Host strana 60 z 186

Po velkém mezinárodním úspěchu knihy Jezero vychází nový román Bianky Bellové Mona. On a je zdravotní sestra, on skoro ještě dítě. Setkávají se na troskách svých životů, na troskách starého světa, na troskách jedné nemocnice, do níž jako všudypřítomné šlahouny plevelných popínavek proniká svět nový. Lepší asi nebude. Ale co když třeba ano? Anebo… co když je možné zmizet? Uniknout před palbou, která neúnavně kropí rozpálenou zemi kolem, před všemi těmi pravidly, jak se má chovat žena a jak muž, před vzpomínkami, před sebou samým… Stejně jako v proslaveném románu Jezero (Magnesia Litera — Kniha roku a Cena Evropské unie za literaturu) i v Moně vykresluje Bianca Bellová mistrovským způsobem tíživou a naléhavou atmosféru chvíle, kdy se člověk musí rozhodnout.

„Nedokážu být ani rovnej, ani křivej. Můj život se rozlomil vejpůl a já už nečekám žádný pevný lano, který mě bude jistit,“ přemítá MUDr. Hynek Grábl, chirurg v příhraniční nemocnici, který už ani nedoufá, že by se jeho život ještě někdy mohl vyvíjet příznivěji. Kariéra špičkového odborníka na pražské klinice předčasně skončila kvůli jednomu karambolu s alkoholem a následky teď musí nést nejen on, ale i jeho věčně nespokojená žena a dospívající děti. Životní ani finanční účetnictví nevykazují příznivou bilanci a na horizontu zítřka se objevují všechny symptomy krize středního věku. Gráblova snaha nalézt východisko se však podobá spíš jízdě na horské dráze a často končí kocovinou. Pomůže mu milovaná profese, milenka nebo nová šance vrátit se k zajímavé operativě a kariérně růst? Na operačním sále i mimo něj se občas dá jen těžko poznat, kdo jakou hru hraje, kdo je vítěz a kdo poražený a kam povede další cesta. Hynkovi G. často nezbývá než věřit, že se nepotopí na úplné dno.

Závěrečný díl série Milénium V jednom ze stockholmských parků se najde tělo žebráka s amputovanými prsty na rukou i na nohou. Vypadá to na nešťastnou smrt bezdomovce, avšak patoložka Fredrika Nymanová se nemůže zbavit pocitu, že s mrtvým je něco v nepořádku, a proto se spojí s Mikaelem Blomkvistem. Případ probudí Mikaelovu pozornost, protože žebráka slyšeli několikrát cosi breptat o švédském ministru obrany Johannesu Forsellovi. Byly to jen řeči paranoidního šílence, nebo měl opravdu něco společného s vládou? Mikael požádá o pomoc Lisbeth Salanderovou. Ta však po pohřbu Holgera Palmgrena odjela ze Švédska a neozývá se. Nikdo netuší, že pobývá v Moskvě, aby se jednou provždy vypořádala se svou sestrou Camillou. Rozhodla se: už nehodlá být lovenou kořistí. Sama se teď stane šelmou.

Takhle vypadá konec světa… ten poslední. Období konců je čím dál temnější a na civilizaci se snáší dlouhá, chladná noc. Alabastr Desetiprstenář — šílenec, ničitel světa, spasitel — se vrátil a má za úkol vycvičit svou následovnici Essun a tím jednou provždy zpečetit osud Tišiny. Její ztracená dcera Nassun zatím kdesi daleko sbírá síly. Rozhodnutí, k nimž směřuje, budou mít zničující následky. A záhadné obelisky mezitím odhalují dávná tajemství. Tišina je hradba stojící proti proudu tradic, jiskřička naděje dávno pohřbená pod houstnoucím popelem. A nepadne.

Akcí nabitý druhý díl série Draconis Memoria — strhující epické fantasy plné magie, dobrodružství a lítého boje za zrod říše. Claydon Torcreek přežil cestu džunglí plné draggů, střet s nepřátelskými kmeny i mrazivý dotyk zrady — jeho potíže ovšem teprve začínají. Bájný bílý dragg — všeobecně považovaný za pouhý mýtus — se totiž probouzí z dlouhého spánku a přemáhá ho palčivá touha sežehnout na popel celý lidský svět. Jedno město už děsivým draggovým kohortám za oběť padlo. A další budou následovat, pokud se Clayovi nepodaří odhalit dávné tajemství, dosud ukryté pod jižním ledem. Clay musí opět čelit nepředstavitelným nebezpečím a tentokrát na bedrech nenese pouze břímě naděje svého vlastního lidu, nýbrž i osudu celého světa.

Nebrečte, pijte pivo, nemluvte o svých citech, jezte maso, buďte tvrdí — a budou z vás chlapi. A nebo taky ne. Britský komik Robert Webb se ohlíží za svým životem — od prvních školních lásek až po chvíli, kdy zjistí, jak skvělé je někoho rozesmát; od ztráty milované matky až po okamžik, kdy se sám stal manželem a otcem. A při vzpomínání rozebírá absurdní očekávání, se kterými se chlapci a muži celý život potýkají, a dělá si legraci ze všech nevyřčených pravidel mužství a chlapáctví. Jak nebýt kluk je neuvěřitelně vtipná i dojemná kniha o pravidlech a vztazích, které z Roberta udělaly muže, o tom, co učíme své syny a dcery a že někdy se sice snažíme být nezlomnými hrdiny, ale ve skutečnosti se chováme jako buranští padouši. Webb v sobě zároveň nezapře komika: Jak nebýt kluk není ani tak společenská analýza jako spíše osobní zpověď, při níž se nejde pro vtip ani ostřejší slovo daleko. Ale ať už píše o sexu, vztazích, nebo vlastních emocích, vždy se kromě vtipné pointy snaží najít onu hranici, kde končí výchova sebevědomých a citlivých kluků a kde začíná toxická macho kultura.

Rituál — tajemný obřad, během něhož se ze dne na den stanete dospělými. Po Soudcově rozhodnutí už nic nebude stejné jako dřív. Ve světě, kde je magie každodenní součástí života, lesy ukrývají dávná tajemství a vlastní vůli můžou mít i kameny, brzy oslaví Edra a její kamarádky šestnácté narozeniny. Více než závěrečné zkoušky ve škole je však trápí Rituál a otázka, kým se v životě stanou. Něco tady totiž nehraje. O tom, jak vlastně Rituál probíhá a nakolik o něm můžou rozhodovat ony samy, nechce nikdo mluvit. A jelikož dívky nehodlají jen čekat se založenýma rukama, vydávají se pátrat na vlastní pěst. Cesta je dovede až k základním otázkám dotýkajícím se jejich životů a postaví je tváří v tvář hrozbě nepřátelských sil, které se do jejich světa snaží proniknout.

Radosti a strasti pražského Žižkova v časech normalizace Puberťáci Bóža a Růža bez sebe nedají ani ránu. Martin s nikým nemluví a je tajemný jako hrad v Karpatech. Holky se pošťuchují a soutěží v trapnosti — myslí si kluci. Až na to, že by s holkama taky chtěli něco mít. Třeba Šimona — ta má doma dokonce video! Všichni jsou z jedné třídy a pod dohledem učitele Jury se tak nějak snaží dospět. V kulisách Žižkova osmdesátých let. Do Prahy se chodí jenom výjimečně — Žižkov je svět sám pro sebe, Praha je velký svět. Estébáci, šlapky a veksláci možná překračují hranice oběma směry, ale děti, kriplové a týraná zvířata jsou doma jenom na Žižkově. Simona Bohatá přichází s novelou, která má výraznou atmosféru. Místem je periferie, časem normalizační bezčasí, hlavními postavami děti. A jazykem živá pražština, řeč průjezdů, dvorů a pavlačí. Z fragmentární struktury vyprávění postupně vystupuje obraz jednoho zvláštního světa, který dnes už téměř zmizel. Máloco je však této novele vzdálenější než nějaká normalizační nostalgie. Román Všichni sou trapný je ostrá próza z doby, kdy zničit někomu život bylo až příliš snadné. A sobě zvlášť.

Thriller o českým hiphopu Malej NY, to je malej New York čili Nymburk, kde se neselí úplně tvrdý drugs, ale hlavně hulí tráva a pije pivko, na ulici vás nesejme nigga z jinýho klanu devítkou, ale spíš dostanete přes hubu od nácků nebo pankáčů. Zvlášť když nosíte rovnej hiphoperskej kšilt. Malej NY je román o tom, že je rok 2005, vám je náct a máte hiphopovou kapelu. Všechno kolem vás je rychlý a zběsilý a nakonec se to semele tak tragicky, že po pár letech skončíte na gauči u psychoterapeuta. Právě tady vlastně Krejčíkův příběh začíná. Jako terapeutická cesta přes divokou minulost k sobě samému. Jenže někdejší události se z odstupu jeví v jiném světle — zvlášť když vám napíše esemesku mrtvý kamarád. Těžko se rozhodnout, co je blbý vtip a co už vyhrožování. Tváře z někdejší subkulturní komunity se proměnily, lidi jsou nečitelní a vzpomínky se zdají být jediným klíčem k tomu hlavnímu: že smrt vaší první holky určitě nebyla nešťastná náhoda. Malej NY je jediný současný román o hiphopové komunitě, s playlistem, který funguje jako stroj času. A smrt je tady otázkou vteřiny, ve středních Čechách stejně jako ve velkým NY. A taky pořád přítomná.

Samotářská pečovatelka a nevrlý vetešník v domě plném tajemství… Maud Drennanová je pečovatelka, které se následkem tragické události v dětství zjevují upovídaní duchové svatých. Kromě své bytné se s nikým nestýká a plně se věnuje svému povolání, v němž nachází útěchu — dokud se neseznámí s panem Floodem. Cathal Flood žije v rozlehlé rezidenci plné haraburdí a divokých koček. Předchozího pečovatele dohnal do blázince a Maud je jeho poslední nadějí, že bude moci ve svém sídle zůstat. Nesourodou dvojici stmelí láska k irským příběhům i společná nevraživost vůči Floodovu panovačnému synovi. Jenže z temných koutů domu se začnou vynořovat rodinná tajemství a záhady, které se Maud snaží s pomocí své bytné vyřešit. Byla smrt Cathalovy krásné manželky Mary skutečně nehoda? A jak s rodinou Floodových souvisí zmizení patnáctileté školačky v Dorsetu?

Síla intelektuálního a politického odkazu Václava Havla nepůsobí pouze v českém, potažmo středoevropském prostoru. Jako dramatik, esejista a disident byl Havel považován za morální a myšlenkovou autoritu už za normalizace i na Západě. A po roce 1989 se s prezidentem Havlem pravidelně setkávali přední političtí, kulturní a duchovní představitelé z celého světa nejen kvůli státním povinnostem, ale i proto, že o to mnohdy sami stáli. Václav Havel je v západní paměti živou postavou i dnes. Václav Havel Foundation Library v New Yorku si dala za úkol tuto paměť alespoň částečně zmapovat metodou orální historie. Výsledkem jsou pozoruhodné rozhovory s osobnostmi formátu diplomatky Madeleine Albrightové, někdejšího prezidenta USA Billa Clintona, historika Timothyho Snydera či hudebnice Suzanne Vega.

Kolik dnes váží slova, která nechtějí být další solí do ran? Co dnes v poezii znamená „nešokovaná růže“? Marta Veselá Jirousová o sobě a světě kolem svědčí skrze „duchovní botaniku“. Inspiruje se Mými přáteli Jakuba Demla, šém pro každou z básní nachází v Písmu. Jistý východní mistr se prý chystal učit, ale místo toho ukázal květinu a pak už neřekl vůbec nic. Ti, kdo chtěli, pochopili. Básnířka (nar. 1981) přišla na svět v umělecky založené rodině. Dětství prožila ve Staré Říši, vystudovala český jazyk a výtvarnou výchovu na Pdf UP, působí na základní škole. Vydala básnické sbírky Děti deště (2013), Procházka s andělem (2007) a knihu pro děti Pět domů (2016).

Jaký je pád do „kalné stoky“ dějin? Jak reaguje člověk v mezních situacích? Jaké následky nese spolupráce s okupantem či úpis ďáblu? Naše novodobá historie není dlážděna jen hrdinstvím, obětavostí a zásadovostí, ale také selháváním, zrádcovstvím a kolaborací. Miloš Doležal, který se dlouhodobě zabývá postavou mučedníka komunismu faráře Josefa Toufara, se tentokrát zaměřil na období protektorátu. Stopy po hlavních aktérech jeho knihy jsou i dnes znatelné a krvavé. Autor však nesoudí lidi ani dějiny, spíše pozorně rozplétá osudové okamžiky, snaží se porozumět vnitřním pohnutkám a nahlédnout do tragické partie, kterou s člověkem rozehrává Zlo. Tři dokupovídky nejsou historickou studií, ale živým a čtivým portrétem několika temných postav: Bohuslava Bušty alias „Zwirna“, krejčího z Vysočiny, který se stal agilním konfidentem gestapa v Táboře. Oskara „Kariho“ Felkla, předválečného československého četníka, posléze příslušníka gestapa na Kladně a jednoho ze strůjců vyvraždění a vypálení Lidic, a jeho manželky. A konečně parašutisty Karla Čurdy, člena paraskupiny OUT DISTANCE, vysazeného do protektorátu na jaře 1942, který zradil své kamarády a spolupracovníky a z kterého se stal spolupracovník gestapa Karl Jerhot.

Husova česky komponovaná díla vznikla z většiny v krátkém období let 14121415 a představují jazykově jednolitý celek. Svazek přináší výbor z Husových menších českých spisů (Abeceda, Zrcadlo hřiešníka tzv. větší, Provázek třípramenný, Devět kusóv zlatých, O šesti bludiech, Knížky proti knězi kuchmistrovi, České listy), stranou tedy zůstanou rozsáhlé soubory kázání a Výklady. Tento svazek chce představit i jistou žánrovou a funkční pestrost Husovy české tvorby: texty výkladové, nábožensko-vzdělávací povahy, dílo metajazykové (a současně i mnemotechnické a grafické), spis polemický či listy.

Veltruského studie vyšla poprvé již v roce 1942, její tehdejší podoba však byla na mnoha místech cenzurována. Naše vydání představuje jednak návrat k její autentické podobě, jednak díky komentáři doc. Iva Osolsobě důležitou rekonstrukci autorových myšlenkových východisek, díky nimž je možné následně pochopit i jeho další, exilové práce. Veltruský na konkrétním materiálu dramatické literatury české a světové aplikuje strukturní postupy svého učitele J. Mukařovského a promýšlí drama už nikoli jako útvar vně jazyka, ale jako součást slovesného umění. Zmíněný komentář Iva Osolsobě představuje nejen zasvěcenou analýzu Veltruského teoretických názorů a přístupů, ale zároveň seznamuje s autorovým životem doma i v exilu.

Přežít ještě neznamená žít. „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí.