Karmelitánské nakladatelství strana 26 z 44

Kniha dogmatického teologa Ctirada V. Pospíšila Jako v nebi, tak i na zemi je první českou monografií věnovanou tajemství Nejsvětější Trojice od roku 1926. Dílo, které slouží jako studijní text na našich teologických fakultách, vychází ve třetím, opraveném a doplněném, vydání. V první části knihy nás autor přesvědčuje o skryté působnosti Trojice ve stvoření a ve Starém zákoně. Poukazuje na rozhodující roli obrazu Boha v naší mysli na poli spirituality i uspořádání lidské společnosti. Druhá část díla je zaměřena na dějiny teologického myšlení: autor nás provází od Starého zákona až po okamžik, kdy bylo na konci čtvrtého století definováno trojiční dogma. V třetí části Pospíšil předkládá plody své mnohaleté teologické reflexe: jsme zde zasvěcováni do typických témat trojiční teologie. Ve zcela novém doslovu autor připojuje dodatky a vysvětlení a zpřesňuje a uvádí do nového kontextu některé své teze. Trvalým rysem Pospíšilova snažení je propojovat tajemství Nejsvětější Trojice s životem, spiritualitou a praxí v širším slova smyslu. Navzdory svému rozsahu a odbornosti je kniha Jako v nebi, tak i na zemi srozumitelná a také – jak konstatovala řada čtenářů předchozích vydání – čtivá.

Začneme-li se dívat srdcem, nemůžeme zůstat stejní… Nemůžeme klidně spát, pokud druhý trpí, ani dobře trávit, pokud ten druhý hladoví. Rozhodneme-li se milovat, naše štěstí bude záviset na štěstí ostatních. A co hůř – není už cesty zpět; jakkoli se naše mysl snaží toto světlo zhasit. Tak je to i s Bohem. Je normální, že se život změní, když se z někoho stane „něco víc“. Pokud se z Boha stane „něco víc“, než na co jsi byl zvyklý, přijmeš jeho záležitosti a zájmy za vlastní, jeho záměr se stane ideálem tvého bytí. A pak přijde otázka, jež všechno zkomplikuje, otázka, jež nás děsí a působí nám problémy: „Co chceš, abych udělal?“ Temperamentní Alberto vydává svědectví o své poněkud klikaté cestě ke kněžství. Vyrůstal na Kubě, v krásné věřící rodině, ale v nepříliš krásném režimu Fidela Castra. Přesto se dostal na medicínu, měl známost a otevírala se před ním slibná budoucnost… Vyprávění je svěží, místy až humorné, a přitom nepostrádá hloubku – mezi řádky osobního příběhu mnohokrát zasvítí vyzrálá duchovní moudrost.

Můj pradědeček byl pan nadlesní, spravoval církevní lesy na Vysočině. Prababičku měli všichni rádi, říkali jí „paní nadlesní“. V dětství jsem často slýchal příběhy o zvířátkách v lese a již jako kluk jsem dostával za dárky myslivecký nůž či dalekohled. V knihovně nemohl chybět atlas zvířat. Kalamář na psacím stole jsem měl ozdobený srnkami. Obývací pokoj krášlily veliké šišky, paroží jelenů a srnek, na zemi ležela kůže z divočáka. Vždy jsme měli pejska, o kterého jsem se staral, i když z pohledu výcviku asi zcela neúspěšně. Když jsem se později připravoval na myslivecké zkoušky, připadal jsem si jako kapitán lodi, který objevil nový kontinent. Otevíral se mi nový svět, nová planeta, nová moudrost, která chtěla být čtena a meditována. Přiváděla mě k fascinujícímu úžasu nad krásou vloženou do bytí každého živého tvora.

Být svatý neznamená být bezkrevné budižkničemu, které omdlévá, když na ně sykne husa; být svatý znamená milovat Boha z celého srdce a z celé mysli a konat, myslet a mluvit všecky věci k jeho větší slávě. (Bruce Marshall) Plná slávy je dnes už klasikou křesťanské beletrie: kdo ji četl, většinou se k ní rád vrací, a kdo ji nečetl, o moc přišel. Peripetie patera Edmunda v jeho skotské farnosti sice zavání jiným stoletím, ale čtenář brzy zjistí, že se mění pouze kulisy a problémy k řešení, přičemž člověčina i Boží věrnost zůstávají stejné. Kniha je plná laskavého humoru i životní moudrosti, voní křesťanstvím s lidskou tváří. Ano, církev je plná slávy milostí Toho, který ji povolal k životu, a to i přes slabosti a hříšnost lidí, kteří k ní patří.

Autor jakožto citlivý pozorovatel mezilidských vztahů přichází s dalšími příběhy, v nichž představuje důležitou roli dědečků v rodině i v širší společnosti. Vypráví o umění být dobrým dědečkem, jehož životní zkušenosti se prolínají s dětským vnímáním světa a úžasem nad ním. Příběhy nám připomínají, že vztahy dědečků a jejich vnoučat mohou být vzájemně velmi obohacující.

Rozhovor nám umožňuje nahlédnout do obav i nadějí melchitského patriarchy, který miluje svou vlast a zná její historii i současnou problematiku jako málokdo. Řehoř III. Laham otevřeně hovoří o krveprolití v Sýrii a o příčinách válek na Blízkém východě, o soužití křesťanů a muslimů, o uprchlické krizi. Nabourává mnohá klišé, která se tradují v Evropě. Ví ze zkušenosti, jak náročné je soužití křesťanů a muslimů, ale neztrácí naději. Jasný názor má i na uprchlickou krizi. Nelíbí se mu, že tolik mladých Syřanů odchází do Evropy, chápe ty, kteří se přílivu migrantů obávají, neodsuzuje však ty, co odešli. Svou zkušenost neustále poměřuje evangeliem, vytrvale se zasazuje o smíření. S autorem nemusíme ve všem souhlasit, ale rozhodně bychom mu měli s úctou naslouchat.

Terezie prožila svůj dospělý život na několika metrech čtverečních, a přece se stala patronkou misií po celém světě. Její zrání k průzračné prostotě a důvěře nebylo jednoduché, prošla si mnohé duchovní krize a temnoty, a přitom je hlasatelkou Božího milosrdenství a naděje. Neudělala nic oslnivého, a přesto se její Autobiografické spisy staly jednou z nejčtenějších duchovních knih. Chtěla žít úplně ve skrytosti, a dnes ji milují a vzývají s prosbou o přímluvu miliony křesťanů. Žila jen necelých dvacet pět let, nedostalo se jí valného formálního vzdělání, ale pro Bohem vlitou moudrost byla prohlášena učitelkou církve. De Meesterova studie (v originále Les Mains vides, „Prázdné ruce“) už dnes patří ke klasické duchovní literatuře. Autor ukazuje nejen duchovní zápasy a zrání světice, ale především jádro její spirituality, které spočívá v pokorné důvěře v Boží lásku a v touze na tuto lásku odpovídat, jakkoli nepatrným způsobem. Slovy kardinála Martiniho, její „malá cesta“ nás vrací k samé podstatě křesťanství. Druhé, přepracované vydání vychází s citacemi z nového překladu autobiografických spisů (Příběh jedné duše, KNA 2016).

Knížka vtipů, anekdot, aforismů, důvtipných hádanek, rčení, přísloví a historek zejména z náboženského prostředí.

Dal jsem se do řeči s Edwardem, nejstarším ze sourozenců. Jeho černé tričko bylo o několik čísel větší, než by potřeboval, ale na rozdíl od umazaných a potrhaných hadrů, do kterých byli zahaleni jeho sourozenci, bylo čisté. Vyprávěl mi, že je mu čtrnáct a většinu času tráví s matkou při práci na polích kolem domku. Zeptal jsem se ho, v co v životě doufá. Rozhodně jsem přitom nečekal odpověď, která by změnila život mně i stovkám tisíc jiných lidí. „Chtěl bych mít co jíst a taky bych jednou rád chodil do školy,“ odpověděl mi po chvilce zadumání slavnostním hlasem. Tato prostá slova, pronesená jako smělý sen dospívajícího hocha v Malawi, se mi zapsala hluboko do srdce. Je to výkřik, skandál a zároveň stvrzení myšlenky, která se už tehdy začala formovat, je to pobídka k činu, kterou nešlo ignorovat. Slova čtrnáctiletého afrického chlapce se stala jedním z impulsů, po nichž se introvertní chovatel ryb ze skotské vysočiny rozhodl založit „Mariino jídlo“: organizaci, která stojí na drobných příspěvcích desetitisíců lidí a dobrovolnické službě, díky nimž krmí každý den přes milion dětí ve více než tisícovce škol čtrnácti zemí rozvojového světa. Tento nesmírně poutavý příběh, jak z počátečního nadšení hrstky dobrovolníků vyrostlo dílo mezinárodních rozměrů, vypráví o obětavosti a o vynalézavé pomoci lidí, jimž není lhostejný osud těch, kteří hladoví a prožívají utrpení.

Autor si bere na mušku humanistickou psychologii, a to pro její tendenci nabízet se jako Cesta neboli stát se náboženstvím bez Boha, jehož středem je člověk. Jestliže psychologie sklouzne do bludného kruhu sebestřednosti, není už pomocnicí na cestě životem, ale stává se problémem. Aktualizované vydání dnes již klasické knihy zohledňuje vývoj psychologie koncem 20. století. Oproti původnímu vydání z roku 1977 obsahuje dvě nové kapitoly, přičemž jedna se věnuje výchově a „utváření hodnot“ a druhá hnutí New Age.

Další kniha o modlitbě? Vždyť o ní byly napsány už tisíce knih. Proč si tedy troufám psát znovu na toto téma? Vždycky, když čekám na letišti, přemýšlím, proč existuje tak velké množství parfémů..., pečiva.... a všechny mají svou vlastní vůni či chuť. Všechny jsou výborné, a přece odlišné. Tato kniha se nechce omezit na poskytnutí teologických informací. Mým záměrem je předat vám zkušenost s Ježíšem, "vtáhnout" vás do ní, umožnit vám, abyste se s ním nově setkali.

Když žijeme ve zrychleném tempu, nedokážeme prožívat dar přítomného okamžiku. Ten je letmý, nedá se vrátit ani zadržet. Pouze když zvolníme, přejedeme do tempa andante, dokážeme tyto vzácné momenty objevit i prožít. V další sbírce fejetonů se známá autorka dělí se čtenáři o vlastní prožitky a postřehy ze života, s lehce humorným nadhledem ženy středního věku.

Další počin řady YOUCAT nabízí základy sociálního učení církve (nejen) pro mladé. Jde o to, abychom se i v praktickém životě orientovali podle principů pravdy, spravedlnosti a lásky.

Někdy máme pocit, že modlit se za druhé a za svět je ta nejméně efektivní služba, jakou člověk může konat. Ale přímluvná modlitba je duchovní zbraň těžkého kalibru, nikoli nouzová vycpávka volného času těch, kdo nic lepšího dělat neumějí nebo nemohou. Jejím prostřednictvím se v neviditelné sféře odehrává duchovní boj, jehož ovoce se svým časem projeví viditelným způsobem.

Tato kniha poskytuje výbornou látku k rozjímání – jako by k nám zde v první osobě promlouval sám Ježíš. Ujišťuje nás o své lásce, povzbuzuje nás, dává nám rady, napomíná nás: Buď shovívavý. Smýšlej o jiných jen dobře a mluv o jiných jen dobře. Vyhni se kritice, která jen boří, a reptání, které jen ochromuje důvěru. Nediv se, že nenacházíš lidi dokonalé. Jen Bůh je dokonalý. Na čem nejvíce záleží, je míra lásky v každé duši. Lásky, která není chladnou ctností, ale vřelým citem. Lásky, která způsobí, že každý večer vyprázdníš kapsy, naplněné za dne žlučí a hořkostí. Lásky, která nabádá přemáhat zlo dobrem, nenávist láskou… Nezáleží na množství vykonané práce, především záleží na jakosti lásky, která k této práci jednotlivce podněcuje a prací se projevuje.

Sbírka všech různých mariánských modliteb, které sebral a uspořádal P. Vojtěch Cyril Kodet, O.Carm. Jedná se o modlitby jak "starodávné" tak i současné, z pera například nynějšího Svatého otce Benedikta XVI.