Karolinum strana 35 z 183

Jakým jazykem lze dnes mluvit o křesťanské víře? Tak zní otázka, kterou autorka klade známému křesťanskému autorovi C. S. Lewisovi, jehož dílo se i po letech těší velké popularitě u lidí bez ohledu na vyznání. Lewis je zde představen nejen jako apologeta – autor knih a esejí explicitně obhajujících křesťanství, ale také jako spisovatel, jehož příběhy pro děti i dospělé díky živým obrazům a poutavým dějům stále oslovují představivost čtenářů. Vedle základních teoretických východisek Lewisova díla kniha popisuje i praktickou inspiraci, kterou mohou dnešní křesťané od Lewise čerpat pro svou vlastní tvorbu. Autorčiným záměrem je s Lewisovou pomocí ukázat, že obhajoba křesťanské víry nemá být sebevědomým argumentačním výpadem, ale spíše přátelským pozváním, které může druhého nechat zakusit specifickou kvalitu křesťanského obrazu světa a ukázat jeho smysluplnost.

Bakteriální perzistence vůči antibiotikům znamená odolnost malé části bakteriální populace vůči účinkům antibiotik. Od bakteriální rezistence se liší tím, že není podmíněna přítomností genů rezistence, ale vzniká v bakteriální populaci spontánně nebo indukovaně. Ambicí přehledné monografie je poskytnout základní informace o fenoménu bakteriální perzistence vůči antibiotikům zejména mikrobiologům, infekcionistům, ale i jiným odborníkům, kteří používají antimikrobiální látky.

Předmětem publikace Pravěké umění: Evoluce člověka a kultury je zrození lidské kreativity v kontextu evoluce lidstva. Zvláštní pozornost je věnována vývoji, popisu a interpretaci pravěkého umění. V první části knihy je předložen model antropogeneze a evoluce člověka s důrazem na vznik a migraci anatomicky moderních lidí (Homo sapiens). V ohnisku teoretické analýzy se také ocitá každodenní život pravěkých lovců a sběračů, vývojové proměny paleolitické industrie i způsoby využívání jeskyní a převisů. V souvislosti s genezí lidské tvořivosti je dále analyzován a interpretován fenomén protoumění: neutilitární artefakty, které byly vytvořeny již v období starého a středního paleolitu. Kniha se rovněž pokouší objasnit smysl a význam pravěkých výtvarných artefaktů prostřednictvím teorií a hypotéz o původu lidské tvořivosti a umění. Druhá část publikace představuje konkrétní umělecké projevy v obdobích mladého paleolitu (aurignacien, gravettien, solutréen a magdalénien) včetně materiální technologie. Mobilní a parietální umění jsou systematicky a chronologicky kategorizována, popsána a interpretována v kontextu jejich objevu i aktuálních poznatků.

Kniha je první monografií věnovanou kazatelství Jednoty bratrské v 16. století v kontextu reformační, humanismem ovlivněné homiletiky. Nabízí výsledky nejnovějšího výzkumu. Kriticky se vyrovnává se starším obrazem bratrského kazatelství a vede dialog se současnými interpretačními přístupy. Nové pohledy otvírá na základě rozboru nejstarší dochované postily Jednoty bratrské, identifikované Jiřím Justem roku 2012 a známé pod označením Summovník. V křivoklátském vězení ji sepsal bratrský biskup Jan Augusta (1556/1557), tiskem vyšla pod názvem Knihy služby slova Božího (1570). Autorka představuje postilu jako výsledek Augustova reformního homileticko-liturgického programu, v němž je tradiční rozvrh církevního roku a perikop upraven podle článků Apoštolského vyznání víry. Hledá odpovědi na otázky, co vedlo ke vzniku této koncepce, jakou povahu mají jednotlivá kázání, jaké jsou jejich teologické důrazy a jaký ideový záměr sleduje postila jako celek. Zkoumá důvody jejího odmítnutí vedením Jednoty i dílčí recepci v bratrském kazatelství. Pozoruhodný myšlenkový ohlas Augustova kazatelského programu nachází v díle Jana Amose Komenského. Kniha je doplněna obrazovou přílohou a přehlednými tabulkami.

Publikace je výstupem projektu TAČR Profesionalizace sociální práce v České republice. Cílem bylo vytvořit systematický popis pracovních pozic sociálních pracovníků na trhu práce v ČR ve formě tzv. profesiogramů. Ty byly doplněny kazuistickými studiemi, tzv. příklady pozoruhodné praxe, průběžně publikovanými na webu časopisu Sociální práce. Tento základní materiál je v publikaci shrnut, vyhodnocen a doplněn o popisy profesních drah absolventů oboru na FF UK. Návazně na výsledky studie byla navržena revize Minimálního vzdělávacího standardu a odvozena doporučení pro systém pregraduálního a celoživotního vzdělávání sociálních pracovníků v ČR.

Kniha přináší detailní případovou studii Kříže z Telče (14341504), názorně ukazující spletitosti rukopisné kultury druhé poloviny 15. století. Křížův životopis je rekonstruován na základě více než 150 kolofonů a poznámek; je analyzována jeho role autora, překladatele, kompilátora, glosátora a především písaře. Pro srovnání je připojena studie Kimberly Riversové o würzburském františkánském písaři Johannesu Sintramovi ( 1450). Jako nejnápadnější rys zkoumané pozdně středověké rukopisné kultury se ukazuje bezprecedentní množství písařských paratextů (obsahů, rejstříků, vysvětlujících poznámek, vnitřních odkazů, identifikací pramenů atd.), doprovázené stejně bezprecedentním množstvím chyb, konfuzí, obskurností a nesrozumitelností. První svazek edice Prague Medieval Studies (PRAMS).

Kniha přináší studie, které byly publikovány v posledních dvou dekádách v českých i polských časopisech a sbornících. Věnují se různým aspektům cisterciáckého řádu (například vizitacím, medicíně, politickým aktivitám) a prostředí panovnického dvora krále Václava II. (1283-1305), mimo jiné pozapomenuté osobnosti Jana z Ostrova. Obě témata se prolínají v závěrečné části věnované kronice Chronicon Aulae Regiae.

Pojednání o rozvoji továrního zbrojního průmyslu v habsburské monarchii a o jeho rozmachu v Prusku a v císařském Německu od poloviny 19. století do roku 1914 provází mj. detailní výklad o technice a zvláštních rysech zbrojní velkovýroby, jakož i o tajnostech obchodování se zbraněmi. Vrcholí na prahu první světové války, v době vzmáhajících se „závodů ve zbrojení“, odhaluje kořeny a pozadí toho, jak a proč byla tato konflagrace rozpoutána. Ukazuje, že Německá říše byla po zbrojní stránce i svou větší ekonomickou kapacitou mnohem lépe připravena na vedení „velké války“ než ekonomicky zaostávající a vnitropoliticky nesourodá rakousko-uherská monarchie.

Kniha je věnována stému výročí Ruské pomocné akce československé vlády. Ta byla bezprecedentní humanitární pomocí ruskému protibolševickému exilu. Díky ní se Československo stalo centrem ruské vědy, myšlení a umění. Jednotlivé kapitoly se zabývají jednak vybranými institucemi vzniklými v rámci Ruské pomocné akce a jednak vybranými osobnostmi, které našly v naší zemi možnost pracovat ve svém oboru. Analyzován je obsah hlavního časopisu ruské exilové diaspory v ČSR Volja Rossii a každodenní život ruských gymnázií na území dnešní České republiky. Dále je pozornost věnována myšlení předního právního vědce a děkana Ruské právnické fakulty Pavla Novgorodceva a vydavatelské činnosti profesora Univerzity Karlovy a literárního historika Jevgenije Ljackého. Představena je též exilová tvorba jednoho z průkopníků psychoanalýzy Nikolaje Osipova a literární kritičky Naděždy Melnikové-Papouškové. Kapitola o filosofovi Ivanu Lapšinovi se zaměřuje na jeho muzikologické práce a pojetí české hudby. Publikaci uzavírá studie o historikovi Antoniji Florovském.

České národní hnutí bylo již ve své době inspirací a povzbuzením pro obdobné tendence v jiných částech Evropy. Předkládaná kniha podává první souhrnný pohled na významný přínos českého národa pro emancipační procesy Slováků, Maďarů, karpatských Rusínů i Ukrajinců, Lotyšů a Litevců, Kašubů, Lužických Srbů, Finů a Dánů. Na základě archivních pramenů i dobového tisku v něm čeští i zahraniční badatelé ukazují, že Čechy byly symbolem úspěšného národního vzepětí a centrem výměny zkušeností a informací.

Monografie se zabývá dialekty v evropské portugalštině a přináší výzkum diatopických variant verbální flexe na území kontinentálního Portugalska. Vychází z korpusu sestaveného z dialektologických dizertačních prací a dialektologických dotazníků Manuela de Paiva Boléa a Luíse F. L. Cintry, ve kterém tyto varianty identifikuje, následně popisuje jejich historický vývoj a pak je lokalizuje s cílem odhalit jejich příslušnost k severním či jižním portugalským dialektům. V závěru je systematizuje podle jejich charakteru na jevy rázu fonetického, morfologického či morfonologického.

Další – již osmá – studie z ediční řady Školní vzdělávání v zahraničí analyzuje vzdělávací systém nejlidnatější země světa – Číny. V testech PISA obsazují v mezinárodním srovnání čínští žáci přední příčky. Co však stojí za tímto úspěchem? A jaké jsou jeho odvrácené stránky? Autoři snaží nabídnout komplexní odpovědi na tyto i jiné významné otázky spojené právě se vzděláváním v Číně. V úvodních kapitolách je proto představen zeměpisný, historický, náboženský a ekonomický kontext, na nějž navazují věcné analýzy vzdělávací politiky, kurikula a dalších aspektů školního vzdělávání. Kniha tak osloví nejen čtenáře se zájmem o pedagogiku, ale i širší okruh čtenářů z řad diplomacie, kultury, politiky či obchodu, kteří se zajímají o edukační zázemí svých partnerů a klientů.

Kniha českému čtenáři zprostředkovává původní historický pramen „Učené a pravdivé vyprávění o některých změnách, jež se v nedávných letech udály v Moskevském velkoknížectví“, napsaný švédským vyslancem na moskevském dvoře a poprvé vydaný tiskem ve Stockholmu roku 1608. Autor ve své diplomatické zprávě barvitě líčí politickou krizi v moskevské říši, tragické události smuty a intriky kolem následnictví na carském trůnu, jejichž očitým svědkem se stal. Popisuje také předcházející události, jež interpretuje v souladu s územní i konfesní politikou Švédského království. Kniha vedle překladu švédského originálu do češtiny obsahuje též doprovodnou filologickou a historiografickou studii, zasazující autorovo dílo do kontextu švédské literatury i politických souvislostí na přelomu 16. a 17. století. Díky širokým interpretačním možnostem představuje vhodný materiál pro studium filologických i historických oborů.

Monografie se věnuje úvahám francouzského historika a teoretika literatury Louise Cazamiana, které jsou věnovány povaze humoru. Představuje návaznost těchto úvah na Bergsonovu teorii komična jako kontrastu mezi životem a automatismem i na Bergsonovy poznámky věnované humoru jako zvláštnímu typu komické transpozice jazyka. Zároveň však monografie vyzdvihuje, že Cazamian dospívá k vytvoření svébytné teorie. Cazamian hovoří o humoru jako o výtvoru, který je komický a zároveň umělecký. Zatímco umělecký statut humoru vyplývá z toho, že v humoru je vyzdvižena mnohotvárnost skutečnosti, jeho komičnost je výsměchem neschopnosti takový charakter skutečnosti respektovat.

Public Health and Preventive Medicine je učebnicí pro studenty všeobecného lékařství a zubního lékařství, může však sloužit i zdravotníkům či odborné nelékařské veřejnosti. Jejím cílem je poskytnout informace o preventivních aktivitách, které mohou prodloužit délku života a zlepšit kvalitu života jednotlivců a populací. Kniha poskytuje přehled hlavních témat ochrany a podpory zdraví a interakcí mezi zdravím a životním prostředím s důrazem na ovlivnitelné faktory životního stylu v prevenci chronických neinfekčních onemocnění.

Kniha vychází u příležitosti 650. výročí od narození velkého českého reformátora. Základy, na nichž je tato nová pomyslná stavba zbudována, se nacházejí v předchozím zpracování z roku 2015 (Husovská dilemata). Jedná se o první takto komplexní uvedení do husovské problematiky v celé její tematické šíři (dobový kontext, Viklefova filosofie a její česká recepce, Husův život a posmrtný odkaz, jeho pojetí eucharistie a církve, christologie, soteriologie, trojiční teologie, teologie stvoření, eschatologie a mariologie). Kniha má co říci teologům, ale také historikům a těm, jimž nepřestává ležet na srdci takzvaná česká otázka.