Kniha Zlín strana 45 z 88

Kniha S jazykem od inkoustu představuje básníka a prozaika Jaroslava Kovandu i jako fejetonistu a kritika. Knih obsahuje jak výbor z jeho fejetonů, které vycházely v posledních letech na stránkách regionálních příloh českých deníků, tak také jeho kratší "poetické" recenze básnických sbírek zejména současných autorů. Tyto texty se objevovaly především v časopisu pro současnou poezii Psí víno, který J.Kovanda dlouho řídil. Knížka vychází k 70. narozeninám autora, které slaví na začátku roku 2011.

Propuštěný tovární dělník Tan Tung se omylem ocitne na tiskové konferenci, kde je považován za novináře, a rozhodne se toho využít. Jeho jediným přáním je dosyta se najíst na opulentních rautech pořádaných pro média a inkasovat honoráře za účast. Ovšem dí

Příběh Edgara Brichty Kniha vypráví životní osudy Edgara Brichty, narozeného v roce 1930 v židovské rodině v Bratislavě. Po vypuknutí války na podzim roku 1939, kdy se situace pro osoby židovského původu v Československu ještě více zkomplikovala, se Edgarovi rodiče dozvěděli o možnosti poslat svého syna do tehdy neutrálního Norska. O čtyři roky mladší sestra Vera byla na cestu příliš malá. Dohromady odjelo z Československa do Norska 37 dětí. Edgar byl umístěn u manželského páru v Bergenu v západním Norsku. V dubnu 1940 však obsadili Němci i Norsko a v roce 1942 bylo také zde přikročeno k zatýkání a deportacím židovského obyvatelstva. Edgarův pěstoun se navíc stal členem Národního sjednocení - norské národně-socialistické strany - a záhy byl Němci dosazen na místo starosty v obci Laksevag nedaleko Bergenu. Jak je možné, že židovský chlapec přežil druhou světovou válku v rodině předního nacistického činitele? Jeho pěstoun byl nejen kolaborant, ale také přesvědčený antisemita a s Edgarem měl několik konfliktů, nicméně paralelně mezi nimi vzniklo silné osobní pouto. Důležitou roli v Edgarově osudu sehrála také pěstounka, která se o politiku nijak nezajímala, a několik dalších osob, jež Edgarovi během války i později pomáhaly. Po podepsání míru se Edgar rozhodl k návratu domů. Důvodem byla jeho snaha najít své rodiče a sestru. Po dlouhém a složitém pátrání se mu podařilo zjistit pouze to, že se v roce 1942 dostali v jednom transportu do Osvětimi, kde také zahynuli. Edgar žil po skončení války chvíli v Československu. Zde se v sionistickém táboře v Bratislavě připravoval na emigraci do Izraele, na poslední chvíli se však rozmyslel a po složitých jednáních se vrátil do Norska. V té době už byl jeho norský pěstoun odsouzen za vlastizradu. Edgar udržoval s pěstouny kontakt až do jejich smrti v 90. letech. Později Edgar emigroval do Kanady a USA a stal se nejprve vojenským a poté dětským lékařem. Dnes žije v Kalifornii se svou ženou, která také pochází ze Slovenska a válku přežila za podobně dramatických podmínek, a se svými pěti dětmi. Kniha se opírá o rozsáhlý rozhovor s Edgarem Brichtou i jeho současníky a o množství archivních materiálů.

Texty nové knihy povídek Hany Pachtové se nesou ve znamení napětí mezi velmi lyrizovaným vyjádřením a krutým dějem. Ústředním tématem povídkového soubor sedmi vyprávění je zdánlivě milostný vztah. Autorka do povídek ovšem zahrnuje komplikovanější zápletku, která původní linku "přestaví", ozvláštní, zavede do jiného prostoru a příjemně překvapí.

O kovbojku z Divokého západu opravdu nejde. Ne, ale Nový svět slibující nové možnosti hraje v knize Petera Henische důležitou roli. Charakter románu vystihuje jeho podtitul, který čtenáři nastiňuje také základní obrysy děje- Jak Franz Kafka na lodi Karla

Román o obnoveném přátelství dvou pětačtyřicátníků, kteří se po dvaceti letech od svých brněnských studií náhodou setkávají v Praze, kde teď žijí, o jejich dávných i současných vztazích se ženami a o jejich postoji ke světu, který je obklopuje. Autor sklo

Zazvonění telefonu a zpráva o smrti otce zastihne v nejdelší den v roce pět sourozenců zcela nečekaně. Benjamina, avantgardního berlínského galeristu, vyruší telefonát při stěhování k přítelkyni Naně. Sylvie se nemůže rozhodnout, zda zprávu před manželem a dospívající dcerou utajit a udržet zdání rodinné pohody. Psycholožku Annu donutí tragické oznámení zamyslet se nad pevností a významem vlastní rodiny. David, nepříliš úspěšný herec, otcovu smrt překoná v obětí téměř neznámé ženy... A poslední, Tomáš, se o smrti dozvídá s dvouměsíčním zpožděním uprostřed kalifornské pouště! Jejich reakce na zprávu a vzpomínky na otce a vlastní dětství a dospívání spolu s kontrastem k současnému životu skládají břitký rodinný portrét.

Michela Fabera porůznu přirovnávali k Ianu McEwanovi, Paulu Austerovi či Roaldu Dahlovi, ale sbírka povídek Fahrenheitova dvojčata bohatě dokazuje, že pro Fabera jsou všechny škatulky příliš těsné. V sedmnácti povídkách mění žánry skoro tak často jako místo: od Skotské vysočiny až po vlhkou Jakartu, od kousavé sociální satiry až po science fiction, od pocty Poeovi až po pastiš na Irvina Welshe. Vezměte si například první větu povídky Jak málo stačí, v níž se mladá matka strachuje, že ji tíha mateřství připraví o příčetnost i o život: „Když jednou ve středu ráno nedávala Christine na chvilku pozor, upustila dítě na podlahu a ono se jí polámalo.“ Další povídky zase pojednávají o pacientovi, který se po pěti letech překvapivě probudí z kómatu, celá země se tajemně noří do tmy, bezdomovci končí ve zlověstném útulku a spekuluje se nad osudem myši vyhozené z okna činžáku. Vítejte ve Faberově znepokojujícím světě, v němž se záhadné, rozpustilé a makabrózní prvky mísí v bizarní, a přece půvabn

Osmatřicetiletá Catherine O’Flynnová se v jednom ohledu podobá literárním velikánům jako H. G. Wells, William Golding, Graham Greene a J. K. Rowlingová: tak jako u nich nebyla cesta k vydání jejího prvního románu nijak jednoduchá. Její rukopis Co se ztrat

Legendami o záhadné smrti opředený Orfeus pražské šedé zóny normalizačních let - Bořivoj Kopic je dostupný vydanými knihami básní, ale v naší knížce vyplňujeme místa, která ho činila jednak tajemným a jednak opomíjeným - soustřeďujeme verše mladistvé, dále verše do publikovaných knih nezahrnuté samým básníkem pro jejich erotickou - tehdy nepřijatelnou - otevřenost, přes samotným básníkem k vydání připravenou a tudíž celistvou knížku básní - podle které nazýváme celou knihu - Bakelitový svět, až po verše psané těsně před násilnou smrtí. Druhým oddílem jsou nikdy ( až na několik časopiseckých otištění) nepublikované deníky přinášející nijak nezastíraný vhled do básníkova jinak přísně střeženého soukromí, do jeho bolestí a úzkostlivých stavů.Kniha tímto způsobem poskytuje možnost seznámit se s básníkem jinak než mohl,a než chtěl on sám, učinit ve své době.

Krátký román Netopýři pojednává o podivínských mladých lidech (intelektuálech?), kteří se pokoušejí o ušlechtilý let v temnotách každodennosti. Jejich snaha však vyjde vniveč a stále více si uvědomují, že nejsou chaosem, temnotou, zlem a lhostejností pouze obklopeni, ale že to vše se již dávno uhnízdilo v nich. Netopýři se pohybují mezi milostnou prózou a bizarní groteskou. Autor střídá empatický ponor do nitra postav s ironickým odstupem a jeho vyděšená humanistická skepse je místy okořeněna cynickým černým humorem.

Legendami o záhadné smrti opředený Orfeus pražské šedé zóny normalizačních let - Bořivoj Kopic je dostupný vydanými knihami básní, ale v naší knížce vyplňujeme místa, která ho činila jednak tajemným a jednak opomíjeným - soustřeďujeme verše mladistvé, dále verše do publikovaných knih nezahrnuté samým básníkem pro jejich erotickou - tehdy nepřijatelnou - otevřenost, přes samotným básníkem k vydání připravenou a tudíž celistvou knížku básní - podle které nazýváme celou knihu - Bakelitový svět, až po verše psané těsně před násilnou smrtí. Druhým oddílem jsou nikdy ( až na několik časopiseckých otištění) nepublikované deníky přinášející nijak nezastíraný vhled do básníkova jinak přísně střeženého soukromí, do jeho bolestí a úzkostlivých stavů.Kniha tímto způsobem poskytuje možnost seznámit se s básníkem jinak než mohl,a než chtěl on sám, učinit ve své době.

Prózy Zdeňka Zapletala (1951) seřazené do tohoto svazku přinášejí odpověď těm, kdo se ptají, co se to s nimi za posledních zhruba třicet let v naší společnosti vlastně stalo. Sen na konci rána vyšel sice v roce 1988, ale na konci textu čteme datum a místo vzniku: 1981 Gottwaldov. Letargickou atmosféru bezradnosti, ve které odcházel reálný socialismus, pociťoval autor velmi intenzivně a dokázal zachytit, jak se v ní rozkládaly lidské vztahy a slova ztrácela význam. Kobova garáž z roku 1992 vypráví o tom, jak obyčejní lidé prožívali čas, kdy se z Gottwaldova stával zase Zlín. Zapletal však nepíše žádnou obecní kroniku, splétá osudy svých hrdinů v román o erotických kolapsech, zalidněných náměstích, cizích bytech k milování, pasťácích a sirých ubytovnách pro osamělce. Zobrazuje sílu lidské slabosti žít. Andělé a Démoni (1996) se vydávají do otevřeného světa a svěřují se s tím, jak si v něm autorova generace mohla konečně začít plnit mladické sny a čím za to zaplatila. Jaké to bylo ocitnout se najednou v San Francisku od mládí vyhlíženém? Jak to vypadá, když na vás zničehonic sáhne smrt? Jde tu o autobiografičnost málo skrývanou, snad proto že příliš hořkou.

Krátký román nebo spíše novela Archandělé neumírají je zpovědí mladé ženy, žijící vzpomínkami na svůj ztroskotavší milostný vztah. Kniha zároveň lyrická i rozumová vyniká smyslem pro styl a atmosféru a s porozuměním a nostalgií se obrací k osudům starých

Apollónové s černými olivami… Poezie milostná v nejlepším smyslu tohoto slova. Není pouhým opěvováním milovaného objektu, při němž by se osobitý básnický jazyk, kterým je Pavel Petr dostatečně znám, mohl pořádně vydovádět. Je úporným i úsporným vyslovením

Těkající a zároveň intenzivně svůj je slovinský básník Iztok Osojnik. Je autorem nezvyklé poezie: čtenáře doprovází na řadu míst Evropy i za moře, projde se po řeckých plážích, pod pilíři pařížských mostů, berlínskými ulicemi, probudí se uprostřed americké pouště. Každé místo se stane prostorem básníkovy meditace, ani nostalgické, ani bolestné či sentimentální... Každé místo je průsečíkem mnoha stop, k nimž přední slovinský básník přidává tu svou, opřenou o duchovní prožitek, životní zkušenost i stopy lidí, které našly své otisky v jeho nitru. Výbor je pořízen z Osojnikových sbírek z období posledních deseti let, za než dostal doma i v zahraničí řadu významných ocenění.