Karolinum strana 30 z 185

Přední představitel maďarské literatury 20. století Sándor Márai (1900–1989) je autorem rozsáhlého románového, publicistického i deníkového díla. Díky jeho důkladné četbě a sledování evoluce nejrůznějších filozofických vlivů (S. Freud, F. Nietzsche, J. Ortega y Gasset, O. Spengler) buduje autorka koherentní obraz máraiovského světa, odhaluje komplexitu jeho myšlenek i vlastní praktickou filozofii chápanou ve smyslu fronésis. Kniha nabízí zajímavý interpretační přístup k Máraiho dílu, které v posledních třech desetiletích udělalo nečekanou kariéru na evropské literární scéně.

Kniha poprvé českému čtenáři souhrnně představuje myšlení předního světového filosofa náboženství Richarda Kearneyho. Jeho středobodem je koncepce tzv. možného Boha, s jejíž pomocí odstraňuje staleté nánosy spojené s náboženskými představami a ukazuje, že přijetí systematické kritiky náboženství neznamená jeho konec, ale naopak skýtá možnosti, jak se vrátit k samotnému jádru zkušenosti víry. Kearney ukazuje povrchnost náboženského dogmatismu, aby pěstoval smysl pro paradox a myšlení jednoty protikladů, a demaskuje jako nedostatečné základní náboženské vize a představy, aby otevíral prostor pro setkání s Bohem ve všední každodennosti života.

Kniha nabízí vhled do málo známého starověkého textu připisovaného biblickému praotci Henochovi. Tento text, který vznikl nejspíše na přelomu letopočtů, byl pro moderní bádání objeven až v 18. století. Henochova vidění, popisující budoucí události, jsou ve skutečnosti odpovědí anonymního autora na krizi a s ní spojenou otázku, proč jsou spravedliví na tomto světě pronásledováni a nic nenasvědčuje tomu, že by Bůh stál na jejich straně. Formou komplexního výkladu se snaží ukázat, že Bůh s touto situací počítal již od stvoření světa a její řešení vetkal do řádu stvoření. To se projeví v posledním čase v podobě zvratu osudu spravedlivých a hříšných. Tento promyšlený plán se kniha Dávida Cielontka pokouší rozplést a popsat. Nabízí vhled do způsobu myšlení, argumentace a imaginace starověkých Židů, pojmenovává některé méně známé mesiášské představy a také různé způsoby, jimiž byla postava Henocha ve starověku konceptualizována.

Publikace navazuje na Dějiny etických teorií od Kanta po pragmatismus (2020) a společně s Dějinami etických teorií I (od antiky po konec 18. století) (2004) postihuje vývoj evropského etického myšlení od antického Řecka po konec 20. století. Vlastním obsahem knihy jsou etické systémy těchto autorů: Bergson, Buber, Camus, Dilthey, Gadamer, Heidegger, Jaspers, Jonas, Lévinas, Lipovetsky, MacIntyre, Marcel, Sartre, Scheler, Spaemann a Tugendhat. Výběr zohledňuje potřebu vyznat se v typických podobách etik 20. století - včetně návaznosti na století předcházející i vzhledem k možnému směřování ve století následujícím. Umožní čtenáři nejen získat základní znalosti z dějin etiky, ale také začlenit etiku do vývoje filosofie a obecně kultury v evropském prostoru.

Sportovní lezení prošlo za uplynulá tři desetiletí dramatickým vývojem: z aktivity několika nadšenců se stalo soutěžním sportem, který byl začleněn do programu olympijských her, zároveň je ale také součástí školních osnov i terapeutických programů a stále více lidí si lezení volí jako náplň svého volného času. Tato kniha si neklade za cíl podat ucelený návod, jak trénovat nebo vést terapeutický program, jejím cílem je poskytnout přehled současných odborných studií k otázkám výkonu ve sportovním lezení. Jádrem publikace je syntéza poznatků o struktuře lezeckého výkonu, o posuzování somatických a funkčních předpokladů u sportovních lezců a o fyziologické odezvě organismu na lezeckou zátěž. Kniha je určena studentům tělesné výchovy, trenérům, instruktorům, fyzioterapeutům, tělovýchovným pracovníkům, ale i širší veřejnosti se zájmem o sportovní lezení.

Cílem publikace je představit roli multimédií ve výuce cizích jazyků a ukázat, jaký mají vliv na posilování komunikačních dovedností žáků, především při poslechu s porozuměním. Autorka se zabývá různými metodickými přístupy k rozvíjení a upevňování této řečové dovednosti a zohledňuje odlišné učební styly a strategie učení žáků. Na základě výsledků výzkumných šetření zjišťuje, jaké je postavení poslechu s porozuměním ve výuce francouzského jazyka na středních školách, jaká je úspěšnost studentů v porozumění mluvenému projevu a jak může využití multimédií přispět ke správnému porozumění mluvenému projevu v cizím jazyce.

Dlouho očekávaný knižní dialog dvou významných osobností – publicisty a spisovatele Karla Hvížďaly a nestora výtvarného umění, skláře, sochaře, architekta a pedagoga Václava Ciglera. Přináší vhled do umělcovy biografie, v níž se zrcadlí životní a tvůrčí zkušenost v běhu dějinného času. Rozhovor provází bohatý obrazový materiál dokumentující proměny Ciglerovy práce se sklem, jeho architektonické realizace ve veřejném prostoru, návrhy projektů k utváření krajiny. Knihu doplňují soupisy umělcových samostatných výstav i kolektivních výstav s jeho účastí, seznamy katalogů a tematicky zaměřená bibliografie. Zvláštní pozornost je věnována Ciglerově pedagogické činnosti, jeho „škole“ a absolventům. Jedinečnou grafickou úpravu publikaci dodala Clara Istlerová.

Ky vëllim, i përbërë nga gjashtë studime të mirëfillta analitiko-historike dhe tre kontribute të karakterit ligjërim/rrëfim, ofron një vështrim historik të marrëdhënieve njëshekullore shqiptaro-çeko(slovake) jo vetëm në lëmet diplomatike dhe ekonomiko-tregetare, por dhe ato njerëzore, kulturore e arsimore. Ky libër zbulon se shqiptarët dhe çekët edhe pse gjeografikisht pak larg njëri-tjetrit, politikisht ndonjëherë jo dhe aq të interesuar, kanë kultivuar e kultivojnë jo vetëm lidhje të forta tregtare por edhe simpati reciproke që kanë ardhur si pasojë e lidhjeve të hershme si dhe shtimit në vazhdimësi të kontakteve të drejtëpërdrejta. Këto simpati e kontakte duken edhe më forta në këtë 100 vjetor të marrëdhënieve të tyre diplomatike. Tato monografie skládající se ze šesti historických analýz a tří příspěvků memoárového a přehledového charakteru poskytuje celkový pohled na stoletou historii česko(slovensko)-albánských vztahů – nejen těch diplomatických a ekonomických, ale i vztahů kulturních, mezilidských či v oblasti vzdělávání. Tato kniha dokazuje, že Češi a Albánci, navzdory své geografické vzdálenosti a ne vždy silným politickým vazbám, v minulosti rozvíjeli a stále rozvíjejí jak silné obchodní vztahy, tak i oboustranné sympatie. Ty vycházejí z vazeb v minulosti, ale i z nárůstu přímých vzájemných kontaktů. Dnes, sto let od navázání diplomatických vztahů, se sympatie a kontakty mezi Čechy a Albánci zdají být ještě silnější.

Jméno Huga Vavrečky (1880-1952), novináře, diplomata, ředitele firmy Baťa, ministra propagandy a dědečka bratrů Havlových, zaznívá v české historiografii spíše okrajově. Jemu samotnému byla pozornost věnována doposud jen sporadicky, přímo posledním letům jeho života pak vůbec. Právě ony přitom patří k těm, které kladou nejvíce otázek a přinášejí nejméně očekávatelné odpovědi. Tato kniha proto čtenáři nejprve nabízí stručné představení Vavrečkova života do roku 1945, shrnuje hlavní oblasti jeho působení a ukazuje jeho životní priority a postoje, které se naplno projevily v hlavním zkoumaném období 1945-52, kdy se Vavrečka musel - stejně jako další členové bývalé prvorepublikové a zčásti i protektorátní elity - vyrovnávat s problémy, které z jeho před/válečné činnosti plynuly. Autorka detailně sleduje Vavrečkovu adaptaci na měnící se společenské podmínky i jeho postavení v nich a předestírá až detektivní pátrání po různorodých strategiích jednání i vyjednávání, které volil tehdy, čelil-li například nařčením z kolaborace. Hledá také odpovědi na otázky, co si Vavrečka o světě kolem sebe myslel a jak si představoval (nejen svou) budoucnost.

AD FONTES – CURSUS LATINUS je dílem dvou zkušených vysokoškolských pedagožek. Učebnice určená pro výuku latiny v univerzitních kurzech humanitního zaměření zve k četbě textů latinských autorů v originále, a to starověkých, středověkých i pozdějších. Jejich prostřednictvím vede k poznání základů latinské slovesné tradice v historickém průřezu. Publikace je rozdělena na dva základní stupně – cursus I a cursus II –, jejichž jednotící linie je studium latinské morfologie a syntaxe. Velké množství rozmanitých, nenásilných cvičení vede k porozumění latinskému slovu, ke zvládnutí bohaté slovní zásoby i k vnímání jejího dalšího života v obecně-kulturní vrstvě jazyků moderních. Umožňuje také získání dobrých znalostí latinské morfologie a pochopení stavby latinské věty a souvětí. Do důsledku dodržovanou zásadou je úsilí spojovat čtení souvislého latinského textu s porozuměním, tj. získat z něho klíčové informace před jeho přetlumočením do mateřského jazyka.

Bitva u Courtrai, kterou v roce 1302 svedlo flanderské vojsko s vojskem francouzského krále Filipa Sličného, se v 19. století stala klíčovou součástí nejprve belgické a posléze specificky vlámské „národní“ paměti a svůj význam si drží dodnes. Svou nezvyklostí však fascinovala už své současníky: vždyť necvičené pěší vojsko na hlavu porazilo věhlasné francouzské rytířstvo. Francouzský historik Xavier Hélary vysoce odborným a přitom poutavým způsobem provádí čtenáře po širším historickém kontextu francouzsko-flanderských vztahů na přelomu 13. a 14. století, zamýšlí se nad rolí národní identity v událostech samotných i v jejich pozdějších výkladech, rozebírá různá kronikářská vyprávění a jejich prostřednictvím ukazuje, jakým způsobem může moderní historik uchopit a sepsat historii jedné bitvy.

Tato monografie skládající se ze šesti historických analýz a tří příspěvků memoárového a přehledového charakteru poskytuje celkový pohled na stoletou historii česko(slovensko)-albánských vztahů – nejen těch diplomatických a ekonomických, ale i vztahů kulturních, mezilidských či v oblasti vzdělávání. Tato kniha dokazuje, že Češi a Albánci, navzdory své geografické vzdálenosti a ne vždy silným politickým vazbám, v minulosti rozvíjeli a stále rozvíjejí jak silné obchodní vztahy, tak i oboustranné sympatie. Ty vycházejí z vazeb v minulosti, ale i z nárůstu přímých vzájemných kontaktů. Dnes, sto let od navázání diplomatických vztahů, se sympatie a kontakty mezi Čechy a Albánci zdají být ještě silnější.

Kniha nabízí komentář k Machiavelliho Vladaři, zřejmě nejznámějšímu dílu politické teorie. Výklad seznamuje čtenáře s hlavními idejemi a koncepty Machiavelliho politického myšlení a jejich historickým, ideovým a literárním kontextem. Machiavelli je vylíčen jako představitel estetické politické teorie, která namísto řeči zdůrazňuje roli smyslového vnímání jako předpokladu existence politického společenství. Kromě toho kniha věnuje pozornost Machiavelliho specifickému pojetí sociálního konfliktu a jeho kritice oligarchie. Studie vychází současně s novým překladem Vladaře.

V době, kdy jsme konfrontováni s proměnlivým a nejistým světem, snižuje se důvěra ve společnosti, daří se konspiračním teoriím a z veřejné diskuse se znepokojivě vytrácí vzájemný respekt, roste význam porozumění etice a jejím základům. Simon Blackburn v knize představuje základní otázky a problémy současné etiky, ale zároveň nás nutí zamýšlet se nad světem kolem nás. Ukazuje nám, jak bychom mohli přemýšlet o smyslu života a proč bychom měli nedůvěřovat zjednodušujícím absolutismům, které často dominují morálním debatám.

Publikace navazuje na Dějiny etických teorií od Kanta po pragmatismus (2020) a společně s Dějinami etických teorií I (od antiky po konec 18. století) (2004) postihuje vývoj evropského etického myšlení od antického Řecka po konec 20. století. Vlastním obsahem knihy jsou etické systémy těchto autorů: Bergson, Buber, Camus, Dilthey, Gadamer, Heidegger, Jaspers, Jonas, Lévinas, Lipovetsky, MacIntyre, Marcel, Sartre, Scheler, Spaemann a Tugendhat. Výběr zohledňuje potřebu vyznat se v typických podobách etik 20. století – včetně návaznosti na století předcházející i vzhledem k možnému směřování ve století následujícím. Umožní čtenáři nejen získat základní znalosti z dějin etiky, ale také začlenit etiku do vývoje filosofie a obecně kultury v evropském prostoru.

Machiavelliho Vladař jednou provždy změnil náš způsob uvažování o povaze politiky, ať už na něj nahlížíme z jakýchkoli pozic. Nový český překlad tohoto klasického textu přináší v přítomném svazku také několik do češtiny poprvé převedených kratších textů, které bezprostředně souvisejí s ústředním pojednáním. Doprovodnými texty opatřená a bohatě komentovaná edice zasazuje předkládané spisy do kontextu autorova života a díla, ale i do historického a politického kontextu Evropy přelomu 15. a 16. století a umožňuje komplexnější porozumění Machiavelliho myšlení.