Kniha Zlín strana 43 z 69

Výrazný hlas současné albánské literatury ve své autobiografické alegorii nešetří nikoho. Vlk samotář – tak trochu zatracenec, tak trochu punker – na symbolické pouti dantovským peklem, při níž naráží na otázky sociální a politické bezmoci současného Balkánu, na problém rozkladu vzdělávacího systému, rostoucího náboženského extremismu či historické mytizace. Paralelně a velmi otevřeně, až Bukowského stylem, líčí také milostné a sexuální vztahy a různé stupně jejich marnosti. Dílo je protkáno melancholií, vztekem, humorem a odkazy na pop music, malířství, film a divadlo.

Dramatický příběh o střetu skupiny islandských rybářů s neúprosnou přírodou. Dvaatřicet mužů na palubě rybářského trauleru se už chystá na zpáteční cestu domů z newfoundlandských lovišť, když je zasáhne prudká ledová bouře. Celý povrch lodi vmžiku pokryje námraza a hrozí, že už tak přetíženou loď stáhne i s posádkou do smrtících vln. Bouře zuří dál a dál a muži na palubě i v podpalubí vedou zoufalý boj o přežití. Na otevřeném moři není před běsnícím živlem kam uniknout. V mrazivém sevření uvízly i další rybářské lodě, z nichž přichází zoufalé volání o pomoc...

Mendelův trpaslík vypráví příběh vědce, který zasvětil svůj život studiu genetické poruchy, jež těžce poznamenala jeho samotného. Benedict Lambert, který dokáže nahlížet vlastní osud se svérázným humorem i sebeironií, přitom neřeší pouze náročný vědecký úkol. Jako vědec i jako člověk se musí vyrovnat také se zásadními etickými otázkami: Smíme ve snaze dosáhnout osobního štěstí manipulovat se životy jiných? Se samotným osudem? A jakou cenu za to můžeme zaplatit? Paralelu k příběhu Benedicta Lamberta vytváří v románu životní osud jeho vzdáleného příbuzného, slavného genetika Gregora Mendela. Také v této Mawerově próze se tedy – podobně jako v již zmíněném Skleněném pokoji – objevuje i řada českých, respektive moravských reálií.

Dramatická reportáž o historickém letu Apolla 11 a o prvních pozemšťanech, kteří v noci z 20. na 21. července 1969 přistáli na Měsíci, vychází v remaku původního vydání, jež vyšlo navzdory počínající normalizaci a stalo se před padesáti lety na českém trhu fenoménem. Sám autor byl jedním z pěti československých občanů, kteří se historického startu Apolla 11 zúčastnili. V knize, která vychází k 50. výročí letu Apolla 11 a v době, kdy byl vyhlášen program nových letů k Měsíci, je načrtnuta historie nepsaného zápasu o dobytí Měsíce, který vyhráli Američané, což nebylo na počátku normalizace možné zdůrazňovat. „… v době, kdy vycházely mé reportáže, se prodalo deníku o 20–30 tisíc výtisků víc než obvykle. Moje cesta se tedy bohatě zaplatila. Počítal jsem s tím, že o Apollu 11 napíšu knihu. V nakladatelství Mladá fronta mně ale řekli, že jim by svazáci, kteří už ovlivňovali jejich provoz, takový titul neschválili. Bratr Mirek, který byl výtvarníkem v nakladatelství Albatros, zašel za vedoucím oddělení uměleckonaučné literatury Milanem Korejsem. Tomu se nápad líbil a dohodli jsme se. Začínali s edicí malých brožovaných knih o vědě Plus – a tam by se jim reportáž o Apollu 11 hodila. Po návratu ze Spojených států jsem si uvědomil, že normalizace života podle diktátu z Moskvy je stále úpornější. Obnovila se cenzura. Redakce MF se dostala pod kontrolu mladých ambiciózních mužů komunistického vyznání, kteří nic neuměli. V září bylo zrušeno volné cestování na Západ. Zašel jsem do Albatrosu: „Pořád počítáte s mou reportáží o Apollu?“ – „Počítáme.“ S bratrem Mirkem jsem diskutoval o názvu. Uvažoval jsem o něčem pragmatickém, ale on jako výtvarník přemýšlel o něčem méně obvyklým. Nakonec navrhl …a Velký skok pro lidstvo. Před Vánocemi jsem dokončil rukopis. Skutečnost, že tento „závod o Měsíc“ Sověti prohráli, jsem nemohl ani naznačit, ale doufal jsem, že všem čtenářům to bude zřejmé. Text jsem dal k přehlédnutí kamarádovi Antonínu Vítkovi, nejlepšímu znalci kosmonautiky u nás a po opravách od Tondy jsem odnesl rukopis do nakladatelství. Po několika týdnech mi řekli, že se jim rukopis líbí, ale musíme vyškrtnout všechny zmínky o Dienstbierovi, protože ho husákovci vyhodili z rozhlasu. Pokusil jsem se vyjednávat, ale nešlo to. Ortel zněl: „Pokud by tam bylo jeho jméno, kniha nevyjde.“ Jirkovi jsem se omluvil a psal jsem o něm pouze pod jeho křestním jménem. Musel jsem udělat další ústupek: zatímco Američané nazývali své kosmické hrdiny astronauty, Rusové kosmonauty, a to byl jediný povolený termín. Kniha vyšla na jaře 1971. Všech 24 tisíc výtisků se prodalo za týden. Šel jsem do nakladatelství: „Nechcete udělat druhé vydání?“ – „Ale musíš si to vyjednat sám na ministerstvu kultury. Člověk, který o tom rozhoduje, úřaduje o patro výš.“ Zaklepal jsem na jeho dveře, přijal mě velice vlídně, a když jsem mu řekl, kvůli čemu přicházím, k mému překvapení okamžitě souhlasil. O rok později se prodávalo druhé vydání. Vytiskli pouze 19 tisíc, třebaže knihkupci požadovali víc. V Albatrosu jsem se dověděl důvod: „Toto omezení nařídilo ministerstvo.“ Lidem v Albatrosu jsem dodnes vděčný za to, že tuto knihu vydali. Bylo to od nich velice statečné, protože tlaky na republiku z Moskvy zesilovaly, a čtenáři – jak mně mnohokrát později vyprávěli – brali Apollo 11 jako vítězství svobodného světa nad komunismem. Bohužel prověrková komise na počátku sedmdesátých let sdělila některým nakladatelským redaktorům, že vydání mé knihy bylo hrubou politickou chybu, a přičetla jim to k dalším proviněním. Za to, co jsem jim způsobil, se jim dnes hluboce omlouvám, na druhé straně snad byl VELKÝ SKOK pro desetitisíce čtenářů povzbuzením do budoucnosti.“ Karel Pacner, březen 2019

Thriller z prostředí Tour de France  Profesionální závodník s vojenskou minulostí je členem jednoho z týmů na Tour de France. Po sérií podezřelých nehod se na něj obrátí policie s prosbou o pomoc. Je možné, že se mezi závodníky či v jejich těsném okolí pohybuje vrah? Podle nadšených recenzí dělá Zepeda touto knihou pro závodní cyklistiku totéž, co kdysi udělal Dick Francis pro koňské dostihy. Přidržte si helmy, nebezpečný závod právě začíná...

Jeden rok v životě člověka pohledem svérázného lidského parazita Píše se rok 1994 a spisovatel Vladimír, původem z Československa, žije se svou ženou Ester, synem Hugem a bíglem Charliem v Amsterdamu. V jeho těle už od narození přebývá i někdo jiný – parazit, který se rozhodne zachytit celý rok v životě „své“ rodiny den po dni prostřednictvím deníkových záznamů. Postřehy z lidského života střídá diplomatické urovnávání sporů mezi znesvářenými myšlenkami či ryze praktické obavy o životosprávu parazitova hostitele.  

Čtvrtý případ Cormorana Strika a Robin Ellacottové „Viděl jsem, jak zabili dítě.“ S těmito slovy jednoho dne navštíví utrápený mladý muž soukromého detektiva Cormorana Strika a prosí ho o vyšetření zločinu, jehož byl údajně svědkem v dětství. Třebaže je mladík zjevně nevyrovnaný, jeho příběh zní věrohodně. Než ho ale detektiv stihne vyslechnout, muž v panice uteče. Strike a jeho společnice Robin se pustí do složitého vyšetřování, které je zavede do zákulisí britského parlamentu i do světa temných rodinných tajemství.

Víte, že chybělo jen málo a film Pyšná princezna královnou – pokračování kultovní pohádky po 20 letech – byl skutečně natočen? Jakou roli hrála anglická vlajka ve Slavnostech sněženek? Proč mluvil Marián Labuda před Václavem Klausem záměrně maďarsky? Renomovaný filmový historik zve čtenáře na pouť, která je jako milníky značena vyprávěním osobností, které tvoří pomyslný Slavín našeho filmu. Za své mluví jména jako František Vláčil, Elmar Klos, Jiří Menzel, Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, Jana Plodková, Bolek Polívka, Dušan Klein, Julius Satinský, Kryštof Hádek a další. Pavel Taussig se již půlstoletí setkává s těmi, kdož se tvorbě českých filmů upsali, a nyní, v roce, kdy slaví nejen český a československý film, ale i autor této knihy jubileum, se přišel podělit o tato setkání v rozhovorech, které vedl s filmovými tvůrci během posledních čtyřiceti let: Elmar Klos Černobílý sen, částečně barevný František Vláčil Nejsem pro umělé tragédie Jiří Krejčík Všestranný tvůrce Ladislav Helge Návrat z velké samoty Bořivoj Zeman Divákům pro zábavu Josef Mach Pokoušet se o humor Oldřich Lipský Režisér, který klapal Zdeněk Podskalský Režisér z věže Jiří Menzel Šťastné setkání s Bohumilem Hrabalem Dušan Klein Jak film k básníkovi přišel Vlastimil Venclik Vítaný host Karel Smyczek V dobré čtvrti českého filmu Eva Kantůrková a Zdenek Sirový Mýtus o české zemi Jiří Brdečka Poslední vyznání Jan Otčenášek Mezi prózou a filmem Jiří Marek Chlapec okouzlený filmem Vladimír Körner Zjevení a proroctví Vladimír Novotný Kouzelník s kamerou Stanislav Milota I kameraman musí mít etiku Jan Zázvorka Jak se staví film Jiří Sternwald Kdybych nebyl muzikantem… Jaroslava Adamová O filmové slávě nesnila Miroslav Horníček Filmová přání a stížnosti Svatopluk Beneš Elegán českého filmu Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák Milan Lasica a Július Satinský Ve společném soužití Marián Labuda Žádný pojašený bavič OLDŘICH NAVRÁTIL NEJRADĚJI BYCH NEDĚLAL NIC Bolek Polívka Jeho Veličenstvo šašek Jana Plodková Hledání pohádkového Řáholce Kryštof Hádek Stále milý kluk

Fritz Kolbe, úředník ministerstva zahraničí v Berlíně, převážel do Švýcarska tajné nacistické materiály, aby je následně předávat Allenu Dullesovi, šéfovi americké tajné organizace OSS sídlící v Bernu. Převezl tak informace z více než 1600 nacistických listin a dokumentů – mimo jiné o nacistickém špionovi z okruhu lidí blízkých viceprezidentovi USA, o vývoji nových nacistických zbraní, o přesné poloze Vlčího doupěte, Hitlerova hlavního sídla, nebo o plánované likvidaci židovské komunity v Římě. Jeho krycí jméno bylo George Wood. Allan Dulles, který se po válce stal šéfem CIA, jej označil za nejdůležitějšího agenta druhé světové války. Po válce se Fritz Kolbe nejen nemohl vrátit na ministerstvo zahraničí, ale měl velké problémy najít v nově vznikajícím německém státním aparátu uplatnění. Zemřel, téměř zapomenutý, v roce 1971 v Bernu, v tomtéž městě, které z něj udělalo top agenta Američanů. Rehabilitace a uznání došel až díky tehdejšímu ministrovi Joschkovi Fischerovi, který slavnostně otevřel na ministerstvu zahraničních věcí v Berlíně v roce 2004 sál věnovaný památce Fritze Kolbeho.

I zármutek může být smrtící. Třetí případ detektivů Turnerové a Callanacha z pera bestsellerové autorky V kopcích nad Edinburghem se objeví zmrzlé tělo nahé dívky. Téhož dne na druhém konci města zemře bývalý šéfinspektor místní kriminálky, který podle všeho spáchal sebevraždu. Tomu ale nevěří Ava Turnerová, přednedávnem povýšená na jeho místo. Jaký by mohl mít důvod? Detektivy Turnerovou a Callanacha čeká složité vyšetřování, při němž se ocitnou na hranici zákona. A opět hrají o čas, protože vrah s nevinnou tváří si už vyhlédl další oběti.

Kniha inspirativních rozhovorů napříč uměním „Osm osobností, sedm rozhovorů, osm příběhů, které mají společného jmenovatele, který platí pro každého: úspěch vyžaduje špetku talentu, pevnou vůli a nesmírnou odvahu poznat sám sebe. Takový člověk může být stydlivý a plachý (Václav Havel), chce-li vědět, kde jsou jeho osobní hranice, jak daleko může dojít (Oliviero Toscani) a pokud ví, že každá věc může být obřadem, který odhalí posvátný rozměr věcí (Suzanne Vega), má šanci uspět." Karel Hvížďala