Karolinum strana 39 z 183

Motorismus představuje jeden z fenoménů 20. století. Změnil společnost snad ve všech ohledech. Podstatně zvýšil nejen mobilitu společnosti, ale přetvořil i krajinu a města. Automobil se stal podmínkou existence a rozvoje společnosti, dokonce včetně vojensko-strategické oblasti. Bez automobilu se neobejdou jednotlivé sektory ekonomiky. Motorismus s sebou nepřinesl automaticky jen pozitiva, ale také řadu negativ. Autoři se zaměřili na fenomén automobilismu z hlediska české (československé) společnosti od konce 19. století po počátek 21. století. Automobil sledují v několika rovinách: od jeho tradičního využití jako dopravního prostředku, který se uplatnil ve veřejné i individuální dopravě, přes jeho interakci s okolím až po obraz v kulturním světě. Snahou autorů bylo zachytit i změny probíhající po roce 1989. Autoři vytěžili obsáhlý archivní materiál, včetně dobového tisku a nejnovější domácí i zahraniční literatury. Text doprovázejí dobové plakáty a fotografie.

Monografie představuje zatím nejpodrobnější komparativní analýzu současné české a srbské frazeologie. V konfrontačním přehledu je pozornost věnována frazémům na všech třech formálních úrovních: lexikální, kolokační a propoziční. Práce popisuje jednotlivé vlastnosti frazémů a problémy při jejich klasifikaci, po teoretické stránce pak srovnává přístupy k frazeologii na straně české a srbské. Praktické otázky frazeografické praxe jsou řešeny na základě prvního česko-srbského frazeologického slovníku, který se opírá o bohatý materiál somatismů v obou jazycích a který tvoří druhou část této knihy.

Kniha nabízí vhled do moderního lingvistického výzkumu. Publikace má široký záběr, obsahuje lexikologické a lexikografické práce, příspěvky gramatické i studie pragmaticky orientované. Některé příspěvky jsou zaměřené didakticky či kontrastivně. V popředí zájmu stojí různé moderní evropské jazyky, především němčina, angličtina, čeština, slovenština a lotyština.

Kniha vznikla na základě dlouholetých výzkumů v oblastech obývaných Burjaty, kde autor po několik let sledoval průběh obnovy šamanských tradic, jejichž kontinuita byla přetrhána v období, kdy spadaly pod hegemonii Sovětského svazu. Výsledky bádání jsou zařazeny do širšího etnohistorického kontextu a konfrontovány s nejednoznačným chápáním celého fenoménu šamanismu, který v širokém spektru výkladů reprezentují sami nositelé burjatských tradic.

Současná sociologie si klade otázky, kde, jak a proč vznikají rizika, jak je produkuje nebo konstruuje sama společnost, a jak se promítají do jedincovy každodennosti. Na jedné straně stojí rizika jako terorismus či korupce, s nimiž se jednotlivci potýkají jen vzácně, která ale mění podobu celé společnosti. Na straně druhé jsou potom rizika v životě jedinců neustále přítomná, ať už jako možné osobní události (zločin, úraz při sportu, zdravotní problémy či osobní útoky na sociálních sítích) nebo jako příležitosti a výzvy, které někteří dokonce vyhledávají.

Maďarská literatura od prvních souvislých jazykových a literárních památek z konce 12. století ukazuje výrazně evropskou orientaci. Zrodila se zcela v souladu se základními evropskými duchovními impulzy: antikou, židovskou, křesťanskou – katolickou i protestantskou – a osvícenskou kulturou. Pravda, v důsledku jazykové osamocenosti a jisté výlučnosti maďarštiny (samozřejmě spolu s finštinou a estonštinou) v „indoevropském moři“ maďarská kultura v širším smyslu patrně hlasitěji a vytrvaleji lpěla v reálné či domnělé obavě o „záchranu národa“ na svých tradicích, či alespoň častěji se k nim deklarativně hlásila: Chtěla být pojítkem, mostem mezi Východem a Západem. Nicméně ve svých nejlepších dílech i tato orientace zplodila (nejen) literární díla, která splňují i ta nejnáročnější čtenářská kritéria a která má smysl číst a studovat. Moderní maďarská literatura si vydobyla důstojné místo i v českém kulturním kontextu, především díky systematické snaze překladatelů poválečné éry 20. století, která zpřístupnila nejhodnotnější díla čtenářům i v češtině. Tato kniha je prvním svazkem třídílné práce, která si klade za cíl načrtnout obraz moderní maďarské literatury od konce druhé světové války prakticky až do současnosti. Čtenáři formou studií, ukázek i výběrové bibliografie nabízí mnoho zajímavých informací a přibližuje moderní maďarské autory, které by rozhodně neměl minout.

Učebnice Urologie pro studenty všeobecného lékařství je určena především studentům lékařských fakult. Přináší přehledné základní informace v celé šíři oboru – od vyšetřovacích metod, přes uroonkologii, litiázu, benigní hyperplázii prostaty až ke specializovanějším kapitolám, jakými jsou funkční urologie, andrologie a dětská urologie. Potřebné informace zde získají i rezidenti ve specializační přípravě v oborech chirurgie, gynekologie, nefrologie a všeobecného lékařství. Součástí textu jsou také přehledné tabulky s dávkováním antibiotik a schémata s principy vyšetřovacích a léčebných metod.

Being located between the Black and Caspian seas, Azerbaijan has always been the juncture of Eurasia—with a traditional reputation as a crossroads between the north-south and east-west transport corridors—and the traditional ground for competition between numerous regional and global players, using both soft and hard power. With its vast hydrocarbon energy reserves, Azerbaijan is a country of particular importance in the South Caucasus. The region’s complex geopolitics have immensely influenced Azerbaijan’s foreign policy strategy. With the dissolution of the USSR, Azerbaijan, as a new state with fragile security, found itself in a complicated situation surrounded by regional powers like Iran, Russia, and Turkey. The book is built around several major foreign policy issues faced by the Republic of Azerbaijan since it regained its independence in 1991. These major issues include the conflict with Armenia and related matters, the relationship with the West, as well as the complexities arising from its relationship with Russia and its ties to Muslim countries, such as Iran and Saudi Arabia.

The book deals with developing the concept of professional vision (noticing and knowledge-based reasoning) among future primary and secondary school teachers of Biology, Mathematics, English as a foreign language, Art, and Social Studies. Researching the use of video interventions during teacher-training programmes, the authors show that short-term interventions do not significantly improve professional vision, which is in contrast to student teachers’ perception of the practice. The book also uses case studies to uncover individual differences in student teachers’ learning, taking into account their various backgrounds and approaches. This is a valuable resource for teacher educators who are considering the incorporation of video-intervention courses into study programmes and for researchers interested in the development of professional vision.

Kniha Martyr Christi je životopisnou a v širším smyslu i historickou studií, jež je věnována katolickému knězi, jezuitovi, věhlasnému kazateli a redaktorovi Adolfu Kajprovi (1902–1959). Životopisné kapitoly doplňuje stručná informace o pověsti Kajprovy svatosti a mučednictví a prezentace a soupis jeho písemného díla. Přílohy tvoří co nejúplnější přepis dokumentů, které zásadním způsobem dokládají Kajprův životní běh a poskytují jeho autobiografická ohlédnutí nebo svědectví druhých osob o tom, co s ním prožily, jak si ho pamatovaly a jaký k němu měly vztah. Odborná monografie má vedle striktně vědeckých účelů sloužit rovněž beatifikačnímu procesu Adolfa Kajpra.

Kniha přináší česko-německou edici třiceti šesti dochovaných listů, které český katolický kněz, jezuita Adolf Kajpr (1902–1959), odeslal z nacistického a z komunistického žaláře. Poskytuje pozoruhodné svědectví o kritických etapách v životě této mimořádné osobnosti českého katolicismu a o době, v níž žila. Větší část dopisů ilustruje Kajprovo věznění v koncentračních táborech Terezín, Mauthausen a Dachau (1941–1945). Menší část listů pak vzešla z jeho věznění v komunistických věznicích (1950–1959). Prošel jich sice několik, listy se však uchovaly pouze z Leopoldova na Slovensku. Úvodní studie Vojtěcha Novotného přináší životopis tohoto českého jezuity a ediční poznámku, jež osvětluje okolnosti, za nichž korespondence vznikla.

This is a unique history of what in the 1980s was the world’s largest association in the media field. However, the IOJ was embroiled in the Cold War: the bulk of 300,000 members were in the socialist East and developing South. Hence the collapse of the Soviet-led communist order in central-eastern Europe in 1989–91 precipitated the IOJ’s demise. The author – a Finnish journalism educator and media scholar – served as President of the IOJ during its heyday. In addition to a chronological account of the organization, the book includes testimonies by actors inside and outside the IOJ and comprehensive appendices containing unpublished documents.

Sbírka Dvě hostiny uvádí pod svým poněkud metaforickým názvem výběr povídek předních vietnamských představitelů dvou etap moderní vietnamské realistické literatury. K první generaci Vietnamců, kteří měli možnost ve své zemi dosáhnout vzdělání moderního západního typu, náležel Nguyn Công Hoan. Nam Cao, druhý z uváděných autorů, patřil naopak k těm, kdo svůj literární věhlas získali ještě na sklonku koloniální éry. V exkurzu do tří dekád moderní vietnamské literatury od chvíle, kdy se vietnamští autoři teprve seznamovali s žánrem povídky západního stylu, přes nejrozvinutější fáze realismu až po období otevřeného odporu proti francouzské nadvládě, se českému čtenáři naskýtá možnost blíže nahlédnout do vietnamské duše skrze moderní pojetí literatury, jež realisticky popisuje každodenní život, přičemž zachovává tradiční chápání morálky a společenské angažovanosti spisovatele. Brilantní převedení povídek do moderní, svižné češtiny bez sebemenšího sklonu k jisté archaičnosti, jakou bychom možná očekávali, činí z knihy příjemné i poučné čtení. Zasvěcený doslov seznamuje s historickým i literárním kontextem próz, ediční poznámka pak stručně nastíní nejdůležitější momenty vietnamské výslovnosti i nelehký úkol překladatele na poli „exotického“ jazyka. Tým editora, překladatelů, jazykových i věcných poradců tak svou péčí připravil čtenářům opravdovou hostinu.

Teolog a bývalý politický vězeň Josef Zvěřina (1913–1990) žil na začátku 70. let v Praskolesích, nadále ale psal různé texty, setkával se s přáteli a pastoračně působil daleko za hranicemi venkovské farnosti, kam byl po roce 1970 po vyhazovu z bohoslovecké fakulty státními úřady „uklizen“. Korespondence, kterou v těch letech vedl s Alenou Falerskou (1930–2003), svědčí jak o chuti diskutovat o duchovních otázkách otevřeně, s humorem a do hloubky, tak především o tom, co pro Zvěřinu znamenalo uplatňovat myšlenky Druhého vatikánského koncilu, ba jimi skutečně žít.

Senioři tvoří v klinické péči nadpoloviční většinu pacientské populace a jejich počet celosvětově progresivně roste. S narůstajícím počtem geriatrických pacientů se zvyšuje i prevalence nutričních poruch pro stáří typických, a tedy i nutnost lépe rozumět této specifické – především nutriční – problematice. Předkládaný učební text srozumitelnou a přehlednou formou čtenáře seznamuje s tímto aktuálním a složitým tématem. Obecná část se zaměřuje na geriatrii jako medicínský obor, demografické stárnutí populace, nemocnost, fyziologické změny ve stáří, geriatrické syndromy, funkční geriatrické hodnocení a problematiku multidisciplinární péče v geriatrii. Speciální část cílí na vyšetření a hodnocení nutričního stavu, diagnostiku nutričních poruch a konkrétní choroby, které mohou přímo či nepřímo ovlivňovat nutriční stav seniorů. Každá kapitola obsahuje klíčová slova, učební cíle a zkušební otázky, které slouží k ucelení a zopakování poznatků z jednotlivých kapitol. Učebnice je určena především studentům a absolventům nutriční terapie se zájmem o oblast geriatrické (léčebné) péče, základní literaturou se pak stávají pro studenty nutriční terapie ve specializačním programu.

Historická antropologie odmítá povrchní vlastenecká a hrdinská vyprávění o válce. Chápe válku především jako tvrdou, bezprostřední a transformující zkušenost konkrétních lidí, kteří jsou v ní nasazeni: bojují, jsou zraňováni a umírají, pracují v zázemí, ošetřují a léčí zraněné, poskytují útěchu a duchovní službu, nebo jsou s válkou spojeni jiným podobným způsobem. Takoví lidé po sobě někdy zanechají takzvané egodokumenty: své deníky, dopisy přátelům či rodinám, autobiografie nebo osobní zápisky. Hlavně přes tyto prameny, poskytující veskrze osobní pohled na válku a válečné násilí, nahlíží autor krymskou válku (1853–1856), první válku, která získala zcela nečekaný rozměr mimo jiné díky aplikaci řad technických inovací průmyslové revoluce. Autor překračuje obvyklý schematický způsob pohlížení na krymskou válku jako nábožensky motivovaný civilizační konflikt, nestaví se na žádnou stranu a analyzuje zkušenost a kulturu války především během velkého obléhání Sevastopolu (1854–1855) pohledem celkem 137 jeho účastníků z ruské a britské strany. Autor analyzuje klíčové prvky „historické mytologie“ obou stran, mimo jiné koncept Sevastopolu-města hrdiny nebo vyprávění o Tenké červené linii a Útoku lehké brigády, a v jejich pozadí nachází mnohem významnější kulturní traumata a konfigurace, utvářející průběh konfliktu. V oboru historiografie vojenství se jedná o unikátní přístup, nemající zatím paralely v českém ani světovém prostředí.