Karolinum strana 30 z 184

Kniha nabízí komentář k Machiavelliho Vladaři, zřejmě nejznámějšímu dílu politické teorie. Výklad seznamuje čtenáře s hlavními idejemi a koncepty Machiavelliho politického myšlení a jejich historickým, ideovým a literárním kontextem. Machiavelli je vylíčen jako představitel estetické politické teorie, která namísto řeči zdůrazňuje roli smyslového vnímání jako předpokladu existence politického společenství. Kromě toho kniha věnuje pozornost Machiavelliho specifickému pojetí sociálního konfliktu a jeho kritice oligarchie. Studie vychází současně s novým překladem Vladaře.

V době, kdy jsme konfrontováni s proměnlivým a nejistým světem, snižuje se důvěra ve společnosti, daří se konspiračním teoriím a z veřejné diskuse se znepokojivě vytrácí vzájemný respekt, roste význam porozumění etice a jejím základům. Simon Blackburn v knize představuje základní otázky a problémy současné etiky, ale zároveň nás nutí zamýšlet se nad světem kolem nás. Ukazuje nám, jak bychom mohli přemýšlet o smyslu života a proč bychom měli nedůvěřovat zjednodušujícím absolutismům, které často dominují morálním debatám.

Publikace navazuje na Dějiny etických teorií od Kanta po pragmatismus (2020) a společně s Dějinami etických teorií I (od antiky po konec 18. století) (2004) postihuje vývoj evropského etického myšlení od antického Řecka po konec 20. století. Vlastním obsahem knihy jsou etické systémy těchto autorů: Bergson, Buber, Camus, Dilthey, Gadamer, Heidegger, Jaspers, Jonas, Lévinas, Lipovetsky, MacIntyre, Marcel, Sartre, Scheler, Spaemann a Tugendhat. Výběr zohledňuje potřebu vyznat se v typických podobách etik 20. století – včetně návaznosti na století předcházející i vzhledem k možnému směřování ve století následujícím. Umožní čtenáři nejen získat základní znalosti z dějin etiky, ale také začlenit etiku do vývoje filosofie a obecně kultury v evropském prostoru.

Československé političky navazovaly po druhé světové válce na prvorepublikovou zkušenost aktivní politické participace svých předchůdkyň, dělo se to však ve zcela novém geopolitickém uspořádání světa, rozděleného na východní a západní blok. Jejich politická činnost tak byla významně ovlivněna specifiky nedemokratického režimu a všeprostupující komunistickou ideologií. Jak se tato situace lišila od předválečných let, jakými cestami se ženy dostávaly do vrcholné politiky, jaký na ní měly podíl, s jakými obtížemi se potýkaly a jakým tématům se věnovaly v období ohraničeném přelomovými roky 1948 a 1968, popisuje tato kniha. Opírá se přitom o archivní výzkum aktivity poslankyň v Národním shromáždění, věnuje se ale i ženám v ÚV KSČ a ve vládě a také nastiňuje širší historický, sociologický a ideologický kontext postavení žen v politice i v každodenním životě.

Machiavelliho Vladař jednou provždy změnil náš způsob uvažování o povaze politiky, ať už na něj nahlížíme z jakýchkoli pozic. Nový český překlad tohoto klasického textu přináší v přítomném svazku také několik do češtiny poprvé převedených kratších textů, které bezprostředně souvisejí s ústředním pojednáním. Doprovodnými texty opatřená a bohatě komentovaná edice zasazuje předkládané spisy do kontextu autorova života a díla, ale i do historického a politického kontextu Evropy přelomu 15. a 16. století a umožňuje komplexnější porozumění Machiavelliho myšlení.

Kniha „Nerovný boj o víru. Páni z Martinic a rekatolizace města Slaný“ se zabývá proměnou identity slánských měšťanů v 17. století. Vypráví o postupné ztrátě hodnot, vlastní minulosti, paměti, léta budovaných sociálních vazeb a především vyznání, které museli měšťané královského města Slaný čelit po fatálním a neúspěšném střetu s pány z Martinic. Na základě dosud nezpracovaných pramenů autor ukazuje, jak se během dvou generací proměnila slánská společnost z obyvatel královského, nekatolického, svobodného města v povětšinou loajální poddané pánů z Martinic, jakými prostředky se tak dělo a co se stalo s těmi, kteří tlaku dokázali odolat.

Otevřít diskusi o roli a místě ženy v katolické církvi, zvlášť vedenou touhou po kněžství, vyžadovalo v 80. letech 20. století velikou osobní odvahu. Budoucí docentka teologie a výrazná postava české církve Mireia Ryšková nalezla partnera k dialogu ve faráři, teologovi a bývalém politickém vězni Josefu Zvěřinovi, který byl pro svého otevřeného ducha již tehdy v neoficiálních církevních strukturách uznávanou autoritou. Korespondenci těchto dvou osobností v knize rámují další texty, včetně dobových dokumentů, které přibližují postavení žen v tehdejším Československu i soudobou církevní praxi a od konfesijních textů velmi osobní povahy vykračují směrem k teologickým, duchovním i společenským aspektům otázky po možném svěcení žen.

Publikace popisuje a interpretuje aktuální stav multikulturalistické teorie a její politické a edukační aplikace. Jsou v ní zastoupena různá axiologická stanoviska, teoretické koncepty a metodologické přístupy, zejména filosofické, pedagogické, psychologické a sociologické. První část knihy zahrnuje kritické zhodnocení dosavadních způsobů chápání klíčového konceptu multikulturality a multikulturalismu, charakteristiku teoretických přístupů k multikulturalismu a také různé koncepty implementace multikulturní ideje do společnosti. Ve druhé části je zvláštní pozornost věnována úloze vzdělávání při překonávání krize multikulturalismu. Společenské změny, ale i rozsah migrace v moderním světě vyžadují vývoj nových vzorců chování, navazování a udržování vztahů, uspokojování potřeb a řešení společenských a kulturních problémů. Tato část se snaží ukázat, že vzdělávací systém bude vždy jedním z klíčových zdrojů konsensu a spolupráce.

Saturnin vyšel poprvé v roce 1942. Doposud se dočkal vice než dvaceti vydání v českém jazyce a jeho autor patří mezi národní klasiky české humoristické literatury. Román byl úspěšně převeden do filmové i televizní podoby a od dob svého vzniku se stále znovu objevuje také jako divadelní představení. V roce 2009 byl čtenáři zvolen nejpopulárnější knihou v anketě České televize „Kniha mého srdce“, v roce 2018 vyhrál prestižní cenu v soutěži Magnesia Litera v kategorii „Kniha století“. Vydání s originálními barevnými ilustracemi Adolfa Borna je dostupné také v překladech renomovaných zahraničních bohemistů: anglicky, španělsky, italsky, německy, francouzsky, rusky, polsky; současné vydání do ukrajinštiny přeložila Iryna Zabiiaka.

Učebnice Současná ruština – cvičení systematizuje teoretické a praktické znalosti v oblasti gramatiky ruského jazyka v komparaci s českým jazykem, formuje hluboké gramatické znalosti a rozvoj komunikační kompetence. Opírá se o principy rozvoje individuálních schopností studentů a sestává ze cvičení různých stupňů obtížnosti. Kniha je určena jak pro začátečníky, tak i pro pokročilé studenty. Díky vysokému počtu cvičení opatřených klíčem může sloužit jako zdroj materiálů pro upevnění probraných témat v různých typech vzdělávacích zařízení. Učebnice se skládá z předmluvy, seznamu zkratek, šesti kapitol (v souladu s probíranými šesti slovními druhy), klíčů ke cvičením, seznamu doporučené literatury a glosáře. Každá z kapitol je rozdělena do tří částí – obsahuje jednak část teoretickou, jednak základní a fakultativní cvičení.

Knížka, vydaná původně v roce 2000, vznikla jako učební text pro kurs, který autorka přednášela studentům prvního ročníku sociologie na Fakultě sociálních věd UK. Pro aktuální vydání nebyla revidována ani doplněna. Text je rozčleněn do čtyř oddílů. V prvním je problém vymezen a zasazen do širšího teoretického rámce. Sociální stratifikace je zde vysvětlena jednak jako specifický typ sociální struktury a jednak jako distribuční nerovnost. Druhý oddíl je věnován základním teoriím, jak klasickým, tak soudobým. Jeho cílem není, a ani by nemohlo být, podat vyčerpávající přehled dosavadních úspěchů a neúspěchů na tomto poli bádání. Čtenáři se zde seznámí se třemi základními proudy v dnešních teoriích a výzkumu sociální stratifikace a dozvědí se něco o jejich kořenech v dílech klasiků. Jsou-li už takto seznámeni s různými výklady sociálních nerovností, snad snáze stráví pasáž věnovanou základním pojmům a lépe porozumí sporům, které se o nich vedou. Základní pojmy jsou tedy rozebrány až v části třetí. Na základě posledního oddílu by si pak čtenáři měli strana 2 z 2 udělat rámcovou představu o tom, jak se dělá výzkum sociální stratifikace, a získat zdravě skeptický pohled na empiricky podložené závěry. Zařazena je i stručná informace o výzkumu sociální stratifikace u nás a pasáž informující o tom, jaké komplikace vnesla do zkoumání třídní struktury zaměstnanost žen. Za každou kapitolou čtenář nalezne stručné shrnutí a doporučenou literaturu. Tu by měl ovšem každý vyučují aktualizovat a doplňovat v souladu s koncepcí svého kurzu. Při výběru jednotlivých témat, problémů a autorů byla autorka vedena především snahou poskytnout studentům základní vodítko pro četbu současné naší i světové literatury věnované tomuto problému a současně dodržet únosný rozsah pro jednosemestrální kurs. Cílem bylo ukázat problém z různých zorných úhlů, žádný z nich studentům pokud možno nevnucovat a vyhnout se tedy hodnotícím soudům.

Je péče o staré rodiče očekávaná a uznávaná hodnota, anebo handicap, který snižuje sociální postavení pečujících? Je diagnóza demence stigma? Jsou pro pečující rodiny největším problémem finanční nároky péče nebo riziko ztráty zaměstnání, či se potýkají spíš s nedostatkem času na péči anebo s fyzickou nebo psychickou obtížností péče? Co nejvíce chybí v systému zdravotních a sociálních služeb v České republice? A nakolik jsou pečujícím rodinám prospěšné současné formy podpory? Takové byly úkoly výzkumného projektu „Hodnocení potřeb rodinných příslušníků pečujících o seniory“, jehož výsledky předkládá tato kniha.

Fakulta sociálních věd UK ustavila v roce 1995 Cenu Josefa Vavrouška, „Lidské hodnoty a problémy rozvoje civilizace“. O cenu se do roku 2021 ucházelo 407 autorů studentských prací. Publikace přináší nejen dokumentaci prací a jejich ocenění, ale také zamyšlení nad vědními disciplínami, do jejichž rámce náležejí. Reflektuje stav teoretické ekonomie, jejíž paradigma je vystavováno kritice v důsledku negativních dopadů hospodářského rozvoje na přírodu i na sociální vztahy. Dále rozebírá přínos Josefa Vavrouška k rozvoji nové vědní disciplíny – veřejné politiky – a pokračuje zdůrazněním jeho kritiky neudržitelnosti soudobého hodnotového směřování euroamerické civilizace. Nabízí hodnotovou proměnu při chápání toho, kdo je to člověk, co je jeho údělem, posláním a štěstím na Zemi.

Plotin, filosof alexandrijského vzdělání, který působil v letech 244–269 jako učitel v Římě, byl nejen zakladatelem novoplatonské školy, ale zároveň podstatně ovlivnil raně křesťanské autory. Ti se jeho myšlením inspirovali jak ve své spiritualitě duchovního výstupu k neuchopitelnému božství, tak i ve formulaci závažných témat křesťanské teologie, jako je nauka o Trojici v Bohu, o Duchu svatém, o spojení božství a lidství v Kristu. Kniha tento vliv mapuje u teologů řeckého jazyka od 4. do 7. století. Autorka je překladatelkou Plotinova pojednání V,3(49), které vyšlo pod názvem „O sebepoznání“ (Praha 2014), zároveň se dlouhodobě zabývá raně křesťanskými autory filosofického zaměření.

Současnou světovou a českou prózu, zde chápeme jako prózu posledních dvou dekád, tedy zhruba počínaje přelomem tisíciletí. Zatímco časové vymezení je tak poměrně jednoznačné, geografický a společensko-kulturní rozsah naopak ukazuje na značnou diverzitu a heterogenitu, neboť literatury jednotlivých zemí nevyhnutelně odrážejí a vykazují patrné idiosynkratické rysy dlouhodobě podmíněné jejich jedinečnou dějinnou zkušeností. Přes tato krajová specifika však lze u současné světové prózy vysledovat určité společné vývojové tendence a tematická zaměření, což je do značné míry zapříčiněno nivelizačními důsledky ekonomické, kulturní a technologické globalizace, které se pochopitelně nevyhnuly ani knižnímu trhu, jak na úrovni národní, tak celosvětové. Má-li být literatura mezinárodně úspěšná, musí prezentovat místní specifika v takovém významovém a kontextovém rámci, který ji učiní do jisté míry univerzálně přístupnou a srozumitelnou. A právě vztah mezi historií a identitou, v kolektivní i individuální podobě, a s ním neoddělitelně spjatý motiv paměti, je jedním z klíčových motivů, kterému se autoři nové edice Filologických studií věnují.

Kniha představuje výsledky rozsáhlého výzkumu uskutečněného na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy interdisciplinárním týmem didaktiků matematiky, lingvistů a psychologů. Matematická slovní úloha je zde zcela nově nahlížena jako textový útvar, který má svá vlastní specifika. Výzkumně bohatá data dovolila identifikovat hlavní kritická místa žákovských řešení z hlediska lingvistiky a matematiky, ale také v jejich vzájemném synergickém působení. Autoři přinášejí řadu nových odpovědí na otázky, které si učitelé kladou při konfrontaci s obavami žáků ze slovních úloh a s neúspěšností jejich řešení. Kniha je určena nejen pro badatele v didaktice matematiky, ale také pro učitele matematiky a jejich vzdělavatele. Výsledky předloženého výzkumu budou užitečné i pro tvůrce matematických testů a autory učebnic.