Kant strana 22 z 29

Eva Mansfeldová je dnes nejvýznamnější představitelkou české variace konkrétního umění a svým způsobem i op artu, malířkou, jejíž originální tvarosloví je založeno na vztazích mezi geometrickými tvary a barvou.

Polomené hory – jedna z nejpozoruhodnějších oblastí Kokořínska, inspirovala autora, aby se věnoval tématu scénologie životního prostředí či životního prostoru člověka. Jak člověk uplatňuje scénický smysl při vnímání krajiny? „Scéničnost krajiny je založen

„Proč je umění krásné? Protože je zbytečné!“ poznamenává v Knize neklidu Fernando Pessoa. Co je ale potom v životě nezbytné a proč člověk věnuje tolik času a energie právě takovým zbytečnostem, jako jsou románové příběhy, symfonické skladby nebo malba? A

Kniha obsahuje výběr fotografií ze všech nejdůležitějších okruhů a cyklů tvorby Vladimíra Kozlíka. Je to průřez jeho tvorbou od roku 1970 po současnost. Publikace dává jasnou představu o uměleckém vývoji autora, jeho stylu a rukopisu. Síla jeho fotografických obrazů spočívá v oproštění od všeho nepodstatného a v konceptuální promyšlenosti. Vytváří specifickou obrazovou řeč a poezii – vizuální příběhy - pomocí víceobrazových sestav, obsahovými a formovými kontrasty a selekcí skutečnosti. V průběhu let autor vytváří např. subjektivní zátiší (cyklus Předměty a objekty…), inscenuje skutečnost a zasahuje do černobílého obrazu kolorováním ( cyklus Hry…), vytváří cykly „metakrajin“ a přírody ( Horizonty, Voda, Oblohy…), tvoří vzájemně propojené sestavy obrazů ( cykly Ad libitum, Vzpomínky, Prožitky…). Světlo přestává být v jeho fotografiích prostředkem záznamu, stává se výtvarným principem a hlavním obsahovým prvkem ( soubor Dveře mého pokoje, Vesmír v mém pokoji…). Spojuje také fotografický obraz s rukopisem, kaligrafií či dětskou kresbou (cykly Inspirace Terezkou, Obrazy představ a pocitů…) atd.

Polomené hory – jedna z nejpozoruhodnějších oblastí Kokořínska, inspirovala autora, aby se věnoval tématu scénologie životního prostředí či životního prostoru člověka. Jak člověk uplatňuje scénický smysl při vnímání krajiny? „Scéničnost krajiny je založen

Kniha obsahuje výběr fotografií ze všech nejdůležitějších okruhů a cyklů tvorby Vladimíra Kozlíka. Je to průřez jeho tvorbou od roku 1970 po současnost. Publikace dává jasnou představu o uměleckém vývoji autora, jeho stylu a rukopisu. Síla jeho fotografických obrazů spočívá v oproštění od všeho nepodstatného a v konceptuální promyšlenosti. Vytváří specifickou obrazovou řeč a poezii – vizuální příběhy - pomocí víceobrazových sestav, obsahovými a formovými kontrasty a selekcí skutečnosti. V průběhu let autor vytváří např. subjektivní zátiší (cyklus Předměty a objekty…), inscenuje skutečnost a zasahuje do černobílého obrazu kolorováním ( cyklus Hry…), vytváří cykly „metakrajin“ a přírody ( Horizonty, Voda, Oblohy…), tvoří vzájemně propojené sestavy obrazů ( cykly Ad libitum, Vzpomínky, Prožitky…). Světlo přestává být v jeho fotografiích prostředkem záznamu, stává se výtvarným principem a hlavním obsahovým prvkem ( soubor Dveře mého pokoje, Vesmír v mém pokoji…). Spojuje také fotografický obraz s rukopisem, kaligrafií či dětskou kresbou (cykly Inspirace Terezkou, Obrazy představ a pocitů…) atd.

Kniha obsahuje výběr fotografií ze všech nejdůležitějších okruhů a cyklů tvorby Vladimíra Kozlíka. Je to průřez jeho tvorbou od roku 1970 po současnost. Publikace dává jasnou představu o uměleckém vývoji autora, jeho stylu a rukopisu. Síla jeho fotografických obrazů spočívá v oproštění od všeho nepodstatného a v konceptuální promyšlenosti. Vytváří specifickou obrazovou řeč a poezii – vizuální příběhy - pomocí víceobrazových sestav, obsahovými a formovými kontrasty a selekcí skutečnosti. V průběhu let autor vytváří např. subjektivní zátiší (cyklus Předměty a objekty…), inscenuje skutečnost a zasahuje do černobílého obrazu kolorováním ( cyklus Hry…), vytváří cykly „metakrajin“ a přírody ( Horizonty, Voda, Oblohy…), tvoří vzájemně propojené sestavy obrazů ( cykly Ad libitum, Vzpomínky, Prožitky…). Světlo přestává být v jeho fotografiích prostředkem záznamu, stává se výtvarným principem a hlavním obsahovým prvkem ( soubor Dveře mého pokoje, Vesmír v mém pokoji…). Spojuje také fotografický obraz s rukopisem, kaligrafií či dětskou kresbou (cykly Inspirace Terezkou, Obrazy představ a pocitů…) atd.

Stanislav Diviš (1953) patří ke generaci 80.let, s níž také začal vystavovat na neoficiálních Konfrontacích. V roce 1987 byl jedním ze spoluzakladatelů umělecké skupiny Tvrdohlaví. Jeho malířská abstraktně geometrická tvorba byla po určitý čas ovlivněna v

Francouzský fotograf reportér a autor mnoha děl a publikací Bernard Lesaing vytváří ve svých projektech rozsáhlé reportáže na místní i mezinárodní témata. V projektu České tváře a krajiny se zaměřil na zachycení autenticity českého uměleckého prostředí. B

Kniha obsahuje výběr fotografií ze všech nejdůležitějších okruhů a cyklů tvorby Vladimíra Kozlíka. Je to průřez jeho tvorbou od roku 1970 po současnost. Publikace dává jasnou představu o uměleckém vývoji autora, jeho stylu a rukopisu. Síla jeho fotografických obrazů spočívá v oproštění od všeho nepodstatného a v konceptuální promyšlenosti. Vytváří specifickou obrazovou řeč a poezii – vizuální příběhy - pomocí víceobrazových sestav, obsahovými a formovými kontrasty a selekcí skutečnosti. V průběhu let autor vytváří např. subjektivní zátiší (cyklus Předměty a objekty…), inscenuje skutečnost a zasahuje do černobílého obrazu kolorováním ( cyklus Hry…), vytváří cykly „metakrajin“ a přírody ( Horizonty, Voda, Oblohy…), tvoří vzájemně propojené sestavy obrazů ( cykly Ad libitum, Vzpomínky, Prožitky…). Světlo přestává být v jeho fotografiích prostředkem záznamu, stává se výtvarným principem a hlavním obsahovým prvkem ( soubor Dveře mého pokoje, Vesmír v mém pokoji…). Spojuje také fotografický obraz s rukopisem, kaligrafií či dětskou kresbou (cykly Inspirace Terezkou, Obrazy představ a pocitů…) atd.

Koncepce herectví uplatněné v tvorbě nejvýznamnějších českých divadelních režisérů 20. století: K. H. Hilara, E. F. Buriana, J. Honzla, J. Frejky, A. Radoka, O. Krejči, J. Grossmana nebo tvůrců Činoherního klubu. Doplněno bohatým obrazovým materiálem.

Fotografie Terezy Vlčkové.

Postava fotografa a malíře Miroslava Tichého (1926) z Kyjova, která se za mohutného mediálního poprasku nedávno objevila na zahraniční a pak i na domácí scéně, spontánně oživila tradiční model tvůrce-génia stojícího mimo společnost a její konvence. Tichý postavil na hlavu zažité představy o fotografii jako synonymu přesnosti, pečlivosti a čistoty. Jeho postupy kombinující kutilství, ignoranci a destrukci, však jasně ukazují, že důležitější než technika je mít co říci. Expozice je konfrontací fotografií Miroslava Tichého s díly předních světových fotografů a umělců, která byla vyměněna v rámci nadace Tichý oceán.

Obrazová monografie malíře Milana Kunce.

Obrazová monografie malíře Milana Kunce.

Kniha fotografií Pražského hradu.