Kant strana 18 z 29

Litomyšlské sympozium vizuálního umění startuje prvním ročníkem a jeho ambicí je každoroční konání. Posláním sympozia je koncentrovat pozornost na zajímavé osobnosti, jevy a tendence současného umění. Smyslem je soustředit v ambiciozní galerii a neméně ambiciozním městě špičkové umělce, jejichž práce se stávají součástí „dějin umění“. Pro program 1. ročníku Sympozia Litomyšl v roce 2012, nazvaného s jemnou drzostí Mladé hvězdy/Young Stars, byli vybráni zástupci nastupující české malířské generace (Josef Achrer, David Hanvald, Ondřej Kopal, Martin Krajc, Robert Šalanda, Evžen Šimera, Karel Štědrý), kteří již na sebe upoutali pozornost v domácím provozu umění. Důraz na „klasické“ malířství v sobě obsahuje jistý osten konfrontace s „preferovanými“ postkonceptuálními tendencemi a novými médii. Sympozium Litomyšl si tak mimochodem pokládá otázku, do jaké míry je současné malířství nosným prostředkem autentické výpovědi, jaký má smysl v umělecky, sociálně a společensky diferencovém kontextu dneška a v neposlední řadě zkoumá, jakou roli hraje ono konceptuální myšlení v přístupu k tradičnímu způsobu uměleckého vyjádření.

Kniha představuje autorský výběr 99 realizací rodinných domů od českých architektů, které byly navrženy a postaveny v posledních několika letech. Obsahuje především rozsáhlou fotodokumentaci, provázenou vysvětlujícími komentáři k jednotlivým stavbám. Fotografie jsou doplněny výkresovou dokumentací ke každé ze staveb a to půdorysy a řezem ve stejném měřítku 1 : 333 a situací 1 : 1000, díky čemuž je možné srovnávat velikost a prostorové uspořádání. Úvodní texty pomůžou laiky zasvětit do problematiky celého procesu navrhování, legislativy a realizace. Kniha osloví nejen potencionální stavebníky, architekty a studenty architektury, ale také všechny kdo mají rádi „dobré“ domy.

"Umění Aleny Kotzmannové se do vás zakousne a trochu vás změní. Možná nejde o to, co s ním zažijete v bezprostředním kontaktu, ale o to, co s vámi pak udělá. Ačkoliv její fotografie, videosekvence a instalace nepřekypují akční dynamikou, obvykle mě dostanou do zvláštního, skoro hypnotického stavu. Pohltí mě a já s tím nemůžu nic dělat po dobu, kterou s nimi trávím v jednom prostoru, a pronásledují mě i potom, jako stín, nálada, vizuální kocovina. Nemohu říci, zda je to příjemné. Jediné, co vím, je, že někdy příště si přijdu pro další dávku". (Radek Wohlmuth)KOTZMANN - pseudonym užívaný autorkou v 90. letech - je přehledovou publikací fotografického díla a instalací Aleny Kotzmannové (narozena 1974, žije a pracuje v Praze) realizovaných v letech 1998-2009.Kniha vychází ve ‚fotografickém formátu' 24 x 30 cm, v rozsahu 308 stran, z toho 232 tištěných duplexem s černobílými fotografiemi a 76 barevných stran s dokumentacemi instalací, videoinstalací a projektů realizovaných ve veřejném prostoru. Vedle obrazové části kniha obsahuje esej teoretika Tomáše Pospiszyla, sepsaný v dialogu s výběrem autorčiných textů a poznámkami k jednotlivým dílům, životopis, a detailní soupis publikovaných děl.

Uvažujeme-li o vývoji západní teorie dramatu od Aristotela k moderním autorům, mohli bychom ji nejstručněji charakterizovat heslem 'Od metafyziky k technice'. Vrcholu dosahuje tento vývoj v 19. století ve Freytagově Technice dramatu a v proslulých Poltiho Třiceti šesti dramatických situacích. Právě posledně jmenovaný spis se stává pro Júlia Gajdoše východiskem ke sledování dalšího (moderního i postmoderního) vývoje a možných perspektiv vyjádřených otázkou 'Má ještě vůbec smysl pěstovat teorii dramatu?' Při sledování dvou linií teorie dramatu, z nichž jednu by bylo možné nazvat scientistickou, příp. noetickou, a druhou antropologickou, příp. ontologickou, je pro něho totiž klíčovým pojmem právě 'situace' a vztahy různých teorií k ní. Je to přece právě situace, která spojuje jak drama v divadle s dramatem ve světě a v životě, tak také teorii dramatu s teorií divadla, ba samo drama s divadlem, které nechce a nemůže být pouhou ilustrací psaného textu. Autor, jak sám píše v závěru své studie, tedy "z hlediska jednoho - […] ovšem klíčového - pojmu dramatické situace poukázal na některé poznatky i omyly v teorii dramatu, ke kterým se dospívalo v průběhu posledních dvou století, a rovněž na současná východiska české teorie, a to také té její linie, která je na rozdíl od strukturalistů za hranicemi poměrně neznámá, přestože by se pro evropské teoretické myšlení o dramatu a divadle mohla stát důležitým podnětem", zejména díky komplexnosti svého pohledu.

Svět newyorských barů, místopis hostinců a lokálů ožívá na Ermlových fotografiích nikoli jako pouhý průvodce velkoměstem, ale jako prostor, kde lze zaznamenávat vrstvení času, původní uspořádání věcí, každodenní rituály. Newyorský bar je Ermlovi labyrintem emocí i hranicí mezi obecně lidskou nejistotu a důvěrou. V autorově fotografické tvorbě představují pak newyorské bary vlastně výraz jeho dvojího zakotvení - jak odkaz k tradici české fotografie, tak jeho obdiv k svobodnému mikrokosmu neustále se proměňujícího společenství a podobě naší paměti.

Doprovodný katalog k výstavě Vladimíra Birguse, ve stručnosti postihuje autorův tvůrčí vývoj od roku 2007.

Studie a články věnované obecným problémům umění i konkrétnímu stavu jedné z jeho oblastí - divadla - na příkladech domácí i zahraniční tvorby (analýza inscenace Ivanova v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, recenze Stavitele Solnesse v Moravském divadle Olomouc; poznámka o festivalu Open Air v Hradci Králové; muzikály v Londýně; jak se hraje na Broadwayi). Překlad japonské hry nó (Zeami Motokijo: Komači smývá tuš) i textu současného bosenského autora (Almir Bašović: Re.Pinocchio). Komediantka Nataša Gollována divadle i ve filmu. Architekt Jan Letzl a jeho cesty po Egyptě a Japonsku.

Snahy o umělecké divadlo vedly mnohé režiséry a herce už od počátku 20. století k zamyšlení nad povahou hercovy tvorby a k výzkumu nových metod a technik. Stanislavskij - Vachtangov - Michail Čechov - polská Reduta - Lee Strasberg - Appia a Craig. Copeau - Dullin - Jouvet - Lecoq - Decroux. Futuristé - expresionisté - Mejerchold - Brecht - Kantor. Artaud - Brook - Grotowski - Barba ... Jmenovaní divadelníci se zajímají o samostatnou povahu herecké inspirace a způsoby, jakými lze dosáhnout přirozeného a spontánního jednání v umělých okolnostech jeviště.

Publikace představuje poprvé malířskou a kraslířskou tvorbu tohoto světově uznávaného fotografa, která zůstávala až donedávna téměř neznámá. Ukazuje se však, že byla pro Rösslera nesmírně důležitá a ve dvacátých letech mu byla stejnou uměleckou výpovědí, jako fotografie. Tato publikace má za cíl představit Rösslera jako malíře, ukázat jeho vývoj a některé souvislosti s jeho fotografickou tvorbou.

The authors of this book address the topic of image in conjunction with the topic of narrative. Both of these come together in what we might call a tableau or a scene, and the book therefore also addresses a fundamental characteristic of the current age, which may in all seriousness be termed the age of universal staging. This state of affairs is the outcome of developments in two areas. The first is the new approach to selling which emerged in the middle of the 19th century, whereby shops offered goods for sale at fixed prices and presented or staged the goods in such a way that they became an enticement to the consumer. The second of these developments is the proliferation and growing power of the media, from newspapers to magazines to the internet, made possible by technological developments that started with photography and then progressed to film, radio, television and video and all the way to the personal computer, as well as from analogue-based methods of recording and distributing information to digital methods.

The authors of this book address the topic of image in conjunction with the topic of narrative. Both of these come together in what we might call a tableau or a scene, and the book therefore also addresses a fundamental characteristic of the current age, which may in all seriousness be termed the age of universal staging. This state of affairs is the outcome of developments in two areas. The first is the new approach to selling which emerged in the middle of the 19th century, whereby shops offered goods for sale at fixed prices and presented or staged the goods in such a way that they became an enticement to the consumer. The second of these developments is the proliferation and growing power of the media, from newspapers to magazines to the internet, made possible by technological developments that started with photography and then progressed to film, radio, television and video and all the way to the personal computer, as well as from analogue-based methods of recording and distributing information to digital methods.

Fotografická publikace Reiko Imoto, která se narodila a vyrůstala v Japonsku ve městě Kóbe. Kniha obsahuje dvě fotografické série, poznamenané vlivem surrealismu, "Vidiny z druhé strany" a "Deník cestovatele časem", které vystavovala v řadě zemí. Reiko má jedinečnou představivost, a tak její dílo působí tajemně a fantaskně, jakkoli tematicky vychází z každodenního života. Inspirována je svým vlastním vnitřním světem, podvědomím, sny, vzpomínkami na dětství, psychologií, surrealistickou malbou a filmy, pohádkami, hudbou, poezií i čímkoli všedním a obyčejným, co jí nabídne pohled z více perspektiv.

Autor úspěšné Scénologie krajiny, která vyšla jako 5. svazek malé řady edice Disk a otevřela téma scénologie životního prostředí či životního prostoru člověka, chce tentokrát porozumět tomu, čemu se říká předvádět se, hrát to na někoho, předstírat, klamat, čemu se říká životní divadýllka, čemu se říká udělat někomu scénu atd. Josef Valenta se zaměřuje právě na ony konkrétní podoby každodenního scénování, na jeho výrazové techniky a na způsoby chování, které při něm používáme.

Kniha je poctou nedávno zemřelému malíři, rodákovi z Litomyšle, na jehož přínos umění druhé poloviny 20. století se dnes neprávem trochu pozapomíná. Podobně jako jeho generační druzi (M. Medek, J. Balcar, Z. Sýkora, K. Malich...), prošel v 50. a 60. letech proměnou k abstrahující podobě uměleckého výrazu. Publikace vychází v nové ediční řadě Katalogy Galerie Miroslava Kubíka. V atraktivní formě přibližuje pozoruhodnou instalaci výstavy mýty opředeného malíře a sleduje zejména klíčové období hledání osobitého stylu umělce, který našel svůj vysněný ráje uprostřed severočeské uhelné krajiny.

Fotografovat začal Roman Burda (1966) soustavně teprve po první návštěvě Afriky. Etiopská krajina a zvyky a rituály tamních lidí ho natolik uchvátily, že se od té doby do oblasti řeky Omo stále vrací. Dnes už má mezi domorodci přátele, u kterých přespává, prožívá s nimi rodinné události, pomáhá jim vyřizovat úřední záležitosti a vozí jim dárky, o které ho žádají. Oni mu zase umožňují zažívat a dokumentovat mizející Afriku, obřady a slavnosti, které už sotva někdo nafotografuje, protože mnohé, zejména ty násilné a nebezpečné, jsou dnes zakázány. To také pro řadu zdejších mimo jiné znamená, že nemohou opustit svou vesnici a navštívit město; kdyby policista u někoho zahlédl na těle rituální jizvy, z nichž každá znamená zabitého nepřítele, dotyčný by už zřejmě nevyšel z vězení. Lidé od řeky Omo totiž své vlastní zákony stále dodržují. Ojedinělá je rovněž Burdova série snímků z období dešťů, kterou nafotografoval "zevnitř", mezi domorodci, když se k nim za vydatné pomoci zdejších lidí, kteří jeho džíp doslova přetlačili přes rozbahněná území, dostal na samém jeho začátku. Pro nás, kdož jsme se nevydali cestami Romana Burdy, znamená kniha jeho fotografií umělecké svědectví, jež nám rozšiřuje a obohacuje pohled na svět, který je v důsledku moderních technologií stále menší a bližší, a přece zůstává tolik vzdálený.

Uvažujeme-li o vývoji západní teorie dramatu od Aristotela k moderním autorům, mohli bychom ji nejstručněji charakterizovat heslem 'Od metafyziky k technice'. Vrcholu dosahuje tento vývoj v 19. století ve Freytagově Technice dramatu a v proslulých Po ltiho Třiceti šesti dramatických situacích. Právě posledně jmenovaný spis se stává pro Júlia Gajdoše východiskem ke sledování dalšího (moderního i postmoderního) vývoje a možných perspektiv vyjádřených otázkou 'Má ještě vůbec smysl pěstovat teorii dr amatu?' Při sledování dvou linií teorie dramatu, z nichž jednu by bylo možné nazvat scientistickou, příp. noetickou, a druhou antropologickou, příp. ontologickou, je pro něho totiž klíčovým pojmem právě 'situace' a vztahy různých teorií k ní. Je to p řece právě situace, která spojuje jak drama v divadle s dramatem ve světě a v životě, tak také teorii dramatu s teorií divadla, ba samo drama s divadlem, které nechce a nemůže být pouhou ilustrací psaného textu. Autor, jak sám píše v závěru své studi e, tedy "z hlediska jednoho [] ovšem klíčového pojmu dramatické situace poukázal na některé poznatky i omyly v teorii dramatu, ke kterým se dospívalo v průběhu posledních dvou století, a rovněž na současná východiska české teorie, a to také té j ejí linie, která je na rozdíl od strukturalistů za hranicemi poměrně neznámá, přestože by se pro evropské teoretické myšlení o dramatu a divadle mohla stát důležitým podnětem", zejména díky komplexnosti svého pohledu.