Karmelitánské nakladatelství strana 8 z 36

Rakouský kněz Leo Maasburg s jemným humorem vypráví, jak se stal po boku Matky Terezy „skutečným misionářem“. Léta s ní úzce spolupracoval, pomáhal jí jako kněz a tlumočník na několika zahraničních misích. Podnikli spolu cestu do Sovětského Svazu, na Kubu, do New Yorku nebo do Arménie, kde strávili téměř rok službou v dětské nemocnici, plné obětí ničivého zemětřesení. Prožili spolu náročné situace, mnohé zázraky Boží prozřetelnosti, ale i veselé historky. Autor vypráví všechno z první ruky, proto se i znalý čtenář dozví o Matce Tereze spoustu nových věcí. Kniha se čte jedním dechem; povzbudí nás, abychom se učili více důvěřovat Bohu, který umí být vůči svým dětem tak velkorysý, a toužili stát se rovněž nástrojem jeho lásky v tomto světě.

Román známého beletristy nám přibližuje život svatého Augustina (354-430), velkého učitele církve a jednoho z nejpozoruhodnějších mužů všech dob. Autor vypráví příběh Augustinova přerodu z marnotratného, ctižádostivého mladíka v muže Božího, v duchovního spisovatele i teologa, jehož literární díla utvářela po staletí západní myšlení. Augustin díky Boží milosti zvítězil sám nad sebou, podobně jako později vítězil nad odpůrci církve. Louis De Wohl dokázal oživit historické pozadí Augustinovy doby, bouřlivou atmosféru římské říše v posledních dnech před jejím zánikem, přičemž do děje zakomponoval i jiné osobnosti, které měly na Augustina velký vliv: jeho statečnou matku Moniku, moudrého milánského biskupa Ambrože a mnoho dalších. niha Nepokojný plamen sleduje Augustinovo složité hledání i nalézání, jiskří napětím a nápady, čímž přesně vystihuje Augustinovu vášnivou povahu i jeho dramatické životní osudy. Louis de Wohl (1903–1961) je mezinárodně uznávaný katolický spisovatel, jehož populární historické romány o svatých se staly ve světě bestsellery. V Karmelitánském nakladatelství mu již vyšly tituly: Dobývat nebe. Život svaté Kateřiny Sienské (2011), Svatá Jana z Arku (2012) a Longinovo kopí (2014).

A. Riccardi přináší v historických souvislostech příběhy křesťanů, kteří ve 20. století zemřeli pro svou víru, a analyzuje příčiny jejich utrpení a smrti. Historické kontexty jsou různé: pronásledování za druhé světové války, snaha zničit náboženství v rámci pokusů o nastolení komunistické společnosti v SSSR a východní Evropě či v asijských zemích v čele s Čínou, antiklerikalismus v nově se utvářejících laických státech jako Mexiko nebo Španělsko, společensko-politické proměny na africkém kontinentě, těžkosti a předsudky v misijní práci. Všem těmto příběhům je však společné jedno: jejich protagonisté jsou lidé, kteří zůstali věrni své křesťanské víře i za cenu vlastního života.

Život Karla Weiricha (1906–1981) zůstal donedávna neznámý jak české, tak italské veřejnosti. Karel Weirich pracoval jako novinář, stenograf a účetní. Od roku 1935 působil jako vatikánský korespondent ČTK. Během druhé světové války se mu z Říma podařilo jedinečným způsobem organizovat pomoc pro pronásledované Židy pocházející z Ćeskoslovenska. Ohniskem jeho aktivit byl koncentrační tábor Ferramonti di Tarsia v Kalábrii, kde bylo zadržováno několik set československých Židů, pasažérů ztroskotané lodi Pentcho, jež mířila do Palestiny. Sám Karel Weirich kvůli tomu skončil v koncentračním táboře, ale před smrtí ho zachránilo osvobození tábora Američany a konec války. Kniha Alberta Tronchina popisuje, jak konkrétně Weirich své aktivity ve prospěch Židů rozvíjel, a dává do kontextu lokální události s dějinami holocaustu a protifašistického odboje. V knížce najdeme i cenné archivní materiály (fotografie, tajné zprávy o situaci v Protektorátu Čechy a Morava, seznamy zachráněných aj.) a podrobnosti o tom, jakými kanály pomoc proudila a kdo se na ní podílel.

Domnívám se, že bychom měli závěrečnou životní etapu využít k zamýšlení se nad svou vírou a k prozkoumání nových témat týkajících se naší víry. Věřím, že tak můžeme prohloubit své chápání Boha a svůj vztah k němu obohatit. To je hlavním cílem mé knihy, chci však rovněž ukázat, že jako výchozí bod pro přemýšlení o místě Boha v životě nás starších lidí mohou posloužit jakékoli běžné situace. Kniha Šedesátka není hřích je plná zemitých a užitečných rad pro začínající seniory. Kniha je nejen poučná, ale i zábavná. Na základě vlastních zkušeností z práce v nemocnici a současně člověka v seniorském věku předkládá autor pozitivní pohled na stárnutí. Zabývá se nejrůznějšími novými situacemi, do kterých se mohou senioři dostat a které musí řešit. Popisuje situace týkající se vztahů v rodině a vztahů s přáteli, prožívání stresů a napětí, postižení různými nemocemi a dalšími ztrátami. Doporučuje vést fyzicky i duševně aktivní život, hledání nového životního prostoru a prohloubení duchovního života. Autor vychází z křesťanské spirituality, ale mnohé jeho závěry osloví každého stárnoucího člověka. Kniha se může stát inspirací a útěchou, hodí se pro chvíle radostné i obtížné. Neville Smith je anglikánský kněz, nyní už na odpočinku. V aktivním věku působil jako nemocniční kaplan, naposledy v Guys Hospital v Londýně.

Strhující příběh svaté Jany z Arku (1412-1431) je určen především starším dětem, ale s chutí si jej přečtou i dospělí. Nenápadnou dívku Janu oslovil archanděl Michael a předal jí poslání postavit se do čela francouzské armády proti anglickým okupantům. Jana dosáhla fantastického vojenského úspěchu, získala francouzskému králi korunu, ale nakonec byla zrazena, nespravedlivě odsouzena a upálena na hranici. Nejde o legendu, její neuvěřitelný příběh je historicky bohatě zdokumentován; Jana z Arku byla roku 1920 svatořečena a prohlášena patronkou Francie. Jakkoli jde o románové zpracování, autor léta pečlivě studoval historické prameny a je faktograficky věrný. Přitom nesleduje pouze vnější události, které Janu proslavily, ale všímá si její lásky k Bohu a k bližnímu, z níž všechny její odvážné činy pramení. Každý detail života podivuhodné dívky zní jako radostné svědectví o Boží milosti.

Čas jakožto omezená doba života nás upozorňuje na to, že je náš život konečný a vlastně velice krátký. Kolik času nám ještě zbývá? Nevíme. V praktickém duchovním životě bychom měli chápat každý den jako možný poslední den našeho života a měli bychom si připomínat, že smrt jistě přijde a že právě ona dělá z našeho života tak cennou věc. Teprve vědomí vlastní smrti dělá z života jedinečnou a drahocennou šanci. Každý den, když se ráno probouzíme, dostáváme darem nový den dlouhý 24 hodin. Smrt nás vybízí především k tomu, abychom tento den prožili vědomě, abychom dobře utvářeli přítomný okamžik a abychom tento dar vděčně přijali. Dejme se probudit a přijměme pozvání, abychom dobře využili každého dne a abychom jej žili tak, že se večer budeme moci s vděčností ohlédnout za naplněným dnem. Svatý Benedikt napomínal své mnichy, aby si denně připomínali vlastní smrt (srov. Benediktova řehole 4,47). Nehodlá tím nahánět strach ze smrti, ale směřuje k přesnému opaku, chce, abychom se jí přestali bát. Jednoho pouštního otce se jednou kdosi zeptal, proč se nikdy nebojí. Odpověděl, že je to proto, že si každodenně představuje, že nastal jeho poslední den. Tato představa nás vybízí, abychom každý okamžik prožívali vědomě a vděčně. Na tom, jak zacházíme se svým časem, rozhodujícím způsobem závisí spokojenost se životem a pracovním výkonem. Dobrý časový management se však nevztahuje pouze na efektivnost a disciplinovanost lidské činnosti, jeho součástí je i orientace podle skutečných hodnot, tázání po tom, co je podstatné, a snaha o správnou míru v životě. Autoři knihy (odborník na podnikový management a poradce F. Assländer a benediktinský mnich, psycholog a organizátor a vedoucí seminářů a kurzů pro manažery A. Grün) dávají podněty a odpovědi pro oblast uspořádání vlastního času. Zabývají se časem jako systémem a řádem a zkoumají typicky moderní a složitou „past urychlování“. Benediktinské „Ora et labora“ není základním řádem pouze pro řeholníky. I pro lidi světa nabízí osvědčené „umění přestávky“ a důležitý „management vlastní osoby“, jenž uznává osobní meze a jehož pomocí lze s nimi zacházet tvůrčím způsobem. Friedrich Assländer po svých studiích oborů psychologie, sociologie a řízení deset let pracoval jako manažer. Od roku 1984 je samostatným instruktorem a poradcem významných firem. Anselm Grün, benediktinský mnich, žije a působí v klášteře Münsterschwarzach. Je doktorem teologem, vyhledávaným duchovním průvodcem a autorem mnoha knih o duchovním životě. Čerpá nejvíce z bohatství spirituality pouštních otců, z tradice západního mnišství i z poznatků hlubinné psychologie. Oba jsou autoři knihy Řízení jako duchovní úkol (KNA 2008).

Anorexie je dramatická zkušenost, která se týká stále většího počtu lidí. Jde převážně o mladé dívky a ženy, byť se toto psychosomatické onemocnění neomezuje jen na ně. Mnozí ji považují za extrémní důsledek touhy po dokonalém vzhledu, ale hraje zde roli více příčin, které většinou souvisejí s problémy ve vztazích k nejbližším a k sobě sama. V dnešní době čím dál více vnímáme, že nejde o jakýsi rozmar mladého člověka, ale o hluboké duševní trápení, které má i duchovní rozměr – postihuje a podvazuje postupně všechny roviny lidského života. Autorka se vrací k vlastní bolestné zkušenosti s touto agresivní nemocí. Inteligentním, a přitom důvěrným a chápavým způsobem se obrací na každého, kdo právě nyní prochází podobným zmatkem a utrpením. Smyslem jejího vyprávění není jitřit něčí rány, ale osvětlit klíčové postoje a obrany, jimiž člověk vlastní uzdravení bojkotuje. Netají se ani tím, že kromě odborné pomoci jí byla velkým světlem na cestě k uzdravení křesťanská víra, především cesta usmíření a objevení nové naděje, pramene života, z něhož je možné bez zklamání čerpat.

Slavný francouzský boxer Tim Guénard (*1958) vypráví o své dramatické cestě za láskou a odpuštěním. Když mu byly tři roky, opustila ho matka. Otec začal pít a chlapce týral. Pětiletého ho odvezli do nemocnice a po nějakém čase umístili do pěstounské péče jedné venkovské rodiny. Kvůli nespravedlivému obvinění byl v dospívání umístěn do polepšovny, kde zažil další šikanu. Velmi strádal nedostatkem lásky, což v něm vyvolalo nenávist k celému světu. Po čase z ústavu utekl a rok živořil jako dítě ulice v Paříži, kde zapadl mezi dětské prostituty. Poté ho policie našla a vrátila do ústavu pro mladistvé delikventy. Až v patnácti letech mu jedna soudkyně dala důvěru a umožnila jeho propuštění na svobodu. Vyučil se sochařem, zároveň začal intenzivně trénovat box, až se vypracoval k titulu mistra Francie. Další přelom v jeho životě znamenalo setkání s komunitou Archa, založenou Jeanem Vanierem, v níž prožil své obrácení. Postupně objevoval Krista, skutečnou Lásku, jež ho proměňovala a dala mu sílu vzdát se zakořeněné nenávisti. Dnes žije Tim Guénard s manželkou a dětmi na farmě poblíž Lurd. Kromě práce v hospodářství rád přijímá mladé lidi, kteří jsou v nesnázích nebo hledají své povolání. Často jezdí přednášet a vyprávět o svém životě. Je autorem několika úspěšných knih.

„Zase to může být pěkné, ale jinak.“ Ten, kdo truchlí pro milovanou osobu, něčemu takovému těžko věří. Člověk musí urazit dlouhou a bolestnou cestu, než dokáže dát prostor zármutku a začne hledat cestu zpátky k životu. Angelika Daikerová, která už léta doprovází truchlící, šetrně zpracovává získané zkušenosti. Pomáhá vdovám chápat nejrůznější pocity a situace, související se ztrátou blízkého člověka, a přijmout je do vlastního životního příběhu. Otevírá před nimi nové perspektivy, jak by mohl jejich život pokračovat, aniž by se bolest násilím potlačila. Po smrti manžela to sice bude v lecčems náročné, ale stojí za to vykročit dál, otevřít se dalšímu životu.

Určitě jsme slyšeli, že existuje inteligence praktická, technická, sociální i emoční, ale termín „duchovní inteligence“ nás může překvapit. Autorovi jde o to, abychom vzali na vědomí svou nezřídka zakrnělou duchovní dimenzi. Snaží se nás vyburcovat z polospánku pouhého „fungování“ a pozvat na cestu proměny. On sám sice vychází z křesťanské perspektivy, ale záměrně ji zde neaplikuje do důsledků, jde mu o mnohem primitivnější úroveň: burcuje čtenáře, aby začal hledat „širší rámec“ svého života, aby se otevřel hledání životní moudrosti. „Náš příběh má mnohem větší potenciál, než si uvědomujeme. Jde v něm o mnohem více než o nesmysly, které hromadíme, o tisícovky na výplatní pásce a všechny ty věci, na kterých obvykle stavíme své jistoty. Dobrý příběh si nemůžete koupit ani ho ozdobit falešnou parádou. Udržujte svůj příběh u světla života, a nepůjde v něm pak jen o vnější věci, které nás tak často svádí. Nemusíte si vybírat svůj duchovní životní styl z pomyslného katalogu. Nejlepší věci v životě bývají ve skutečnosti skandálně zadarmo. Zároveň však s sebou nesou velké náklady: celoživotní závazek, oddanost, nadšení, obětavost a nesobeckou, sebedarující lásku.“ (Brian Draper)

Anotace knihy Nejen u pomáhajících profesí, ale i v rodinách se velice často setkáváme s projevy vyhoření. Láska mezi milenci se nejen rodí, ale i umírá. Manželé uzavírají nejen sňatky, ale i dohody o rozvodu. Příbuzní se nejen milují, ale i nenávidí. Rodiče mají nejen radosti, ale i starosti se svými dětmi. Děti mají rády své rodiče, avšak často tato láska i vyhasíná. Míra spokojenosti s manželstvím a s rodinou je proměnlivá. A nespokojenost má velice blízko k vyhoření. Nadšení, iniciativa a láska patří k tomu nejkrásnějšímu, co v životě můžeme prožít. Stává se však, že nám počáteční nadšení začne opadat, že naše iniciativa začne ochabovat a láska uvadat. Z psychologického hlediska jde o jev, který je označován termínem "burnout" – vyhoření. Kniha profesora Křivohlavého pojednává o tom, jak se syndrom vyhoření projevuje, jaké má fáze a hlavní příznaky. Hlavním cílem zkušeného psychologa je však poradit, co dělat, abychom nezdravým přístupem předčasně neztráceli jak chuť k dobrému dílu, tak ochotu investovat do mezilidských vztahů.

Není tajemstvím, že již dlouhá desetiletí nevznikla monografie o Janu Husovi z pera katolického autora. Pokud bychom se zaměřili na specificky teologické vyhodnocení odkazu této postavy, je tato časová prodleva ještě delší. A právě tento dluh se kniha, kterou držíte v rukou, snaží šest století po jeho smrti začít splácet. Autor chce nejenom probouzet zájem o tuto vpravdě ožehavou tematiku a poskytovat solidní informace, ale také a především přivádět k hlubšímu zamyšlení nad zodpovědným postojem k Janu Husovi, jeho poselství, k utrakvistické tradici i k dlouhotrvajícím sporům o betlémského kazatele, které znepokojovaly naše předky od poloviny devatenáctého století až do konce století, které se před patnácti lety uzavřelo. Opírá se přitom o přínosy nejpřednějších současných i dřívějších českých historiků, aby na tomto základě dopěl k nástinu řešení těžkých dilemat, která jsou s postavou Jana Husa neoddělitelně spjata. V poslední, velmi obsáhlé kapitole se vyrovnává s otázkou Husova teologického myšlení, přednostně v oblasti eucharistické nauky. Konstatování, že Jan Hus byl v zásadě katolickým teologem, který se příliš neodchyloval od dobových myšlenkových schémat, odborníky nepřekvapí. Způsob autorovy argumentace je však nepochybně inovativní. Cosi obdobného ale podle autora platí i Jakoubkovi ze Stříbra a celé utrakvistické tradici, kterou by katolík neměl vnímat jako něco sobě výslovně cizího. Kniha je určena nikoli pouze katolíkům, ale také všem, kdo se zajímají o postoj věřících této církve k Janu Husovi a husitství. Jelikož teologie a filosofie tvoří nedílnou součást příběhu betlémského horlivce, mohli by zde najít nejednu inspiraci i odborníci z jiných oborů, kteří se touto tematikou zabývají. Lze oprávněně očekávat, že dílo vyvolá živou diskusi. Audio záznam rozhovoru s prof. C. V. Pospíšilem, který odvysílal ČRO v pořadu Host Radiožurnálu 3. 7. 2015 si můžete poslechnout kliknutím na odkaz http: prehravac.rozhlas.cz/audio/3423022