Karolinum strana 28 z 185

Kniha nabízí ucelený pohled na problematiku variability ADHD v dětském věku i dospělosti. Analyzuje problematiku od etiologie, přes neurobiologické a somatické příčiny, variabilitu v odpovědi na léčbu, až po psychologické a sociální souvislosti. Přehled variability ADHD využijí odborníci v oblastech nejen psychiatrie a medicíny obecně, ale i psychologie, pedagogiky a všech souvisejících oblastí. Text zahrnuje také výsledky vybraných původních studií autorů a jako první v české odborné literatuře přináší kompletní diagnostická kritéria ADHD dle DSM-5 v oficiálním českém překladu. V přílohách jsou uvedeny metody pro hodnocení ADHD symptomatologie v dětství i v dospělosti.

Pole výzkumu paremiologie je mezioborové, prolíná se s folklórem, jazykem, literaturou, historií a dalšími vzájemně provázanými disciplínami. Kniha předkládá systematickou analýzu přísloví opřenou o korpusové nálezy a srovnává jejich lexikální, sémantické a pragmatické aspekty napříč různými jazyky. Přítomný soubor studií Františka Čermáka, tvůrce českého frazeologického slovníku, shrnuje výsledky jeho celoživotního bádání a předkládá je mezinárodní odborné veřejnosti.

„Jak se rýmuje život, svět a mé místo v nich?“ „Jak vstupuje do světa Dobro a jak může být i Zlo?“ To jsou jedny z otázek, které si profesor Erazim Kohák klade ve své meditativní knize Oheň a hvězdy. Její původ sahá až do roku 1984, kdy v americkém exilu vydal knihu Embers and the Stars, která vzbudila velký ohlas. K českým čtenářům se její části dostávaly v samizdatovém překladu. Současná kniha Oheň a hvězdy však není pouhým překladem původního díla, ale spíše jakýmsi převodem, obohaceným o osobní zkušenost dalších 32 let života. Je o něco méně „vědecká“, ale o to více naplněná hledáním moudrosti a pro vnímavého čtenáře plná silných podnětů. Veškeré úvahy jsou rámovány životem v přírodě, odrážejí se od žhnoucích uhlíků pohostinného ohniště, zrcadlí se v záři hvězdné oblohy - takové, kterou ve městech nikdy neuvidíme, neboť civilizace nám mnohé dala (například noční osvětlení), ale i vzala (hvězdnou oblohu, která je zastíněna světelným smogem). Příroda je mu místem hlubokého otevření se světu, životu, lásce a porozumění. Erazim Kohák, jeden z nejvýznamnějších představitelů ekologické etiky, však nikdy nemoralizuje a nevidí věci černobíle; to, co hledá, je vzájemný respekt, rovnováha mezi moderním životem a přírodou.

Již více než sto let rozvoj pozitivně definuje směřování naší společnosti. Je východiskem, ke kterému odkazují jak globální cíle udržitelného rozvoje, tak lokální rozvojové plány městských čtvrtí. Tato kniha zpochybňuje základní rozvojové myšlenky. Poukazuje na existenci alternativ v dávné minulosti i dnes. Ne vždy lidskému myšlení dominovala představa lineárního pohybu dějin vpřed. Cirkulární pojetí historie nám umožňuje uvědomit si, že je možný jiný způsob myšlení o rozvoji. Rozvoj se jako produkt osvícenství začíná plně projevovat na počátku 20. století během kolonialismu, jehož se stal pevnou součástí. Kniha proto začíná důsledným mapováním této vazby, aby se následně mohla kriticky věnovat jak ideologii, tak praxi rozvoje. Institucionální aparát rozvoje v podobě mezinárodních organizaci, expertů, politiků, technokratů, ale i vládních agentur a nevládních aktérů je zde vnímán jako nástroj vládnutí v zemích globálního Jihu. Jeho základem je rasistické rozdělení na rozvinuté a rozvíjející se země, které do velké míry kopíruje koloniální dělení dle civilizační úrovně. Tak jako koloniální diskurz umožňoval intervenovat ve jménu civilizace, umožňuje rozvojový diskurz intervenci ve jménu rozvoje. Postrozvojový diskurz se však neomezuje na kritiku rozvoje, nabízí i příklady z praxe. Ty představují primárně ekologickou alternativu a víru v možnost nekonečného rozvoje ve smyslu ekonomického růstu nahrazují nerůstem. Postrozvojová perspektiva nachází alternativy i na globálním Jihu v konceptech jako Buen vivir nebo Ubuntu a v praxi mexických Zapatistů a mnohých dalších komunit nebo hnutí. Součástí knihy je i kapitola představující diskusi mezi zastánci postrozvoje a jeho kritiky ze strany obhájců rozvojového aparátu.

Snažíme-li se zaslechnout ticho, ocitáme se v paradoxní situaci – čím více napínáme uši, tím intenzivnější máme pocit, že nás obklopuje moře hluku. Zdá se nám, že ticho je lidským bytostem nedostupné. Daniela Šterbáková sleduje problém vnímatelného ticha v dialogu se současnými autory: John Cage ve své hudbě a textech otázku ticha otevřel, Roy Sorensen a Ian Phillips ji následně v rámci analytické filosofie argumentačně rozvinuli. Prostřednictvím ticha se nám tak vyjevují hranice a vzájemné vztahy mezi „běžným“ a „filosofickým“ myšlením. Nejde však pouze o tyto vztahy, ale v podstatě o ontologii absencí a nesnadné tázání po významu a možnostech smyslového vnímání. Otázkou pak zůstává, zda je možné ticho vnímat jinak než ušima.

Monografie seznamuje čtenáře s tím, jakým způsobem prožívají ženy s mentálním postižením mateřství, a s faktory, které toto prožívání ovlivňují. V první části knihy jsou prezentovány současné vědecké poznatky o prožívání těhotenství a porodu ženami s mentálním postižením i o jejich zkušenostech se zdravotní péčí. Autorky také analyzují současné pohledy na vytváření vlastní mateřské identity a představují úspěšné zahraniční programy a metody práce používané při podpoře žen s mentálním postižením v jejich mateřské roli. Zvláštní pozornost je věnována právním úpravám, které se dotýkají rodičovství osob s mentálním postižením. Druhá část monografie vychází z výzkumu, do něhož bylo zapojeno 19 žen s mentálním postižením a 504 odborníků z oblasti zdravotní péče a sociální práce v České republice. Pro hlubší vhled a dokreslení problematiky zprostředkovává monografie také konkrétní zkušenost paní Evy zpracovanou do obsáhlé případové studie, která čtenáře seznamuje i s praktickými ukázkami postupů, pomůcek a metod práce, které byly použity při podpoře její rodičovské role. Tato kniha je nezbytným průvodcem sociálních pracovníků, speciálních pedagogů, pracovníků neziskového sektoru, psychologů a všech, kteří chtějí přispět ke zkvalitnění podpory matek s mentálním postižením. Monografie je určena také pro vysokoškolské pedagogy a studenty středních a vysokých škol, podnětná však může být i pro širší veřejnost.

Elektrokonvulzivní terapie (EKT) je biologická metoda léčby v psychiatrii, která byla poprvé v léčbě psychických obtíží aplikována před 80 lety. Její účinnost v léčbě řady závažných akutních duševních onemocnění nebyla dosud překonána. V současnosti se používá ve většině lůžkových psychiatrických zařízení v České republice. Za dobu užívání EKT došlo k výrazné modernizaci a modifikaci metody a v dnešní době je tato léčba bezpečná, s minimálním výskytem nežádoucích účinků. Navzdory tomu je stále spojena se značnou stigmatizací nejen u veřejnosti, ale i mezi lékaři. Poslední ucelená publikace o EKT vyšla před 20 lety, proto se autoři rozhodli zpracovat současné poznatky do souhrnné publikace. Cílem je obeznámit odborníky i širší veřejnost s podstatou a pravidly používání elektrokonvulzivní léčby. Úvodní teoretická část přináší informace o historii a vývoji EKT i o příčinách její stigmatizace. Popisuje mechanismus působení této metody, shrnuje poznatky o její účinnosti a srovnává její využívání v České republice a ve světě. Druhá část přináší praktické informace pro používání EKT v běžné praxi. Popisuje indikace a kontraindikace této terapie, věnuje se možným nežádoucím účinkům a možnostem jejich minimalizace. Přináší také poznatky o léčbě specifických skupin nemocných (seniorská populace, děti, těhotné ženy, pacienti s neurologickou diagnózou). Závěrem jsou zmíněny nové varianty EKT – udržovací a pokračovací – a vize léčebného užití v blízké budoucnosti.

Kniha se věnuje tématu transformace firemní kultury v českém prostředí, konkrétně v tuzemských pobočkách zahraničních korporací, jež byly nově zakládány po roce 1989 a staly se vzorem pro etablování západní firemní kultury v tuzemském kontextu. Oproti jiným publikacím, jež vnímají firemní kulturu jako nástroj řízení a zlepšování výkonu organizace, tato práce reflektuje problematiku firemní kultury z hlediska zaměstnanců a zaměstnankyň. Na základě orálněhistorického výzkumu (rozhovory s lidmi ze všech úrovní firemní hierarchie) autorka hledá odpověď na otázku, zda a jakým způsobem neoliberální hodnoty zakořeněné v nadnárodní korporátní kultuře proměnily (a proměňují) nejen sféru pracovní, ale také chování a prožívání jednotlivců v životě mimopracovním, soukromém.

Hebrejská mluvnice profesora Weingreena vyšla poprvé roku 1939. Tato učebnice chce pomocí prostých pravidel uvést studenta co nejrychleji do klasické hebrejštiny. Výklad se řídí hlediskem praktického jazyka, vyhýbá se náročné terminologii. Mluvnice je pojata systematicky v navazujících kapitolách. Každý celek končí dvěma překladovými cvičeními – z hebrejštiny do češtiny a z češtiny do hebrejštiny. Knihu doplňují mluvnické tabulky, přehled nepravidelných sloves a slovníček. Učebnice vychází ve 3. českém vydání.

In 1926, the communist avant-garde poet Konstantin Biebl (18981951) travelled from Czechoslovakia to the Dutch East Indies. In his texts, poetic and often comic, both landlocked Bohemia and the colonized tropical islands are seen disorientingly anew, like mirrors looking at themselves in each other. On This Modern Highway, Lost in the Jungle takes the reader on a journey crisscrossing the poets life and work, with particular attention to his travel writing and his dreams and memories of travel, as they mirror the book authors own life experience as a Czech scholar of Indonesia living in island Southeast Asia. Biebls poetry and travels are also the books point of departure for a broader exploration of the intersections of travel and poetry, the attitudes to colonial/social injustice, and the representation of otherness in Czech literary and visual imagination, beyond Biebls times. In its attention to how poetic travel reflects the Czech historical experience in the shadow of imperial nations, the book moves scholarly reflection on literary travel, modernity, and colonialism to a new ground. Jan Mrázek grew up in Czechoslovakia and lives on an island in the Malay Archipelago. He is Associate Professor in Southeast Asian Studies at the National University of Singapore and has published widely on Indonesia, seafaring, and Czech travel writing.

Dialog Karla Hvížďaly, novináře-zvědavce z Prahy, s Jiřím Přibáněm, právním filosofem z britského Cardiffu, nad uzlovými body naší historie, ku příležitosti 100. výročí republiky, v širokém teritoriálním i časovém kontextu od 9. do 21. století. Toto rozpětí umožnilo nahlédnout do minulosti a ptát se, proč a jak jsme v různých dobách vnímali a chápali naše dějiny a co to znamená pro naši přítomnost i budoucnost. S tímto hledáním je spojena i snaha zbavit se redukce dějin na projekční plátno našich frustrací. Autoři zvolili formu dialogu, ve kterém se snaží vrátit do veřejného prostoru otázky, které se většinou řeší jen na akademické půdě nebo kterým se vyhýbáme.

Monografie Čeština v afázii: teorie a empirie se zabývá otázkami na pomezí lingvistické afaziologie, psycholingvistiky a neurolingvistiky. Jde o první původní monografii zaměřenou na empirický výzkum rodilých mluvčích češtiny s afázií, která nenechává stranou ani diskusi o naléhavých teoretických otázkách. Teoretická část seznamuje čtenáře s problematikou afaziologie na pozadí současných přístupů kognitivní vědy a zabývá se historií zkoumání afatických poruch a jejich typologií. Dále uvádí psycholingvistické modely produkce a porozumění řeči, vysvětluje pojem agramatismus a přináší přehled základních neurozobrazovacích metod.Empirická část je věnována výzkumu češtiny afatických mluvčích. Autorka představuje soubor osmi experimentálních studií, které zkoumají produkci a porozumění řeči (úlohy zaměřené na pojmenování substantivem a slovesem, spojování slov s obrázky, sémantickou kategorizaci substantiv, kategorizaci sloves podle valence, aktuální členění větné). Zmiňuje přitom i úskalí, na která experimentátor při realizaci výzkumu naráží. Přestože primárním zkoumaným jazykem je čeština rodilých mluvčích, je v knize nastíněna i problematika jiných jazyků. Usouvztažnění výsledků všech provedených experimentů přináší závěrečná diskuse. Svým komplexním zaměřením může být monografie užitečná nejen pro čtenáře se zájmem o lingvistiku a psychologii, ale i logopedii či neurovědu.

Monografie romanisty Záviše Šumana je výsledkem jeho dlouhodobého studia raně novověké francouzské dramatické tvorby a dobové interpretace Aristotelovy Poetiky. Cenný je zejména jeho přístup teoreticko-metodologický, tj. zhodnocení korpusu teoretických a kritických textů o poetice tragédie v dobovém kontextu, a to s důrazem na co nejpřesnější analýzu dobových koncepcí a poukazem na to, že se teoretická řešení ne vždy shodovala s praxí. Dokladované texty francouzských originálů jsou uvedeny v paralelním postavení s (převážně) autorským překladem. Publikaci doplňuje informačně obsažný poznámkový aparát, rozsáhlá bibliografie, rejstřík a resumé v anglickém a francouzském jazyce.

Kniha přináší 16 dříve publikovaných studií, které byly pro tento soubor doplněny a rozšířeny o nové poznatky tak, aby odrážely momentální stav vědeckého bádání. Věnuje se problematice široce chápané husitské epochy, kterou autor vymezuje léty 14021485, avšak přihlíží i k aktualizaci husitských idejí v předbělohorském období. V několika tematických blocích přibližuje působení Jana Husa, situaci v husitské Praze, osobnost českého krále Jiřího z Poděbrad, dějepisectví 15. a 16. století i reflexi husitství v moderní české společnosti.

Antropologie turismu je relativně nová subdisciplína a tematická oblast sociokulturní antropologie, která se postupně etabluje a dynamicky rozvíjí od sedmdesátých let 20. století. Barbora Půtová ve své knize popisuje, analyzuje a interpretuje předmět a základní témata antropologie turismu včetně jeho historických proměn v kontextu západního světa od starověku až po současnost. Věnuje se například typologii turismu a turisty, autenticitě a konstrukci turistických představ, analýze a interpretaci sociální interakce a vztahu hostů a hostitelů, fenoménu suvenýru a vzorcům chování souvisejícím s jeho nakupováním. Monografie poskytuje výkladový rámec, který umožňuje porozumět základním konceptům a přístupům v antropologii turismu, a na základě případových studií poukazuje na širší historický a kulturní kontext objektů a procesů spojených s aktuálním fenoménem turismu.

Tématem publikace je současné zobrazování a diagnostika u dětí. Cílem zkušených autorů bylo zpracovat tuto obtížnou část radiologie především prakticky. Knížka zároveň představuje užitečný studijní materiál pro lékaře připravující se na atestaci, čerpat z ní budou studenti lékařských fakult se zájmem o obor. Pro lepší orientaci v rentgenologickém názvosloví a pro osvěžení jednotlivých diagnostických postupů a metod by se ale učebnice mohla stát také součástí knihoven klinických lékařů, specialistů lůžkových oddělení i praktiků.