Kniha Zlín strana 49 z 70

Pokračování atmosférické, návykové a oceňované krimi série s komisařem Alexandrem Blixem a novinářkou Emmou Rammovou Během silvestrovských oslav dojde v Oslu k nečekanému výbuchu. Mezi zraněnými je někdo, koho Alexander Blix dobře zná – Ruth-Kristine, matka dvouleté Patricie, kterou před deseti lety unesli a dodnes je nezvěstná. Blix její zmizení dlouhé roky vyšetřoval, ale bezvýsledně. Nyní se k případu obrací pozornost veřejnosti, která je fascinovaná nevyřešeným tajemstvím. Blix spolu s Rammovou musí najít cestu kouřovou clonou, do níž je únos Patricie zahalen.

Fascinující osudy tajných agentek západního i východního bloku Některé za cenu obrovského osobního rizika pomáhaly své vlasti v době ohrožení, jiné toužily po dobrodružství a snažily se zajistit si pohodlný život. Motivace žen, jež během 20. století působily v tajných službách, byly různé. Jedno ale měly tyto vyzvědačky společné: zanechaly v historii výraznou stopu. Dramatické osudy agentek západu i východu vám poskytnou přehled milníků ve světě špionáže – od bolševické revoluce přes studenou válku až po současnost.

Další neuvěřitelná a ještě bláznivější dobrodružství Bulíka, Lízy a jejich kumpána doktora Proktora Na neohrožený trojlístek se tentokrát obrátí s prosbou o pomoc samotný norský král. Jako praví vlastenci se bez váhání vydávají inkognito do Británie, aby zachránili Norsko před mezinárodní ostudou a hospodářskou krizí. Někdo totiž ukradl norský národní poklad. Bulík se rázem převtělí v nejslavnějšího detektiva i agenta všech dob. Znamenitě mu v tom pomohou Proktorovy vynálezy. A Líze se splní přání být pro jednou středem pozornosti – ale že ji u obrazovek bude sledovat celý svět, o tom se jí ani nesnilo.

Vyzbrojená solidní znalostí ruštiny, zvědavostí i kritickým přístupem se norská novinářka a spisovatelka Erika Fatlandová (nar. 1983) vydává na cestu do postsovětských zemí Střední Asie – do prostoru, z nějž k nám běžně zalétají jen kusé zprávy, pokud nápad některého z místních diktátorů díky své bizarnosti pronikne na stránky západních médií. Její putování začíná uzavřenou ropnou velmocí Turkmenistánem, v němž mramorové věžáky kontrastují s chudičkými obydlími venkovanů a servilita vůči prezidentovi nezná mezí, dále pokračuje do rozlehlého a bohatého Kazachstánu, kde se setkává s podobnými kontrasty, s absurdním stěhováním a přejmenováváním hlavního města, s vysychajícím Aralským jezerem i se zamlčeným potlačováním lidských práv. V nejchudší středoasijské zemi Tádžikistánu putuje do odlehlého údolí Jaghnóbi, kde žijí lidé už po staletí stejným způsobem života. V Kyrgyzstánu zpovídá oběti tradiční krádeže nevěst a pátrá po příčinách etnických konfliktů mezi Kyrgyzy a Uzbeky. Z Uzbekistánu přináší zprávu o výrobě hedvábí i o zkáze, kterou v zemi způsobilo rozšiřování bavlníkových plantáží a odvádění vody z řek, a dále vypráví příběh výjimečného muzea výtvarného umění v odlehlém městě Nukus. V jejím vyprávění ožívají exotická jména měst jako Samarkand, Merv či Buchara. Líčení své cesty a neobyčejných setkání s obyčejnými lidmi střídá historickými odbočkami – o tom, jak se o tento prostor přetahovalo Rusko s Británií v 19. století, o strašlivých následcích kolektivizace, o hladomoru a nucených přesunech statisíců obyvatel nařízených samotným Stalinem. Podrobněji se však věnuje vývoji v postsovětském období a klade si otázku, zda je demokratický vývoj v této oblasti vůbec možný. Kritický pohled, znalost historie i schopnost zažívat vše na vlastní kůži, to vše se v kombinaci s vypravěčským talentem Eriky Fatlandové zhmotňuje v knize Sovětistán.

V létě 2020 se v Bělorusku konaly prezidentské volby, ve kterých pošesté zvítězil Alexandr Lukašenko. Výsledky zpochybnila tamní opozice i většina demokratických států, což spustilo sérii protestů žádajících změnu vlády. V rozhovorech promlouvají zástupci několika generací běloruských kritiků režimu, z nichž mnozí zažili represe a vězení. Jejich osudy spolu s pohledem českých novinářů živě vykreslují moderní dějiny této „poslední evropské diktatury“. „Jednoho dne uprostřed předvolební kampaně mi zavolali a řekli, že když se svými aktivitami nepřestanu, zavřou mě a děti pošlou do sirotčince. To mě hodně zasáhlo. V tu chvíli jsem byla opravdu připravená všechno vzdát. Režim ví, jakým způsobem na ženu zatlačit. Tehdy jsem se rozhodla poslat děti do ciziny, ale já se ještě vzdát nechtěla. Říkala jsem si, že se o ně určitě někdo postará, když mě uvězní. Nakonec se i to ve mně zlomilo a opustila jsem zemi právě kvůli dětem. Kdybych je neměla, možná bych se rozhodla jinak.“ Svjatlana Cichanouská „Bělorusové přesně vědí, že cesta do Evropy vede přes revoluci – a tu oni nechtějí. Jejich požadavky nejsou revoluční, ale evoluční: chtějí hlavně nové volby, to je pro ně zásadní. Na povolebních demonstracích neznělo, ať z běloruských základen odjedou ruské tanky a ať se země od Ruska odpojí, osvobodí. Řekla bych, že většina obyčejných lidí by byla nejraději, aby Bělorusko plnilo roli neutrální země, která se bude přátelit jak s Ruskem, tak s Evropou. S oběma bude mít obchodní vztahy a s nikým nebude mít konflikt. To je jejich ideální představa.“ Petra Procházková

Co když jsou noční můry vykreslené Georgem Orwellem v románu 1984 skutečné? Co kdybyste museli žít v zemi, kde by šlo naladit pouze jedinou vládní stanici? V zemi, kde by všechno bylo černobílé kromě rudých písmen propagandistických transparentů? V zemi, kde byste ve svém obývacím pokoji museli mít pověšený velký portrét prezidenta, abyste se mu na státní svátky mohli klanět? V zemi, kde by jiná než reprodukční sexualita byla zapovězena? V zemi, kde by špioni podobní Orwellově ideopolicii zkoumali na politických shromážděních vaši tvář, aby zjistili, jestli opravdu prožíváte to, co říkáte? Korejská lidově demokratická republika neboli Severní Korea je skutečná. Komunistický režim, který od roku 1945 ovládá severní polovinu Korejského poloostrova, je pravděpodobně nejhorší totalitní systém v moderních dějinách. Novinářka Barbara Demicková odhaluje v knize Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji nevídaná fakta o zemi a společnosti, o nichž toho zbytek světa mnoho neví. Sleduje osudy šestice lidí: tajně se scházejícího mladého páru, idealistické lékařky, malého bezdomovce, vzorné pracovnice továrny, která miluje Kim Ir-sena víc než svou rodinu, a její vzdorovité dcery. Demicková věnovala pečlivé rekonstrukci života v Čchongdžinu, městě zapovězeném cizincům, šest let. Jako zdroj informací jí sloužily rozhovory s uprchlíky, propašované fotografie a videonahrávky. Kniha popisuje chaos, který nastal po smrti Kim Ir-sena, suverénní nástup jeho syna Kim Čong-ila, zničující hladomor, v jehož důsledku zemřela odhadem desetina populace, i vlnu následných ilegálních útěků ze země. Kritika přirovnala knihu Barbary Demickové k Hirošimě Johna Herseyho a k Cestě Cormaca McCarthyho. Není co závidět znamená přelom v pomyslné sbírce publikací na téma totalitarismus.

Jak vést vědomější a radostnější život? Jak proměnit pohled na sebe samé? Jak získat od života to, po čem toužíme?   Nikdy dřív v historii nebyli lidé tolik zahlceni věcmi jako dnes. Často kvůli tomu zanedbávají své blízké. Světově proslulá dvojice The Minimalists v této knize zkoumá, jak se nám život a vztahy zlepší, poté co se zbavíme materiálních přežitků. Především ale ukazují, jak přehodnotit a napravit sedm důležitých oblastí našich životů: vztah k věcem, pravdě, sobě, penězům, hodnotám, tvořivosti a lidem. Vycházejí přitom z vlastních zážitků i zkušeností dalších zastánců minimalismu a předkládají čtenářům praktický návod, jak žít plnohodnotně a smysluplně.   „Vše začíná věcmi, a jakmile jich budete mít méně, ukážeme vám, jak si udělat místo na to, čeho byste naopak měli mít více.“

Čísla nelžou. Ale jakou pravdu sdělují? Celosvětově uznávaný kanadský vědec českého původu nás ve své knize bere na faktografickou výpravu za poznáním. 71 tematických kapitol přináší kromě nových informací a fascinujících příkladů z energetiky, dopravy či ekologie také odpovědi na otázky typu: Proč elektrická auta zatím nejsou šetrná k životnímu prostředí? Proč je těžké předpovědět, jak zlá bude probíhající pandemie? A jak lidstvo a vynálezy moderního světa ovlivňují život na naší planetě?

První vlnu pandemie Česko zvládlo. Jenže pak přišly další… Třicet tisíc obětí, přeplněné nemocnice, zavřené školy, sporná politická rozhodnutí. Ale také hrdinství zdravotníků a naděje na ukončení krize v podobě očkování. Další vlny koronavirové pandemie zasáhly Česko nebývale tvrdě. Vojtěch Gibiš a Michal Kubal v autentické kronice opět propojili data, svědectví klíčových aktérů a informace, které dosud nikde nezazněly. Výsledkem je neopakovatelné svědectví doby – dramatické a drsné jako měsíce, jež popisuje.

Z nuly až na vrchol. Deset příběhů úspěšných českých startupů a jejich zakladatelů. Ještě před čtyřicítkou zažili mezinárodní úspěch ve světě byznysu. Tomáš Čupr, Josef Průša, Simona Kijonková a další osobnosti stojící za úspěšnými českými startupy, jejichž hodnota překročila hranici miliardy korun. O čem snili v dětství? Co je žene dál? Jak se poučili ze svých nezdarů? Sbírku soukromých i profesních příběhů doplňují rady a tipy, které jednotlivým podnikatelům a jejich firmám pomohly dostat se až na vrchol.

Kniha Zmizelá Šumava vypráví 21 příběhů o životě a místech, která na dnešních mapách Šumavy už nenaleznete. Do osudů obyvatel na pomezí českoněmecké hranice totiž nemilosrdně zasáhly „velké“ dějiny 20. století, nejprve obě světové války, poté odsun německých obyvatel, neprodyšné uzavření hranice a vytvoření vojenského výcvikového prostoru Dobrá voda, kterému musely ustoupit nuceně vysídlené obce i osady. Výborní vypravěči Emil Kintzl, pro nějž je Šumava celoživotní láskou, a Jan Fischer, režisér stejnojmenných dokumentů internetové televize Stream.cz, poutavě a jadrně líčí těžký a svérázný život horalů na samotách a v chudých osadách, popisují činorodý život lidí ve větších obcích a v neposlední řadě připomínají bohatou průmyslovou a kulturní historii tohoto regionu. Každý z příběhů doprovází unikátní dobové fotografie z archivu Emila Kintzla. Současnou krajinu a úchvatnou šumavskou přírodu zachycují plnobarevné fotografie Janka Rubeše a Leoše Skokana. Příběhy Zmizelé Šumavy nejsou nostalgickým vyprávěním po časech minulých, ale především vybízí čtenáře k návštěvě míst, která leží v nádherné šumavské krajině a jsou svědky její jedinečné historie.

Tormod Blystad s manželkou Siv a dětmi Alfem a Helenou vedou víceméně spokojený život na norském venkově. Z Tormoda se po bouřlivém mládí stal spolehlivý manžel a starostlivý otec, který na poněkud jalovém pozemku postavil vlastníma rukama krásný dům. Idylka by mohla být takřka dokonalá. Každé rodině ovšem k úplnosti něco schází. Tormod i děti by rádi, kdyby se rodina rozrostla, ale Siv o dalším těhotenství nechce ani slyšet. A tak k Blystadovým přibude Střela, fena norského losího psa, která prázdné místo zacelí. Když ale jednoho dne beze stopy zmizí, Tormod je zdrcený a hledá útočiště ve své dílně. V hnětacím robotu smísí úrodný červený jíl s umělým hnojivem, a tím probudí k životu síly, jejichž působení bude mít nedozírné následky. Je nás pět je vtipný a originální román, který v sobě snoubí realistické vyprávění s nadpřirozenými prvky, mytologickými odkazy a mírně hororovou atmosférou. Matias Faldbakken (1973) je úspěšný konceptuální umělec a spisovatel. Na literárním poli vzbudil pozornost sarkastickou trilogií Skandinávská mizantropie (2001–2008) vydanou pod pseudonymem Abo Rasul a moderní verzí Ibsenova Domečku pro panenky (2006). Mezi přední norské autory se zařadil útlými romány Restaurant The Hills (2017) a Je nás pět (2019). Kniha Je nás pět získala Cenu kritiků, Cenu posluchačů kulturního kanálu norského rozhlasu a zastupovala Norsko v nominacích na Cenu Severské rady za literaturu 2020.

Po první světové válce se Rosie a Daniel stěhují se svou dcerkou na Cejlon, aby začali nový život, ovšem ani v tropickém ráji uprostřed čajových plantáží jim není souzeno najít štěstí. Také Rosiiným třem sestrám, které zůstaly doma v Anglií, stojí v cestě za jejich sny mnoho překážek, které každá zdolává po svém – a leckdy poněkud nekonvenčně. Ovšem události v Německu nabírají rychlý spád a další celosvětový konflikt je na spadnutí. Britský autor Louis de Bernieres (* 1954) je českému čtenáři známý hlavně díky knize Mandolína kapitána Corelliho, která se dočkala i filmového zpracování. Jeho román Zbývá ještě tolik života, volně navazující na Prach, který se snáší ze snů, se tentokrát vrací do meziválečných let a k následujícímu světovému konflikt. Bernieres v něm nezůstává nic dlužen své pověsti mimořádného vypravěče a opět rozvíjí silný příběh, jehož postavy nevyhnutelně čeká další tragické období… Z angličtiny přeložil Viktor Janiš.

Píše se rok 1985. Patnáctiletý Sam z malého města v Missouri si najde letní práci ve starém kině, aby unikl problémům doma. Prožívá nádherné léto – pozná přátele, zažije první lásku a postupně odhalí tajemství svého rodného města. Konečně žije naplno, jak o tom vždycky snil, a už se necítí jako outsider. Dokud se nestane něco, co ho donutí nadobro dospět... Benedict Wells (* 1984) se narodil v Mnichově a v roce 2003 se po dokončení střední školy přestěhoval do Berlína. Rozhodl se nejít na univerzitu, aby se mohl věnovat psaní. Jeho debut Becks letzter Sommer (Beckovo poslední léto) vyšel v roce 2008 a byl zfilmován. V roce 2011 následoval román Fast genial, který se týdny držel na žebříčku bestsellerů týdeníku Der Spiegel. Jeho čtvrtý román Vom Ende der Einsamkeit (Na konci samoty) získal v roce 2016 Cenu Evropské unie za literaturu. Z němčiny přeložila Michaela Škultéty