Karmelitánské nakladatelství strana 13 z 44

Mezinárodní teologická komise Synodalita v životě a poslání církve překlad a úvodní studie Ctirad Václav Pospíšil – Veronika Řeháková Dokument vatikánské Mezinárodní teologické komise se zabývá synodalitou církve v nejširším možném měřítku. Jak je zakotvena synodalita v Písmu, apoštolské Tradici a dějinách? Co jsou teologální základy synodality? Jak a kde se synodalita uskutečňuje, kdo všechno je jejím aktérem? Jaký význam má synodalita pro poslání církve ve světě, pro její ekumenické a sociální aktivity? Za pontifikátu papeže Františka je téma synodality nepřehlédnutelné. Zvláště důležitými body jsou jednak recepce a interpretace učení Druhého vatikánského koncilu (včetně nauky o kolegialitě), jednak poslední biskupské synody, které už pravidelně doprovázejí určité vášně a polarizace. Dokument MTK „Synodalita v životě a poslání církve“ je textem odborně teologickým, nikoli doktrinálním, i tak ale slouží jako vynikající východisko úvah o současné podobě a praxi církve. České vydání doprovází kvalitní studie teologů Ctirada Václava Pospíšila a Veroniky Řehákové.

Pan doktor Šturma dopomohl spoustě dětem žít šťastný život v rodinném kruhu. Dodnes nás navštěvuje a zajímá se, jak se nám daří. Měli jsme opravdu velké štěstí, že vstoupil do našeho života. Jsme mu za to vděční. (manželé Metelkovi, rodiče Matýska) Jaroslav Šturma zasvětil svůj život dětské klinické psychologii. Za to, čeho dosáhl, vděčí mnoha okolnostem. Rozhodně ale nešlo o náhodu. V lidském životě náhoda neexistuje, vše je připraveno v plánu Režiséra nad námi. Když tento plán objevíte, buď ho přijmete, anebo odmítnete, říká o své životní a profesní dráze mezinárodně uznávaný dětský klinický psycholog. V knižním rozhovoru sledujeme jeho inspirativní životní příběh a pronikáme do podstaty a zákulisí nejen dětské psychologie. Vznikl tak působivý portrét muže, který se zasloužil o vyšší kvalitu života mnoha dětí a jejich rodin.

Příběh trojnásobné maminky Chiary Petrillové, která v 28 letech zemřela na rakovinu jazyka, známe už díky životopisu Smrt nemá poslední slovo. Knížka Cesta malých kroků toto naše poznání prohlubuje: obsahuje svědectví těch, kdo Chiaru provázeli v posledních letech jejího života. Publikace vznikla na základě setkání v Assisi 15. září 2013, kde před očima dvanácti set posluchačů promluvili její manžel Enrico, její rodiče a sestra, autoři jejího životopisu, ošetřující lékaři a také kněz, jenž ji duchovně doprovázel. Slova, která zaznívají, jsou autentická, upřímná, nehledaná a velmi silná. Stojí za to je číst. Život i umírání Chiary Petrillové se pro mnohé stalo zdrojem povzbuzení a prohloubení víry, naděje a lásky. Chiara a její blízcí působivě ukazují na úskalí i smysl lidského utrpení. Na to, že navzdory těžkostem můžeme žít s velkou důvěrou v Boha.

Životopis kardinála Wyszyńského představuje osudy polského primase Tisíciletí, známého obránce lidské důstojnosti, práv jednotlivého člověka i práv církve. Stefan Wyszyński (19011981) byl v době tvrdého komunistického útlaku mužem na správném místě. I v těžkých podmínkách podporoval v polských městech i na venkově víru Božího lidu. Třikrát ve svém životě přečetl Marxův Kapitál, aby věděl, jak vést s protivníkem ideový střet. I když ho polští komunisté internovali a dokonce se ho pokusili zabít, zachoval klid a hledal způsoby, jak koexistovat s komunistickou mocí, aniž by si církev zadala s materialistickou ideologií. V zásadních otázkách byl neoblomný, naopak v tom, co bylo druhořadé, přístupný dohodě: Máme právo ve všem obětovat sebe sama, ale nesmíme obětovat diecéze, církev ani věřící. Tváří v tvář komunistickým státním strukturám hájil lidská práva a právo polské církve na normální život. Byl neúplatný: Raději vězení nežli výhody, protože budu-li ve vězení, stanu po boku těch nejztrápenějších. A byl i velmi praktický: S každým hovoř jazykem lásky.

Být rodičem je krásné a také náročné umění. Když rodiče vychovávají dítě, vychovávají budoucnost pro sebe i pro ostatní. Dobří rodiče jsou pro děti nenahraditelní. Kolik nádherných zážitků a setkání s nimi se nám dostalo! A jak křehké tyto dary mohou být! Drobné příběhy Eduarda Martina ukazují s mimořádným citem a pozorovatelským talentem na sílu rodičovské lásky a odvahu předávat dar života dál.

V knížce Zbožnost je užitečná ke všemu podává olomoucký arcibiskup Jan Graubner svědectví o tom, co prožíval na těle i na duchu během svého zápasu s nemocí COVID-19. Kdy nejvíce pocítil svá omezení? A jak se ho v nejhlubší krizi dotýkal Bůh? To jej přivádí k úvahám o základech duchovního života. Život s Bohem není strnulý je to spíše pohyb od jednoho úkolu k dalšímu, zcela jinému. V tomto pohybu pak vnímáme lépe, jak spolu úzce souvisejí duchovní život a naše zdraví, modlitba a naše stresy

Jak můžeme najít Boha? Jak se můžeme modlit? A co se o Ježíšovi dozvídáme z příběhů Nového zákona? Jezuitský návod na modlitbu odpovídá praktickým způsobem na nejčastější otázky o modlitbě a meditaci. Na běžné exercicie musíte obvykle vyjet někam daleko. S Jezuitským návodem na modlitbu můžete duchovní obnovu prožít v soukromí svého domova. Při všech svých snahách a modlitbách věřte, že Bůh, který vás stvořil, vás chce k sobě také přitahovat. Proto vám pomůže. Na své duchovní cestě máte společníka, ujišťuje čtenáře James Martin.

Duchovní, teologický a historický výklad Janových pašijí. Autor přibližuje hloubku a krásu klíčové události dějin spásy – utrpení a oslavení Ježíše Krista. Nejprve se zabýváme specifickým způsobem janovského myšlení a vyjadřování. Poté sledujeme jednotlivá zastavení na Ježíšově cestě – jak se vydává těm, kdo ho přicházejí zatknout, jak je vyslýchán, odsouzen, ukřižován i pohřben. Konečné slovo má ale Bůh – v Ježíšově vzkříšení a setkávání s učedníky. Janovy pašije jsou prozářeny světlem povelikonoční víry. Kde je kříž, tam je i vzkříšení. Kde je vzkříšení, tam jsou ti, kdo věří v Krista, milují ho, radují se z Pánových tajemství a prožívají je v prosté každodennosti.

Prakticky pojatá modlitební knížka pro jednotlivce, rodiny a menší společenství nabízí: základní modlitby, které se může každý z nás pomodlit na hřbitově nebo u stolu se svíčkou doma; – útěšné modlitby a texty Starého a Nového zákona; – modlitby za zemřelé z různých pramenů a pro různé příležitosti; – poučení o tzv. odpustcích jakožto plodech našeho pokání; – povzbuzující citáty o životě, smrti, přítomnosti i věčnosti.

Hlavním tématem encykliky Fratelli tutti je „sociální přátelství, které nikoho nevylučuje“ a „bratrství otevřené pro všechny“. Papež František nejprve přesně a v souvislostech reflektuje nezdravé tendence v současné globalizované společnosti, politice, hospodářství a médiích. Na jedné straně vidí bezbřehý individualismus, ztrátu smyslu pro společné dobro a vylučování starých, nemocných či nenarozených z našeho obzoru, na straně druhé bezmezný konzum, magickou víru v to, že trh vyřeší sociální a ekonomické problémy, nebo sílící nacionalismus a populismus v politice. Papež ovšem nezůstává jen u kritiky. Jako muž naděje povzbuzuje křesťany i všechny lidi dobré vůle ke vzájemnému setkávání a rozvíjení vztahů uvnitř menších i větších společenství. Nově promýšlena jsou i velká témata, jako je digitální propojenost současného světa, vlastní kulturní a náboženská identita otevřená druhým, nepřípustnost trestu smrti nebo role OSN. Na závěr vyzdvihuje papež základní lidské právo – svobodu náboženského vyznání pro všechny – i potřebu dialogu mezi náboženstvími.

„Cesta je taková jako ten, kdo jde po ní s námi. Cesta je taková jako ten, koho s sebou na ni vezmeme. Jak prostě zní některé věty. Bývají to přitom věty, co nesou poznání, které dokáže měnit život a dát mu směr, náplň, radost. O tomhle jsme hovořili za hebké vánice o Vánocích. Šli jsme zasněženým lesem s naším panem farářem. Zkratkou do vesnického kostela, kde měl sloužit mši. Kostel byl kus od městského kostela a od fary, ve které pan farář bydlel. A cesta lesem byla meditační cestou. Vešli jsme do ticha. Sněžného něžného ticha... Betlémského ticha.“ Drobné příběhy o Vánocích z rozmanitých úhlů pohledu. Eduard Martin je noblesním vypravěčem: miluje lidské rozhovory, poznal sílu vyřčeného slova a předává ji dál.

Aleš Opatrný je známý jako plodný autor duchovních knih, doprovázeč a zpovědník i jako přednášející na (nejen) charismatických konferencích. Celý jeho životní příběh ale zná málokdo. V knižním rozhovoru s Tomášem Kutilem dává nahlédnout do svého soukromí, zázemí i názorů. Dozvídáme se, z jaké rodiny pochází, jak hledal víru i své místo ve světě, co pro něj znamenalo veslování a práce ve fabrice i jak dospěl ke kněžství. V jednotlivých kapitolách sledujeme jeho začátky v Plzni, vyhnanství v Toužimi i dobu, kdy službu kněze vykonávat nesměl. Úplně nové možnosti se před ním otevřely po sametové revoluci, kdy se pustil do řady aktivit. Zvolnění a nové nadechnutí pak přichází s jeho pozdní akademickou dráhou. Aleš Opatrný ovšem nekomentuje jen své životní peripetie. Vyjadřuje se i k problémům manželství a mezigeneračních vztahů nebo k ekumenické spolupráci. Vyprávění končí symbolicky na Vyšehradě tam hleděl z Vltavy coby veslař, tam dnes bydlí a tam za ním přijíždějí lidé z celé republiky.

Proč je nejznámějším křesťanským symbolem kříž? Co představuje adventní věnec? Proč na Popeleční středu dostáváme na čelo popel? A co je to růženec? Proč zapalujeme svíčky? To je jen několik z 25 otázek, které si lidé často kladou ve vztahu ke znamením a symbolům katolické víry. Přečtěte si odpovědi v této knížce a zjistíte více o znameních a symbolech obecně a o katolické víře zvlášť.

Moderní, čtivý a spolehlivý životopis známého světce je plný nevšedních pohledů na sv. Antonína z Padovy. Antonín, jehož znají mnozí výhradně jako divotvůrce nebo pomocníka v různých životních problémech, byl strhujícím kazatelem, hlubokým mystikem, vzdělancem i zakladatelem teologických studií františkánského řádu.

Papež František probírá s věřícími jednotlivé části mše svaté. Dobře porozumět mši svaté je totiž zásadní pro náš plnější, živý vztah s Bohem. Na mši nepřicházíme, abychom Bohu něco dávali, ale abychom od něho přijímali, čeho je nám opravdu zapotřebí, říká Svatý otec. Nechme se přitahovat k tomuto skutečnému setkání se zabitým a vzkříšeným Ježíšem. Ať náš život vzkvétá jako Velikonoce květy naděje, víry a dobrých skutků. Kéž k tomu nacházíme sílu v eucharistii, ve spojení s Ježíšem.

Dary jsou součástí našeho života v různých podobách. Jsme jimi obklopeni v přírodě i ve světě. Setkáváme se s nimi v lidech, s kterými žijeme, i v okamžicích, které život přináší. Dary Boží lásky nám připomíná liturgický rok koloběh svátků zpřítomňující události ze života Ježíše Krista. Jsme pozváni k vděčnosti za ně. Kéž nám tato knížka připomíná velké bohatství darů v rozmanitých dimenzích lidského života, uvádí v anotaci svého díla sám autor biskup David.