Karmelitánské nakladatelství strana 24 z 44

Otec Benjamin, farář z francouzského maloměsta, přichází postupně o všechny iluze spojené se svým kněžstvím. Původně chtěl studovat Bibli, získávat lidi pro Ježíše Krista a předávat jim radostnou zvěst. A čemu po letech dennodenně čelí? Dvěma rozhádaným ženám, jež se starají o květinovou výzdobu kostela. Petici věřících, protože si některé z nich dovolil požádat, aby přišli ke zpovědi. Vyčerpávajícímu schůzování a papírování i stěží skrývanému pohrdání… Jak z tohoto vězení ven? Prostě se jednoho dne vytratí z dosahu všech. Co přesně podnikne? A co to udělá s jeho okolím? Svěží, čtivý, místy velmi napínavý příběh se stal ve Francii bestsellerem. Tisíce čtenářů zaujal autorův inteligentní humor, jeho laskavá i krutá ironie a šokující otevřenost, s níž odkrývá existenciální problémy kněží v dnešním světě. Knížka otřese naším pohledem na církev a na to, co je v ní podstatné…

Jean-Marie Élie Setbon vyrostl v židovské rodině, stal se dokonce rabínem, ale v dospělosti objevil Ježíše Krista a moc jeho kříže. V roce 2008 byl pokřtěn, po smrti své manželky se znovu oženil a má osm dětí. Ukřižovaný jej zvláštně přitahoval už od chlapeckých let, ale cesta za Kristem byla dlouhá a spletitá. Jeho typicky židovský způsob vnímání se nepřestal srážet s tím křesťanským ani během přípravy na křest. Později autor napsal: Po dlouhém putování Bůh konečně sňal závoj z mých očí. Najednou se všechno vyjasnilo, Bůh mi dal nové smýšlení a já jsem vše uviděl v novém světle. Tato kniha vypráví o obrácení. Je to ale hlavně příběh člověka, který velmi dlouho bojoval s Bohem Ježíše Krista, jenž ho očekával a dával mu znamení. Neobyčejný příběh, jenž dokazuje, jak nevyzpytatelné jsou cesty Boží.

Novéna je modlitba, kterou se modlíme devět po sobě jdoucích dnů. Tuto novénu tvoří každý den kající modlitba, modlitba růžence, rozjímání na příslušný (1.-9.) den a závěrečná modlitba „k Marii, rozvazující uzly”. Objevme v této novéně velikost naší Nebeské Matky, která chce rozvázat uzly našich pozemských životů.

Anně byly pouhé čtyři roky, když ji opustili rodiče a našel ji mladý Fynn, který se toulal ulicemi Lodýna. A jelikož nebyl schopen zjistit, kde bydlí, vzal ji domů ke své matce. S malou Annou si často vyprávěl a hrál; mluvili spolu o životě, o přírodních vědách a dalších zajímavostech. Hodně kamarádila s „panem Bohem“ a ráda mluvila i o něm. Malá Anna měla překvapující schopnost klást životně důležité otázky a odpovídat na ně - vykazovala až neuvěřitelný "tah na branku". Žádný, kdo se s touto treperendou setkal, nedokázal odolat její přímočarosti. Zkrátka život jejíma očima se nám ukáže jako daleko barevnější, než bychom si ho kdy dokázali představit. Kniha Pane Bůh, tady Anna dnes patří ke klasické četbě, a to nejen v anglicky mluvících zemích.

Šarbel Machlúf (18281898) je jeden z nejznámějších světců Středního východu z nedávné doby. Žil jako poustevník v Libanonu, ale díky pověsti Božího muže jej vyhledávali křesťané i muslimové z celého Blízkého východu. Po jeho smrti začaly proudit tisíce poutníků k jeho hrobu, na jeho přímluvu se děje mnoho zázraků i uzdravení. Knížečka obsahuje stručný životopis otce Šarbela a úryvky z jeho promluv. Z textů je patrná duchovní hloubka tohoto světce, jeho pokora a nevýslovná láska k Bohu a k lidem.

Vlk je absolutně svobodné zvíře, které se na nikoho neváže. Vidím se v něm, protože nesnáším příkazy. Navíc, vlk je přítelem svatého Františka z Assisi, světce, kterého mám rád, protože se podle mě nejvíce podobá Kristu. Jsem vlk, co se nechal pohladit Boží láskou. To je prostě fakt a je mi jedno, pokud mě má někdo za blázna. (autor) Herec a režisér Robert Hossein je u nás známý především rolí lamače ženských srdcí hraběte Joffreye de Peyrac z filmů o krásné Angelice. V bilančním rozhovoru vypráví barvitým stylem o své rodině, o herectví, režírování a o tom, jak vidí životní hodnoty dnes, léta po své konverzi. Přes vysoký věk se pustil do režírování velkých představení s křesťanskou tematikou, které se hrají na stadionech. Zkrátka snaží se všemi prostředky vyvést Pána Boha ze sakristií, kam ho odpůrci církve dvě stě let zavírali.

V novém vydání vychází stále žádané dílo autora, které zachycuje poválečné období, kdy byli z rodné Šumavy odsunuti němečtí obyvatelé a nastoupili zlatokopové... S jejich odchodem často mizela i víra a pustly kostely.

My nepotřebujeme slyšet o Ježíšovi. Chceme hrát karty! Udeřila pěstí do stolu a všichni lidé v sále zmlkli Tváře farníků vyjadřovaly spravedlivé uznání, že dotyčná řekla nahlas to, co chtěli říct i všichni ostatní. Když se rozkřiklo, že hodlám zabrat na pondělní večery farní sál, aby se tu mohl konat evangelizační program zvaný kurzy Alfa, vyvolalo to takový poprask, že jsem musel svolat mimořádné zasedání farní rady. A místo abych od záměru ustoupil, stál jsem si jako novokněz umíněně za svým. Neměl jsem ani jinou možnost. Bůh naší maličké farnosti během oněch prvních pokusů oslovit i ty, kdo do kostela nechodí, nesmírně žehnal. Do roka k nám o pondělních večerech přicházelo víc než sto lidí, aby se seznámili s nabídkou evangelia. Lidské životy se začaly proměňovat. Konflikt vzniklý kvůli hře v karty za to stál. (zkráceně z úvodu Dům z karet) Církev dostala jako hlavní úkol získávat učedníky, potažmo misionáře, a vycházet s radostnou zvěstí ke všem lidem. A to by mělo být někde vidět: v programech farností, ve finančních rozpočtech, v personální politice. Kanadský kněz James Mallon nabízí řadu podnětů, jak dospět k tomu, aby se farnosti začaly probouzet. Kniha Proměna farnosti se stala záhy po vyjití bestsellerem, je překládána do mnoha jazyků a autor je zván na semináře doma i v zahraničí.

„Ten, kdo žije dlouho v manželství, ví, že bez odpuštění to nejde. Jinak by se z manželství stala permanentní válka... Anebo nebezpečné a nepříjemné odcizování se, kdy se už jeden na druhého nezlobí, ale ani neodpouští, nedělají si nic vyloženě zlého, ale dobrého také ne. Na druhou stranu: překonané těžkosti, překonané rozbroje, smíření po hádkách jsou cennými stavebními kameny vztahu. Zkušenost, že lze překonat to, co se snažilo dvojici rozdělovat, je velkou pomocí při každé další roztržce. Odpuštění v manželství není jen užitečná a praktická věc, ale také jeden z důležitých prvků, kterými se tento vztah dále buduje.“ Příprava na manželství z pera P. Aleše Opatrného se nabízela po mnoho let jako pomůcka pražského Pastoračního střediska a posloužila již bezpočtu snoubenců a manželských párů. Ani po letech neztratila svou aktuálnost, proto autor na základě svých zkušeností z pastorace text upravil a doplnil, takže vychází poprvé v knižní podobě.

Kniha spojuje dva slavné texty Viktora E. Frankla (1905-1997), psychiatra s českými kořeny a zakladatele logoterapie. Spis Psycholog prožívá koncentrační tábor vznikl během necelých dvou týdnů v prosinci 1945. Autor v něm popisuje, jakými fázemi odlidštění museli vězni procházet a jakou oporou jim byl duchovní rozměr života. Hra Synchronizace v Birkenwaldu z roku 1948, napsaná působivým skicovitým způsobem, je myšlenkovým i literárně-dramatickým experimentem. Propojují se v něm Franklovy osobní zážitky z vyhlazovacího tábora s pomyslnou reflexí a živým dialogem tří filozofů, kteří mu byli blízcí Sokrata, Spinozy a Kanta. Podle Frankla vždycky zůstává v člověku prostor svobody a odpovědnosti, kterého se nesmí za žádnou cenu vzdát, a to i v extrémní situaci: Nic nemůže udolat člověka, který si vědomě přeje mít životní cíl.

Existuje dvojí typ duchovní nesvobody, s níž měl i má osobní zkušenost každý obyvatel planety Země. Jedná se o vězení neodpuštění a vězení samospravedlnosti. Jsou to dvě zcela opačné situace. V prvním případě člověku někdo ublížil, a on nedokáže či nechce odpustit; v druhém případě se on sám provinil, a nedokáže poprosit o odpuštění. Kniha objasňuje příčiny takového stavu, těžkosti s tím spojené, ale hlavně ukazuje cestu ven, ke svobodě srdce. Kniha pojednává o důsledcích neodpuštění i neochoty prosit za odpuštění jak v životě jednotlivce, tak i v životě jakéhokoli společenství, církví či národů. Už v prvním vydání před více než dvaceti lety se stala bestsellerem. Třetí vydání bylo autorsky přepracované a doplněné, nyní nabízíme čtvrté vydání.

Nic nenaznačovalo, že se kdy René-Luc stane knězem. Svému povolání byl ještě na hony vzdálen i onoho večera v listopadu 1979, kdy byl svědkem toho, jak se jeho nevlastní otec na ulici zastřelil; právě ho propustili z vězení. Tento traumatický zážitek navazuje na léta bouřlivého dětství. René-Luc, který vlastního otce vůbec nepoznal, se vydává na šikmou plochu navzdory lásce své matky, která se ze všech sil snaží postarat o pět dětí. Cesta Reného-Luca nabere nový směr po setkání s kazatelem Nicky Cruzem, bývalým vůdcem newyorského gangu Portorikánců (srov. Wilkerson, Dýka a kříž nebo Utíkej, malý, utíkej). Vyslechne jeho svědectví o setkání s Kristem a rozhodne se odevzdat svůj život Bohu. Dokonce se nadchne pro novou evangelizaci a spolu s P. Danielem-Angem jede povzbudit křesťany do válkou zmítaného Libanonu. Svědčí o své víře před tisíci mladými a zakládá jednu z prvních katolických rockových kapel ve Francii. Roku 1994 je vysvěcen na kněze. Kniha Vychoval mě gangster je strhující osobní příběh, který potvrzuje, že Boží milost umí psát rovně i na křivolakých řádcích.

Novéna k Duchu Svatému s nádhernými texty velkých světců Karmelu.

Knížka Dneska jsem to stihla je výsledkem třetího roku autorčina bádání v oblasti potěšení. Ano, potěšení jsou všude kolem nás, jen se rozhlédnout. Skrývají se ve věcech, které považujeme za samozřejmost. Jiná potěšení jsou k nalezení v činnostech či situacích, které běžně nevyhledáváme, nebo jsou nám dokonce nepříjemné. Stačí však změna našeho postoje a hle – potěšení. Hana Pinknerová připomíná, kolik dobrého nás v životě potkává a jak za to můžeme být vděční.

Obyčejně neobyčejný příběh o tom, jak Bůh tiše promlouvá do dětských duší. Skrze přírodu, skrze kamarády, skrze události a vztahy v nejbližší rodině. Někdy i skrze okolní svět, v němž je tak krásné, ale občas i náročné žít. Skupinka dětí se připravuje na první svaté přijímání. Středem dění je Julie a její kamarád Štěpán. Jeho dědeček chová včely a vyrábí vynikající med, který si děti vychutnávají po lžičkách. Tak jako objevují chuť medu a úžasné věci ze života včel, přicházejí děti postupně na chuť i Božím věcem.

Čemu mám vlastně věřit? Tuto otázku si dnes člověk klade možná ještě intenzivněji než v dobách minulých. Někdo věří všemu možnému, jiný nevěří ničemu. A čemu má věřit katolík? „Tomu, co je v katechismu,“ odpoví zřejmě klasicky vychovaný křesťan. Ale kde se to tam vzalo, jak se to tam dostalo? A je tam všechno podstatné? A jak souvisí katechismus s Biblí? Tak nám vyvstává otázka po pramenech naší víry. Nejstarší úplný text apoštolského vyznání víry pochází ze 4. století a shrnuje obsah křesťanské víry apoštolské doby. Ale nejde jen o výčet dogmatických výroků. Credo představuje něco jako kmen stromu víry: někde má své kořeny a něco dalšího z něj vyrůstá. Víra je především vztah. A vztah je dynamická záležitost, může nabývat na síle nebo se oslabovat, může a měl by se prohlubovat. Snad k tomu pomůže i tato knížka.