Karmelitánské nakladatelství strana 13 z 37

Od roku 1967, kdy vyšla poprvé, se kniha dočkala v Itálii už třiceti vydání, a přitom neztratila nic na své aktuálnosti. Co jsme to jen s evangeliem udělali? „Světlo se ztlumilo, aby příliš neoslňovalo, sůl pozbyla chuti, protože tak to vyžaduje zdravý rozum, střelný prach navlhl, Slovo bylo zneškodněno a paradoxy z evangelia ztratily svou výbušnost.“ Alessandro Pronzato stírá z evangelijních příběhů nánosy prachu a zvykovosti, s níž je většinou vnímáme, takže se nám otevírají v úplně novém světle a průraznosti. Nenechávají nás v klidu. V podání autora jsou pro nás evangelijní příběhy znovu nepohodlné, otřásají našimi stereotypy, provokují nás k reakci a ke změně smýšlení. A jestliže nás tato kniha vyburcuje k přemýšlení a touze po opravdovém životě podle evangelia, pak splnila svůj účel. Alessandro Pronzato (*1932) je italský kněz a publicista. Teologii studoval v Casale Monferrato, na kněze byl vysvěcen v r. 1956. Místní biskup a později i sám Pavel VI. objevili jeho literární nadání a povzbudili ho, aby se věnoval také službě pera. Napsal desítky závažných i humorných knih, které jsou překládány do všech světových jazyků.

Každý čtenář Bible občas narazí na pasáže, kterým plně nerozumí, v horším případě ho i zarazí či znepokojí. Nejde jen o krutosti či jiné kulturní zvláštnosti starověkého Orientu; Starý zákon mluví o Bohu a jeho jednání místy jinak, než jak jej chápeme dnes, ve světle evangelia. Nad takovými texty nám pak vyvstávají zásadní otázky, protože celé Písmo je nám předkládáno jako Boží slovo k věření i k následování, jako světlo na cestu životem. Obtížné oddíly Zadních proroků jsou už třetím autorským svazkem našich biblistů, který se zaměřuje právě na problematické pasáže Písma svatého. Již dříve vyšly publikace Obtížné oddíly Knih Mojžíšových (KNA 2006) a Obtížné oddíly Předních proroků (KNA 2013). Tentokrát jde o výklad obtížnějších textů z proroků Izajáše, Jeremjáše, Ezechiela, Ámose, Abdijáše, Jonáše a Zacharjáše.

Kniha obsahuje následující studie odborníků z Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy: Co soudí církev o člověku? Pokus o shrnutí základních prvků nauky církve o člověku (Dřímal); Psychické problémy a psychická nemoc v pastorační praxi (Bartůšková); Pastorace věřících křesťanů s psychickými potížemi (Opatrný). Publikace je doplněna několika krátkými exkursy doc. Opatrného a výsledky ankety na dané téma, jež byla uskutečněna mezi kněžími.

Příběhy, které autor shromáždil do této knížky, spojuje téma anděla strážného. Nečekejme však vyprávění plné nebeských postav, ale spíše příběhy lidí, v jejichž životě zapůsobilo „andělské“ slovo nebo skutek. Čtenář v nich najde povzbuzení i pobavení, a navíc možná inspiraci, jak se stát „andělem“ pro druhé.

Autor zastává dnes už rozšířený názor, že zdravá sebeúcta má nejen psychologický, ale i duchovní rozměr. Jeho kniha otevírá nové obzory, nabízí povzbuzení z Božího slova i jednoduchá praktická cvičení, jak na sobě v této oblasti pracovat. Pravá sebeúcta je totiž dar, jenž můžeme přijmout jen my sami, ale my sami se o něj též můžeme připravit. Zdravá sebeúcta s sebou nese mnohonásobné dobré ovoce, a naopak – nedostatek sebeúcty působí celkovou podlomenost člověka, ochromuje všechny jeho vztahy a bere mu chuť k životu.

Čtvrtá kapitola exhortace Amoris laetitia je skutečnou perlou dokumentu papeže Františka, a jelikož si zaslouží pozornost co nejširšího okruhu čtenářů, vydáváme ji samostatně. Papež v ní interpretuje Velepíseň lásky z prvního listu Korinťanům (1 Kor 13,4–7). Pavlova slova vztahuje velice prakticky na život v manželství. Upozorňuje na řadu pastí a obtíží, které manželům na cestě životem hrozí. Hlavně však poukazuje na krásu manželství a na jeho neprobádané zdroje a možnosti. Radí, jak láskyplný vztah rozvíjet, očišťovat a posilovat. Knížečka bude užitečnou pomůckou pro ty, kdo se na manželství teprve připravují, ale osloví i ty, kdo v něm už léta žijí a nechtějí ustrnout na půli cesty. Může být námětem pro setkávání manželských společenství či duchovních obnov ve farnostech.

Prorockou esej o svatém Františkovi napsal Chesterton roku 1923. Zdá se, že promlouvá k dnešnímu čtenáři a k mentalitě doby snad ještě aktuálněji než tenkrát.

V chudinské čtvrti New Yorku, plné násilí, drogových dealerů a lidí bez domova, žije od roku 1987 nová františkánská komunita. „Chcete-li opravdu následovat ukřižovaného Krista, jděte až na samé dno ghetta,“ řekl prvním osmi bratřím kardinál O´Connor, newyorský arcibiskup. A svěřil jim farnost v jižním Bronxu. Příběhy z jejich života jsou konkrétním svědectvím milosrdenství v akci, ale i neuvěřitelné péče Prozřetelnosti.

Katechismus pro mladé zprostředkovává souhrn katolické víry, tak jak byla předložena „Katechismem katolické církve (KKC z roku 1997), ovšem jazykem přiměřeným mladému člověku, nemá v úmyslu a ani se nesnaží bezpodmínečně vyčerpat všechny jeho obsahy. Kniha je psána formou otázek a odpovědí, za každou odpovědí jsou připojeny číselné odkazy pro další upřesnění a prohloubení v KKC. Následný komentář má poskytnout mladým dodatečnou pomoc, aby dokázali lépe pochopit danou otázku a její význam pro vlastní život. Katechismus pro mladé dále nabízí v průběžném postranním sloupci doplňující prvky, jako jsou obrázky, shrnující definice, citáty z Písma svatého, citáty svatých a spolehlivých učitelů víry. V jeho závěru najdeme věcný a jmenný rejstřík, který nabízí možnost snadno si vyhledat konkrétní místa v textu.

Knížka nabízí text modlitby Otče náš a několik krátkých příběhů se zamyšlením, které dětem pomohou této modlitbě lépe porozumět.