Karmelitánské nakladatelství strana 12 z 44

Úvahy známé osobnosti katolické církve o víře a zrání na křesťanské duchovní cestě. Křesťanská víra není něco předem daného či triviálního. Je to cesta naslouchání Bohu a zároveň vědomé rozhodnutí. Víru doprovázejí pochybnosti, rozpaky, chyby i křehkost. Víra je i odvahou udělat krok do neznáma a riskovat. Kardinál Martini ukazuje na apoštolu Petrovi, jak mocná a zároveň křehká může víra být. Tak jako Petr následujeme a milujeme Ježíše – a stejně jako on si mnohdy nevíme rady, jsme zkroušeni nebo bojujeme s „ateistou v nás“. Síla víry je v tom, že zapojuje celého člověka – naše srdce, mysl i ducha. Knížka, napsaná formou biblické meditace pro účely duchovních cvičení, je určena zejména těm, kdo v církvi vedou druhé – kněžím, jáhnům a dalším osobám působícím v pastoraci – aby si stále připomínali jediný zdroj své víry: Ježíše Krista ukřižovaného a vzkříšeného.

Autor nabízí osvědčené způsoby, jak přistupovat k četbě Božího slova, jak se s ním modlit a nechat ho promlouvat do svého života. V první části vysvětluje podstatu Božího slova; v druhé, praktické části zazní konkrétní podněty pro četbu a modlitbu s Biblí v ruce; třetí část probírá desatero nejčastějších problémů, které mohou vyvstat na cestě s Božím slovem. Teď už je na nás, zda přijmeme výzvu: „Vezmi a čti!“ „Čteš-li Písmo, a nerosteš v lásce, nepochopil jsi nic“ (sv. Augustin).

Josef Hrdlička mluví o duchovních výzvách naší doby a zároveň skládá účty ze všeho důležitého, čím se od svého mládí dosud zabýval. Zaznívají zde pozoruhodné impulsy a povzbuzení k mnoha duchovním, kulturním, církevním i společenským otázkám. Je Bůh opravdu středem našeho života? O čem pochybují věřící a o čem ateisté? V čem spočívají výzvy pocovidové doby? Jaké spirituální potřeby mají lidé ve městech a jaké na venkově, v Čechách a na Moravě? Je umění darem Ducha Svatého? V jakém smyslu hrozí duchovnímu životu vyhoření? V čem se odvažujeme plout proti proudu? A věříme upřímně Bohu, že použije k dobrému i sebemenší projev naší lásky? Interview poutavě mapuje rovněž Hrdličkovo působení literární, překladatelské, církevně liturgické a hudebně pastorační. Vychází u příležitosti jeho 80. narozenin.

Josef Hrdlička mluví o duchovních výzvách naší doby a zároveň skládá účty ze všeho důležitého, čím se od svého mládí dosud zabýval. Zaznívají zde pozoruhodné impulsy a povzbuzení k mnoha duchovním, kulturním, církevním i společenským otázkám. Je Bůh opravdu středem našeho života? O čem pochybují věřící a o čem ateisté? V čem spočívají výzvy pocovidové doby? Jaké spirituální potřeby mají lidé ve městech a jaké na venkově, v Čechách a na Moravě? Je umění darem Ducha Svatého? V jakém smyslu hrozí duchovnímu životu vyhoření? V čem se odvažujeme plout proti proudu? A věříme upřímně Bohu, že použije k dobrému i sebemenší projev naší lásky? Interview poutavě mapuje rovněž Hrdličkovo působení literární, překladatelské, církevně liturgické a hudebně pastorační. Vychází u příležitosti jeho 80. narozenin.

Svátost smíření je krásná část kněžské služby. Člověk při ní zažije nejedno úžasné Boží působení. Hodně se také při této službě naučí o Bohu i o lidech. Někdy jsou kajícníci takřka fascinováni svými hříchy a jejich vyznáváním, a nikoli živým Bohem. Dospělí lidé někdy přijímají tuto svátost jako v dětství; v dospělosti už s tím nic dalšího neudělali. Někteří křesťané ke zpovědi ani nepřijdou, protože ji vnímají jako něco odpuzujícího, nepřístupného a nepochopitelného. Autor se nám v těchto úvahách snaží co nejvíce přiblížit velikost Božího působení. Hříchy není radno zlehčovat. Uvědomme si však, že hříchy mají všichni lidé, zatímco odpouštějícího Boha znají v plnosti jen křesťané. A toto poznání je nesmírným darem, které je třeba dopřát každému v co nejvyšší míře. Aleš Opatrný nezpochybňuje, jak je tato svátost potřebná či dokonce povinná. Chce ale hlavně ukázat, jak je skvělá. Díky jejímu slavení ve víře může odpouštějící a uzdravující Trojjediný Bůh stále více zářit v našich životech a my mu můžeme stále více důvěřovat.

Pavel Obluk se pokouší proniknout k tajemství Vánoc skrze dialog s postavami evangelia. A je to pokus pozoruhodně živý a aktuální. Ježíš pro něj není růžolící cvalík, který z matčina klína vítá s úsměvem příchozí gratulanty. Ježíš leží v dřevěném korytě na zatuchlé slámě a je přikrytý kusem hadru. Usnul, vysílen dlouhým pláčem, stejně jako jeho rodiče. Jsme nad tím schopni žasnout jako pastýři? Zaslechli bychom v hluku dnešního světa radostný zpěv andělů nad Betlémem? V čem se podobáme třem králům? Bylo Herodovo vraždění neviňátek jen bezednou krutostí? Anebo přesvědčením, že k prosazení dobrého účelu lze použít jakékoli prostředky? Přečtěte si pětadvacet nevšedních dopisů, pokoušejících se o odpověď.

Nevšední svědectví o lidské odvaze i síle modlitby, o lásce k životu i Boží ochraně, zasazené do nelítostných bojů druhé světové války. Velmi komunikativní bratr Gereon chtěl být řeholníkem, ale za zvláštních okolností se dostal k jednotkám SS. Zde nezapřel svou víru a chráněn obávanou uniformou se zapojil do distribuce protinacistických letáků i přípravy atentátu na Hitlera. Jako sanitář wehrmachtu prošel boji v Rusku, Francii a Itálii bez jediného výstřelu, zato s řadou vyznamenání za záchranu životů svých spolubojovníků. Papež mu dal výjimku, aby se mohl stát knězem ještě před studiem teologie. Své působení zahájil v táboře uvězněných německých důstojníků, kde vládl nacistický fanatismus, korupce, násilí a hlad. Po půlroce od jeho příchodu byly na vánoční mši stovky vojáků... I když stál mnohokrát v přední frontové linii i před vojenskými soudy, vždy přežil. Sám to přisuzoval nepřetržitým modlitbám stovek lidí, které poznal a kteří doprovázeli jeho pouť bojišti a zajateckými tábory. Po válce dostudoval teologii a čtyřicet let působil jako misionář v Japonsku což byl jeho dávný sen. Osud Gereona Goldmanna je neuvěřitelný, strhující, plný zdánlivě nepochopitelných náhod, v nichž nakonec vítězí dobro nad zlem, Boží milost nad všudypřítomnou smrtí.

Editor Tomáš Kutil mapuje 30 let proměn Arcibiskupského semináře v Praze. Po pádu komunismu v roce 1989 se mohla církev vrátit ke svobodnému formování budoucích kněží. Totalitním režimem kontrolovaný seminář v Litoměřicích zanikl a vznikly dva nové semináře v Praze a Olomouci. V této publikaci mluví bývalí i současní rektoři, spirituálové a bohoslovci popisují hektické počátky, bouřlivá 90. léta i určité zklidnění po roce 2000. Současné vedení semináře poodkrývá nynější situaci a výzvy, které stojí jak před adepty kněžského povolání, tak před celou církví. V závěru hledíme do budoucnosti kněží i laici se zde zamýšlejí nad tím, co lidé od kněží očekávají a co by se kněží měli během své formace naučit a zažít, aby v životě i ve své službě dobře a se ctí obstáli.

Dnes již klasický Cantalamessův text nás jednoduchým a přitom hlubokým způsobem uvádí do tajemství eucharistie svátosti lásky, jak o ní mluví sv. Tomáš Akvinský nebo sv. Jan Pavel II. Autor představuje tajemství Večeře Páně ve třech základních rozměrech. V biblickém hostina Krista, Božího Beránka, je vrcholem dějin spásy. V církevním bez slavení eucharistie nemůžeme žít, vyznávali první křesťané. A v osobním eucharistický pokrm živí každého učedníka při následování Krista. Díky otci Cantalamessovi znovu objevujeme krásu eucharistického tajemství a posvěcující a proměňující moc Kristova Těla a Krve. Knížka vychází v 3., revidovaném a doplněném vydání.

Dokument vatikánské Mezinárodní teologické komise vydaný na přelomu let 2019 a 2020 chce přispět k hlubšímu porozumění svátostné povahy víry a zároveň prakticky posloužit v pastorační činnosti. V textu dokumentu se soustředíme na vztah víry a tří iniciačních svátostí (křest dětí i dospělých, biřmování a eucharistie) i svátosti manželství. Dokument MTK představuje základní stavební kameny svátostné ekonomie v jejím trojičním, christologickém, pneumatologickém, církevním a dialogickém rozměru. V pasážích věnovaných svátosti manželství najdeme také nejzajímavější náměty. To koresponduje s bohatou diskusí o rodině a manželství na římské Synodě o rodině a po vydání apoštolské exhortace papeže Františka Amoris laetitia. Dokument hledá teologicky fundovaný a právně konzistentní přístup pro lidi v obtížné kanonicko-právní situaci a ukazuje potřebu konzistentního metafyzického základu svátostné teologie. Lze shrnout, že víra bez svátostného vyjádření je neúplná a svátosti bez živého vztahu k Otci skrze Syna díky daru Ducha Svatého ztrácejí duši. České vydání dokumentu doprovází kvalitní úvodní studie teologů Ctirada Václava Pospíšila a Veroniky Řehákové. Četbu dokumentu doporučujeme duchovním, pracovníkům v pastoraci, odborníkům i studentům teologie a příbuzných oborů, stejně jako všem věřícím, kteří se chtějí vzdělávat ve víře.

Jak jsme to tehdy říkaly? Má mě rád, nemá mě rád, miluje mě, věrně, tajně, kašle na mě. Při každé té krátké větě se odtrhl jeden lístek z akátové větvičky. Ten, který zůstal poslední, ten platil. Muselo se u toho samozřejmě myslet na někoho konkrétního a platilo to pak o něm. No jo, to bych mohla znovu zkusit. Na koho ale budu myslet? Namátkou a trochu zahanbeně jsem pomyslela: Bože, nepřijde ti to hloupé? V pomalé chůzi jsem začala odtrhávat jeden lístek za druhým a házela je za sebe, ovšem jako elektrizovaná jsem nedokázala vyslovovat jednotlivé stupně a míry lásky. V mé mysli tkvělo pouze jediné: Miluje mě, miluje mě, miluje mě. Nic jiného jsem nemohla vyslovit. Nešlo to. Poslední lístek tedy samozřejmě znamenal: Miluje mě. Moc dobře jsem věděla, o kom to platí.

Dokument vatikánské Mezinárodní teologické komise věnovaný tématu náboženské svobody je vysoce aktuální. Tato otázka byla jednou z nejkontroverznějších na Druhém vatikánském koncilu. Také dnes jsme konfrontováni s politickými systémy a režimy, které v praxi realizují státní útlak jakéhokoli náboženství (ateistická forma) nebo potlačují všechna jiná náboženství, než je to jimi uznávané či privilegované (např. řada islámských zemí). Pro české čtenáře je náboženská svoboda důležitá kvůli zkušenosti s programově ateistickým komunistickým a nacistickým režimem. České vydání doprovází kvalitní úvodní studie teologů Ctirada Václava Pospíšila a Veroniky Řehákové. Věříme, že si k dokumentu najdou cestu odborníci, duchovní i věřící.

Mezinárodní teologická komise Synodalita v životě a poslání církve překlad a úvodní studie Ctirad Václav Pospíšil – Veronika Řeháková Dokument vatikánské Mezinárodní teologické komise se zabývá synodalitou církve v nejširším možném měřítku. Jak je zakotvena synodalita v Písmu, apoštolské Tradici a dějinách? Co jsou teologální základy synodality? Jak a kde se synodalita uskutečňuje, kdo všechno je jejím aktérem? Jaký význam má synodalita pro poslání církve ve světě, pro její ekumenické a sociální aktivity? Za pontifikátu papeže Františka je téma synodality nepřehlédnutelné. Zvláště důležitými body jsou jednak recepce a interpretace učení Druhého vatikánského koncilu (včetně nauky o kolegialitě), jednak poslední biskupské synody, které už pravidelně doprovázejí určité vášně a polarizace. Dokument MTK „Synodalita v životě a poslání církve“ je textem odborně teologickým, nikoli doktrinálním, i tak ale slouží jako vynikající východisko úvah o současné podobě a praxi církve. České vydání doprovází kvalitní studie teologů Ctirada Václava Pospíšila a Veroniky Řehákové.

Pan doktor Šturma dopomohl spoustě dětem žít šťastný život v rodinném kruhu. Dodnes nás navštěvuje a zajímá se, jak se nám daří. Měli jsme opravdu velké štěstí, že vstoupil do našeho života. Jsme mu za to vděční. (manželé Metelkovi, rodiče Matýska) Jaroslav Šturma zasvětil svůj život dětské klinické psychologii. Za to, čeho dosáhl, vděčí mnoha okolnostem. Rozhodně ale nešlo o náhodu. V lidském životě náhoda neexistuje, vše je připraveno v plánu Režiséra nad námi. Když tento plán objevíte, buď ho přijmete, anebo odmítnete, říká o své životní a profesní dráze mezinárodně uznávaný dětský klinický psycholog. V knižním rozhovoru sledujeme jeho inspirativní životní příběh a pronikáme do podstaty a zákulisí nejen dětské psychologie. Vznikl tak působivý portrét muže, který se zasloužil o vyšší kvalitu života mnoha dětí a jejich rodin.

Příběh trojnásobné maminky Chiary Petrillové, která v 28 letech zemřela na rakovinu jazyka, známe už díky životopisu Smrt nemá poslední slovo. Knížka Cesta malých kroků toto naše poznání prohlubuje: obsahuje svědectví těch, kdo Chiaru provázeli v posledních letech jejího života. Publikace vznikla na základě setkání v Assisi 15. září 2013, kde před očima dvanácti set posluchačů promluvili její manžel Enrico, její rodiče a sestra, autoři jejího životopisu, ošetřující lékaři a také kněz, jenž ji duchovně doprovázel. Slova, která zaznívají, jsou autentická, upřímná, nehledaná a velmi silná. Stojí za to je číst. Život i umírání Chiary Petrillové se pro mnohé stalo zdrojem povzbuzení a prohloubení víry, naděje a lásky. Chiara a její blízcí působivě ukazují na úskalí i smysl lidského utrpení. Na to, že navzdory těžkostem můžeme žít s velkou důvěrou v Boha.

Životopis kardinála Wyszyńského představuje osudy polského primase Tisíciletí, známého obránce lidské důstojnosti, práv jednotlivého člověka i práv církve. Stefan Wyszyński (19011981) byl v době tvrdého komunistického útlaku mužem na správném místě. I v těžkých podmínkách podporoval v polských městech i na venkově víru Božího lidu. Třikrát ve svém životě přečetl Marxův Kapitál, aby věděl, jak vést s protivníkem ideový střet. I když ho polští komunisté internovali a dokonce se ho pokusili zabít, zachoval klid a hledal způsoby, jak koexistovat s komunistickou mocí, aniž by si církev zadala s materialistickou ideologií. V zásadních otázkách byl neoblomný, naopak v tom, co bylo druhořadé, přístupný dohodě: Máme právo ve všem obětovat sebe sama, ale nesmíme obětovat diecéze, církev ani věřící. Tváří v tvář komunistickým státním strukturám hájil lidská práva a právo polské církve na normální život. Byl neúplatný: Raději vězení nežli výhody, protože budu-li ve vězení, stanu po boku těch nejztrápenějších. A byl i velmi praktický: S každým hovoř jazykem lásky.