Kant strana 25 z 25

Publikace vyšla u příležitosti výstavy v galerii Villa Pellé. Zdena Šafka * 17. února 1953 Praha Malířka, textilní a kostýmní výtvarnice, scénografka, pedagožka, restaurátorka 1971–1973 Školský ústav umělecké výroby Praha 1974–1981 Vysoká škola uměleckoprůmyslová Praha (Bohuslav Felcman) V letech 1983–1989 byla kostýmní výtvarnicí v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. Pak začala podnikat jako oděvní návrhářka pod logem Zdena Šafka (1989–1998). Přišlo několik ocenění i zakázka na slavnostní uniformy pro olympijské hry v Lillehammeru (1994), ale podnik se nepodařilo udržet. Následovalo pětileté období, kdy autorka působila jako odborná asistentka na Katedře designu Technické univerzity v Liberci. Teprve potom šla na volnou nohu a věnovala se plně volné tvorbě. Vedle práce na tapiseriích začala také malovat. Od figurální tvorby postupně přecházela ke krajinám a přírodě. Když získala dům v Kryštofově Údolí, začala pracovat na sérii Nejkrásnější viadukt, která byla poprvé vystavena v místním Muzeu betlémů (2014). Pak přišlo další zjednodušování forem až téměř na plošný obrys. I přesto je zejména z obrazů „lesních interiérů“ cítit, že jsou inspirovány Jizerskými horami. V roce 2017 jí vyšla monografie. Působí ve Vraném nad Vltavou a Kryštofově Údolí.

Umění

Monografie malíře, ilustrátora a knižního grafika Václava Bláhy seznamuje čtenáře na 175 stranách s tvorbou umělce, který se zasloužil o vysokou úroveň české a slovenské knižní kultury. Jeho životní dílo přibližují přehledně zařazené reprodukce, podrobné bibliografické údaje a studie o umělcově tvůrčí cestě, které napsali L.Kundera, B.Holý, J.Rous a J.Šetlík (editor svazku). Umělcův život osvětluje výběr z Bláhových vzpomínkek.

Jiří Valenta (1936-1991) patří bezesporu ke stěžejním malířům českého umění šedesátých až devadesátých let. Začínal českým informelem a poslední léta vytvářel na bílé barvě postavené prostorové obrazy zabývající se skutečnými, ale i fiktivními postavami české a světové historie. Materiálnost, smyslnost a kontemplativnost jsou hodnoty, které najdeme v celém jeho díle. Nejinak tomu bylo v posledních letech jeho života, kdy se zabýval už jenom fotografií. Jeho dílo je jen zdánlivě rozděleno na to vzniklé v Československu a následně v Německu. Ve skutečnosti byl umělcem volící vědomě bezpříslušnost.

Edzard Schaper, švýcarský autor polského původu, píše o Janu Husovi. Na základě podrobného studia historických materiálů vzniká 550 let od Husova upálení v roce 1965 komorní rozhlasové drama. Po dalších takřka 50 letech se textu ujímá mladý švýcarský režisér a adaptuje jej pro divadelní inscenaci, kterou v roce 2008 uvede s profesory a studenty Freiburské univerzity. O čtyři roky později, 6. a 7. července 2012, jsou v Kostnici uvedeny úryvky z inscenace formou scénované procházky městem a při pamětním shromáždění u Husova kamene. „Během uvádění Schaperových textů si autoři této knihy uvědomili,“ píší v roce 2015 iniciátoři akcí, prof. Barbara Hallensleben a režisér Simon Helbling, „že jak celá hra, tak její jednotlivé scény dodnes podněcují diváky ke konfrontaci s osudem Jana Husa. Dramatické události nejživěji zprostředkuje dramatická forma. K 600. výročí Husovy smrti tak chceme tyto texty zpřístupnit všem, kteří udržují jeho památku stále živou.“ Nejnovější svazek malé řady edice Disk, ve kterém vedle studie Oty Pavlíčka otiskujeme překlady divadelní adaptace Schaperovy rozhlasové hry a scénované procházky městem, zprostředkovává tuto možnost i českému čtenáři.

Katalog výstavy Double Fantasy zkoumá vztah mezi představou ideální krajiny, vycházející z krajinomalby 17. a 18. století a jejím použitím v současné fotografii. Beate Gütschow vytváří montáží z velkého počtu snímků digitalizované kompozice, které jsou na první pohled stejně skutečné jako obrazy Clauda Lorraina či Nicolase Poussina. Jan Jedlička zachycuje na klasických černobílých fotografiích téměř hmatatelnou přítomnost krajiny toskánské oblasti Maremma v prolínání různých časových období. Velkoformátové noční scenérie Michala Šeby krajinné výjevy znejasňují a nabízejí divákovi možnost vlastní představivosti přesně v duchu romantické tradice vidění. Bohatě ilustrovaný katalog doprovází text autora koncepce a kurátora výstavy Petra Nedomy a rozsáhlá studie Marie Rakušanové Ideální krajiny v archivu paměti .

Fotografická kniha Trpaslík sleduje putování postavy Světlonoše, odehrané Petrem Niklem a zachycené fotografem Ondřejem Szollosem mezi lety 2014 - 2015. Je koncipovaná formou prozaické básně, vizuální jazyk se v ní prolíná s textovými úryvky. Snímky vznikaly za ranního či večerního šera v okolí Prahy, Máslovic, Komáří Vížky a pobřeží Atlantiku u New Yersey.

Obsáhlá kniha pojednává o vedené loutce v českém filmu a televizi. O prostředcích výtvarného divadelního a filmového jazyka v oblasti loutkové inscenace, seriálu, filmu s divadelními loutkami, zejména v Československé televizi, České televizi a Krátkém filmu mezi lety 1950–2020. Chronologicky po desetiletích sleduje, jak se scénografické pojetí i filmové tvarosloví inscenací a filmů s divadelními loutkami vyrovnávalo s dobovou zkušeností divadla a poetikou filmové loutkové animace. Za jakých okolností a s kterými autory vznikal a postupně se etabloval osobitý loutkářský výtvarný televizní a filmový jazyk. Analyzuje základní tendence, které posouvaly scénografické postupy k tvořivosti a fantazii – černé divadlo, ekranizaci, masky, herce vedle loutky a další, které ve své době značně rozšířily i sám pojem loutkového divadla. Obrazová publikace přinášející stovky archivních snímků slavných loutkových pořadů od Večerníčků až po filmy Jana Švankmajera vychází v nápaditém designu Petra Babáka a Lukáše Kijonky z grafického studia Laboratoř. Publikace se zároveň pokouší vyplnit jisté vakuum historiografické a teoreticko-estetické literatury v oblasti televizní, filmové a jiné mediální loutkářské tvorby. Vychází především z důkladného průzkumu archivů a na základě faktografického materiálu představuje, pokud možno obsažný a zároveň komplexní přehled zásadních progresivních počinů v tomto oboru, který doplňují analytické a zobecňující teoretické závěry. Přináší pestrý obraz estetických názorů a tvůrčích koncepcí mnoha významných autorů ve vztahu k proměnám jak uměleckých stylů, tak i společenských systémů a je tak výsostnou poctou českému filmovému a divadelnímu loutkářství a jeho tvůrcům z období více jak půl století.