Kant strana 22 z 25

Publikace Senzační realismus dokumentuje ojedinělou Pištěkovu výstavní prezentaci v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, která byla zaměřena výhradně na malířovu hyperrealistickou fázi, s lehkými náznaky přesahu k jeho evropským či americkým druhům. Malíř byl na tomto výstavním projektu představen v pokud možno komplexním přehledu jeho nejznámějších a ikonických děl, které vznikaly zejména od první poloviny 70. let 20. století do první poloviny následné dekády; malíř se však ke svému svébytnému realismu průběžně vracel až do doby nedávné. V kontextu tvorby Theodora Pištěka (nar. 25. října 1932 v Praze) je tak navýsost napínavé srovnání jeho přístupu s americkým hyperrealistou Richardem Estesem, a také s tendencí evropského malířství, které z realismu vycházelo (Jacques Monory, Gerhard Richter, Gérard Gasiorowski) či na něj bezprostředně navázalo (Gottfried Heinvein). The catalogue Sensational Realism illustrates a unique exhibition of Pištěk’s artwork in the South Bohemian Gallery in Hluboká nad Vltavou, which focused specifically on his hyper-realistic era with a hint of his European and American comrades’ paintings. The painter was introduced in a complex overview by his pivotal and iconic works from the beginning of the 1970s till the first half of the next decade, nevertheless, he was returning to his distinctive realism until recently. In the context of Theodor Pištěk’s (born 25th October 1932 in Prague) work it’s utterly thrilling on the one hand to compare his approach to American hyperrealist Richard Estes, and on the other, to the tendencies of European painting, which are based on realism (Jacques Monory, Gerhard Richter or Gérard Gasiorowski) or they immediately follow up on realism (Gottfried Helnwein).

Divadelní svět Bohdana Holomíčka představuje osobitou fotografickou reflexi z prvního ročníku mezinárodního festivalu Divadelní svět Brno 2010, který byl věnován Václavu Havlovi a jeho dramatické tvorbě. Bohdan Holomíček, úzce propojený s československou (nejen) alternativní kulturou v celém jejím spektru, zde monitoruje pestrost, spontánnost a neopakovatelnost zajímavých setkání a situací nejen na divadelních prknech, ale i v zákulisí festivalového dění v ulicích Brna.

V publikaci Gravitační pole nevyslovitelného dochází k setkání dialogu jazyka poezie a výtvarného umění. Kniha je záznamem dialogu významného anglického sochaře Antonyho Gormleye a české autorky poezie Pavly Melkové, v němž se postupně vyjevovala příbuznost cíle hledaného a obou jazyků na cestě k němu. Linie slov básně i čáry kresby jsou stopy přibližování k tvaru podstaty - světa, našeho života, vztahů, situací. Jsou stopami jeho obkružování, tahy imaginace. Tahy slov poezie a tahy linií kreseb v této knize obkružují tentýž střed a odvíjí se od stejného horizontu. Křížení stop zpřesňuje obrys. V ponoření do tahů skrze vědomí se objevuje jeden společný jazyk. A v tom je smysl jejich setkání. Kniha vychází dvojjazyčně, tak aby byla plnohodnotným dialogem obou autorů a přístupná v obou jazykových prostředích. Je také důležitým příspěvkem v přiblížení Antonyho Gormleye českému čtenáři, o kterém v českém jazyce doposud nevyšla žádná publikace. Kniha zároveň interpretuje kresby Antonyho Gormleye, které podobným způsobem nebyly zatím knižně uchopeny.

Úchvatné rodinné domy architektů Jána Stempela a Jana Jakuba Tesaře můžete nyní poznat zcela jinak. Jejich autoři vás vezmou na nevšední průzkum svých dosud nerealizovaných staveb. Prohlédnout si je můžete díky vizualizacím, které zpracoval tvůrce digitálních obrazů Stanislav Bažant. Barevné ilustrace doplňují půdorysy a řezy návrhů. Kniha tak otevírá otázku, nad níž se zamýšlí i autorka textu Jana Tichá, co je vlastně už architektonickým dílem a čím se dokonalé vizualizace odlišují od reálných fotografií. Publikace originálním způsobem navazuje na dvě již vydané knihy, v kterých snímky rodinných domů Stempela a Tesaře pořídili přední čeští fotografové Lukáš Jasanský a Filip Šlapal.

Publikace fotografií se zdánlivě jednoduchým mottem - hradčanské a malostranské lucerny.

Kniha Natural jednoho z nejznámějších českých sochařů Lukáše Rittsteina (lautreáta ceny Jindřicha Chalupeckého a vedoucího ateliéru sochařství na Pražské Akademii výtvarných umění) je nejen monografií, ale kapitoly metaforických soch balancujících mezi realitou a abstrakcí často viděných ve veřejném prostoru, provází i hluboký lidský příběh opakovaných setkání se symbolicky posledními kanibalskými náčelníky Papuánského kmene Yali Mek, kteří dokonce v některých kapitolách do plastik vstupují, happeningu se účastní a sochami se stávají… The book Natural by one of the most famous Czech sculptors Lukáš Rittstein (winner of the Jindřich Chalupecký Award, leading the sculpture studio at the Prague Academy of Fine Arts) is not only a monography, but also the chapters of metaphorical sculptures balancing between reality and abstraction often seen in public space, are accompanied by a deeply human story of repeated encounters with the symbolically last cannibal chiefs of the Papuan Yali Mek tribe, who even enter the sculptures in some chapters, participate in the happenings and become sculptures...

Kniha Super multimediální umělkyně Barbory Šlapetové vychází ze skutečných příběhů a opakovaných setkání s nejvýznamnějšími Papuánskými kanibalskými náčelníky, kteří ještě donedávna žili na úrovni doby kamenné a stejně jako jejich předkové cestovali pomocí dýmu do vrchního patra světa a žili obklopeni dobrými i zlými duchy. V průběhu času náčelníci kmene Yali Mek vyjádřili přání setkat se s největším českým náčelníkem, pochopit, kdo je a co dělá umělec, nebo poznat toho, kdo stejně jako místní kmenoví kouzelníci dokáže létat do vesmíru. Došlo tak ke spolupráci náčelníků s Václavem Havlem, převedení jejich skutečných těl do uměleckých děl nebo k setkání s astronauty Leroyem Chiaem a Koichim Wakatou. Tento historický dialog kultur se tak stal – i s rituály původních obyvatel – happeningem současného umění a skrze animace, filmy, fotografie a obrazy vizuální sondou do duší posledních přírodních bytostí předtím, než je navždy změní globalizace. The book Super by multimedia artist Barbora Šlapetová is based on true stories and repeated encounters with the most prominent Papuan cannibal chiefs, who until recently lived on the level of the Stone Age and, like their ancestors travelled by using smoke to the upper levels of the Earth and lived surrounded by good and evil spirits. Over the years, the Yali Mek tribal chiefs expressed their wish to meet the greatest Czech chief; gain a deeper understanding of what artists do; or meet those who could fly up to the space just like their tribal magicians. And so the primeval chiefs met President Václav Havel; had their real bodies transformed into artworks; and met astronauts Leroy Chiao and Koichi Wakata. This historical dialogue of cultures has thus become - even with the rituals of the indigenous peoples - a contemporary art happening and, through animations, films, photographs and paintings, a visual probe into the souls of the last natural beings before globalisation changes them forever. Součástí knihy Super jsou i QR kódy obsahující ukázky filmů. The book entitled Super also includes QR codes containing movie clips.

Kniha skutečných příběhů „posledních“ nejvýznamnějších kanibalských Papuánských náčelníků a autentický záznam komunikace při symbolickém „Posledním Prvním Kontaktu“. Po tisíciletí byly takového příběhy předávány z generace na generaci pouze verbálně. Tato kniha /bohatě doplněných černobílými fotografiemi/ je první zaznamenaný materiál přepsaných autentických nahrávek rozhovorů s posledními přírodními lidmi doby kamenné předtím, než je navždy změní globalizace. Všichni mluví v první osobě a popisují své skutečné zážitky, neboť v džungli se nerozlišuje (západním úhlem pohledu) přirozené od nadpřirozeného. Všechno je reálné. Až dosud bývaly „první kontakty“ věcí moci, násilí, zvětšování teritorií a území vlivu, /ale naše země nikdy nekolonizovala jiné/ a o dnes již zaniklých animistických kulturách se zachovala svědectví prospektorů, misionářů, vojáků a antropologů, aniž domorodci vyprávějí sami o sobě. První kontakt s posledními přírodními národy až dosud nikdy neučinili umělci, přestože jde o "Setkání kultur".... Jedná se rozšířenou verzi knihy Proč je noc černá, jejíž první vydání roku 2005 získalo cenu Magnesia Litera za objev roku. A book of true stories told by the ‘last’ prominent cannibal Papuan tribal chiefs and the authentic record of communication during the symbolic ‘Final First Contact’. For thousands of years, stories like these have been part of the tribes’ oral tradition, passed down from generation to generation. This book /richly supplemented with black and white photographs/ is the first ever transcription of authentic recorded interviews, conducted with the final indigenous tribespeople before their primeval culture is forever changed by globalisation. The first-person accounts describe the tribesmen’s true stories, at least from their point of view: for them, there is no distinction between the natural and the supernatural – everything is equally real. Until now, ‘first contacts’ have been a matter of power, violence, the expansion of territories and spheres of influence /but our country has never colonized others/ and there are testimonies of prospectors, missionaries, soldiers, and anthropologists about the now extinct animist cultures, without the natives telling their own stories. The first contact with the last natural nations had never previously been made by artists, despite the fact that it was a Meeting of Cultures… This is an expanded version of the book Why the Night is Black, the first edition of which won the 2005 Magnesia Litera Award for Discovery of the Year.

Figurína malířské panny naslouchající Allenu Ginsbergovi, hrající si s bratry Čapky, jako postava obrazu Františka Kupky, společnice Vítězslava Nezvala či Jiřího Koláře, ale také jako Salome nesoucí hlavu svého tvůrce – samotného malíře. Tomáš Císařovský získal pro svůj nejnovější cyklus zdatnou múzu. Navíc věčnou, je totiž nesmrtelná, protože nikdy nebyla ani živá. Císařovský ji objevil ve svém bývalém ateliéru v pražských Dejvicích, který před ním na počátku minulého století užíval malíř a profesor na pražské Akademii výtvarných umění Vlaho Bukovac. A právě této téměř stopadesátileté bezejmenné panně daroval Císařovský vlastní život a nechal ji důvěrně vstoupit do svých děl. V žádném jiném cyklu obrazů Tomáš Císařovský nespojil svůj trvalý zájem o dějinné události a postavy s důsledným ohledáváním všeho lidského i nelidského v nitru člověka i umělce samotného. A painter’s mannequin listening to Allen Ginsberg or playing with the Čapek brothers, depicted as a figure in a painting by František Kupka, a companion to Vítězslav Nezval or Jiří Kolář, but also as Salome holding the head of her creator – the painter himself. Tomáš Císařovský has acquired a capable muse for his latest series, an eternal and immortal one, in fact, for she was never alive in the first place. Císařovský discovered her in his former studio in Prague’s Dejvice district, which at the beginning of the last century was used by Vlaho Bukovac, a painter and professor at the Academy of Fine Arts. Císařovský has given this almost 1500-year-old nameless mannequin its own life, letting it enter intimately into his works. In no other cycle of paintings has he combined his enduring interest in historical events and figures with a thorough examination of all that is human and inhuman within man and himself.

Blanka Lamrová (nar. 1949) pochází z umělecké rodiny keramiků z Litovle na Hané, její bratr a sestra jsou malíři a ona sama se jako profesionální fotografka celý život věnovala fotografování uměleckých děl. V knižní formě „Obrazy ve vodě“ je stovka pečlivě zvolených fotografií vodních hladin, které fotografka pořídila od konce osmdesátých let do současnosti. Cyklus rozdělila na témata Kaluže, Řeka a Moře. V černobílých a barevných záběrech snímaných různými fotoaparáty se zrcadlí umělecké nitro autorky i vnější realita v zrcadle vod. Vidíme zde tedy dvojí zrcadlení, jež se navzájem prolíná do výtvarně vytříbených obrazů.

Reprezentativní publikace, vydaná u příležitosti výstavy v pražském Rudolfinu, shrnuje výsledky projektu Jiřího Davida. Autor v průběhu několika let oslovil množství slavných politiků, umělců a sportovců s prosbou, aby mu dali k dispozici svou tvář pro fotografický portrét. Potom ze dvou levých, respektive pravých polovin mechanicky vytvořil dvě nové podobizny, dokonale souměrné a navzájem odlišné. Mezi portrétovanými se setkáváme s takovými celebritami jako jsou Václav Havel, Václav Klaus, Butrus Butrus-Gháli, Norman Mailer či Boris Becker. Na závěr je zařazeno několik osobností již nežijících, kde byla montáž vytvořena ze starších snímků. V úvodních textech projekt interpretují filosofové J. Derrida a V. Bělohradský a historici umění M. Dostál, H. Kontová a manželé Ševčíkovi. / b English /b A representative publication, published on the occasion of an exhibition in Rudolfinum, summarizing the results of Jiří David´s project. In the course of the couple of years the author have asked a number of famous politicians, artists and athletes to give over the images of their faces - to let him portray them. Subsequently, he matched mechanically two right, respectively left halves of the face two brand new images, perfectly symmetrical and unlike. Among the portrayed personalities we find e.g. Václav Havel, Václav Klaus, Butrus Butrus-Gháli, Norman Mailer, or Boris Becker. The book is closed by a few images that were, as the portreyed ones are not living anymore, created from already existing photographs. In the texts that introduce the book is the whole project explicated by philosophers J. Derrida and V. Bělohradský and art historians M. Dostál and H. Kontová. / b Deutsch Diese repräsentative Publikation, die anläßlich der Ausstellung in der Prager Galerie Rudolfinum erschien, faßt das Projekt von Jiří David zusammen. Der Autor wendete sich im Laufe einiger Jahren an viele bekannte Politiker, Künstler und Sportler mit der Absicht, ihre fotografische Porträts aufzunehmen. Dann duplizierte er immer die linke, bzw. rechte Hälfte des Gesichts spiegelartig, so daß zwei vollkommen symetrische Porträts entstanden, die sich unterscheiden. Unter den Persönlichkeiten finden wir z. B. Václav Havel, Václav Klaus, Butrus Butrus-Gháli, Norman Mailer oder Boris Becker. Einige Porträts wurden aus älteren Bildern bereits gestorbener Persönlichkeiten gemacht. In den Einleitungstexten wird das Projekt von den Philosophen J. Derrida und V. Bělohradský und Kunsthistorikern M. Dostál, H. Kontová und Eheleuten Ševčíks interpretiert. /