Karmelitánské nakladatelství strana 17 z 44

Autor zastává dnes už rozšířený názor, že zdravá sebeúcta má nejen psychologický, ale i duchovní rozměr. Jeho kniha otevírá nové obzory, nabízí povzbuzení z Božího slova i jednoduchá praktická cvičení, jak na sobě v této oblasti pracovat. Pravá sebeúcta je totiž dar, jenž můžeme přijmout jen my sami, ale my sami se o něj též můžeme připravit. Zdravá sebeúcta s sebou nese mnohonásobné dobré ovoce, a naopak – nedostatek sebeúcty působí celkovou podlomenost člověka, ochromuje všechny jeho vztahy a bere mu chuť k životu.

Opravdu existuje ďábel? Proč se někdo dostane do jeho moci? Můžeme být od jeho vlivu osvobozeni? Jaká je úloha exorcisty? A co můžeme dělat sami na svou ochranu? Proč žehnat předměty, prostory, auta – není to jen pověra? Co znamená New Age?… Na devadesát podobných otázek odpovídá stručně a srozumitelně otec Jean-Régis Fropo z Francie, který posloužil exorcismem nebo modlitbou za osvobození už více než dvěma tisícům lidí. Jiné zase poslal na psychiatrii, nicméně ze zkušenosti potvrzuje: ano, ďábel existuje a působí i dnes. Jeho moc však není neomezená a Ježíš Kristus svou církev vyzbrojil, aby proti němu mohla účinně bojovat. Pro dokreslení některých otázek uvádí autor i dvě desítky konkrétních případů, které ilustrují působení Zlého v životě jednotlivce a možnosti pomoci ze strany církve.

Jak najdu milostivého Boha?“ Otázka, která zasáhla Lutherovo srdce a stála za veškerým jeho teologickým hledáním a zápasy. Teologie pro něj nebyla akademickou záležitostí, ale zápasem o sebe sama. A tento zápas byl zápasem o Boha a s Bohem. Benedikt XVI., Erfurt, 23. září 2011 Pozoruhodný portrét Martina Luthera vychází u příležitosti velkého výročí reformace (1517 – 2017). Jaké byly Lutherovy duchovní kořeny? Jaké měl zázemí a na čem stavěl duchovní život? Nebyl spíše reformátorem zbožnosti a pastýřem duší než kritikem nešvarů či napravovatelem církevních pořádků? Prof. Jaroslav Vokoun čerpá ze solidních pramenů a odborné literatury, přitom ale píše esejistickou formou, což knize dodává čtivost a přístupnost pro široké spektrum čtenářů. S užitkem si ji přečte akademik, který se zabývá teologií či religionistikou, ale i každý křesťan, který chce obnovit svou víru či „teologii srdce“ ze stejných zdrojů, z jakých čerpal sám Luther.

Novéna vychází u příležitosti svatořečení Alžběty od Trojice (1880 – 1906), francouzské karmelitky. Podobně jako svatá Terezie z Lisieux žila v přísné klauzuře a dožila se pouhých šestadvaceti let, ale její radostná spiritualita s důrazem na život v Boží přítomnosti inspiruje čím dál víc křesťanů po celém světě, daleko za hranicemi rodiny Karmelu.

V roce 2015 probleskla tiskem zpráva, že Templetonovu cenu získal Jean Vanier, zakladatel komunity Archa. V knize předkládáme jeho životopisný portrét, spolu s výběrem těch nejlepších textů z jeho knih. Jean Vanier miluje lidi, ale především miluje Krista a jeho evangelium. V jeho světle se zamýšlí nad všelidskými tématy, jako je odpuštění, důstojnost člověka, bolest v našem životě, modlitba, sexualita a láska hodná toho jména.

První hodina po prázdninách, děti vzorně připravené, jen Eliška, Lukášek a Vašík chybí. „Kde jsou?“ ptám se Kubíka. „No, ujel jim autobus...“ odpověděl váhavě. „První hodina a hned čtvrthodinové zpoždění!“ pomyslela jsem si rozladěně. Za čtvrt hodiny slyším pod oknem: „Teto Fany, pojď se podívat, máme pro tebe překvapení!“ Překvapení?! To je ale milé! Vyběhla jsem – a překvapení to tedy opravdu bylo: chcíplá veverka, dočista tuhá, s nataženým ocasem jak podle pravítka! … „Tak máš radost, nebo se spíš zlobíš?“ chtěli se ujistit opozdilci. „Mám VELKOU radost!“ usmála jsem se do napjatých tvářiček. Ing., Mgr. Františka Böhmová se narodila r. 1965 v Karlových Varech. Dětství prožila na Domažlicku, nyní žije s rodinou v Ostravě. Vystudovala ekonomickou fakultu VŠB v Ostravě a později teologickou fakultu UP v Olomouci. Pracuje jako samostatná pastorační asistentka a katechetka v Ostravě - Zábřehu, často mívá přednášky nebo rekolekce pro ženy i v jiných farnostech. Napsala již knížku modliteb pro děti Cestičky k Bohu.

Naeem byl zbožný pákistánský muslim, jemuž se Kristus zjevil tak, že se tomu nemohl vzepřít. Osobně, bezprostředně, silně. Jeho příběh je navzdory veškerému neporozumění, které jeho obrácení ke křesťanství vyvolalo mezi jeho nejbližšími, příběhem naděje. Naděje v to, že se nepřátelé stanou přáteli a uvědomí si, že jsou bratři. „Miluji muslimy. Líbí se mi jejich pohostinnost, kultura a ryzost. Rmoutí mě, že následování Ježíše vytváří mezi mnou a lidmi, k nimž mám velmi blízko, nepřekonatelný odstup. Přeji si, abych jim mohl říct, že to, že jsem byl muslimem, ze mě v žádném případě nedělá jejich odpůrce. Prostě jsem se setkal s Ježíšem a nemohu se ho zříct.“ (autor v úvodu)

Kdo zachrání život, zachrání celý svět

Sedmero skutků milosrdenství se v církevní tradici ustálilo na základě Ježíšovy řeči o posledním soudu; ve středověku bylo ke skutkům tělesného milosrdenství připojeno ještě dalších sedm skutků milosrdenství duchovního. Měli bychom Bibli rozjímat a studovat především z hlediska milosrdenství, pochopíme tak samu podstatu Ježíšova poselství. Víme-li, že Bůh je milosrdný, pak se i my budeme snažit jednat milosrdně s chudými a s těmi, kteří se ocitli na okraji společnosti. Stejně jako Ježíš půjdeme za nemocnými, kteří potřebují lékaře; za hříšníky, které společnost odsuzuje jako hříšníky a ztracené případy. A přestaneme odsuzovat ty, kteří nezachovávají církevní či společenské normy. Ať nás tedy tato knížka novým způsobem uvede do tajemství milosrdenství, aby se náš svět začal milosrdenstvím proměňovat a stal se místem lidštějším, přátelštějším a milosrdnějším. (z autorovy předmluvy)

Dítě dnes stojí ve středu pozornosti možná víc, než by bylo zdrávo. Je tomu tak z více důvodů. V Evropě přibývá jedináčků a děti se stávají "vzácným zbožím". Ale narůstá též rodičovský narcismus, který s sebou nese jak přílišnou touhu po tom, aby děti vynikly a byly úspěšné, tak i schopnost klást na ně zdravé nároky a vést je k zodpovědnosti. Autor hledá rovnováhu mezi rodičovskou autoritou a spontánním růstem dítěte, mezi aktivním výchovným zasahováním a svobodou dítěte, která je nezbytná pro samostatný dospělý život. Jen pokud děti zažijí zdravě položené hranice, budou schopné respektovat pravidla mezilidského soužití.

P. Engelmar Hubert Unzeitig (1911 – 1945) byl kněz a misionář německé národnosti, původem ze Svitavska. Stal se členem Kongregace marianhillských misionářů a za války působil v Zadní Zvonkové u Lipna. Za kritiku nacismu a zastávání se Židů byl poslán do koncentračního tábora. Už jeho spoluvězni ho považovali za světce, proto mu začali říkat „anděl z Dachau“. Při epidemii tyfu se nabídl k ošetřování nemocných, přičemž se sám nakazil a jen krátce před osvobozením zemřel. V roce 1991 byl v Německu zahájen jeho kanonizační proces. Dá-li Bůh, bude završen 24. září 2016 v bavorském Würzburgu prohlášením otce Engelmara za blahoslaveného.

Po úspěchu své první knihy kreslených vtipů o papeži Františkovi Člověk František se Gerhard Mester pustil do jejího pokračování. Známý karikaturista ukazuje, jak papež vnáší nový elán do života církve, jak pojmenovává typické nešvary jejích dítek, ale hlavně dodává naději a šíří autentickou radost z evangelia.

Nyní dává Kristova snoubenka přednost léku milosrdenství před přísností." Skutečně prorocká jsou tato slova v proslovu Gaudet Mater Ecclesia. Jak je připomínat? A jak se netázat, zda jsme z nich udělali jasně a definitivně křesťanský "styl"? (z úvodu autorky) Známá teoložka zkoumá, co vlastně jsou a kde se vzaly "skutky milosrdenství", jaké jsou jejich teologické kořeny, ale hlavně - jaké by měly být současné aplikace tradiční nauky církve, ve světle závažných výzev naší doby. Právě neotřelé aktualizace jinak tradiční nauky církve činí z její studie velmi inspirativní čtení.

Díky Etty nalézá světlo a cestu k Bohu mnoho lidí, kteří mají potíže přijmout církev. Bůh totiž není svázán se strukturami žádné církve, je svrchovaně svobodný. (Jean Vanier) Etty Hillesum (1914 - 1943) byla mladá holandská Židovka, která zahynula na podzim roku 1943 v Osvětimi. Její deníky a dopisy, jež po válce vyšly knižně, patří mezi nevýznačnější duchovní svědectví 20. století. Uprostřed svého intelektuálního bloudění a v kontextu válečných hrůz objevila Boží přítomnost, tajemný zdroj hluboké lásky a radosti, začala nově vnímat krásu a důstojnost lidského života. Její duchovní cesta je dost atypická. Při svém hledání čerpá jak z judaismu, tak z křesťanství, ani jedno vyznání však a nepřijme bezvýhradně a plně nepraktikuje. Ve svém nitru však postupně objevuje osobního Boha, kterého bez obtíží poznávají židé i křesťané, a objeví i sílu sebedarující lásky, která je silnější než jakékoli zlo, silnější než smrt. Autor napsal svou životopisnou črtu o Etty s jediným přáním - umožnit nám lépe poznat tuto oslovující osobnost, která svou autentičností přitahuje stále nové a nové čtenáře.

Stránky Starého zákona se doslova hemží krutostí. Snad by se to dalo ještě nějak skousnout, kdyby se jednalo pouze o činy zlovolných lidí, kteří se Bohu vzpírají. Jenže ve Starém zákoně je to sám Bůh, kdo velmi často jedná tvrdě! Není proto divu, že občas bývá zdůrazňován kontrast: Bůh Starého zákona trestá, jeví se jako krutý, zatímco Bůh Nového zákona odpouští, tedy je milosrdný. Ale je tomu tak doopravdy? … Nebylo by dobré důkladněji ověřit, jak tomu s jeho milosrdenstvím v Písmu vlastně je? (z autorčina úvodu)

V každém z nás je hluboko ukryta touha cítit se přijatý, někam patřit a vědět, na co se mohu spolehnout – mít ucelený systém prověřených a vyzkoušených hodnot. V této knize se o tyto hodnoty podělím v naději, že umožní všem, kdo se cítí vyčerpaní a nejistí, aby objevili svou vnitřní sílu, nalezli smysl života a také aby před sebou viděli novou cestu vpřed. (z předmluvy) Norman Drummond se díky seminářům pro manažery i při své praxi kouče a duchovního asistenta setkává s množstvím lidí, kteří hledají smysl života a touží jej naplnit. Získané zkušenosti zúročil v této knize. Předkládá čtenářům, na čem v životě záleží: trojí moudrost, tři principy a tři zásadní vlastnosti, bez nichž nelze dosáhnout pokoje v srdci, natož vést plnohodnotný život.