Kniha Zlín strana 43 z 88

Leonard Anděl, bezmála třicetiletý číšník jedné kolínské restaurace, sepisuje v mnoha verzích svůj dosavadní životní příběh, aby si konečně ujasnil, kdo je, a našel své místo ve světě. Hledá lásku, vlastní identitu, svou pravdu. Ohlíží se za uplynulými deseti lety a líčí eskapády svého života od maturity přes coming out, studentská léta ve Vídni, pobyt u sestry ve Francii až po vztah s Borisem, s nímž se po několika sebevražedných pokusech odhodlá přece jen dál žít. Psaní se mu stává autoterapií. Ve vzpomínkách však Andělovi splývá realita se sny, halucinacemi a představami. Nechává se unášet fantazií, a některé scény tak stále přepisuje. Gunther Geltinger zpracovává téma mnohokrát zmapované, ale podává je jako individuální boj svého tápajícího alter ega a při hledání vlastní cesty se odvážně opírá o jazykové experimenty.

Strhující historický román a zároveň neobyčejně poutavý milostný příběh Daniela zavede čtenáře do nacisty okupované Prahy v době před koncem války. Vzpomínky vypravěče, starého správce památníku v bývalém německém zajateckém táboře - v povědomí Čechů úplně jinak zapsané - slezské Zaháni, ale obsáhnou mnohem delší časový oblouk a zahrnou téměř celý středoevropský prostor. Jak si s životy jednotlivců zahrála doba, v níž se dějiny psaly krví milionů? Sledujeme životní peripetie muže, který jako modrooké blonďaté dítě vyrostl v židovské rodině na Ukrajině, jako příslušník Hilfswillige se zúčastnil bitvy o Stalingrad, se štěstím unikl z obležení, jako zajatec otročil na statku v Polsku, opět uprchl a v listopadu 1944 v uniformě německého důstojníka přijíždí do Prahy. Zde se znovu setká s Danielou, německými důstojníky vyhledávanou prostitutkou, která se stane jeho životní láskou. Avšak jako Nikolaj není tím, za koho se vydává, tak i Daniela skrývá, jakou odpovědnost na sebe vzala. Daniela je prvním dílem zamýšlené trilogie Century Trilogy (Století). Druhý, již dokončený díl, White Horses (Bílí koně), se odvíjí v postkomunistické Praze roku 1993. Dosud nedokončený závěrečný díl Legion of Snows (Sněhová elegie) se odehrává v letech 1918-1919 na Sibiři a opět v Praze. Všechny tři romány, které spojují osudy tří židovských rodin žijících ve střední Evropě, představují silné příběhy kromobyčejné lásky na pozadí převratných událostí dvacátého století.

Rivers of Babylon II. je volným pokračováním úspěšného románu Petera Pišťanka. Autor v něm svým nezaměnitelným stylem rozvíjí osudy postav knihy Rivers of Babylon I. a zároveň se děj prolíná s postavami z knihy Muzika (Kniha Zlín, 2009), která je u nás rovněž dobře známá a podle níž byl na Slovensku natočen i stejnojmenný celovečerní film. Pojďte tedy sledovat další osudy hrdinů románu – postav a postaviček z temného polosvěta velkoměstského prostředí, kteří se významnou měrou podíleli na budování „kapitalismu a občanské společnosti“ v Československu 90. let.

Básník Michal Stránský je spjatý s Uherským Hradištěm a jeho bezprostředním okolím, odtud také čerpá inspiraci z lidové kultury a parafrázuje krajinu Slovácka s jejími uchovanými zvyky a tradicemi. Kniha Na hruškách nebe je autorovou první vydanou sbírkou poezie.

Druhý román mladého britského prozaika a básníka Nicka Lairda je brilantní sondou do psychiky outsidera, který je svědkem, cynickým glosátorem a ve finále sabotérem milostného vztahu rozvíjejícího se mezi jeho dvěma přáteli. Sám autor označuje román za příběh Othella nahlížený z perspektivy Jaga. Klasický motiv lásky, žárlivosti a intrik je však moderní nejen zasazením do současného Londýna, ale také nejednoznačností charakterů všech tří hlavních protagonistů. Do mysli "antihrdiny" Davida dá aut or čtenáři nahlédnout tak zblízka, že je obtížné veškeré jeho jednání později zcela jednoznačně odmítnout. Také oba milenci, naivní James i mírně afektovaná umělkyně Ruth, jsou podáni plasticky, s nadhledem i jistou ironií.

Kniha s křehkým a enigmatickým názvem Stébla zkoušet je debutem mladého básníka Jiřího Marečka, žijícího v Olomouci. Název je převzatý podle původního bibliofilského tisku, který autor vydal s ilustračním doprovodem grafika Aleše Locha.

V nejnovějším románu maďarského spisovatele Krisztiána Grecsóa je mnoho pozoruhodných postřehů, které by stály za zmínku. Nejpřínosnější je zřejmě to, jak se autorovi podařilo vystihnout atmosféru místa, onoho trojúhelníku Tótváros - Feketeváros - Körös-torok. Ten kout něčím připomíná historické Sedmihradsko - taky tady žijí, ale hlavně nějak spolu vycházejí prakticky tři národnosti - Maďaři, Slováci a cikáni. Ne že by to byla nějaká idyla, ale naprosto tu chybí vypjatý nacionalismus, spory se řeší hned, na místě - a hlavně v naprostém souladu s mentalitou toho kterého etnika. Podobně jako v Isten hozott (česky Buď vítán - Kniha ZLÍN 2008), ani tady nechybí prvek mystický - setkání s ďáblem-pokušitelem. Typické je, že ďábel se nezjevuje starému, zkušenému a nad prkotiny povznesenému Lajosi Szalmovi, protože mazaný ďábel ví, že u toho by se svým lákáním nepořídil. Ďábel si vybírá mladého Jocóoa, tam, doufá, bude mít lehčí práci, je ještě moc věcí, po kterých Jocó silně touží.

Zprávy o tobě jsou zábavným a zároveň dojemným příběhem ze zákulisí regionálních médií. Pod fasádou, kterou vystavuje kamerám, je Frank, novinář z lokální britské televize, pronásledován řadou osobních problémů, ztrát a nevyjasněných záhad. Frank se snaží tyto záhady vyřešit, ale zároveň zápolí s nekonečným proudem tuctových lokálních zpráv a bojuje se svou matkou, která se skálopevně rozhodla, že bude nešťastná. Autorka ve své nové knize používá stejné postupy, jež tak zaujaly v její prvotině - spojuje svižné tempo a dějové zvraty, které obvykle očekáváme spíše v detektivkách či thrillerech, s brilantní psychologií postav a neokázalým patosem všednodenního života intelektuálně náročnějších literárních žánrů. Její nová kniha je nesmírně vtipná, nesentimentálně dojemná a povznášející. Catherine O'Flynnová (1970) se narodila ve Velké Británii. Než prorazila se svým prvním románem Co se ztratilo, pracovala jako manažerka hudebního megastoru, pošťačka, webová editorka, učitelka a tzv. mystery shopper (falešný zákazník ověřující kvalitu zákaznického servisu). Její cesta k vydání prvního románu nebyla nijak jednoduchá. Rukopis Co se ztratilo postupně odmítlo patnáct agentů a pět nakladatelů, neboť nezapadal do žádné žánrové škatulky. Vydali ho nakonec v birminghamském nakladatelství Tindal Street Press a tento risk se jim bohatě vyplatil - kniha byla nominována na všechny významné britské ceny a nakonec vyhrála cenu Costa (dříve Whitbreadovu cenu) za nejlepší beletristický debut.

Ve svém dalším románu autor bestselleru Nemesis uvádí na scénu nového hrdinu. Roger Brown je podle svého vlastního názoru nejlepší a nejhůře placený lovec hlav (headhunter) v Norsku, má příliš krásnou ženu a příliš drahou vilu, a proto si musí přivyd ělávat krádežemi uměleckých děl. K tomu využívá kontaktů, které získává při své práci. Clas Greve je dokonalý kandidát na jakoukoli vrcholnou pozici. Ženám připadá okouzlující, a navíc vlastní jeden Rubensův obraz stomilionové hodnoty. Dokáže-li Rog er Brown tento obraz získat, vyřeší se tím jeho ekonomické potíže a navždy získá svou ženu Dianu. Když se však Brown dostane do Greveho bytu, zjistí něco, co vědět ani nechtěl. Roztáčí se nečekaný kolotoč událostí. Náhle se lovcem hlav stává někdo ji ný, Brownovi jde o život a mění se ve štvanou zvěř. Začíná zběsilý hon a boj o přežití, ve kterém může zvítězit jen jeden... Napínavý román se dočkal filmové adaptace (česká premiéra na podzim 2011)

Samotářský podivín Hans Herman Gustavsson, inzertní agent provinčního švédského plátku, karikuje jako středověký Kdožkolivěk každého z nás, zároveň mu však mezi příslušníky druhu Homo sapiens není rovno. Nejenže ho víra ve vlastní genialitu nutká sepisovat apartní filozofická pojednání o ledasčems, zásadami oblékání počínaje a evolucí konče. Hans Herman Gustavsson se navíc o všem radí se svým homunkulem Mozkomanem, superinteligentním šotkem, jenž mu neposedně rejdí hlavou. Když se však jednoho prosincového rána roku 2007 vypraví na zájezd do Tichomoří, otřese se mu život i světonázor v základech. Hans Herman Gustavsson vyhlásí Mozkomanovi válku a poklidná dovolená se rázem zvrhne v nezadržitelnou smršť slovních intrik, šílených nápadů, horečných bojůvek se sebou samým a groteskních setkání s domorodými obyvateli.

Antologie Rytíři textových polí chce českému čtenáři přadstavit slovenskou poezii po roce 1989. Vychází z přesvědčení, že se vyplatí seznámit se na vlastní oči s autory, kteří aktivně mění reliéf básnického Slovenska tváří v tvář tematickým a výrazovým výzvám, jež před nás staví pohyblivý horizont přítomnosti.Antologie celkem představí dvacet dva básnických individualit. Každý svazek doprovází esej, který prostřednictvím portrétů zastoupených autorů mapuje to podstatné z dění ve slovenské poezii po roce 1989.

Antologie Rytíři textových polí chce českému čtenáři přadstavit slovenskou poezii po roce 1989. Vychází z přesvědčení, že se vyplatí seznámit se na vlastní oči s autory, kteří aktivně mění reliéf básnického Slovenska tváří v tvář tematickým a výrazovým výzvám, jež před nás staví pohyblivý horizont přítomnosti.Antologie celkem představí dvacet dva básnických individualit. Každý svazek doprovází esej, který prostřednictvím portrétů zastoupených autorů mapuje to podstatné z dění ve slovenské poezii po roce 1989.

Svůj výrazný talent potvrdila Hana Lundiaková (1977) opakovanou publikací v časopisech (Tvar) a čítankách (Ty, která píšeš Divoká jízda). Její debut shrnuje drobnou prózu z let 2000-2009, a sice texty z větší části dosud nezveřejněné. Jde o prózu na první

Četl jsem ty příběhy jedním dechem. Mnohokrát jsem se přitom ptal (sám sebe), co spojuje Josefa Holcmana spisovatele s Josefem Holcmanem soudcem. Je to maličkost: touha po nemožném. Po spravedlnosti. Jestliže u soudu se udělují některé tresty jako pokání

Svůj výrazný talent potvrdila Hana Lundiaková (1977) opakovanou publikací v časopisech (Tvar) a čítankách (Ty, která píšeš Divoká jízda). Její debut shrnuje drobnou prózu z let 2000-2009, a sice texty z větší části dosud nezveřejněné. Jde o prózu na první

"Už jí tikají biologické hodiny" - říkává se o ženě, která netrpělivě vyhlíží potencionálního manžela, a nebo s nervozitou ještě o trochu větší se snaží přivést na svět svého prvního potomka. Ale jak je to v takovém případě s muži? To se s upřímností a otevřeností namnoze až brutální pokouší čtenáři vylíčit maďarský autor Pál FICSKU ve své knize Továrna na děti. Zprvu je to touha po takovém malém budulínkovi, pro něhož bude táta psát pohádky, touha zakrývaná frajerskými hláškami typu "no jasně, žena to chce, má to mít, co bych pro ni neudělal". Jenže touha je zcela surově zatlačena do pozadí frustrujícím, ponižujícím zážitkem - pán tvorstva je zahnán do kouta, v tomto případě do komůrky vystlané odrbanými pornografickými časopisy, komůrky v ybavené odběrním okénkem - a teď se ukaž, frajere, a hlavně se s tím neloudej, venku čeká víc takových, co musí na povel naplnit zkumavku. A což teprve potom, co Šedovlasý Bůh, nejvyšší autorita Fertilizační kliniky vysloví svůj ortel o loudavých spe rmiích. A to jsme stále ještě na samém začátku, který ovšem důkladně změnil život a další osudy dvou lidí, kteří se rozhodli - málem za jakoukoli cenu - pořídit si živoucí důkaz své lásky. A jak to bylo dál? Čtěte, spisovatel, novinář, a jak se sám v Továrně na děti nazývá - lžizpravodaj Pál Ficsku ten nevšední (jak sám trochu zdráhavě připouští, z větší míry autobiografický) příběh líčí věcně, pragmaticky a je-li to u chlapa vůbec myslitelné, místy i pěkně sentimentálně. Veskrze poučný příběh.