Karmelitánské nakladatelství strana 16 z 37

Jack byl člověk, který všechno říkal správně, všechno dělal správně a navenek vypadal jako dokonalý exemplář znovuzrozeného, Duchem naplněného, celistvého člověka, který ze všech sil usiluje o Boží království. Všechno bylo zdánlivě dokonalé. A přece byla v jeho srdci bolest, kterou sebevětší aktivita, nasazení či zakrývání nemohly schovat. Zoufale selhával a jeho rodina se rozpadala. A uprostřed této bolesti a selhání Jacka překvapil Bůh a mimořádným způsobem objal jeho život. Otec mu zjevil hloubku své lásky k němu a to zcela proměnilo způsob, jakým Jack dosud fungoval v duchovní službě i v rodině. Autor otevřeně popisuje své setkání s Bohem i to, jak radikálně proměnilo jeho manželství, rodinu i duchovní službu. Současně odhaluje problémy, které mohou člověku bránit prožívat důvěrný vztah s Bohem jako milujícím Otcem. Tato kniha, která vychází z osobní zkušenosti a opírá se o Písmo, zavede čtenáře hluboko do Boží přítomnosti, v níž se mu může dostat toho, po čem celý život volal zakusit Otcovo objetí.

Nedělní liturgie je pro mnoho věřících tou jedinou příležitostí, kdy se setkávají s Božím slovem. Proto se otec Raniero Cantalamessa rozhodl v tříletém cyklu zamyšlení nad nedělními biblickými texty nechat zaznít všechny podstatné skutečnosti víry, a to i ty, které se obvykle do nedělních homilií pro Boží lid nezařazují. Výklady obsažené v jeho třídílné publikaci zachycují základní tématiku jednotlivých liturgických čtení z nedělí a slavností celého roku a uvádějí je do souvislostí s dalšími biblickými čteními a také s aktuálními problémy církve a světa. Pastorační a evangelizační zkušenosti autora, duchovní i teologické hloubky jeho myšlenek a jejich naprosto srozumitelné vyjádření činí z této publikace vynikající pomůcku jak pro ty, kdo působí v pastoraci, tak i pro nejširší okruh účastníků nedělních bohoslužeb. Raniero Cantalamessa (* 1934), italský kapucínský kněz. Získal teologické a humanitní vzdělání. Byl profesorem patristiky na univerzitě v Miláně a v letech 1975–1981 členem vatikánské Mezinárodní teologické komise. Zastupuje římskokatolickou církev v dialogu s letničními církvemi. Od roku 1980 působí jako papežský kazatel – dává rekolekce papežské kurii a o velkých svátcích káže v basilice sv. Petra. Statisíce lidí sledují pravidelně jeho sváteční slovo v italské televizi RAI. Jako kazatel a exercitátor navštívil většinu zemí křesťanského světa včetně České republiky.

Kniha známého kazatele a duchovního spisovatele Raniera Cantalamessy se zrodila z živé zkušenosti hlásání Božího slova farnímu společenství. Autor ve svém výkladu promýšlí základní téma liturgických čtení a uvádí je do souvislostí s aktuálními problémy církve a světa. Nedělní liturgie zůstává pro mnoho věřících jedinou příležitostí, kdy se setkávají s Božím slovem. Je tedy logické, že otec Cantalamessa dal v tříletém cyklu zamyšlení nad nedělními biblickými texty zaznít všem podstatným skutečnostem víry. Pastorační a evangelizační zkušenosti autora, duchovní a teologická hloubka i naprosto srozumitelné vyjadřování činí z této publikace vynikající pomůcku jak pro ty, kdo působí v pastoraci, tak pro nejširší okruh účastníků nedělních bohoslužeb.

Tato kniha se zrodila z opravdové zkušenosti hlásání, které probíhalo uprostřed jednoho konkrétního farního společenství. Nedělní liturgie zůstává pro většinu věřících tou jedinou příležitostí, kdy se mohou setkat s Božím slovem. Odtud tedy vzešla potřeba nechat v homiliích zaznít všechny důležité skutečnosti víry, a to i ty teologicky a spirituálně nejzářnější, které se bohužel obvykle do řádných katechezí pro Boží lid nezařazují. Zamyšlení obsažené v této knize se snaží zachytit základní tématiku jednotlivých liturgických čtení z nedělí a slavností během roku a uvést je do souvislostí s dalšími biblickými čteními a samozřejmě s aktuálními problémy církve a světa. Z tříletého cyklu zamyšlení by mělo vzniknout jednolité dílo zachycující křesťanskou zvěst pro člověka dneška. Pastorační aspekty a mimořádné propojení zkušeností a kompetencí činí z knihy velmi praktickou a podnětnou pomůcku také pro kněze a další pastorační pracovníky.

Knížka nabízí text modlitby Zdrávas Maria s krátkými příběhy, které dětem přiblíží jak obsah této krásné modlitby, tak i láskyplnou přítomnost Panny Marie v našich životech.

Bernadeta Soubirousová (18441879) pocházela z velmi chudé rodiny žijící v Lurdech, což byla tehdy bezvýznamná obec na západě Francie. Jako čtrnáctileté se jí roku 1858 opakovaně zjevila Panna Maria, představila se jako Neposkvrněné Početí a vyzývala lidstvo k pokání a obrácení. Poprvé ji Bernadeta spatřila 11. února (v ten den slavíme svátek Panny Marie Lurdské). Později bylo zjevení církví prohlášeno za pravé a Lurdy se staly snad nejznámějším poutním místem na světě. Kniha známého francouzského mariologa čerpá z autentických pramenů a vypráví o tom, jak ony nadpřirozené události ovlivnily další život vizionářky. Bernadeta zemřela jako řeholnice v klášteře Milosrdných sester v Nevers, kde je i pochována. Svatořečena byla 8. prosince 1933, její svátek slavíme 16. dubna.

Čím jsem starší, tím více chápu putování jako obraz své životní cesty. Každý její úsek má jinou tvářnost. Putování po horách mě velmi fascinuje. Pokaždé si tu znovu otestuji vlastní meze. Ještě pořád si na něco troufnu. Udržuji se tím v kondici. A už staří řečtí filosofové rozvíjeli své nejdůležitější myšlenky při chůzi, proto je putování věčnou inspirací. Často při něm přicházím na nové nápady. (Anselm Grün) Krása hor vede člověka ke chvále Stvořitele a jeho díla, ale též k pokoře a k potřebnému životnímu nadhledu. Putování po horách je skutečně symbolem životní cesty: Má-li člověk dojít do cíle, je třeba nespoléhat se jen na sebe, neplýtvat silami, oprostit se od zbytečné zátěže a s odvahou čelit stále novým výzvám.

V knize známého jezuitského kněze nenajdeme řešení všech problémů, ale můžeme se naučit, jak hledat Boha úplně ve všem. Ignaciánská spiritualita považuje totiž za důležité opravdu všechno: eucharistii, Boží slovo, osobní modlitbu, službu potřebným, utrpení i radost, ale též rodinu, práci, sexualitu, sport, politiku, stejně jako přírodu, výtvarné umění, poezii a hudbu. Autor neobyčejně vtipně a přímočaře promýšlí otázky, které důvěrně známe: Jak zjistit, co mám ve svém životě dělat? Jak mám vědět, kým bych měl být? Jak se správně rozhodovat? Jak žít co nejjednodušeji? Jak být dobrým přítelem? Jak čelit utrpení? Jak být šťastný? Jak najít Boha? Jak se modlit? Jak milovat? Jak žít?

Čemu mám vlastně věřit? Tuto otázku si dnes člověk klade možná ještě intenzivněji než v dobách minulých. Někdo věří všemu možnému, jiný nevěří ničemu. A čemu má věřit katolík? „Tomu, co je v katechismu,“ odpoví zřejmě klasicky vychovaný křesťan. Ale kde se to tam vzalo, jak se to tam dostalo? A je tam všechno podstatné? A jak souvisí katechismus s Biblí? Tak nám vyvstává otázka po pramenech naší víry. Nejstarší úplný text apoštolského vyznání víry pochází ze 4. století a shrnuje obsah křesťanské víry apoštolské doby. Ale nejde jen o výčet dogmatických výroků. Credo představuje něco jako kmen stromu víry: někde má své kořeny a něco dalšího z něj vyrůstá. Víra je především vztah. A vztah je dynamická záležitost, může nabývat na síle nebo se oslabovat, může a měl by se prohlubovat. Snad k tomu pomůže i tato knížka.

Obyčejně neobyčejný příběh o tom, jak Bůh tiše promlouvá do dětských duší. Skrze přírodu, skrze kamarády, skrze události a vztahy v nejbližší rodině. Někdy i skrze okolní svět, v němž je tak krásné, ale občas i náročné žít. Skupinka dětí se připravuje na první svaté přijímání. Středem dění je Julie a její kamarád Štěpán. Jeho dědeček chová včely a vyrábí vynikající med, který si děti vychutnávají po lžičkách. Tak jako objevují chuť medu a úžasné věci ze života včel, přicházejí děti postupně na chuť i Božím věcem.

Knížka Dneska jsem to stihla je výsledkem třetího roku autorčina bádání v oblasti potěšení. Ano, potěšení jsou všude kolem nás, jen se rozhlédnout. Skrývají se ve věcech, které považujeme za samozřejmost. Jiná potěšení jsou k nalezení v činnostech či situacích, které běžně nevyhledáváme, nebo jsou nám dokonce nepříjemné. Stačí však změna našeho postoje a hle – potěšení. Hana Pinknerová připomíná, kolik dobrého nás v životě potkává a jak za to můžeme být vděční.