Karolinum strana 32 z 185

Cílem publikace je představit roli multimédií ve výuce cizích jazyků a ukázat, jaký mají vliv na posilování komunikačních dovedností žáků, především při poslechu s porozuměním. Autorka se zabývá různými metodickými přístupy k rozvíjení a upevňování této řečové dovednosti a zohledňuje odlišné učební styly a strategie učení žáků. Na základě výsledků výzkumných šetření zjišťuje, jaké je postavení poslechu s porozuměním ve výuce francouzského jazyka na středních školách, jaká je úspěšnost studentů v porozumění mluvenému projevu a jak může využití multimédií přispět ke správnému porozumění mluvenému projevu v cizím jazyce.

V úvaze na pomezí filologie, filosofie a básnictví Klossowski Nietzscheho představuje jako pisatele, který promýšlí i sebe sama – své iluzivní já – coby pole pudů, myšlenek a jejich vzájemných střetů. Nietzscheánské teze typu „věčného návratu“ či „vůle k moci“ jsou u Klossowského znovu vpleteny do tkáně souvislostí a rozporů, z nichž se nikdy nemohou zcela osvobodit: odtud „bludný kruh“ v názvu. Kniha, která v originále vyšla v roce 1969 a čerpala také z řady tehdy málo známých pramenů, fragmentů z pozůstalosti a z korespondence, podnítila obnovený zájem o Nietzschovo dílo a výrazně ovlivnila řadu klasických textů moderní filosofie.

How did the Communist regime in Czechoslovakia approach non-heterosexuality? How did young girls and boys come to realize their queer desires and identities within a state known for repressing individuality? What did they do with that self-awareness—and later on, as adults, what strategies did they employ in their everyday dealings with a state that defined homosexuality as a medical diagnosis? Queer Encounters with Communist Power answers these questions as it interweaves groundbreaking queer oral history with meticulous archival research into the discourses on homosexuality and transsexuality in Czechoslovakia from 1948 to 1989.

Knížka, vydaná původně v roce 2000, vznikla jako učební text pro kurs, který autorka přednášela studentům prvního ročníku sociologie na Fakultě sociálních věd UK. Pro aktuální vydání nebyla revidována ani doplněna. Text je rozčleněn do čtyř oddílů. V prvním je problém vymezen a zasazen do širšího teoretického rámce. Sociální stratifikace je zde vysvětlena jednak jako specifický typ sociální struktury a jednak jako distribuční nerovnost. Druhý oddíl je věnován základním teoriím, jak klasickým, tak soudobým. Jeho cílem není, a ani by nemohlo být, podat vyčerpávající přehled dosavadních úspěchů a neúspěchů na tomto poli bádání. Čtenáři se zde seznámí se třemi základními proudy v dnešních teoriích a výzkumu sociální stratifikace a dozvědí se něco o jejich kořenech v dílech klasiků. Jsou-li už takto seznámeni s různými výklady sociálních nerovností, snad snáze stráví pasáž věnovanou základním pojmům a lépe porozumí sporům, které se o nich vedou. Základní pojmy jsou tedy rozebrány až v části třetí. Na základě posledního oddílu by si pak čtenáři měli strana 2 z 2 udělat rámcovou představu o tom, jak se dělá výzkum sociální stratifikace, a získat zdravě skeptický pohled na empiricky podložené závěry. Zařazena je i stručná informace o výzkumu sociální stratifikace u nás a pasáž informující o tom, jaké komplikace vnesla do zkoumání třídní struktury zaměstnanost žen. Za každou kapitolou čtenář nalezne stručné shrnutí a doporučenou literaturu. Tu by měl ovšem každý vyučují aktualizovat a doplňovat v souladu s koncepcí svého kurzu. Při výběru jednotlivých témat, problémů a autorů byla autorka vedena především snahou poskytnout studentům základní vodítko pro četbu současné naší i světové literatury věnované tomuto problému a současně dodržet únosný rozsah pro jednosemestrální kurs. Cílem bylo ukázat problém z různých zorných úhlů, žádný z nich studentům pokud možno nevnucovat a vyhnout se tedy hodnotícím soudům.

Kapitoly z diskrétní matematiky jsou úvodní učebnicí kombinatoriky a teorie grafů určenou zejména posluchačům úvodních přednášek z diskrétní matematiky. Kniha je napsána s cílem podpořit zájem o matematiku a je doprovázena 373 cvičeními různé obtížnosti, z nichž mnoho je opatřeno stručnými návody k řešení. Učebnice předpokládá znalosti na úrovni střední školy.

Jméno Huga Vavrečky (1880-1952), novináře, diplomata, ředitele firmy Baťa, ministra propagandy a dědečka bratrů Havlových, zaznívá v české historiografii spíše okrajově. Jemu samotnému byla pozornost věnována doposud jen sporadicky, přímo posledním letům jeho života pak vůbec. Právě ony přitom patří k těm, které kladou nejvíce otázek a přinášejí nejméně očekávatelné odpovědi. Tato kniha proto čtenáři nejprve nabízí stručné představení Vavrečkova života do roku 1945, shrnuje hlavní oblasti jeho působení a ukazuje jeho životní priority a postoje, které se naplno projevily v hlavním zkoumaném období 1945-1952, kdy se Vavrečka musel stejně jako další členové bývalé prvorepublikové a zčásti i protektorátní elity vyrovnávat s problémy, které z jeho před/válečné činnosti plynuly. Autorka detailně sleduje Vavrečkovu adaptaci na měnící se společenské podmínky i jeho postavení v nich a předestírá až detektivní pátrání po různorodých strategiích jednání i vyjednávání, které volil tehdy, čelil-li například nařčením z kolaborace. Hledá také odpovědi na otázky, co si Vavrečka o světě kolem sebe myslel a jak si představoval (nejen svou) budoucnost.

O inkluzivním vzdělávání se vedou bouřlivé diskuse mezi učiteli, rodiči, politiky i širokou veřejností. Přesto mnozí zúčastnění i nadále v základních pojmech a cílech inkluze tápou. Tato publikace představuje výzkumy v oblasti vzdělávání, demokratického občanství a inkluzivních filozofií a politik různých zemí provedené vědci z České republiky, Francie, Norska, Polska, Kanady a Švýcarska a jejich prostřednictvím zkoumá a objasňuje kulturní, odborné a politické otázky spojené se zaváděním inkluzivního vzdělávání.

Publikace je dílem studentů a kolegů Jana P. Kučery, který třicet let působil na katedře politologie FSV UK. Kniha proto zahrnuje texty věnující se problematice, s níž docent Kučera spojil svou přednáškovou i výzkumnou činnost. K nim patří studie M. Skovajsy a J. Dopierally věnované Richardu Wagnerovi a analýzy vztahující se k českým dějinám, jako jsou práce o českém údělu od D. Brabce a o politickém stranictví v českých zemích před rokem 1918 od J. Staubera.Zájemci o české dějiny 20. století zde najdou i text týkající se kontaktů T. G. Masaryka s Willou Catherovou z pera P. Justa či obsáhlou studii V. Smetany přibližující přítomnost Rudé armády v Československu v roce 1945. Své místo zde našla i analýza formování středoevropské identity od L. Cabady a studie současné ruské inteligence M. Romancova. Nechybí ani zamyšlení nad konceptem svobodné společnosti, jejímž autorem je K. B. Müller, či úvahy o ideologickém zakotvení fašismu J. Charváta, které doplňuje „filozoficko-marsologická“ literárně zacílená úvaha J. Mlejnka. Stranou zájmu nezůstala ani témata vztahující se k Francii (příspěvek věnovaný národní identitě Nice z pera M. Perottina) či studie o „světovém vlivu“ Velšanů B. Říchové. Publikaci uzavírá politicko- geografická analýza globálně nejoblíbenějšího sportu – fotbalu – spoluautorů M. Riegla a B. Doboše.

Knihu tvoří 28 studií, v nichž autor z různých úhlů pohledu přibližuje dějinnou roli českých zemí v kontextu pozdně středověké střední Evropy. Nejprve z nadhledu, pouze však s různou mírou pravděpodobnosti, usiluje postihnout základní vývojové tendence od nástupu Lucemburků až do roku 1526, kdy se země České koruny na dlouhá staletí staly součástí habsburské říše. Z tohoto odstupu lze také panoramaticky skicovat duchovní život, kulturu a umění za vlády Lucemburků anebo korunovační rituály, festivity a pohřební ceremonie. Naproti tomu politické myšlení, národní ideu či postup vnitřní christianizace je vhodnější zkoumat ze soudobých pramenů a se zřetelem k bližším i vzdálenějším evropským paralelám. Totéž platí pro reformní inspirace raného husitství na straně jedné a nezdolné přežívání pověrečných praktik na straně druhé. Knihu uzavírají drobné dějepisné reflexe včetně otázek kladených „naruby“, zdánlivě navzdory „zdravému rozumu“.

Sportovní hra tenis se uskutečňuje v podmínkách měnícího se prostředí, v němž je vlastní akce hráče velmi časové omezena. To klade vysoké nároky na vnímání a anticipaci. Kromě sledování letícího míče může hráč získat informace o záměru soupeře z jeho z pohybu a celé rady dalších podnětů, a to ještě dříve, než soupeř míč odehraje. Vizuální vnímání je důležité i pro rozhodčí tenisu a souvisí s jejich výkonem na dvorci. V této knize se čtenář seznámí s teoretickými poznatky a problematikou vizuálního vnímání a anticipace v tenisu, které vznikly rozsáhlou rešerší odborné literatury a jsou podpořeny a doplněny vědeckými výzkumy faktorů, které ovlivňují celkový herní výkon.

Jazyk není jen nástrojem kódování a sdělování informací, ani prostředkem přenášení myšlenek od jednotlivce k jednotlivci. Podílí se na jejich formování a jako podstatně společenská instituce pomáhá každému z nás porozumět vlastní orientaci na pozadí hodnotového horizontu, jenž dohromady skládá dlouhodobá síť společenských vztahů. Kniha významného kanadského filozofa, nositele Templetonovy ceny Charlese Taylora přináší plody jeho mnoho desítek let trvajícího promýšlení tradičních dilemat filozofie jazyka.

Tato kniha není určena jen historikům, ale každému, koho zajímá minulost nejen jako pestrá mozaika událostí, ale jako složitý a rozporuplný proces. Autor se na základě celoživotní badatelské zkušenosti domnívá, že historik by neměl jen vyprávět zajímavé příběhy a zprostředkovat, co je ukryto v archivech. Měl by také vysvětlovat velké historické proměny, z nichž vyrůstá naše současnost.Ve dvaceti esejích své knihy hledá příčinné vztahy, které se těmito proměnami proplétaly. Dějiny nelze omezit na dějiny národní, ale je třeba jejich výklad zařadit do souvislostí dějin evropských. Sem patří také zamyšlení nad tím, proč vývojové změny probíhaly na evropském území nestejně rychle, nerovnoměrně.Proč získaly země západní Evropy během raného novověku nadvládu nad světem?Čím se liší minulost Evropy od dějin ostatních kontinentů?Lze vysvětlit nerovnoměrný vývoj jednotlivých zemí Evropy?Můžeme uplatňovat komparativní přístup při rozboru a výkladu evropských dějin na cestě k moderní společnosti?Proč zvítězila reformace jen v některých evropských zemích?V čem je pro dnešek poučná krize evropské politiky a společnosti, která proběhla v polovině 17. století?Byly revoluce hnací silou dějin nebo jejich zhoubou?Je „nacionalismus“ vhodným termínem pro analýzu národnostní problematiky v minulosti i dnes?Má smysl klást si otázku „co by se stalo, kdyby“? Jaký je vztah mezi historickou možností a alternativou vývoje?

Hotel Alcron se v českém hotelnictví stal pojmem i symbolem. Podnik je to výjimečný, neboť přežil všechny turbulentní změny, jimiž se 20. století vyznačovalo, a až na krátkou přestávku po privatizaci v 90. letech 20. století slouží svým hostům ve Štěpánské ulici po celých 90 let. Kniha popisuje založení hotelu, osobnost otce-zakladatele Aloise Krofty i jeho podnikatelské aktivity během první republiky, přechází do doby protektorátu, kdy Alcron hostil převážně německou klientelu, a zkoumá také období po roce 1948 až do současnosti. Publikace přispívá k obohacení veřejného prostoru příběhem slavného hotelu, jehož útrobami kráčely dějiny a mezi jehož zdmi se odehrávaly světlé i tmavé momenty české a československé historie.

Jak pracovat se smíšenými skupinami? To je otázka, kterou si Dana Moree klade spolu s téměř padesáti účastníky několika smíšených romsko-neromských skupin. Dělá rozhovory s elitami na obou stranách, zabývá se školami v blízkosti vyloučených lokalit a mapuje vznik smíšené skupiny v Ústí nad Labem, v které (ne)herci společně pracovali metodou divadla utlačovaných. Autorka využívá termín meziprostory pro označení pomyslného nebo reálného místa, ve kterém se lidé ze smíšených skupin setkávají, a formuluje principy, které v takto uspořádaných skupinách pomáhají nejen naplnit důvod, proč se lidé setkali, ale také napomoci tomu, aby k sobě našli cestu snadněji.

Půda jako prostor je předmětem vlastnictví, výrobním faktorem i přírodním zdrojem. Množství půdy je fixní a není možné ji přesouvat do oblastí s její vyšší relativní vzácností. Tyto základní rysy nastolují mnoho zásadních otázek týkajících se způsobu jejího využití a rozdělení prospěchu, který z toho plyne, mezi jednotlivé členy společnosti, tedy otázek po alokační efektivnosti a distribuční spravedlnosti. Kniha navazuje na poznání ekonomie měst a environmentální ekonomie s přesahy do oboru urbanismu, územního plánování a práva. Přináší syntézu těchto myšlenkových proudů z hlediska analýzy využití půdy a vlastnických práv k půdě. V daném oboru poskytuje ucelený obraz teorie alokačních a distribučních otázek a možných nástrojů veřejné politiky, které se tato témata snaží řešit.

Dialog dvou významných osobností publicisty a spisovatele Karla Hvížďaly a nestora výtvarného umění, skláře, sochaře, architekta a pedagoga Václava Ciglera. Přináší vhled do umělcovy biografie, v níž se zrcadlí životní a tvůrčí zkušenost v běhu dějinného času. Rozhovor provází bohatý obrazový materiál dokumentující proměny Ciglerovy práce se sklem, jeho architektonické realizace ve veřejném prostoru, návrhy projektů k utváření krajiny. Knihu doplňují soupisy umělcových samostatných výstav i kolektivních výstav s jeho účastí, seznamy katalogů a tematicky zaměřená bibliografie. Zvláštní pozornost je věnována Ciglerově pedagogické činnosti, jeho škole a absolventům. Jedinečnou grafickou úpravu publikaci dodala Clara Istlerová.