Krystal OP strana 2 z 9

Svatý Tomáš Akvinský, intelektuál mimořádných kvalit, který smířil víru a rozum, a proslavený teolog, jehož díla se studují i dnes, bývá považován za autora, kterého není snadné číst. Velký znalec jeho díla Jean-Pierre Torrell chce v této knížce přístup k jeho dílu usnadnit a přiblížit ho všem zájemcům. Tomášův život a dílo jsou úzce propojeny. V jeho spisech se odrážejí nelehká léta jeho mládí a některá z jeho nejvýznamnějších děl zas úzce souvisejí s jeho dvojím pedagogickým působením na pařížské univerzitě, kde v dobových polemikách vynikl jako obávaný soupeř svých názorových odpůrců. Tomáš se zajímal o všechny myšlenkové proudy své doby a reagoval na ně. Jeho Teologická suma a Suma proti pohanům, díla, která vznikala ve vzácných volných chvílích, když zrovna necestoval a nevyučoval, ovlivňují i dnešní myslitele. S Tomášem Akvinským se v této všem přístupné a čtivé knize setkáváme jako s člověkem, a tím se nám otevírá nový pohled i na jeho dílo.

Církev příliš dlouho mlčela ke zneužívání, jež se odehrávalo v jejím středu. Příliš dlouho před tímto skandálem zavírala oči. Příliš dlouho se domnívala, že stačí pokračovat v již známé cestě. Proto se autor této knihy rozhodl promluvit. Bez vytáček a uhlazování odhaluje ve světle Písma mechanismy zneužívání moci, ovládání druhých a násilí. Ukazuje, že je třeba jít proti proudu provinilého mlčení a konvenčních postupů. Vyzdvihuje potřebu být k dispozici, odvahu vydávat se novými cestami a zastávat se všech, jimž je ubližováno. Naše mlčení, naše lhostejnost, naše obavy z přiznání pravdy nezabíjejí pouze oběti, ale samotného Ježíše, který je v těchto „maličkých“ přítomen. Philippe Lefebvre OP (* 1960) je francouzský dominikán a biblista, profesor Starého zákona na Katolické teologické fakultě Univerzity ve Fribourgu ve Švýcarsku. Do řádu vstoupil v roce 1991, kněžské svěcení přijal v roce 1997. V lednu 2021 ho papež František jmenoval členem Papežské biblické komise.

Tento svazek přináší další část christologických otázek třetí části Teologické sumy (STh III, q. 7–15). Tomáš v nich pojednává o důsledcích Božího vtělení, tedy o všem zásadním, co bylo osobou Božího Slova s lidskou přirozeností zároveň přijato v Ježíši Kristu. Nejde o vyčerpávající antropologický rozbor, ale o studium aspektů, které jsou důležité jak pro Kristovo bytí Bohočlověka, tak pro jeho poslání Spasitele a toho, kdo naplňuje a završuje Boží zjevení. Tomáš zde nejprve probírá otázky o Kristově habituální milosti (q. 7) a o milosti Krista jakožto hlavy církve (q. 8). Ve čtyřech dalších kvestiích se pak zabývá Kristovým věděním: nejprve jeho rozdělením na tři základní typy (q. 9), dále problematikou Kristova blaženého patření (q. 10), vlitého vědění (q. 11) a získaného neboli zkušenostního vědění (q. 12). Následují otázky o moci Kristovy duše (q. 13) a o přijatých nedostatcích těla (q. 14) a duše (q. 15).

Další svazek ze souboru Quaestiones disputatae de veritate přináší překlad otázky 22, ve které Tomáš pojednává téma vůle. Otázku disputoval a sepsal během svého vyučování na pařížské univerzitě v letech 1257–1258. V reakci na předchozí filosoficko-teologickou tradici Tomáš vymezuje vůli jako racionální žádost zaměřenou na blaženost, která převyšuje žádost smyslovou, a upouští od tradičního rozdělení na vůli dobrou a zlou. Novátorským a originálním způsobem rozpracovává problematiku svobody vůle. Ukazuje, že co do své přirozenosti vůle nezbytně chce svou blaženost, zatímco co do svého druhového určení zůstává vždy svobodnou vůči přitažlivosti jakékoli věci, dokonce i vůči sobě samé. Zkoumá také vztah svobody vůle a milosti a vzájemné uspořádání a spolupráci vůle a rozumu. Vymezením svobody vůle si Tomáš připravil půdu pro promýšlení tematiky svobodného rozhodování, jemuž věnuje následující, 23. otázku.

V První části Sumy, poté co Tomáš pojedná o teologii a důkazech Boží existence, věnuje svoji pozornost otázkám o Boží esenci. Z této části pocházejí i dvě otázky, jež tvoří obsah předkládaného svazku (STh I, q. 12–13). Tomáš se v nich zamýšlí nad problematikou lidského poznání Boha a výpovědí o Bohu. Nejprve se ptá, zda je možné přirozenými silami poznat Boží esenci, tedy Boha takového, jaký je, a zda je možné jeho esenci celou plně nahlédnout. Dále se zabývá možnostmi slovního vyjádření našeho poznání Boha, zkoumá, jakým způsobem lze hovořit o Bohu, abychom tuto realitu při vší její komplikovanosti pojmenovali co nejpřesněji.

Pojem stvoření se objevuje v několika částech Akvinského Sumy. V současném překladu pojednání o stvoření v první části Sumy, otázky 44–49 je předběžná studie převážně filozofických předpokladů speciálních otázek, které jsou později probírány s hlubokou teologickou erudicí, např. šest dní stvoření, stvoření andělů, stvoření lidských bytostí atd. V tomto prvním pojednání o stvoření Akvinský se snaží vysvětlit terminologii a představit některé základní principy, které používá v následujících pojednáních Sumy.Pojem stvoření se objevuje v několika částech Akvinského Sumy. V současném překladu pojednání o stvoření v první části Sumy, otázky 44–49 je předběžná studie převážně filozofických předpokladů speciálních otázek, které jsou později probírány s hlubokou teologickou erudicí, např. šest dní stvoření, stvoření andělů, stvoření lidských bytostí atd. V tomto prvním pojednání o stvoření Akvinský se snaží vysvětlit terminologii a představit některé základní principy, které používá v následujících pojednáních Sumy.

Tento svazek přináší překlad traktátu o jediném Bohu z První části Sumy (STh I, q. 2–11). Tomáš v něm pojednává o způsobech prokázání Boží existence (známých jako pět cest či kosmologických důkazů Boží existence) a o jeho tzv. entitativních atributech: jednoduchosti, dokonalosti, dobrotě, nekonečnosti, všudypřítomnosti, neměnnosti, věčnosti a jednotě. Rozsáhlá úvodní studie se snaží poskytnout pojmové nástroje pro úspěšné čtení přeloženého textu současnými studenty a teology.

Fanatismus bývá popisován jako čistě psychologický nebo sociální jev. Autor ve své knize ukazuje, že tento přístup k pochopení fanatismu nestačí. Je třeba podívat se na tento fenomén také z pohledu teologie. Teologické systémy, jež vedou k fanatismu nebo ho podporují, mají přes všechny své rozdíly jeden společný rys, jenž podle autora představuje samotný kořen fanatismu: jsou to teologické systémy, které odsunuly Boha stranou a na jeho místo postavily vlastní omezenou představu Boha, již uctívají jako modlu. Fanatismus je vyhoštění Boha, jakýsi zbožný ateismus, který o Bohu nepřestává mluvit, ale ve skutečnosti se bez něj velmi dobře obejde. A takový fanatismus, kdy si člověk udělá Boha z přikázání, z posvátného textu, z tradice či bohoslužby, hrozí nám všem a týká se i našeho náboženství.

Na počátku reformy karmelitánského řádu stály dvě význačné osobnosti, Terezie z Ávily (1515–1582) a Jeroným od Matky Boží Gracián (1545–1614), první provinciál bosých karmelitánů. Nepojilo je pouze společné poslání a cíl, ale také hluboké ryzí přátelství. Šlo o mimořádně intenzivní mnohovrstevnatý Bohem darovaný vztah, jenž zahrnoval nejen přátelství dvou osob, ale také přátelství dvou reformátorů a představených a přátelství mezi duchovním otcem a jeho duchovní dcerou. Oba přátelé v něm nacházeli významnou pomoc na cestě k Bohu a nezbytnou podporu při realizaci reformy a překonávání četných překážek s reformou spojených. V této knize můžeme jejich přátelství sledovat rok za rokem na pozadí dějinných událostí, které ovlivňovaly jejich osudy, a nechat se inspirovat jeho silou, krásou a srdečností.

Bůh se v Písmu postupně dává svému lidu poznat. Nezjevuje se však tak, že by každý rok předložil jednu stránku katechismu, ale sám vstupuje do lidských dějin, a to jen natolik, aby bázlivého člověka, který se jej od okamžiku prvotního hříchu děsí, nevystrašil. Člověk totiž uvěřil lži, že jeho milující Otec je ve skutečnosti zrůdný a žárlivý Tyran… Tato kniha odhaluje fascinující biblický příběh o Bohu, který postupně očišťuje svůj obraz v srdcích lidí a obnovuje s nimi společenství lásky. „Kdekoli člověk stojí mimo vládu toho, kdo jej stvořil, nebo přesněji řečeno všude tam, kde se k němu nehlásí, vytváří sám pro sebe mocnosti, jež ale nejsou oním Všemohoucím a dokážou ho jen zotročit, ne osvobodit. Aby člověk zůstal sám sebou, musí objevit svou svobodu, a to dokáže jedině tak, že zůstane v rukou toho, který jej podřídí jen svému stvořitelskému zalíbení. Toto zalíbení ale v žádném případě není neodůvodněné, rozmarné ani sadistické. Je to totiž zalíbení Stvořitele, které člověka utváří takového, jaký skutečně je, a ne takového, jakým ho nutí být někdo jiný než ten, skrze něhož je.“

„Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám.“ Kristova slova jsou adresována každému křesťanu. Přesto pořád toužebně vzhlížíme k těm, kteří jako by k němu byli lépe disponováni. Jak je to ve skutečnosti s mnišským pokojem? Liší se podstatně od toho, který můžeme zakoušet v našich světských životech? Vedou k němu jiné cesty? „Předepisujeme si léky, které nám mají přinést pokoj mysli – a stále jsme sužováni úzkostí. Vytváříme plány na odzbrojení a pokoj mezi národy – a naše plány mění jen způsob a metodu agrese. Bohatí mají všecko, co chtějí, jenom ne štěstí, a chudí jsou tomu neštěstí bohatých obětováni. Diktátorské režimy užívají tajnou policii k tomu, aby na miliony lidí naložily nesnesitelné břímě lží, nespravedlnosti a tyranie; a ti, kdo dosud žijí v demokraciích, zapomněli, jak svou svobodu správně užívat. Svoboda je totiž věcí ducha a my už nejsme schopni žít pro nic jiného než pro tělo. Jak můžeme najít pokoj, skutečný pokoj, když zapomínáme, že nejsme mašiny na vydělávání a utrácení peněz, ale duchovní bytosti a synové svrchovaného Boha?“

Teologická suma je mistrovským dílem středověké teologie, dodnes udivujícím propracovanou architekturou a pronikavostí vhledu. Kdo byl její autor, z jakých zdrojů při svém bádání vycházel a jak ovlivnil vývoj poznání a teologie dalších staletí? Jean-Pierre Torrell OP, jeden z nejuznávanějších badatelů v oboru života a díla Tomáše Akvinského, představuje v této publikaci osobnost Andělského učitele, seznamuje čtenáře se strukturou a obsahem Sumy a zasazuje ji do historického, literárního a naukového prostředí, v němž vznikla. V další části pak sleduje osudy tohoto díla v čase, včetně jeho vlivu na aktuální situaci. Stručně popisuje historii tomismu a hlavní momenty jeho vývoje.

Tato kniha je sestavena z přednášek pro mladé mnichy, které byly proneseny na Institutu monastických studií svatého Anselma v Římě v zimě 1955–1956. Autor se v ní zabývá monastickou kulturou a teologií, které vznikly v prostředí klášterů v období mezi koncem patristické teologie a začátkem scholastiky. Popisuje utváření monastické kultury, její zdroje a charakteristické rysy, hlavní témata a také její plody. Ukazuje, jaké místo v životě a vzdělání mnichů hrála literatura, především Písmo svaté a díla církevních otců, ale i literatura světská, jaké bylo místo a pojetí studia a jak se monastická kultura projevovala v liturgii. Srovnává také monastickou a scholastickou teologii, všímá si jejich odlišných akcentů i toho, jak se ve svých přístupech vzájemně doplňují. Své závěry podkládá a dokresluje množstvím ukázek z děl významných představitelů tohoto kulturního proudu, svatého Benedikta, Řehoře Velikého, Bernarda z Clairvaux a mnoha dalších. Jak sám autor v úvodu knihy vyznává, jeho kniha má jeden jediný cíl: probudit v čtenáři touhu číst monastické autory.

Jako čtrnáctý svazek edice Patristika vycházejí promluvy, které hipponský biskup svatý Augustin (354–430) pronesl v průběhu postní doby. Ve svazku je zařazeno osm postních promluv, dále osm promluv ke kandidátům křtu v rámci jejich přípravy na křest – jde převážně o promluvy k předání či složení vyznání víry, a nakonec čtyři promluvy na památku utrpení Páně, které Augustin přednesl během velkopátečních obřadů. Augustin v promluvách vysvětluje smysl a charakter postní doby, zdůrazňuje její slavnostnost a její primární zaměření na prohloubení víry a upevnění vztahu s Bohem. Věnuje se také typickým prostředkům postní přípravy, jako jsou půst, modlitba a almužna, rozebírá význam jednotlivých článků vyznání víry a vykupitelskou hodnotu Kristovy smrti a vzkříšení, skrze něž jsme byli uschopněni otevírat se Boží lásce a přátelství.

Křesťanská víra je pozváním k plnosti života v přátelství s Bohem a lidmi. Jak toto pozvání tlumočit lidem dnešního světa? Jak novým způsobem uchopit a předávat „starou“ dobrou zprávu, udržet vše podstatné a zároveň odstranit nepravdivé, zkreslující nánosy a předsudky? Autor zve čtenáře na vzrušující cestu, aby spolu s nimi objevoval, co to znamená být živí v Bohu. Ukazuje, jak nás pravdivě prožívaná víra vyvádí z vězení na čerstvý vzduch, od černobílého vidění k barevnému, jak nás osvobozuje, léčí, povolává k obzoru bez střechy. Jak osvěcuje všechno, co děláme a čím jsme.

Hluboká teologická reflexe problému zla od jednoho z největších teologů 20. století. Autor nejprve pojednává o přirozenosti zla a jeho formách, poté se zabývá ústřední otázkou vztahu zla k všemohoucímu a nekonečně dobrému Bohu, zlem v přírodě, zlem hříchu, zlem trestů v pekle a v očistci a trestů pozemského života. Po exkursu do problematiky zla v dějinách se pak vrací k výchozí otázce, jak se na zlo dívat. Postupně odkrývá zlo v celé jeho hloubce a zrůdnosti a toto poznání jej nakonec dovede k hlubšímu poznání dobra, Dobra absolutního – Boha.