil pozornost na umění starověké, archaické, např. na neolitickou keramiku, na sumersko-akadské umění, na širokou problematiku čínského a japonského umění portrétního, sochařského i grafického, např. ve statích Anonymní čínský obraz z doby Sungů, Kung Sienovo album krajin z roku 1637, K dialogu umění Dálného východu a Evropy, Východní koncepce kaligrafie a malířství, ale věnuje se také přesahu výtvarného nebo vizuálního umění do filosofie, náboženství, literatury, např. v textech Zen umění, Islámské umění a my, Zenistické principy v moderním japonském umění aj.

Román Polární záře (Severni sij) z roku 1984 následoval v díle slovinského spisovatele, esejisty a dramatika po slavném Galejníkovi. Je příběhem člověka, který v předvečer druhé světové války zažívá vykořenění své i celého středoevropského prostoru, do jehož otřásajících se kulis autor tuto barevnou metaforu zasadil. Hlavní postava románu, Josef Erdman, přijíždí jednou ráno do Mariboru, aby se tu setkal se svým společníkem. Ačkoli k dohodnutému setkání nikdy nedojde (a nakonec vlastně ani není jisté, zda k němu vůbec dojít mělo), Erdman přestože mu motivy vlastních činů unikají, ve městě zůstává a stane se součástí jedné tamní společnosti. V průběhu děje jsme svědky postupného rozkladu osobnosti tváří v tvář nalezeným dávným dětským vzpomínkám a fantasmagorickým vidinám hlavní postavy. Pocit, že se vše sune po nakloněné ploše k zániku, v Jančarově stylu pozoruhodně kontrastuje s neosobním pohledem vypravěče.

Nový román spisovatelky a překladatelky žijící od roku 1968 ve Francii. Je příběhem dívky dospívající v Praze v čase reálného socialismu. Šarlota se seznámí s dvěma mladými Francouzi. Z balancování milostného vztahu k oběma mužům se narodí dítě, aniž matka tuší, kdo je jeho pravým otcem. V druhé a třetí části románu je vylíčen paralelní osud ruské herečky Mariny, která se s Šarlotou seznámí v pařížské emigraci. Zde se obě dějové linie spojí a vyústí v nečekaný závěrečný zvrat. A také v nový náhled na „divadlo světa“, odehrávající se v tomto případě v kulisách moderní evropské historie. Knihu doprovázejí fotografie Petry Růžičkové.

Nový román spisovatelky a překladatelky žijící od roku 1968 ve Francii. Je příběhem dívky dospívající v Praze v čase reálného socialismu. Šarlota se seznámí s dvěma mladými Francouzi. Z balancování milostného vztahu k oběma mužům se narodí dítě, aniž matka tuší, kdo je jeho pravým otcem. V druhé a třetí části románu je vylíčen paralelní osud ruské herečky Mariny, která se s Šarlotou seznámí v pařížské emigraci. Zde se obě dějové linie spojí a vyústí v nečekaný závěrečný zvrat. A také v nový náhled na „divadlo světa“, odehrávající se v tomto případě v kulisách moderní evropské historie. Knihu doprovázejí fotografie Petry Růžičkové.

Autora už z jeho predchádzajúcich kníh (Rozhovory o identite, Africké reflexie) charakterizuje prirodzený sklon k hĺbavosti a reflektovaniu širších otázok ľudskej existencie. Podobný charakter majú aj novely tejto zbierky. Ide o zaujímavú kompozíciu piatich voľne prepojených príbehov postáv, žijúcich v napätom svete spravodajskej výzvednej služby, pracujúcej pre rozviedky rôznych mocností. Príbehy sa odohrávajú striedavo v komunistickom i slobodnom Slovensku rovnako ako v rôznych iných krajinách sveta a sú dramaticky poznačené predovšetkým tajomnými, nepriezračnými a nejasnými medziľudskými vzťahmi. Táto nejasnosť a nepriamočiarosť prostredia vyplývajúca z riskantnej povahy danej profesie a vzťahov postáv, je autorom zámerne povyšovaná do znakovej obraznosti, čo jeho textom dodáva zvláštny charakter, plný napätia, priam až mysetrióznosti. Autorov filozofický názor, nevšedný autorský postoj myšlienkový i žánrový, pohybujúci sa na hranici postmodernej fikcie a literatúry non fiction, mysteriózneho parapsychologického žánrového zaradenia, môže sa stať svojrázne pikantným korením slovenského knižného trhu.

Výbor z milostné poezie.

Básnická sbírka z let 1965 - 1996.

Kniha obsahuje studie o životě a díle významných výtvarných umělců, malířů a grafiků, patřících mezi čelné představitele několika důležitých stylotvorných proudů, které orientovaly světové umění předchozího století. Jejich bazální formace našla nejednou s

Americký medievalista Haskins je považován za jednoho ze zakladatelů významné historické školy Nová historie, těšící se na Novém kontinentě dodnes podobné vážnosti jako v Evropě francouzská škola Annales. Kniha o Normanech je jednou ze dvou jeho nejvýzna

Monografie o hudebním skladateli Karlu Reinerovi (1910-1979) částečně splácí dluh, který má šeská muzikologie vůči těžce zkoušené umělecké generaci, jež prošla dvěma totalitními režimy.Dvacáté století i privátní osudy lidí s ním spjaté jsou plné napětí, z

Publikace Marie Fulkové je určena posluchačům výtvarného oboru na pedagogických fakultách a učitelům výtvarné výchovy na základních a středních školách i v zájmových výtvarných kroužcích. Autorka vychází ze své praxe vyučující na Pedagogické fakultě KU v

Oproti první knize vzpomínek (Stránky z mého života) nebyla druhá, obsáhlejší kniha pamětí od roku 1938 česky znovu vydána. Šaljapin ji napsal už v emigraci a vydaná byla poprvé roku 1932 v Paříži. Maska a duše zachycuje atmosféru Ruska před revolucí s pr

Kniha je rozsáhlou prací o katedrálách Západu: o jejich stavbě, výzdobě, stavitelích, náboženských, historických a politických souvislostech, a to od středověku až po dnešek. Katedrála je pojata jako Gesamtkunstwerk, tedy jako komplexní dílo charakterizující mnoha svými aspekty západní křesťanství. Kniha je svým širokým záběrem vyčerpávající studií a zároveň příručkou, kterou uvítá každý, koho zajímají evropské dějiny, zejména pak evropský středověk, dějiny křesťanství, architektura, estetika; každý, kdo nechce chodit nevšímavě okolo starých monumentálních sakrálních staveb uprostřed dnešních evropských měst, ale kdo se chce prostřednictvím těchto staveb zevrubně a fundovaně poučit o evropské minulosti.

Proslulý historik náboženství, filozof, spisovatel a publicista (1907–1986) vypovídá o svém dětství v Bukurešti za první světové války, o prvních přátelstvích, zálibách pro přírodní vědy, filozofii a literaturu i o svém pozdějším odjezdu do Kalkaty, který předurčil jeho další životní dráhu. V Indii studoval pod vedením filozofa S. Dásgupty, žil v poustevně na břehu Gangy a hlavně si osvojoval myšlenkové dědictví jógy. Po návratu do vlasti se čile účastnil kulturního dění, na Bukurešťské univerzitě přednášel dějiny indické filozofie a dostalo se mu uznání i jako romanopisci. Ve 2. polovině 30. let sice musel pro údajnou nemorálnost svých prozaických děl, napadaných tradicionalisty, z univerzity odejít, vstoupil do diplomatických služeb a působil v Anglii a Portugalsku, ale jeho literární tvorba a badatelská činnost tím nikterak neutrpěla. Po 2. světové válce se do Rumunska, kde byl uznáván za vůdčí intelektuální osobnost své generace, již nevrátil a jako historik náboženství musel znovu začínat od píky, než se mu dostalo plného uznání ve Francii a posléze ve Spojených státech, kde pro něho zvlášť zřídili katedru. Když jako rozhořčený mladý muž v roce 1927 vyhlašoval válku „stařešinům“ a vyzýval mladé tvůrce, aby pracovali tak, jako by před sebou měli poslední rok života, zároveň tím bezděky vytyčil svůj vlastní životní program. Eliadův život je vskutku naplněn tvořivou, činorodou prací, jejímž výsledkem je rozsáhlé badatelské dílo světového významu. V Pamětech se pokouší podat co nejplastičtější obraz světa, jehož skrytý smysl se vždycky snažil postihnout, a na pozadí velkých dějinných událostí nám umožňuje krok za krokem sledovat svůj odborný růst. Činí tak poutavou formou, která prozrazuje autorovu beletristickou průpravu.