Krystal OP

Původní česká monografie zpracovávající oblast kanonického práva týkající se manželství určená pro studenty teologických i právnických fakult.

Tři otázky z Questiones disputatae (De veritate, q. 15, 16 a 17) vytvářejí celek, který hledá kriterium pro hodnocení lidského jednání, a proto se zabývá především otázkou svědomí.

Jeden z Tomášových spisů, který se snaží shrnout obsah víry do jednoho komplexního pojednání. Na rozdíl od spisů jako jsou Suma teologická, Suma proti pohanům nebo Komentář k Sentencím, nepostupuje Tomáš v Kompendiu v tématickém sledu daném Sentencemi (od Boha přes stvoření, etiku, christologii až po svátosti a eschatologii), ale postupuje podle třech teologických ctností (Tomáš zemřěl dřív, než dílo dokončil - celá je jen první část věnovaná víře. Druhou o naději jen rozpracoval, a třetí o lásce chybí vůbec). Dále stojí za zmínku, že spis není psán formou otázek, námitek a odpovědí, ale v krátkých a poměrně čtivě psaných kapitolách.

Tomášovým úmyslem je pojednat o andělech (separovaných substancích), a traktát je rozdělen do dvou hlavních částí. V první části se Tomáš pokouší shrnout a kriticky posoudit to, co o separovaných substancích soudili různí filosofové od samého počátku filo

V této práci jde o představení novotomismu na základě dekretu z roku 1914, adresovaného katolickým učitelům filosofie. Obsahuje 24 tomistických tezí, které nejsou pouhým opakováním myšlenek Tomáše Akvinského, ale živou reakcí na stav filosofie a filo sofických diskusí své doby. Přestože jde o dobový disciplinární dokument, je tento seznam tezí dosud zajímavý. Bývá zmiňován jako jeden ze zdařilých pokusů shrnout podstatu tomismu do pregnantně formulovaných stručných bodů. Ukazuje vybroušenost mysl i a schopnost přesného rozlišování těch, kteří ho sestavovali; pro seznámení se se základy filosofie novotomismu je čtyřiadvacet tomistických tezí vynikajícím východiskem.

Publikace obsahuje tři Tomášovy dopisy, doplněné o úvodní studie a bibliografii ke každému z nich. První řeší problém přípustnosti přijímání peněz a vybírání daní od židů a křesťanů, druhý se zabývá praxí úvěrového prodeje a třetí stručně odpovídá na otázku, zda a za jakých okolností je dovoleno využívat astrologie.

Kniha pojednává o aristotelské logice tak, jak ona reflektovala sama sebe. Cílem autorů je představit aristotelskou logiku "zevnitř": nikoliv jako překonanou historickou fázi vývoje, nýbrž jako svébytný propracovaný systém, který je vybudovaný na vlastních filosofických předpokladech a který nelze dobře pochopit, bude-li interpretován z hlediska logiky moderní. Kniha obsahuje rejstřík, příklady a praktická cvičení.

Učebnice dogmatické christologie a soteriologie.

Stavy lidstva a svatosti (1882-1973) patří k nejvýraznějším postavám filosofie 20. století. Do francouz- ského prostředí znovu uvedl tomismus, očištěný od manuálo- vých nánosů a nově promyšlený tváří v tvář otázkám, které klade moderní filosofie, kultura a společnost. Spolu s manželkou (1883-1960), která byla jeho rovnocennou intelektuální a duchovní partnerkou, pronikali (často filosofickými prostředky) do duchovní až mystické hloubky křesNanské víry. Pod společným názvem přinášíme tři drobná dílka manželů Maritainových z této oblasti. Příběh Abrahámův Kníže tohoto světa O církvi nebeské řeší zajímavou otázku vývoje mravního svědomí lidstva. Jak je možné, že Abrahám se s nezkaleným svědomím a s Božím požehnáním dopouštěl skutků, které dnes považujeme za těžce hříšné? Jakými cestami vedl Bůh lidstvo k plnému vědomí mravní odpovědnosti? je krátkou meditací o moci Padlého anděla nad světem a o jejím zlomení: Kristovo vtělení a výkupné utrpení se zde ukazuje z nového, důležitého úhlu pohledu, který nám často uniká. Esej rovněž očišťuje a zjasňuje náš pohled na nadpřirozené skutečnosti, které nás obklopují. Připomíná, že světci a vůbec všichni lidé, kteří opustili tento svět, nejsou "mrtví", ale žijí zde aktivně s námi, mají nadále starost o tento svět a chtějí s námi spolupracovat na jeho spáse.

Tato dvě opuscula patří mezi Tomášova kázání. Díky nim si můžeme představit Tomáše Akvinského nejen jako scholastického učence, ale především jako světce. Jeho cílem bylo vést posluchače ke svatosti, a tomu odpovídá jazyk a styl těchto kázání - konkrétní, určovaný denní zkušeností a úctou k Božímu slovu. Díky své hloubce a jasnosti k nám jeho homilie promlouvají i dnes.

Dnešní pokusy o křesťansko-islámský dialog nejsou ničím novým a nebyly nové ani v době svatého Tomáše Akvinského. Nový byl však způsob, jakým se nyní snažilo křesťanství s islámem vypořádat. Zatímco zpočátku byl islám považován za křesťanskou herezi a kontroverze s ním měly čistě polemický ráz, na počátku 13. století se začínají objevovat pokusy - především zásluhou františkánů a dominikánů - o šíření misie mezi muslimy v Orientu a v Evropě. Zatímco františkáni se orientují na praktickou pastorační činnost (být příkladem a vyzývat k obrácení), dominikáni se snaží o intelektuální konfrontaci s islámem. K těmto pokusům patří i Tomášovo pojednání O důvodech víry (De rationibus fidei), obsahově velmi podobné Sumě proti pohanům. I zde se Tomáš snaží představit křesťanskou víru tak, aby jeho argumentace byla srozumitelná rovněž pro nevěřící.

O Gredtových Základech aristotelsko-tomistické filosofie lze říci, že jsou vyváženým shrnutím nejvýznamnějších výsledků, jichž dosáhla obnovená "třetí" scholastika v 19. století.

Metafyzickému myšlení Tomáše Akvinského byla v posledních desetiletích věnována značná pozornost. Přesto dosud zůstávají některá významná témata stranou patřičné pozornosti. Jedním z nich je problematika celku a části, jinak řečeno mereologie, která se promítá do mnoha klíčových metafyzických témat. Výzkum v této oblasti není zdaleka ukončen a představuje pro současné zájemce o myšlení Andělského doktora důležitou výzvu, na kterou se pokouší reagovat tato práce. Autor zasazuje dosavadní výsledky bádání v této oblasti do širších souvislostí Tomášovy metafyzické koncepce a vysvětluje vztah celku a části k základním metafyzickým principům a pojmům, jako je pojem jsoucna a jednoty nebo pojetí metafyzické struktury kategoriálního jsoucna. Dále prohlubuje a doplňuje dosavadní výzkum tím, že rozlišuje a charakterizuje všechny typy celků a částí, s nimiž se lze v Tomášových textech setkat. Za klíčové části knihy lze považovat zejména kapitoly věnované jednotě a mereologii.

Otázka dobra patří k základním tématům, kterými se středověcí učenci zabývali. Tomáš Akvinský zpracoval téma dobra ve dvou svých spisech: ve XXI. otázce souboru Quaestiones Disputatae De veritate a ve svém komentáři Boëthiova spisu De ebdomadibus. Obě pojednání jsou představena v této publikaci spolu s úvodní studií, která zařazuje Tomášúv koncept dobra do souvislostí dobových diskuzí. Jako první otevřel otázku dobra již svatý Augustin, který se snažil pochopit původ zla ve stvoření: pokud je Bůh, Stvořitel všeho, Prvním dobrem, pak vše stvořené, nakolik má své bytí od Prvního dobra, musí být dobré. V rámci stvoření proto nelze mluvit o zlu. Boëthius ve svém spisu De ebdomadibus navazuje na sv. Augustina a vysvětluje, jakým způsobem jsou věci dobré. Tomáš Akvinský v otázce O dobru představuje své vlastní pojetí dobra. Navazuje na svého učitele Alberta Velikého a propracovává do důsledku Albertovu teorii, že dobro přidává jsoucímu něco pouze pojmově. Tomáš posouvá tradiční pojetí dobra a definuje ho jako vztah k bytí. Ve svém Komentáři k De ebdomadibus ukazuje, že takto pojaté dobro neztrácí žádný z požadavků, které na něho tradice klade.

Druhý díl Bernardova nejrozsáhlejšího a ve středověku nejrozšířenějšího díla, které vznikalo v průběhu posledních 18 let Bernardova života. Nejedná se o historicko-kritickou exegezi, ale o duchovní pochopení Písně písní. Bernard zde poukazuje na dvojí rozměr této biblické knihy: eklesiologický (duchovní život církve) a mystický (duchovní život jednotlivce). Prvních 41 kázání vyšlo v roce 2010.