Karolinum strana 29 z 185

Vzdělávání dětí s lehkým mentálním postižením, jejich inkluze či umisťování ve speciálních školách nebo otázky obsahu učiva jsou hojně diskutovaná témata. Tato publikace je zaměřena na motorické dovednosti, které jsou jedním ze základních předpokladů pro vzdělávání, samostatný život nebo zaměstnání. Stěžejní částí práce je prezentace výsledků několika výzkumů zaměřených na srovnání dětí s LMP s běžnou populací v jemné motorice, hrubé motorice a manuálních dovednostech. Pozornost je věnována i analýze kurikulárních dokumentů se zaměřením na motorické aktivity a v neposlední řadě doporučením pro praxi.

Monografie přibližuje široké veřejnosti co nejjednodušší formou složitý systém dávek sociálního zabezpečení podmíněných nepříznivým zdravotním stavem a posuzování zdravotního stavu lékaři lékařské posudkové služby pro účely přiznání těchto dávek. Čtenáři získají nejen aktuální poznatky o posudkové problematice, ale naleznou zde i užitečné praktické rady jak postupovat při žádostech o prodloužení nemocenské, o invalidní důchod, příspěvek na péči, příspěvek na mobilitu, příspěvek na zvláštní pomůcku či průkaz osoby zdravotně postižené. Kniha je bohatě ilustrovaná, kresby svým humorem pomáhají čtenáři orientovat se v textu. Závěry posudkových lékařů mají významný dopad na zdraví a pohodu člověka v bio-psycho-sociálním kontextu posuzované osoby. Kniha by měla přispět k rozhodnutí čtenářů, zda v případě zhoršení zdravotního stavu mají či nemají požádat o některou z dávek ze systému sociálního zabezpečení, a prakticky je celým procesem řízení o dávku provést. Hlavním úkolem publikace je přiblížit běžnému čtenáři komplikovaný úřednický, především posudkově-medicínský jazyk. Přestože je publikace primárně koncipovaná pro širší veřejnost, poskytne potřebné informace studentům lékařských fakult, ale také praktickým lékařům ve specializační přípravě i zkušeným lékařům v praxi. Naleznou v ní spolehlivého rádce pro svoji každodenní praxi, která je těsně svázána také s problematikou činnosti lékařské posudkové služby.

Tématem publikace je současné zobrazování a diagnostika u dětí. Cílem zkušených autorů bylo zpracovat tuto obtížnou část radiologie především prakticky. Knížka zároveň představuje užitečný studijní materiál pro lékaře připravující se na atestaci, čerpat z ní budou studenti lékařských fakult se zájmem o obor. Pro lepší orientaci v rentgenologickém názvosloví a pro osvěžení jednotlivých diagnostických postupů a metod by se ale učebnice mohla stát také součástí knihoven klinických lékařů, specialistů lůžkových oddělení i praktiků.

Publikace se věnuje období ontogenetického vývoje člověka, který probíhá od oplodnění po narození - tedy období prenatálního vývoje. Poskytuje souhrn nejpodstatnějších znalostí z embryologie a srozumitelnou formou vysvětluje komplikované procesy vývoje člověka před narozením. Výklad je doprovázen velkým počtem názorných schematických ilustrací.

Autorský kolektiv seznamuje čtenáře se stručnou historií plzeňské Stomatologické kliniky i jejích jednotlivých oddělení, se zdravotnickou činností, s výukou studentů zubního lékařství, s vědeckou a výzkumnou činností kliniky. Autoři popisují prostředí kliniky a přinášejí řadu dalších informací vztahujících se k její historii. Přílohy obsahují seznamy všech zaměstnanců, kteří na klinice pracovali, seznamy lékařů-absolventů studia stomatologie, jména funkcionářů univerzity a fakulty i životopisy a fotografie přednostů a primářů.

Jedním z nejdůležitějších předpokladů pro sportování a výuku tělesné výchovy je tvorba vhodných prostorových podmínek pro jejich realizaci, tedy výstavba a údržba sportovních zařízení. Mělo by být celospolečenským zájmem výrazně rozšířit okruh pravidelně sportujících lidí, zejména pak u dětí a mládeže, důležitými faktory rozvoje sportování široké veřejnosti jsou počet, dostupnost, kvalita i způsob využití sportovišť a ploch vhodných pro sport. Kniha sleduje poptávku jednotlivých skupin populace a využitelnost stávající sportovní infrastruktury, přináší případové studie budování sportovních hal, zabývá se rozdíly a společnými znaky sportovní infrastruktury pro vrcholový, výkonnostní a rekreační sport a popisuje současné trendy, kterými se plánování a výstavba sportovních zařízení ubírají v tuzemsku i zahraničí.

Rozprava o původu a základech nerovnosti mezi lidmi (1755) tvoří spolu se Společenskou smlouvou (1762) jádro Rousseauovy politické teorie, která zásadním způsobem ovlivnila novověké politické myšlení a revoluce 18. století. Toto vydání přináší první úplný překlad Rozpravy o nerovnosti (včetně dosud česky neotištěných doprovodných textů) a po více než sedmdesáti letech i nový překlad Společenské smlouvy. Oba texty doplňuje bohatý komentář, který spisy zasazuje jak do kontextu autorova života a díla, tak do soudobého historického a politického kontextu, čímž umožňuje lépe pochopit originalitu Rousseauova myšlení a jeho význam pro současnost.

Název odkazuje na myšlenku amerického historika Michaela Frische, že orální historie je přístupem k vnímání a pojímání minulosti, který se symbolicky nachází mezi „laickou“ individuální či kolektivní pamětí a „velkými“ politickými dějinami. Kniha nejen široké badatelské obci, ale i zájemcům z řad laické veřejnosti představuje problematiku orální historie v jejích teoretických a praktických perspektivách. Teoreticky laděná část publikace se věnuje terminologii oboru, jeho zrodu a vývoji v českém prostředí i v mezinárodním kontextu, dále pak permanentně diskutované problematice paměti ve vztahu k orální historii. Praktičtěji zaměřená část se zabývá možnostmi a úskalími realizace orálněhistorického výzkumu, dále pak přináší inovovaný přehled analytických přístupů, aktualizovaná zamyšlení nad interpretačními možnostmi orálněhistorických pramenů a konečně jsou zde probírány také otázky etiky a legislativy jako nezbytné součásti orální historie. Třetí, aktualizované a doplněné vydání tohoto manuálu reflektuje nejnovější poznatky a zkušenosti související zejména s mnohočetnými dopady koronavirové pandemie na orálněhistorické výzkumy, posuny v oblasti digitalizace, debaty nad otázkami ochrany osobních údajů a také vlivy aktuálních válečných konfliktů, proměn společenské atmosféry a geopolitických posunů na výzkumy v oblasti soudobých dějin.

Monografie se zabývá neverbální složkou řeči a na experimentech s osobami s diagnostikovanou afázií chce ukázat, že gesta používají jako substituci řeči, kterou často není možné v komunikaci použít vzhledem k různé míře jejího poškození. Stěžejní část knihy je věnována výsledkům výzkumu kompenzace řečového deficitu pomocí gest. Text nabízí návod, jak takové konstrukce popisovat, dotýká se přitom i problematiky přepisu a notace řečových prostředků i gest.

Náš tekutý moderní svět není – jako všechny tekutiny – schopen zůstat v klidu a podržet si nadlouho svůj tvar. Všechno, nebo téměř všechno se v něm neustále mění. A my, obyvatelé tohoto neustále se měnícího světa, cítíme potřebu se tomuto světu přizpůsobovat, a to tak, že jsme „flexibilní“ a trvale připravení se rovněž měnit. Chceme vědět, co se děje a co se pravděpodobně přihodí, ale zaplavuje nás příliv informací, které nás hrozí zcela zahltit. Nic se nevzpírá podrobnému zkoumání tak urputně jako běžné věci každodenního života, které se skrývají ve světle klamné a zavádějící důvěrné známosti. Aby je bylo možné pozorně prozkoumat, je třeba je nejdříve vytrhnout z této každodenní rutiny: to, co je zdánlivé známé, se musí stát neznámým. A přesně o to se Zygmunt Bauman v těchto 44 dopisech pokusil: každý z dopisů vypravuje příběh převzatý z běžného života, ale tak, aby se ukázaly mimořádné aspekty, jež bychom jinak měli tendenci přehlédnout. Poutavé, objevné, znepokojivé – takové jsou dopisy Zygmunta Baumana, analytika našeho moderního tekutého světa, které psal v letech 2008 až 2009 pro čtenáře jednoho italského časopisu. Zygmunt Bauman (1925-2017) patří k nejvýznamnějším a také k nejznámějším sociálním vědcům naší doby. Je autorem řady zásadních knih o modernitě, holocaustu a postmoderním životním způsobu.

Fotografie, které neustále pořizujeme a sdílíme, utvářejí naše sociální vazby, reflektují a proměňují společenské hierarchie i to, kým jsme, jak sami sebe vnímáme, po čem toužíme a na co chceme vzpomínat. Nathan Jurgenson se přes analýzu fenoménu selfie nebo oblibu vintage filtrů a fungování sociálních médií jako novodobých archivů dostává k tomu, co lze nazvat nevědomými habity uživatelů kyberprostoru: ty uspokojují potřebu sledované, ale především kontrolované sebeprezentace, byť stále mají formát touhy po zachycení toho nejkrásnějšího okamžiku.

Profesor Arnold Jirásek (1887–1960) vstoupil do širšího povědomí jako lékař, který operoval smrtelně zraněného Jana Opletala, byl však především zakladatelskou osobností naší neurochirurgie a jednou z nejvýraznějších postav české medicíny první poloviny 20. století. Jeho nedokončené vzpomínky doplnili editoři knihy Martin Kučera a Jiří Vacek souborem vybraných Jiráskových fejetonů z balkánských válek a nejzajímavějšími vzpomínkovými příspěvky jeho přátel, žáků a manželky. Zařazeny byly i texty, které Jirásek věnoval jiným významným lékařům (Diviš, Pelnář ad.) a které ho ukazují jako zasvěceného historika medicíny pojímané v širším kulturněhistorickém kontextu. V závěrečném eseji editor rekonstruuje genezi pomluvy, že A. Jirásek byl vrahem prostitutky Otýlie Vranské. Ukazuje stručné okolnosti případu a dokládá na základě dnes dostupných faktů Jiráskovu nevinu.

Kniha je určena studentům i profesionálům v oblasti tělesné výchovy a sportu, tedy zejména učitelům, ale také vychovatelům, asistentům pedagoga, trenérům a lektorům ve školách, sportovních a volnočasových organizacích. První část je teoretická. Je přiblížen obor aplikované pohybové aktivity, uvedeny principy a příklady podpůrných opatření a popsána práce asistenta pedagoga v tělesné výchově. Druhá část publikace nabízí praktické návody a tipy pro tělovýchovnou praxi u konkrétních typů poruch, onemocnění a postižení.

Sociologický esej, psaný v dějinotvorných měsících roků 1989 a 1990, vychází po dvaatřiceti letech od svého vzniku ve čtvrtém vydání. Vypráví příběh o tom, jak despotický socialistický stát v padesátých letech nejprve vyvlastnil rodinu, tedy soukromou sféru života, aby se nakonec dočkal toho, že rodina kolonizovala stát. Přenáší nás do myšlení přelomové doby svého vzniku a přináší stále platná vysvětlení nejníže položených příčin pádu starého režimu, tedy soukromých aspirací a vynucených strategií velmi různých skupin bezejmenných sociálních aktérů starého režimu, těch dole i těch nahoře, které vedly nakonec k tomu, že tu nezbyl téměř nikdo, kdo by měl zájem na jeho dalším udržení.

Třetí vydání (v Karolinu první) osvědčené cvičebnice, v gramatice založené na přístupu Wolfganga Schneidera. Lekce jsou primárně určeny pro intenzivní kurz biblické hebrejštiny na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy, stejně dobře však poslouží i ostatním zájemcům o studium tohoto jazyka.

Kniha představuje urbanistické a architektonické osudy historického centra Prahy v období, kdy se měnilo z malebného historického souměstí v ambiciózní velkoměsto. Téma otevírají první romantické zásahy, které městu daly nábřeží a promenády. V poměrně dramatickém protikladu následuje období radikální asanace, která znamenala demolici celých čtvrtí domů a vyvolala neméně radikální reakci ochránců „staré Prahy“. Samostatnou kapitolu představuje doba pozoruhodných meziválečných proměn města v metropoli nového státu, stejně jako temné protektorátní období megalomanských urbanistických plánů. S poválečnou euforií přicházejí nejen nové představy a sny, ale také brzký nástup komunistické totality, jejíž urbanistické vize jako by přímo navazovaly na protektorátní projekty. Finále knihy pak tvoří období let 1958–1970, které přineslo nejen návrat modernismu, ale také zásadní diskuse, jakou roli má vlastně historické centrum v organismu moderního města hrát. Překotné formování metropole otřáslo téměř vším, co staleté město do té doby představovalo. Práce proto sleduje nejen zrod a prosazení nových idejí, ale také čím dál silnější vědomí památkové hodnoty města, které v roce 1971 vyvrcholí jeho prohlášením za Pražskou památkovou rezervaci. Bylo-li to možné, dostávají v textu slovo přímo aktéři jednotlivých diskusí a ideových bojů. Jejich prostřednictvím lze nejlépe pochopit nejen dobové postoje a dilemata, ale také hlubokou vnitřní kontinuitu, která se s odstupem let ukazuje jako mnohem významnější, než by se z klipovitého střídání architektonických stylů i politických režimů mohlo na první pohled zdát.