Kniha Zlín strana 53 z 88

Ježíš Kristus ovlivnil celý svět, ale nezanechal nám žádný svůj text. Román Olega Zoberna se snaží tuto mezeru vyplnit. Jeho Ježíš je cynickým mudrcem, kritickým mozkem, který vidí nedostatky ve svém okolí i na sobě, zdatným manipulátorem, a hlavně člověkem hledajícím smysl v chaotickém světě. Aktuální románová výpověď přináší vhled do složitého světa antického myšlení a s chladnou promyšleností popisuje, jak snadno si lidé vytvářejí idoly a kulty.

Bývalý polní pastor Joel Huhta se dovídá novinku, která od základů změní celý jeho život. Současně dostane úkol hlídat drahocenný meteorit, který dopadl do malého města, v němž žije. V jednom okamžiku se všechno, na co spoléhal, obrátí vzhůru nohama – a nepřítelem může být kdokoli v jeho okolí.Malá Sibiř je detektivní román a černočerná komedie o víře a pochybách, lásce a smrti i o otázkách větších, než je sám člověk.

Ježíš Kristus svým učením ovlivnil celý svět, ale přesto po sobě nezanechal žádný vlastní text. Román Olega Zoberna se snaží tuto mezeru originálním způsobem vyplnit. Jeho Ježíš je poněkud cynickým mudrcem, kritickým mozkem, který vidí nedostatky ve svém okolí i na sobě, zdatným manipulátorem a hlavně člověkem, hledajícím v tomto chaotickém světě smysl. Celý život pátrá po vyšší duchovní pravdě a často končí zklamán a bez naděje. Nečekaně aktuální románová výpověď přináší vhled do složitého světa antického myšlení a s chladnou promyšleností popisuje, jak snadno si lidé vytvářejí idoly a kulty. Zobern postavu Ježíše desakralizuje do nejvyšší možné míry: Kristus tak otevřeně promlouvá třeba o svém chtíči či sexuálních stycích a události známé z biblického kánonu, například Lazarovo zmrtvýchvstání, nabývají leckdy až parodického vyznění. Knize přitom nechybí hlubší, filozofický rozměr, Zobern mimo jiné často akcentuje motiv slova jako prostředku dorozumění, ale také jako nástroje, jak nad někým získat moc. Není tak divu, že román svým pojetím a vyzněním vzbudil v Rusku značné kontroverze – ruští ortodoxní křesťané chtěli knihu zakázat autora pohnat před soud, hnutí Sorok Sorokov si nemalé množství výtisků koupilo a spálilo a náboženští extremisté dokonce narušili autorovo veřejné čtení v knihovně za přihlížení policie. Zobernovi proto byla přidělena osobní stráž a z bezpečnostních důvodů se přestěhoval. Oleg Zobern (* 1980) je ruský spisovatel a nakladatel, za své prózy obdržel ceny Debjut za rok 2004 a NOS za rok 2017. Ve své nakladatelské činnosti vstoupil do veřejného povědomí oceňovanou edicí Hodiny ruštiny, v níž publikuje díla autorů 90. let i současných málo vydávaných spisovatelů. „Proč bychom si vůbec měli hledat dokonalé idoly, duchovní autority a legendární hrdiny? Je to léčka, pokus skrýt se v iluzi. Jsi přece člověk – všechno, co potřebuješ, máš v sobě,“ říká Oleg Zobern a tato kniha potvrzuje jeho slova. Z ruštiny přeložil Vojtěch Frank.

Slyšet tlukot svého srdce uprostřed lesa… Kdysi nadějný švédský atlet se rozhodl opustit hektický styl života ve městě a usadit se v lese. Bezmála 5 let žil jako poustevník v dokonalé harmonii s přírodou. Tato zkušenost ho nesmírně obohatila. V knize se s námi dělí o osobní zážitky, ale i o řadu praktických návodů, třeba jak šplhat na stromy, jak si postavit postel venku anebo čím se v lese utřít… Především ale o to, jak uklidňující účinek má na člověka život v těsném spojení s přírodou.

Japonská kavárna Funiculi funicula už umožnila cestovat v čase mnoha lidem. Tentokrát se pro návrat do minulosti rozhodnou čtyři muži, kteří by udělali cokoli, aby se ještě jednou setkali se svými blízkými. Teď, když pochopili, že život může vychladnout stejně rychle jako káva, musí svým milovaným naposled něco sdělit. Jen tak najdou sílu změnit svůj pohled na život a pokusí se v něm znovu najít štěstí.

Na okraji Edinburghu je nalezeno pohozené dívčí tělo s vyřezanými kusy kůže. Když později inspektor Luc Callanach objeví vedle opuštěného kojence strašidelnou postavičku, pochopí princip zvrácené hry: vrah bere materiál na panenky z těla svých obětí. Navíc někdo drogově závislým v bezvědomí vyřezává do tváře písmeno Z. Jde o stejného pachatele? Luc a jeho kolegyně Ava musí vypátrat zabijáka dřív, než udeří znovu – stihnou to, nebo už je příliš pozdě?

Jaká je vaše závislost? Rebecca Starková je londýnská psychiatrička specializující se na léčení nejrůznějších závislostí. Metoda Stark je tak účinná, že ji ruský magnát a někdejší pacient Gregorij Ivanov pověří vybudováním a vedením kliniky. Na odlehlou usedlost na jihu Itálie přijíždí prvních sedm kandidátů. Na začátku terapie vypadá vše ideálně. Pak ale několik pacientů záhadně zmizí. Ve chvíli, kdy obyvatele uvězní přívalový déšť, začíná hrůzostrašná a krvavá hra…

Hlavní hrdinka je zavražděna, její tělo rozkouskováno a v kufrech pohozeno po Stockholmu. Hlava chybí. Oběť sleduje „shora“, jak po ní rodiče pátrají, dokud se její identita neprokáže. Vidí, jaké životy vedou její děti. Vidí vše do té doby, dokud někdo na zemi nevyřkne její jméno naposledy. Velké existenciální drama o absolutní zranitelnosti, odloučení a mateřské lásce. O tom, co zůstane, když vše ostatní je pryč. O nečekané lásce, něžnosti a světle v naprosté tmě.   Antarktida lásky je literární fantazie, která se zakládá na reálném případu vraždy prostitutky Catrine da Costa. Krutost a zároveň nejasnosti, které případ doprovázely, otřásly švédskou veřejností. O vrahovi vznikla řada teorií a někdy bývá nazýván švédským Jackem Rozparovačem. Případ se stal inspirací pro řadu literárních děl či filmových dokumentů, a má se za to, že motivoval Stiega Larssona k napsání trilogie Millenium.   Ze švédštiny přeložila Romana Švachová. SARA STRIDSBERGOVÁ (1978) je jedna z nejvýraznějších švédských spisovatelek a dramatiček současnosti. Její styl je jedinečnou kombinací čtivosti, vysoké stylistické úrovně a napětí pramenícího z tenké hranice mezi krásou a ošklivostí, křehkostí a brutalitou, touhou a zoufalstvím, životem a smrtí. Vydala dosud pět románů a řadu dramat, z nichž některá byla přeložena i do češtiny. Je držitelkou prestižních literárních ocenění včetně Prix Femina (2017), Ceny Selmy Lagerlöfové (2016) nebo Ceny Severské rady (2007). Žije ve Stockholmu.  

Rebecca Starková je londýnská psychiatrička specializující se na léčení nejrůznějších závislostí. Metoda Stark je tak účinná, že ji ruský magnát a někdejší pacient Gregorij Ivanov pověří vybudováním a vedením kliniky. Na odlehlou usedlost na jihu Itálie přijíždí prvních sedm kandidátů. Na začátku terapie vypadá vše ideálně. Pak ale několik pacientů záhadně zmizí. Ve chvíli, kdy obyvatele uvězní přívalový déšť, začíná hrůzostrašná a krvavá hra…

Životní křižovatky se někdy dají projet i ve šlapacím autě Studium na prestižní britské internátní škole je odnepaměti vstupenkou mezi společenskou elitu. Co když se však na této předem nalinkované cestě něco zvrtne? Dva někdejší premianti, Danny Allen a James DeWitt, se po letech setkávají v pečovatelském domě: jeden jako pomocný ošetřovatel, druhý jako odložený pacient. Návrat do běžného života nebude jednoduchý, ale oba zjistí, že si můžou vzájemně pomoct víc, než čekali.

Co když jsou noční můry vykreslené Georgem Orwellem v románu 1984 skutečné? Co kdybyste museli žít v zemi, ve které by bylo možné naladit pouze jedinou vládní stanici? V zemi, kde by všechno bylo černobílé kromě rudých písmen propagandistických transparentů? V zemi, ve které byste ve svém obývacím pokoji museli mít pověšený velký portrét presidenta, abyste se mu na státní svátky mohli klanět? V zemi, kde by jiná než reprodukční sexualita byla zcela zapovězena? V zemi, ve které by špióni podobní Orwellově ideopolicii na politických shromážděních zkoumali vaši tvář, aby zjistili, jestli opravdu prožíváte to, co říkáte?Tohle je ale opravdové místo - Korejská lidově demokratická republika neboli Severní Korea. Komunistický režim, který od roku 1945 ovládá severní polovinu Korejského poloostrova, je pravděpodobně nejhorší totalitní systém moderní historie.Novinářka Barbara Demicková ve své knize Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji odhaluje nevídané skutečnosti ze země a společnosti, o nichž toho zbytek světa mnoho neví. Sleduje osudy šestice lidí: tajně se scházejícího mladého páru, idealistické lékařky, malého bezdomovce, vzorné pracovnice továrny milující Kim Ir-Sena víc než svou rodinu a její vzdorovité dcery.Demicková strávila šest let pečlivou rekonstrukcí života ve městě zapovězeném cizincům. Jako zdroj informací jí sloužily rozhovory s uprchlíky, propašované fotografie a videa. Kniha popisuje chaos způsobený smrtí Kim Ir-Sena, po němž následoval suverénní nástup jeho syna Kim Čong-Ila, zničující hladomor, na jehož následky zemřelo odhadem dvacet procent populace a vzedmula se vlna ilegálních útěků ze země.Mnohé knihy o Severní Koreji se soustředí na problematiku jaderného zbrojení. Není co závidět je jedna z mála, které se zabývají tím, jak se žije obyčejným občanům této země. V knize ožívá v pozoruhodném detailu realita všedních dní v nejrepresivnějším totalitním systému dneška. Při čtení jejího popisu budete mít pocit, že se procházíte po jedné z temných ulic severní Koreje.Kritici přirovnali tuto knihu k Hirošimě Johna Herseyho a k Cestě Cormaca McCarthyho. Není co závidět je přelomovým přídavkem do sbírky titulů o totalitarismu. Jak New Yorker tak Paris Rewiev zveřejnily úryvky z knihy. O autorovi Barbara Demicková začala mluvit se Severními Korejci o jejich životě v roce 2001, kdy se přestěhovala do Soulu za prací pro Los Angeles Times. Za reportáže ze Severní Koreje dostala Cenu za zpravodajství o lidských právech americké organizace Overseas Press Club, Cenu Osborna Eliotta udělovanou Asijskou společností a Cenu Arthura Rosse udělovanou Americkou akademií pro diplomacii.Před angažmá v Los Angeles Times pracovala v deníku Philadelphia Inquirer jako zahraniční zpravodajka pro Střední Východ a Východní Evropu. V době Bosenské války žila v Sarajevu a napsala o tamějším každodenním životě knížku Ulice Logavina: Život a smrt v sarajevské čtvrti. Tyto reportáže ze Sarajeva získaly Cenu George Polka, Cenu Roberta F. Kennedyho a dostaly se do finále Pullitzerovy ceny.Demicková vyrůstala v Ridgewoodu, ve státě New Jersey. V současnosti vede pekingskou redakci Los Angeles Times.

V centru pozornosti neobvyklé knihy norského profesora Oleho Martina Hoystada stojí srdce jako kulturní fenomén. Autor sleduje jeho vnímání v prvních písemných kulturách Blízkého východu, v antické filozofii a v Bibli, vydává se po stopách arabského vlivu na rytířskou kulturu vrcholného středověku, aby zachytil okamžik zrození toho, co si Evropané hýčkají dodnes – romantické lásky, jejímž nositelem je právě srdce. Od renesance a lámání srdcí u Shakespeara dospěje až k romantismu a své vyprávění zakončí u role, kterou má srdce v dnešní společnosti. Srdce není jen orgánem lidského těla, bez nějž nelze žít, ale i reprezentací naší duševní existence. S pečlivě vybranými příklady a schopností odhalovat dosud netušené souvislosti je kniha napínavým čtením pro každého čtenáře, který se nechá fascinovat autorovým nadšením a jeho širokými znalostmi. O autorovi Ole Martin Hoystad (1947) se zabývá mezioborovým studiem filozofie, dějin kultury a literatury. Jako profesor působí v Ústavu kulturních a humanistických studií Vysoké školy v Telemarku v Norsku a v Ústavu pro literaturu, kulturu a média Jihodánské univerzity. Jeho největším přínosem je právě podíl na vybudování mezioborových kulturních studií v Norsku. Kromě knihy Historie srdce vydal řadu odborných publikací překračujících hranice filozofie, literatury či kulturní antropologie v jejich tradičním chápání.

Děj románu se odehrává v marocké poušti. Vypráví tragický příběh o smrtelné dopravní nehodě a jejím dopadu na životní osudy marockých muslimů a britských a amerických „nevěřících“, jež se protnuly v luxusním sídle v průběhu dekadentní víkendové party.Lékař David Henniger a jeho manželka Jo, autorka dětských knih, hledají únik ze svého neuspokojivého života v Londýně. Přijímají pozvání starých přátel na každoroční víkendový večírek v bývalé pevnosti přestavěné na přepychové sídlo, která se nachází hluboko v marocké poušti. Cestou autem na party pozdě v noci se David a Jo hádají a přestanou dávat pozor na cestu. Náhle se jim ve světle reflektorů objeví dvojice mladých mužů, kteří u silnice prodávají zkameněliny. David se mladíkům nevyhne a jednoho na místě zabije. Druhý uteče do nedalekých kopců. Tak začíná dramatický víkend, v jehož průběhu manželský pár řeší důsledky Davidova zločinu, Joinu obecnou nespokojenost se současným životem a svůj rozpadající se vztah. Zabití mladého muže nakonec vychází najevo a postupně se ukazuje, že i ostatní účastníci divoké party mají svá vlastní temná tajemství.Strhující četba plná morálních rozporů. O autorovi Lawrence Osborne (1958), původem Brit, studoval na univerzitách v Cambridgi a Harvardu. Žil deset let v Paříži, poté nějaký čas v New Yorku, v Mexiku či Istanbulu, v současné době je častým přispěvatelem amerických časopisů. Několik let měl pravidelnou rubriku v New York Times Magazine, ve které se věnoval tématům vědy, psychiatrie a medicíny. Psal také pro Salon, Harper's, The New Yorker, The Financial Times, The New York Observer, New York Magazine a Forbes. Pravidelně též přispíval do mezinárodního vydání časopisu Newsweek. Jeho povídky se objevily v časopisech jako Tin House a Fiction, získal za ně několik ocenění, například v roce 2011 Cenu Thomase Lowella za cestovatelskou žurnalistiku. Jeho povídka Volcano (Sopka), která vyšla v roce 2011 v časopise Tin House, byla vybrána do souboru Nejlepší americké povídky roku 2012. Lawrence Osborne je autorem románu Ania Malina (1986), cestopisu Paris Dreambook (1990, Pařížský snář), sbírky esejů The Poisoned Embrace (1993, Zákeřné objetí). Vydal studii o autismu nazvanou American Normal (2002, Americké pojetí normality), The Accidental Connoisseur (2004, Náhodný znalec), publikaci o moderním cestování The Naked Tourist (2006, Nahý turista), v knize Shangri-la (2008) popisuje svou cestu po čínských provinciích S´-čchuan a Jün-nan. Jeho paměti Bangkok Days (2009, Život v Bangkoku) vyšly v USA v roce 2009 a ve Velké Británii v roce 2010. V tomtéž roce kniha získala italskou literární cenu Premio Napoli. Román The Forgiven (2012, Odpuštění, KNIHA ZLIN 2013) vyšel současně v New Yorku a v Londýně a The Economist jej vyhodnotil jako nejlepší román roku 2012. Jeho zatím poslední kniha The Wet nad the Dry (2013) zkoumá, co člověku bere a dává alkohol…

Sliv, zvláštní agent KFR, se snaží zjistit, pro koho pracuje a proč. S jistotou ví jen to, že „Konsorcium pro falšování reality“ je tajná mezinárodní organizace, která se snaží ovlivňovat lidské dějiny, a jejíž existencí závažně otřásl jistý den – 11. září 2001. Sledujeme příběh Youssefa, rozpolceného mezi svou vírou a přátelství, Magy, mladé moderní ženy, kterou sňatek uvrhne do rodiny fundamentalistů, Leny, jejíž profesní rivalita se Slivem možná skrývá pocity jiného řádu. Děj se točí kolem zbraní hromadného ničení, které se samotnému autorovi vyjevily jako falzifikace století. Autor zde ventiluje svou frustraci z USA, „které poučují celý svět a samy nejsou schopné uspořádat řádné volby”. Průzkumníci volně navazují na román Falzifikátoři.   O autorovi Antoine Bello (1970) je francouzský spisovatel žijící v New Yorku. Od roku 1996 vydal sbírku povídek a čtyři romány, za které získal několik literárních ocenění. V roce 2009 mu byla za román Průzkumníci, který je pokračováním Falzifikátorů, udělena cena France Culture/Télérama.

Jak je možné, že se vosková figurína bývalé supermodelky prodala bezmála za dva a půl milionu dolarů? Jak se mění postavení aukčních síní a galerií v době pokračující digitalizace? Na tyto i další otázky vám odpoví kniha Supermodelka a krabice Brillo, která je pokračováním bestselleru Dona Thompsona Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů (česky KNIHA ZLÍN, 2010) a jako taková si jistě získá každého čtenáře se zájmem o moderní umění. Don Thompson opět nahlíží do zákulisí světového trhu s uměním, jehož ceny zaznamenaly raketový růst pouhé dva roky po pádu banky Lehman Brothers a vypuknutí ekonomické krize, a zamýšlí se nad tím, nakolik tento vzestup ovlivnily ekonomické zákonitosti a marketingové strategie, nakolik peníze podmiňují společenský status, i nad fenoménem celebrit. Svou pronikavou, humorem okořeněnou analýzu opírá o vlastní výzkum a rozhovory se zástupci aukčních síní a obchodníky s uměním z celého světa od New Yorku přes Abú Dhabí až po Peking.„Psáno živě, se zápalem a neústupností – kniha, kterou je radost číst.“The Financial Times„Poutavá a soustředěná analýza hráčů na trhu s uměním.“Publishers Weekly O autorovi Don Thompson je ekonom a sběratel současného umění. Jako profesor obchodu a podnikání se zaměřením na marketingovou strategii působil na London School of Economics, Harvard Business School a v současné době na York University v Torontu. Je autorem nebo spoluautorem devíti knih o marketingu a ekonomice. Žije v Londýně a v Torontu.

Asfaltoví andělé, druhý román Johanny Holmströmové, vypráví o síle patriarchátu, o kulturních propastech a o spletitých cestách mezi identitami. Samira a její kamarádky mají strach jenom ze dvou věcí: že se z nich stanou asfaltoví andělé a že se budou muset vdát proti své vůli. Samira nechce ani jedno, a tak se rozhodne uprchnout z domova. Opustí matku Sáru, finsko-švédskou konvertitku k islámu, která chce za každou cenu víru praktikovat ortodoxněji než její manžel Farid, řidič autobusu a přistěhovalec z maghrebského regionu. Opustí také mladší sestru Leilu, která se ve svých patnácti letech uzavře do sebe, ve škole cítí nebezpečí a nerada by poutala pozornost, ale matka ji nutí nosit hidžáb. Starší sestra Samira chce žít jako její finští vrstevníci: odstěhovat se z domova, studovat na univerzitě, zbavit se nevinnosti. Cesta za snem se ale začne komplikovat, když se zamiluje do Pitera, který si oholí hlavu a dá se k partě rasistů. O autorovi Johanna Holmströmová (1981) je finská spisovatelka a novinářka. Narodila se v jihofinském Sipoo, žije v Helsinkách a píše švédsky, druhým úředním jazykem ve Finsku. Debutovala sbírkou povídek Inlast och andra noveller (2003, Zamčená a další povídky). V roce 2007 vydalo nakladatelství Söderströms Förlag její románový debut Ur din längtan (Z tvé touhy). O dva roky později získala Literární cenu deníku Svenska Dagbladet za třetí sbírku povídek Camera Obscura (2009). Její knihy jsou se železnou pravidelností vřele přijímány čtenářskou obcí i literární kritikou, která je vyznamenala několika domácími cenami za literaturu.