Karmelitánské nakladatelství strana 15 z 44

Jak žít víru ve společnosti, která s Bohem v každodenní realitě nepočítá? Co mi může dát osobní vztah ke Kristu při střetu s praktickým ateismem? Úvahy Madeleine Delbrelové o křesťanství v dnešním světě jsou mrazivě přesné, hluboké a zároveň povzbudivé. Důležitým krokem je přestat směšovat víru v Krista s křesťanskou mentalitou. Víra je vztah, který máme opečovávat a každodenně uvádět do života. Mentalita jsou přejímané postoje a zvyklosti: vypadají rozumně a slušně, ale když je neprožíváme, mizí. V každodenním napětí a nárocích, které přináší život, obstojí jen autentické přesvědčení živá víra.

Tak dlouho se nedařilo ukončit válku v Sýrii, až jsme otupěli a přestali vnímat, co se v této zkoušené zemi děje. Syrský františkán, otec Ibrahim Alsabagh, se spolubratry Aleppo a jeho obyvatele neopustil ani v těch nejhorších okamžicích. A napsal o tom strhující knihu. Plnou každodenního strádání, ale také naděje a znamení, že Bůh člověka neopouští ani v nejbezvýchodnější situaci. Kde celé rodiny ohrožuje podvýživa, kde je čím dál dražší bydlení a nedostupná zdravotní péče, tam církev s vírou v Krista a s láskou k bližnímu usiluje o síť vztahů a brání chaosu. Kde dopadají rakety teroristů na domy nejchudších i na kostely, kde je nedostatek elektřiny i pitné vody, tam otec Ibrahim a jeho spolubratři dodávají útěchu, rozdávají potravinové balíčky a vodu z vlastní studny.

Myslím, že si mě Bůh vyvolil, abych byla nejšťastnější ze své generace Klára de Castelbajac (1953-1975) byla šťastná dívka s radostnou až nezkrotnou povahu, s hudebním i výtvarným nadáním. Hledala poctivě Boha i smysl svého života. Když jí je dvacet, odchází do Říma studovat restaurování obrazů. Prvotní nadšení ze studia záhy vyprchá a začne hodně času trávit s přáteli z uměleckého prostředí. Ze školy ji málem vyhodí, její víra zvlažní. Stále se ale ptá, jak má vypadat její život. Na podzim 1974 se vydá na pouť po Svaté zemi, jež vede k prohloubení jejího duchovního života: Objevila jsem Boží lásku. Ohromnou, podivuhodnou, prostou. Když následně restauruje fresky v Assisi, je radostí celá bez sebe. O Vánocích však onemocní meningoencefalitidou a v lednu 1975 umírá. Příběh vrcholí jejím setkáním s Ním na prahu života a smrti , kdy se Klára konečně a navždy stává sama sebou.

Knížka Do hlubin rybářovy duše uvádí čtenáře do bohatého života nad i pod vodní hladinou. Vypráví o vodě, rybách, řekách, pramenech, potůčcích, rybnících, rybářích a o tom, co vodní svět a jeho pozorování přináší citlivému člověku. Drobným dílkem se uzavírá autorova pomyslná trilogie věnovaná tématům včelařství, myslivosti a rybářství.

Eduard Martin zachycuje radostné i smutné příběhy lidí do krátkých vyprávění, která věrně předává svým čtenářům. Vše, co život přináší, přijímá jako možnost projevit druhému člověku lásku, usmát se, potěšit, ale také se podělit o své zkušenosti a jejich poselství. Z jeho příběhů prosvítá naděje, kterou potřebuje každý z nás.

Věta Kde je k čertu Bůh? je výkřikem, protože mlčet nebo dusit svůj hněv někdy není možné. Autor tuto útlou a velmi autentickou knížku napsal poté, co jeho sestra zůstala po autonehodě na 90 % těla ochrnutá. Proč Bůh dopouští utrpení? A jaký má k němu vztah? Otázku, kterou si kladl už Jób ve Starém zákoně, nevyřešíme spekulací. Richard Leonard věří a došel k tomu, že Bohu naše utrpení lhostejné není. Nemusíme si vybírat mezi Bohem lásky a Bohem, který nám dělá kruté věci. Podobně jako Ježíš, který pláče u hrobu svého nejlepšího přítele Lazara v 11. kapitole Janova evangelia, nestojí Bůh mimo naši bolest, ale doprovází nás v ní, drží nás v náruči a sdílí náš zármutek i bolest.

V této útlé knížce projdeme krok za krokem mši svatou tak, jak ji známe z běžných nedělí ve svých farnostech. Cílem je vysvětlit základní prvky, hledat, jak se mše svaté účastnit lépe, jak se při ní hlouběji setkat s Ježíšem a načerpat sílu pro svůj život mimo kostel. Ke každé kapitolce je připojena krátká citace z Bible a delší citace z církevních otců. Jejich smyslem je naznačit, že mše svatá, i když se během staletí vyvíjí a pozměňuje, zůstává ve své podstatě stále ta samá jakožto jednání, které je věrné Ježíšovu slovu: To konejte na mou památku. Knížka je určena všem, kdo mají rádi liturgii a chtějí proniknout do její krásy. Užitečná bude zejména těm, kteří se připravují na biřmování a na křest v dospělosti, i těm, kteří nechtějí ustrnout na cestě víry.

Humor má mnoho společného s láskou a dobrotou a rozhodně není na překážku svatosti. Říkat bližnímu pravdu s úsměvem je také lepší než se ho pokoušet pravdou umlátit… Necelá stovka vtipů, anekdot a citátů, které se inspirují větami a citáty ze Starého a Nového zákona, dokazuje, že ten, kdo bere radostnou zvěst vážně, má v každou chvíli důvod se smát.

Kniha chce čtenáři pomoci objevit a žít vlastní povolání, které má jako člověk, křesťan a Ježíšův učedník. Autor předkládá střízlivá a rozumná kritéria, podle nichž lze posuzovat známky povolání, a upozorňuje na důležitost nenásilného duchovního doprovázení. Ukazuje čtenáři cestu k plnosti života, k důvěře v Boha, který člověka vede, ale neutlačuje a dává mu velkou svobodu. Píše realisticky, současným jazykem a čtivě. Knížka bude cennou pomůckou především mladým lidem, kteří hledají svou životní cestu. Nepochybně ji uvítají také ti, kdo je doprovázejí, nebo formátoři kandidátů zasvěceného života.

Kniha je snahou o teologické uchopení mariánské úcty. V první části nás autor uvádí do současného stavu mariologie v našich zemích. Druhá část podává to nejdůležitější z biblické teologie na dané téma. Tématem třetí části je bytostné zakořenění Mariina tajemství v tajemství vtěleného Slova, ukazuje Marii jako ženu víry i jako první učednici svého Syna. V závěru jsou nastíněny dějiny dogmatu o neposkvrněném početí Panny Marie. Kniha je určena studentům teologie, kněžím, katechetům i všem, kdo hledají mariánskou úctu, zakořeněnou v tradici a solidní teologické reflexi. Jde o výrazně rozšířené zpracování dílka Maria mateřská tvář Boha.

Knížka Slovo mají děti vznikla díky katechetům, kněžím a učitelům náboženství, kteří již od roku 1990 zasílali Katechetickému centru při Biskupství brněnském autentické výroky dětí z hodin náboženství nebo rodinných rozhovorů o víře. Tyto „perličky“ byly postupně publikovány v Katechetickém věstníku, vydávaném Katechetickým centrem, v rubrice Poslední slovo mají děti. Nákladem brněnského biskupství vyšla i stejnojmenná dárková knížečka pro katechety, vydaná u příležitosti 20. výročí činnosti Katechetického centra. Pro velký zájem širší veřejnosti vychází nyní sbírka dětských hlášek v novém vydání, pod hlavičkou Karmelitánského nakladatelství, obohacená o úsměvné ilustrace renomované výtvarnice.

Autor prorocky předběhl dobu, když ve svém románu z roku 1962 líčí zvolení papeže-Ukrajince, který strávil dvacet let v lágru na Sibiři. Papež Kiril se snaží vnést do Vatikánu svěží vítr evangelia, ale naráží na řadu překážek i tam, kde by je nečekal. Podle knihy byl natočen slavný film The Shoes of the Fisherman (1968).

Často jsem si kladl otázku: Co by se stalo, kdyby marnotratný syn potkal cestou domů místo otce svého staršího bratra? Co se stane s marnotratnými syny této generace – našimi dětmi, navrátí-li se do Kristovy církve, do Boží rodiny, a nenajdou tam Kristova Ducha, jenž by je obejmul? Budeme my jako Boží děti připraveni jim odpustit, být k nim velkodušní a oslavovat jejich návrat? Budeme na ně čekat s otevřenou náručí?“ (autor) Podobenství o marnotratném synu představuje především nepřekonatelné Boží milosrdenství. Neal Lozano se však netradičně zaměřuje na postavu staršího bratra a odhaluje, že i on svým srdcem dávno opustil svého otce, on rovněž odešel z domova, byť se fyzicky nikdy nevzdálil, ba dokonce mu věrně sloužil. Vede nás k zamyšlení nad tím, zda i v našich srdcích nedřímou postoje staršího bratra z Lukášova evangelia, které nahlodávají vztah s Otcem i s bližními.

Dnes se stále častěji hovoří o křehkosti párů. Dovoláváme se jí natolik, až se z ní postupně stává klišé, za něž se schováváme. Je ale pravda, že jsou současné páry slabší? Nebo se naopak děje cosi epochálního, takže můžeme říct, že jsou jistým způsobem nuceny být samy sobě oporou, zárukou, záštitou, aby vytrvaly a dokázaly udržet fungující rodinu? Dnešní páry nebyly nikdy tak málo křehké, jsou naopak silné. K tomu, aby manželé svou lásku zachovali, jsou doslova nuceni bojovat jako o život. Musí se postavit intenzivním útokům jistých virů, které jsou produktem společenského prostředí, identifikovat je a vypěstovat si příslušné antiviry, a tak se zákeřným útokům virů bránit. Na konkrétních příbězích manželských párů může čtenář snáze pochopit, jak vzniká a jak se projevuje určitý virus a jak lze k němu nalézt kompatibilní antivirus.

Od počátku církve se věřící s velkou důvěrou obracejí k svatému Josefovi jako k tomu, kdo žil s Ježíšem a Marií ve skryté, láskyplné jednotě a blízkosti, chránil je a sloužil jim. Také my se k němu obracíme ve svých potřebách a modlitbách a doufáme v jeho přímluvu.

Člověk v posledních okamžicích života většinou neříká banality, natož Boží Syn! Právem křesťané po staletí rozjímají o posledních Ježíšových slovech na kříži, vždyť se nás hluboce dotýkají. Vlévají nám naději, že díky Ježíšovu sebedarování je možné dojít odpuštění a spásy, že se nám otevřela cesta do Boží blízkosti, a to i tváří tvář rozkladné síle hříchu a smrti. Anselm Grün nám zde nabízí vynikající pomůcku k postní duchovní obnově. Můžeme z ní čerpat po celou dobu postní, ale i jen pro víkendovou rekolekci, lze ji použít soukromě i ve společenství.