Karmelitánské nakladatelství strana 15 z 37

Terezie prožila svůj dospělý život na několika metrech čtverečních, a přece se stala patronkou misií po celém světě. Její zrání k průzračné prostotě a důvěře nebylo jednoduché, prošla si mnohé duchovní krize a temnoty, a přitom je hlasatelkou Božího milosrdenství a naděje. Neudělala nic oslnivého, a přesto se její Autobiografické spisy staly jednou z nejčtenějších duchovních knih. Chtěla žít úplně ve skrytosti, a dnes ji milují a vzývají s prosbou o přímluvu miliony křesťanů. Žila jen necelých dvacet pět let, nedostalo se jí valného formálního vzdělání, ale pro Bohem vlitou moudrost byla prohlášena učitelkou církve. De Meesterova studie (v originále Les Mains vides, „Prázdné ruce“) už dnes patří ke klasické duchovní literatuře. Autor ukazuje nejen duchovní zápasy a zrání světice, ale především jádro její spirituality, které spočívá v pokorné důvěře v Boží lásku a v touze na tuto lásku odpovídat, jakkoli nepatrným způsobem. Slovy kardinála Martiniho, její „malá cesta“ nás vrací k samé podstatě křesťanství. Druhé, přepracované vydání vychází s citacemi z nového překladu autobiografických spisů (Příběh jedné duše, KNA 2016).

Pro každý den v roce najdeme v knize krátký příběh z Bible, převyprávěný pro dětské posluchače. Výborná pomůcka pro večerní modlitbu v rodině.

Autor jakožto citlivý pozorovatel mezilidských vztahů přichází s dalšími příběhy, v nichž představuje důležitou roli dědečků v rodině i v širší společnosti. Vypráví o umění být dobrým dědečkem, jehož životní zkušenosti se prolínají s dětským vnímáním světa a úžasem nad ním. Příběhy nám připomínají, že vztahy dědečků a jejich vnoučat mohou být vzájemně velmi obohacující.

Rozhovor nám umožňuje nahlédnout do obav i nadějí melchitského patriarchy, který miluje svou vlast a zná její historii i současnou problematiku jako málokdo. Řehoř III. Laham otevřeně hovoří o krveprolití v Sýrii a o příčinách válek na Blízkém východě, o soužití křesťanů a muslimů, o uprchlické krizi. Nabourává mnohá klišé, která se tradují v Evropě. Ví ze zkušenosti, jak náročné je soužití křesťanů a muslimů, ale neztrácí naději. Jasný názor má i na uprchlickou krizi. Nelíbí se mu, že tolik mladých Syřanů odchází do Evropy, chápe ty, kteří se přílivu migrantů obávají, neodsuzuje však ty, co odešli. Svou zkušenost neustále poměřuje evangeliem, vytrvale se zasazuje o smíření. S autorem nemusíme ve všem souhlasit, ale rozhodně bychom mu měli s úctou naslouchat.

Být svatý neznamená být bezkrevné budižkničemu, které omdlévá, když na ně sykne husa; být svatý znamená milovat Boha z celého srdce a z celé mysli a konat, myslet a mluvit všecky věci k jeho větší slávě. (Bruce Marshall) Plná slávy je dnes už klasikou křesťanské beletrie: kdo ji četl, většinou se k ní rád vrací, a kdo ji nečetl, o moc přišel. Peripetie patera Edmunda v jeho skotské farnosti sice zavání jiným stoletím, ale čtenář brzy zjistí, že se mění pouze kulisy a problémy k řešení, přičemž člověčina i Boží věrnost zůstávají stejné. Kniha je plná laskavého humoru i životní moudrosti, voní křesťanstvím s lidskou tváří. Ano, církev je plná slávy milostí Toho, který ji povolal k životu, a to i přes slabosti a hříšnost lidí, kteří k ní patří.

Kniha dogmatického teologa Ctirada V. Pospíšila Jako v nebi, tak i na zemi je první českou monografií věnovanou tajemství Nejsvětější Trojice od roku 1926. Dílo, které slouží jako studijní text na našich teologických fakultách, vychází ve třetím, opraveném a doplněném, vydání. V první části knihy nás autor přesvědčuje o skryté působnosti Trojice ve stvoření a ve Starém zákoně. Poukazuje na rozhodující roli obrazu Boha v naší mysli na poli spirituality i uspořádání lidské společnosti. Druhá část díla je zaměřena na dějiny teologického myšlení: autor nás provází od Starého zákona až po okamžik, kdy bylo na konci čtvrtého století definováno trojiční dogma. V třetí části Pospíšil předkládá plody své mnohaleté teologické reflexe: jsme zde zasvěcováni do typických témat trojiční teologie. Ve zcela novém doslovu autor připojuje dodatky a vysvětlení a zpřesňuje a uvádí do nového kontextu některé své teze. Trvalým rysem Pospíšilova snažení je propojovat tajemství Nejsvětější Trojice s životem, spiritualitou a praxí v širším slova smyslu. Navzdory svému rozsahu a odbornosti je kniha Jako v nebi, tak i na zemi srozumitelná a také – jak konstatovala řada čtenářů předchozích vydání – čtivá.

Často se setkávám s názorem, že je nemožné žít hlubším duchovním životem a zároveň plnit každodenní povinnosti. To lze jen v ústraní, v tichu samoty, ne uprostřed světa. Vždyť člověk nemá dost času ani na rodinu a na sebe, jak by tedy mohl mít čas na to, aby se zastavil a vnímal ticho? (autor) Kniha nabízí jednoduché náměty k tomu, jak žít spiritualitu všedního dne. Předložené meditace lze praktikovat na ulici, v práci, v rodině, při jízdě autem – zkrátka všude tam, kde se běžně vyskytujeme. Jsou protříbené letitou praxí a mnohokrát vyzkoušené. Chtějí nás naučit žít s Bohem uprostřed nároků běžného života: ztišit se a vnímat Boží přítomnost, ale též sebe i lidi kolem; učit se žasnout, děkovat a radovat se v Bohu, ale i bojovat se svými vášněmi, usilovat o pokoj srdce. Pomohou nám co nejčastěji přicházet k prameni veškerého života, jímž je Bůh sám.

Jak hledat štěstí? Kde je nalézt? Co ono tajemné slovo „štěstí“ vůbec znamená? Eduard Martin ve své nové knize kreslí „mapu“ různých cest ke štěstí. Materiálem mu jsou osobní postřehy a prožitky lidí, kteří se během svého životního putování dotkli okamžiku štěstí. Okamžiku, který někomu přinesl pokoj, pochopení, pohlazení, jiného vyburcoval, dalšímu umožnil nové vnímání vlastních zaběhaných stereotypů nebo dokonce změnil životní směřování. Autor nás svými příběhy ubezpečuje, že být šťastný je možné.

Kniha nabízí bližší seznámení s mariánským zjevením v Lurdech roku 1858, ale i s celým poutním místem v dnešní podobě. Čtenář se dočte o postupném rozkvětu Lurd jakožto poutního místa, ale i o zákulisí složitého provozu svatyně či o dobrovolnické péči o nemocné. Autorka prostudovala mnoho historických materiálů, hovořila s ředitelem lékařské komise posuzující mnohá uzdravení a rovněž s lidmi, jejichž uzdravení uznala církev za zázračná. Setkala se s místním biskupem, s věhlasnými teology i s kněžími, kteří slouží poutníkům v lurdské svatyni. Jádrem jejího sdělení však zůstává duchovní význam Lurd, místa, které zve všechny své návštěvníky k obrácení, k radikální obnově vztahu s Bohem a s bližními.

Znamená morálka jen příkazy a zákazy? A co život v plnosti, k němuž nás zve Ježíš Kristus? Knížečka vznikla jako úvod k třetí části Katechismu katolické církve, nazvané příznačně Život v Kristu. Autor nám ukazuje, že morálka není něco odtrženého od života, natož proti životu: Vyplývá z životodárného vztahu s Bohem, který miluje člověka a chce jeho dobro. Pomáhá nám uchovat si v životě harmonii a řád, inspirované Duchem. Nabízí se jako cenná pomůcka pro katechety a kněze, pro katechumeny a biřmovance, ale též pro všechny, kteří touží žít opravdu život pod vládou Kristovou. Kniha vyšla poprvé v KNA v roce 2000 pod názvem Rozhodni se pro život.