Karolinum strana 22 z 185

Třetí vydání učebního textu, který je určen studentům Farmaceutické fakulty. Autorky této praktické příručky kladou důraz na procvičení a profesionální zvládnutí anglické farmaceutické terminologie a frazeologie. Každá z 30 lekcí obsahuje odborný text a praktická cvičení, zaměřená na porozumění psanému slovu, konverzaci a procvičování gramatiky. Připojen je i anglicko-český slovník s transkripcí slovní zásoby a rejstřík.

Osvojování jazyka a komunikace dítětem s Downovým syndromem bylo na poli české lingvistiky tématem dosud opomíjeným. Autorka s využitím nejnovějších poznatků o osvojování jazyka dětmi s typickým i netypickým vývojem popisuje specifika v budování jazykové a komunikační kompetence dětí s touto diagnózou. Ojedinělou součástí publikace je výzkum raného komunikačního chování chlapce vyrůstajícího v česko-německém jazykovém prostředí, na jehož základě autorka probírá osvědčené metody k rozvoji komunikace a porozumění. Monografie má také silný přesah etický.

Na rozdíl od jiných antropologických studií zaměřujících se převážně na východoslovenské osady zvolil Jan Ort jako cíl svého terénního výzkumu obec s reputací „bezproblémového soužití“ mezi jazykově i etnicky heterogenními obyvateli. Kniha nabízí etnografickou kritiku této idylické představy a ukazuje, jak současný stav souvisí s historickou transformací, naturalizací symbolických a materiálních nerovností, hranic a hierarchií, ale zároveň i se způsoby jejich vyjednávání. Výsledkem je práce plná zajímavých etnografických popisů a postřehů, které v úhrnu poskytují odpověď na jednu z hlavních otázek textu: Kdo je tu místní?

Tato vysokoškolská příručka je určena posluchačům bakalářského stupně studia bohemistiky; navazuje na souběžně vydávané Gramatické rozbory češtiny. Jejím obsahem je víceméně ucelený popis funkčního tvarosloví současné (zejména spisovné) češtiny. Zvlášť pojednává o morfologických kategoriích (nejprve jmenných, pak slovesných) a o slovních druzích (neohebných, jmenných a nakonec o slovesech). Formální morfologii se věnuje jen obecně. Ke každému tématu přináší i několik cvičení, včetně klíče.

Publikace je souborem příspěvků autorů reprezentujících různé obory a podílejících se na výuce v programu Sociální a pastorační práce na ETF UK. Vedle témat zpracovaných sociálními pracovníky se zde objevují příspěvky socioložek, psycholožek, teologů a lékaře. Tato rozmanitost ukazuje šíři interdisciplinárních perspektiv, které je možné a někdy nutné brát v úvahu. Ukazuje antropologické, psychologické a environmentální souvislosti lidské existence, poskytuje vhled do zdravotně-sociálních témat i do problematiky kvalitativního výzkumu a upomíná na funkci umění ve vzdělávání. Texty pedagogů ETF doplňují příspěvky a básnická tvorba studentek.

Církev československá (husitská) byla po většinu 20. století druhou nejpočetnější českou církví, i dnes patří mezi nejvýznamnější náboženské organizace. Je v mnoha ohledech světovým unikátem. Její vznik před sto lety byl v rámci jediného národního společenství největším církevním rozkolem od časů reformace, církev prošla a stále prochází složitým a myšlenkově podnětným hledáním teologické a spirituální identity. Encyklopedie Církve československé husitské přibližuje nejen obecné, ale především lokální a regionální rozměry těchto snah. Poskytuje základní informace o vzniku a vývoji všech jednotlivých náboženských obcí a dalších organizačních útvarů církve stejně jako shrnující kapitoly o její historii, teologii a liturgice, vývoji sakrální architektury a proměnách členské základny.

Česká menšina žije na území dnešního Chorvatska už více než dvě stě let, přesto je stále vitální a odolává asimilaci. Co ji odlišuje od jiných menšin? Co způsobilo, že ani po tak dlouhé době nedošlo k asimilaci jejích příslušníků s majoritním obyvatelstvem? Protože za jeden ze základních rysů identity jedince i skupiny bývá označován jazyk, do jaké míry je pro krajany při vnímání vlastní identity důležitá čeština? Zamýšlejí se nad svým životem mezi dvěma či více jazyky, nad výhodami i nevýhodami vícejazyčného prostředí? Na základě čeho se rozhodují, který z jazyků užít v které situaci? A jaký mají ke „svým“ jazykům vztah? Publikace představuje českou menšinu v Chorvatsku v hlavních aspektech (dějiny, sociální status, jazyková situace). Současně se na základě výzkumu jazykových biografií snaží zodpovědět alespoň některé z položených otázek a přispět tak k poznání jazykového chování české minority v daném regionu. Sleduje jazykové procesy probíhající v krajanských rodinách a identifikuje faktory působící ve prospěch udržení menšinového jazyka, zároveň však v neprospěch asimilace.

Kniha podává přehled vývoje formálních pramenů kanonického práva (včetně východního) od počátků církve až do současnosti; připojeny jsou četné ukázky vybraných textů. Studium pramenů kanonického práva nám umožní objektivnější pohled na tehdejší právní úpravu, než jaký nám mnohdy poskytují učebnice dějin kanonického práva. Říkává se, že prameny nelžou; neplatí to však absolutně - i v církevním středověku se objevily zcela či částečně zfalšované právní sbírky, které měly na církevní dějiny značný vliv.

Kniha se zabývá vybranými klíčovými problémy metodologie vědy: vědeckým paradigmatem a vědeckými přístupy. První kapitola zkoumá problém vědeckého paradigmatu, pozornost je dále věnována problému nesouměřitelnosti paradigmat, explanačnímu a výkladovému paradigmatu. Druhá kapitola se zabývá problémem Lakatosovy metodologie vědeckovýzkumných programů. Lakatos svoji metodologii rozvíjí na příkladu přírodních věd. Autor ukazuje, že je možné ji aplikovat i v oblasti jiných věd. Třetí kapitola vymezuje pojem "volba přístupu ve vědeckém zkoumání". Na základě dichotomického přístupu jsou vymezeny a charakterizovány jednotlivé vědecké přístupy: tradiční a netradiční paradigmatický přístup, nenormativní a normativní přístup, induktivní a deduktivní přístup, aprioristický a relativistický přístup, evolucionistický versus kreacionistický přístup. Čtvrtá kapitola vypracovává nový vědecký přístup, který je východiskem ke zkoumání trajektorie sociálních a historických jevů. Autor jej pojmenovává "historicko-evolucionistický přístup". V jeho rámci rozpracovává metodu retrográdní analýzy. Tento přístup je demonstrován na příkladu historického vývoje veřejné správy v českých zemích.

Kolektivní monografie pracovníků věnujících se přípravě budoucích učitelů na FF UK je první publikací vydanou Centrem učitelství FF UK, jež vzniklo v roce 2021. Kniha zahrnuje příspěvky z oborových didaktik českého jazyka a literatury, cizích jazyků, historie a z oblasti pedagogicko-psychologické přípravy učitelů. Nabízí aktuální pohledy na domácí i zahraniční přístupy k profesnímu terciárnímu vzdělávání budoucích pedagogů, systemizaci nejnovějších poznatků vybraných oborových didaktik, aktuální pohledy na problematiku didaktické transformace oborových poznatků a jejich následnou implementaci do vysokoškolských vzdělávacích programů. Dále představuje nedávné výzkumy zabývající se oborově didaktickými otázkami, problematikou fakultních učitelů a pedagogických praxí. Publikace chce také poukázat na největší nedostatky učitelské přípravy a na faktory ovlivňující adaptaci začínajících učitelů na edukační praxi. V neposlední řadě kniha usiluje o identifikaci těch oblastí, kde spolu mohou komunikovat pedagogicko-psychologická a oborová složka učitelského vzdělávání.

Kniha prezentuje hlavní rysy vývoje francouzského sociologického myšlení od poloviny 20. století do současnosti. V této souvislosti sleduje přechod od průmyslové společnosti ke společnosti postindustriální, od společnosti národní ke globální a od modernity k postmodernitě. Tyto proměny sleduje nejen v teoretické rovině, ale také v jednotlivých oblastech společenského dění a v rovině každodenního života. Sleduje přitom nejen to, jak se mění samotná sociální realita, ale prezentuje také zásadní spory a diskuse, které se v souvislosti s tím ve francouzské sociologii odehrály a odehrávají. Právě francouzská sociologie má pro takový rozbor ty nejvhodnější parametry. Jako jediná národní sociologie totiž disponuje právě již od poloviny 20. století nástrojem pro zachycení proměn sociální struktury. Má podobu „socioprofesních kategorií“ a umožňuje sledovat trendy vývoje profesní struktury a v souvislosti s tím dráhy sociální mobility. V tomto rámci jsou vyloženy proměny ve světě práce a zaměstnání, kdy se Francie proměnila ze země drobných podnikatelů a živnostníků v typickou zaměstnaneckou společnost. Součástí tohoto rozboru jsou důsledky masového vstupu žen na trh práce, zavádění nových typů pracovních kontraktů, zásadní proměny vzdělanostní a kvalifikační úrovně populace ale také nové formy pracovních konfliktů a návrat masové nezaměstnanosti. V této části je prezentována diskuse o perspektivách společnosti zaměstnání. Navazuje rozbor proměn fungování formálních organizací, a to jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. Je rozebrán jednak vývoj sociologie organizace, jednak problematika managementu. V této souvislosti jsou představeny hlavní body diskusí o inovacích v oblasti způsobů řízení soukromých firem i veřejných institucí, ale také polemiky týkající se dopadů těchto nových forem managementu na zaměstnance a výsledků snah aplikovat je při řízení institucí veřejné sféry. Následuje rozbor proměn v oblasti školství, kterému francouzská sociologie věnuje již tradičně velkou pozornost, neboť republikánská škola byla a je považována za jeden z hlavních pilířů integrity společnosti. Nástroj v podobě socioprofesních kategorií umožňuje sledovat vztahy mezi růstem vzdělanosti populace, proměnami sociální struktury a dynamikou sociální mobility. Právě v souvislosti se zmasověním vzdělávání je ve francouzské sociologii již od 60. let vedena celá řada zásadních sporů a diskusí, které kniha podrobně rozebírá. Sociologie rodiny, která se rovněž ve Francii rozvíjí především od 60. let minulého století, reaguje na výrazné proměny jak ve vztazích mezi manžely a partnery, tak ve vztazích mezi rodiči a dětmi. Právě od konce 60. let procházejí tyto vztahy prudkými změnami, přičemž jsme svědky neustávajících diskusí a odlišných pokusů o interpretaci tohoto vývoje. Střetávají se důkazy o narůstající křehkosti moderní rodiny s důkazy o přetrvávání významu této instituce napříč generacemi. Argumenty o zeslabování vztahů manželských jsou konfrontovány s argumenty o posilování vztahů příbuzenských v rámci mezigenerační solidarity. Vývoj sociologie města, jehož rozborem tato část práce končí, v sobě v syntetickém pohledu zrcadlí všechny prvky analyzované v předchozích částech. Přechod Francie od venkovské k městské kultuře se výrazně urychlil právě počátkem druhé poloviny 20. století. To zásadně poznamenalo jak podobu sociální struktury, tak dynamiku sociální mobility. Podobně pronikavě se změnil charakter trhu práce, vznik zaměstnanecké společnosti je jen druhou tváří přesunu obyvatel z venkova do měst. Byla to v prvé řadě městská populace, kdo prošel procesem zmasovění vzdělání. Rodinné a příbuzenské vztahy jsou rovněž nejhlouběji modifikovány v prostředí městské kultury. Přesun obyvatel do měst úzce souvisí s přechodem k postindustriální společnosti, koresponduje s nástupem globální společnosti a patří k základním předpokladům formování postmoderního myšlení. Diskuse, které probíhají v této oblasti, se týkají problematiky sociální segregace a tzv. sociáln

V období gregoriánské reformy a boje o investituru prošla křesťanská společnost významnou proměnou, která se promítla do vztahů světské a duchovní moci, fungování latinské církve i priorit právního a teologického myšlení. Významnou součástí této transformace se stala nová podoba volebního procesu, který zásadně ovlivnilo na konci padesátých let 11. století vydání dekretu In nomine Domini papežem Mikulášem II. Tato kniha se v návaznosti na dosavadní historický a kanonickoprávní výzkum zabývá vývojem papežských voleb v gregoriánském období. Zvláštní pozornost věnuje reálnému významu nové volební legislativy, formování kardinálského kolegia jako privilegované skupiny volitelů a dalším organizačním a právním náležitostem volební procedury. Výběr nové hlavy římské církve tak překračuje oblast vnitrocírkevních záležitostí a stává se svědectvím o dynamickém utváření celospolečenských vztahů na začátku vrcholného středověku.

Publikace popisuje teoretická východiska problematiky týkající se vztahu k tělu, významu pohybových aktivit, zdravotního oslabení souvisejícího s životním stylem i možností hodnocení zdatnosti a funkčnosti těla. Všímá si toho zvláště u mladé generace, která vnímá body image s ohledem na své zdraví jako podstatný prvek. Do pohybového režimu mládeže zasahuje školní tělesná výchova. Čtenář se proto setká s pojmy, jako je tělesná zdatnost, klasifikace, obsah výuky či držení těla, které jsou však nahlíženy nově. Kniha obsahuje řadu praktických doporučení i námětů k diskusi a své uplatnění nalezne zvláště v rukou pedagogických pracovníků.

Učebnice Základy lékařské fyziky srozumitelně popisuje základní fyzikální vztahy a metody, se kterými se student může nejčastěji setkat v klinické nebo experimentální medicíně. Lékařská fyzika je specifická tím, že se zabývá aplikací fyzikálních metod na živý organismus. Je tedy interdisciplinárním vědním oborem, který spojuje fyziku a biologické vědy. Věříme, že páté, aktualizované vydání této knihy, které je rozšířené o nové kapitoly a doplněné novými obrázky, si opět najde své čtenáře nejen z lékařských, ale i dalších oborů, např. z biomedicínského inženýrství. Metody, které jsou v učebnici vysvětleny, se zakládají na různých fyzikálních principech. Některé z nich, např. používání optických zvětšovacích čoček nebo rentgenového záření, jsou známé více než 100 let, jiné nacházejí díky technologickému pokroku uplatnění až v poslední době: z diagnostických nástrojů můžeme zmínit např. zobrazování magnetickou rezonancí nebo pozitronovou emisní tomografií, z terapeutických použití Leksellova gama nože. Čtenář by měl po prostudování této knihy získat ucelený přehled o možnostech využití různých fyzikálních metod v medicíně. Měl by být schopen fyzikální vztahy uvedené v učebnici chápat v širších souvislostech a popsané metody aplikovat v jednotlivých lékařských oborech.

Ústavní listina z 29. února 1920 je základním ústavním dokumentem samostatného československého státu. Jan Kuklík sleduje příběh jejího vzniku i její osudy až do roku 1948, kdy byla nahrazena tzv. ústavou 9. května. První československá ústava je spojena se vznikem samostatného státu, ale i s osudovými okamžiky ohrožujícími samostatnou československou státnost v letech 1938/1939 a s nadějí na její obnovu v letech druhé světové války a po jejím skončení. Ústavní listina z roku 1920 posloužila i jako jeden z inspiračních zdrojů při přípravě nové české ústavy v roce 1992. Pojednání o první československé ústavě je čtenářům předkládáno ve třech svazcích.

Kniha Jarmily Navrátilové přístupnou formou přibližuje vývoj odívání v nejstarších dobách. Zachycuje ranou fázi výroby oděvů, techniku jejich zpracování, postupné formování různých tvarů oděvu i měnící se způsob oblékání - od tepelně ochranného krytí těla přes jednoduché typy šitých oděvů až k často luxusní starověké módě. Upozorňuje na dlouhý proces zlepšování funkčnosti oděvů i na způsob, jak rozdílně jej jednotlivé kultury a etnika řešily. Na základě archeologických nálezů a dochovaných uměleckých předmětů rekonstruuje autorka na stovkách kreseb, do čeho se oblékali lidé v pravěku a starověku v Evropě, Asii i Africe.