Kniha Zlín strana 42 z 69

Přírodovědecké výzkumy na téma život, inteligence a hmota dosáhly v současné době revoluční výsledky, které provokují naše dosavadní pojetí přírody, lidského těla a ducha. Vynálezce a futurolog Ray Kurzweil odvodil z možných technologických aplikací těchto poznatků vizi blízké budoucnosti, ve které umělá inteligence překoná lidskou ve všech oblastech, člověk splyne s inteligentní technikou, stárnutí a nemoci budou pokořeny využitím genové techniky a nanomedicíny a nakonec už nikdo nebude muset zemřít přirozenou smrtí. Co je na těchto vizích věda, co náboženský příslib, co pouhé sci-fi? Spisovatel Tobias Hülswitt a fyzik Roman Brinzanik diskutovali s významnými vědci, mezi jinými s nositelem Nobelovy ceny za chemii Jean-Marie Lehnem, vědcem v oboru výzkumu kmenových buněk Hansem R. Schölerem a vědcem v oboru výzkumu mozku Wolfem Singerem. Chtěli zjistit, jaký je současný stav přírodních věd a jak vypadají seriózní scénáře budoucnosti. Vedle toho se snažili z rozhovorů s prezidentem Max-Plankova institutu Peterem Grussem, demografem Jamesem W. Vaupelem a etikem Bertem Gordijnem vysondovat sociální důsledky nových technologií a případného radikálního prodloužení lidského života. S páterem Friedhelmem Mennekesem SJ, spisovatelem Hans-Ulrichem Treichelem, filozofem Aaronem Ben-Ze’evem a dalšími mluvili autoři o tvárnosti lidské identity a o vztahu umění k technice, trudomyslnosti a pomíjivosti. O autorovi Roman Brinzanik (1969) se narodil v Československu, studoval fyziku a filosofii ve Frankfurtu nad Mohanem a v Berlíně. Po dokončení doktorandské práce z oboru komplexních systémů a nanofyziky přešel k výpočetní biologii a pracoval ve Weizmannově vědeckém institutu v Izraeli. Dnes je vědcem v Max-Plankově institutu pro molekulární genetiku v Berlíně a bádá v oboru systémové biologie, předmětem jeho výzkumu jsou mimo jiné molekulární příčiny rakoviny a obezity. Je členem Korsakowa institutu pro nelineární kulturu vyprávění. Tobias Hülswitt (1973) se narodil v německém Hannoveru, je spisovatelem na volné noze. Napsal jednu dětskou knihu a několik románů, ten poslední se jmenuje Dinge bei Licht (2009). Pracuje jako docent na Univerzitě umění v Berlíně, na Akademii umění v Mnichově a jako hostující profesor v Německém literárním institutu v Lipsku. Spolu s dokumentaristou Florianem Thalhoferem založil a provozuje Korsakowův institut pro nelineární kulturu vyprávění, www.institut.korsakow.com.  

Kniha je souborným a nyní po autorově smrti také završeným celkem – životním dílem méně známého prozaika Eduarda Zachy, patřícího do takzvaných olomouckých Tří králů – vedle básníků Petra Mikeše a Rostislava Valuška, jak je svého času ve své eseji pojmenoval Jiří Kuběna. V české literatuře je z oněch tří nejméně známý. Knihou snů, které jsou vytříbenými básněmi v próze, se Eduard Zacha v kontextu našeho písemnictví zařazuje vedle jmen Jakuba Demla, Jana Křesadla nebo Zbyňka Hejdy.   Eduard Zacha se narodil 17. června 1951 v Krnově, kde v roce 2012 také zemřel. Pracoval jako terapeut v sociálních službách. V roce 1972 založil společně s Jaroslavem E. Fričem, Petrem Mikešem a Rostislavem Valuškem samizdatovou edici Texty přátel, ve které zveřejňoval záznamy svých snů a eseje o české literatuře, zejména o Janu Čepovi. Po roce 1989 publikoval své práce hlavně v revui Proglas. V roce 1994 vydal v nakladatelství Vetus via svou jedinou knihu – O skryté slávě.

Knížka Baťa v kostce nabízí čtenáři stručný, avšak ucelený a přehledný pohled na důležité momenty působení Tomáše Bati a jeho světové firmy. Odpovídá také na některé otázky týkající se jeho nástupců a novějších osudů podniku. O Baťovi se často mluví a píše, a přece to podstatné často uniká. Za monolitem pevné osobnosti se zbytečně ztrácejí lidské osudy Tomáše Bati, prožitky, které ho formovaly. Mnozí jsou dnes překvapeni jeho všestranností, která vtiskla pečeť československému podnikání, architektuře, školství či zdravotnictví, a také veřejné správě města Zlína či země Moravskoslezské. Kniha chce připomenout leccos z toho, co se kolem Bati a jeho impéria odehrálo. Tak, aby to podstatné nebylo zapomenuto. O autorovi Zdeněk Pokluda se narodil roku 1946 ve Zlíně. Vystudoval obory historie-filosofie na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, v roce 1982 absolvoval odbornou archivní stáž v Národním archivu v Paříži. Pracoval jako archivář ve Státním okresním archivu v Mikulově, historik v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, ředitel Státního okresního archivu ve Zlíně; nyní působí v knihovně Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Kromě jiných témat se zabýval hospodářskými dějinami 19. - 20. století, specializuje se na vývoj a působení firmy Baťa.

Rivers of Babylon je naprosto zásadním dílem československé polistopadové literatury, které právě vychází poprvé v českém překladu. Slovenský autor Peter Pišťanek v něm rozehráva barevnou mozaiku postav a postaviček, které dávno před nástupem dravého kapitalismu devadesátých let vpluly ničím nevarovány do rozbouřených vod naší nedávné minulosti a naprosto přesně v knize předpovědel československou realitu, jež se v plné nahotě vynořila o několik let později. Pišťanek býva přirovnáván ke „slovenskému Vieweghovi", ale to jenom z jednoho prostého důvodu - není v Česku zatím tak známý, jak by si zasloužil. Jeho knihy mají s ničím neporovnatelný, fantastický a přitom plně uvěřitelný děj. Při jejich čtení má člověk pocit, že se právě nachází uprostřed všeho toho reje a není rušen neustále se vynořujícími otázkami, zda to, či ono není příliš vyumělkované a zda to, či ono do knihy patří, nebo ne. Příběhy plynou přímo před očima, postavy se z nich vynořují naprosto hmatatelně. Rivers of Babylon je kniha, která se čte doslova jedním dechem. V roce 2008 vyšla v USA v anglickém překladu a kritika (m.j. prestižní The Times) ji zařadila mezi nejlepší středoevropská překladová díla. Pokud existuje na Slovensku kultovní autor polistopadové literatury, je jím právě Peter Pišťanek. Svou nelítostnou kritikou porevolučních poměrů v zemi, neobyčejně ostrým pozorovacím talentem a hlavně svou schopností věci, charaktery a příběhy poutavě převézt do mimořádně čtivé literatury nemá na Slovensku a dost možná ani v Česku obdoby. Prakticky každá jeho kniha se stala okamžitě bestsellerem a legendární trilogie Rivers of Babylon se dočkala několika vydání i filmového zpracování. Film Muzika v režii Juraje Nvoty podle jeho stejnojmenné knihy, měl Čechách i na Slovensku premiéru v roce 2008. Peter Pišťanek se narodil v roce 1960 a doposud napsal tucet knih (románů, povídkových sbírek, esejů a publicistických črt).

Když ti naposledy přeju dobrou noc, netuším, že to je opravdu naposledy. Kdybych něco tušila, nejspíš bych do našeho rozloučení vložila víc energie. Namísto toho ti oznamuju, že si asi brzy půjdu lehnout k Ivanovi. Neprotestuješ. S pohledem upřeným na obrazovku počítače mě necháš odejít. A já tedy odcházím. Domnívám se, že se uvidíme ráno. Není tomu tak. Neuvidíme se už nikdy. Jednoho rána najde Carolina svého manžela v posteli mrtvého. Najednou je úplně sama s malým synkem a musí začít žít nový život. Zároveň zpětně přemítá nad tím, jak žila dřív. Doufejme v to nejlepší je fantastické zúčtování nejen se smrtí, ale i se životem; s láskou, rodičovstvím, moderními vztahy a jejich nemilosrdnými očekáváními. Čtenář provází Carolinu téměř deseti lety jejího života a pozoruje přitom její zamilování i smutek, její život, který se navzdory přísnému naplánování náhle rozhodne vydat zcela jiným směrem.

Adam je elitní právník londýnské firmy Newton International. Má vše, co život dokáže nabídnout. Díky účinku stříbrných tobolek však zjistí, že v jeho perfektní paměti je mezera. A v jeho životě ještě větší. S Lailou se má všechno změnit. Laila je oslňující. Je jako vysněná ve Photoshopu, ale zároveň je něco víc než jen okouzlující obrázek. Adam se na ni chce dívat znovu a znovu. Nejprve aby poznal její krásu. A potom aby odhalil její tajemství, dohlédl až na dno těch hluboce modrých očí. Kdo je ta žena? Může někoho takového milovat? Může někomu takovému vůbec věřit? Na životně důležité otázky nejlépe odpoví smrt. Adam se musí rozhodnout. Tady a teď. Dvojitý boj o přežití začíná.

Jaký je rozdíl mezi tím, čemu chcete věřit, a čemu doopravdy věříte? A jaký je rozdíl mezi tím, co si myslíte a co nakonec uděláte? Čtrnáctiletá Linda žije s rodiči v zapadlém kraji obklopeném krásnou a drsnou přírodou v blízkosti jednoho z jezer na severu Minnesoty. Rodiče si jí nijak zvlášť nevšímají, a když se do srubu na protějším břehu jezera nastěhuje na první pohled naprosto dokonalá rodinka, Linda se jim nenápadně vmanévruje do života. Začne hlídat čtyřletého Paula a konečně si připadá potřebná a má pocit, že někam patří. Ne všechno je v pořádku. Linda je vtahována do zvláštního způsobu myšlení Paulových rodičů, jemuž není schopna porozumět. Paulův zdravotní stav se zhoršuje, přesto jeho rodiče zdá se o lékařské péči neuvažují. Jak však může dospívající dívka, která o světě neví skoro nic, odvrátit hrozící tragédii?

První díl zamýšlené trilogie zavede čtenáře k obyvatelům čtvrti v západním Oslu v poválečném čase koncem čtyřicátých let 20. století. V centru pozornosti stojí rodina Maj a Ewalda Kristoffersenových a jejich malý syn, Jesper. Ewald pracuje v reklamní agentuře, která připravuje oslavy 900. výročí hlavního města, a Maj po večerech vede účetnictví Červeného kříže. Seznámíme se i s jejich sousedkou, paní Vikovou, která vlastní telefon, místním řezníkem Melsomem a jeho synem Josteinem, hotelovým pianistem Enzem Zanettim, učitelem Lokkem a s dalšími obyvateli města. Napjatě čteme jejich životní příběhy z doby, kdy se město vzpamatovávalo z válečných let. Dovídáme se i o osudech širších okruhů obyvatel Osla, jež poznáváme prostřednictvím zápisů ze schůzí Červeného kříže. Zápisy hodně vypovídají o tehdejší době, ale i o tom, jak se s dějinami v „malém“ zachází. V rozsáhlé, epické trilogii Stopy města dává Christensen nahlédnout do životů neobyčejných hrdinů, jejichž osudy zanechávají nesmazatelnou stopu v drobné historii města. Přibližuje atmosféru poválečný let i následujících desetiletích v hlavním městě Norska v kontextu společenských, sociálních i politických proměn doby.