Krystal OP strana 5 z 9

Jednadvacátý svazek edice Thesaurus přináší další ze sbírek kázání svatého Bernarda z Clairvaux, tentokrát pro liturgické mezidobí. Soubor obsahuje 38 kázání pro různé příležitosti: na Zvěstování Páně, Narození svatého Jana Křtitele, na Svatých apoštolů Petra a Pavla, Nanebevzetí a Narození Panny Marie, na Svatého Michaela archanděla, na Všech svatých či na Výročí posvěcení kostela. Svatý Bernard chce ve svých posluchačích prohlubovat touhu po Bohu, seznamuje je s prostředky, jak se s Bohem v pravdě a lásce sjednocovat, jak vést život prosté, vroucí modlitby a odevzdanosti do Božích rukou. Své promluvy adresuje svým spolubratřím mnichům, s užitkem si je ovšem může přečíst každý, kdo touží odpovídat na Boží volání. Ať mnich, či laik, ať člověk staletí minulých, či člověk dneška, všichni jsme napříč stavy a staletími povoláni stát se Božími dětmi, růst v poznání a milování Boha směrem k blaženému patření na jeho tvář. Svatý Bernard nám k tomuto putování s Bohem a k Bohu nabízí mnoho užitečných rad.

Tento svazek (STh II-II, q. 34–46) navazuje na traktát o lásce a milosrdenství. Tomáš zde rozebírá hříchy proti lásce jako takové, tj. nenávist k Bohu a bližnímu; hříchy proti radosti a milosrdenství, tedy acedii zvanou také polední démon a závist; hříchy proti pokoji, tj. nesvornost, svár, schisma, válku, šarvátku a vzpouru; a hřích proti dobročinnosti a bratrskému napomenutí, jímž je pohoršení. V další části se pak věnuje přikázání lásky, tedy přikázání lásky k Bohu a bližnímu, a daru moudrosti, včetně hříchu proti moudrosti – pošetilosti.

Traktát o starém zákoně (STh I-II, q. 98–105) navazuje na pojednání o zákonech obecně a předchází traktátu o novém neboli evangelním zákoně. Jeho předmětem není starý zákon jako soubor knih obsahující zjevení z doby před Kristem, ale zákon jakožto vnější pravidlo lidského jednání, jak se nachází v této části Písma a obecně v době starozákonního Božího lidu Izraele. Není to tedy pojednání řadící se do biblistiky, ale mnohem spíše do morálky a práva. Nejde o zákon ve smyslu smlouvy Boha se svým vyvoleným lidem, ale o pravidla určitého jednání – v tomto případě pravidla daná židovskému národu, vyvolenému lidu první smlouvy. Tato pravidla a přikázání nacházíme v centrální části Starého zákona, jíž jsou Mojžíšovy knihy (Tóra), především ve třech velkých kodexech. Jsou to kniha smlouvy (Ex 20–23), zákon svatosti (Lv 17–26) a deuteronomický zákoník (Dt 12–26). Tomáš ve svém traktátu probírá přikázání ze všech těchto tří zákoníků. Ukazuje smysl a důležitost zákona obecně a v náboženském kontextu především.

V tomto svazku přinášíme šest úvodních christologických otázek, jimiž začíná třetí část Teologické sumy (STh III, q. 1–6). Tomáš zde zaměřuje pozornost na tajemství vtěleného Slova. Nejprve osvětluje otázku vhodnosti vtělení Boha (q. 1). V dalším kroku pak objasňuje způsob jednoty božství a lidství ve vtělení (q. 2). Dále vyjasňuje otázku subjektu přijetí (q. 3). Nakonec pojednává otázku přijaté přirozenosti (q. 4), respektive jejích částí (q. 5) a řádu přijetí (q. 6).

Traktát o Boží vládě nad tvory (STh I, q. 103105) navazuje na otázku 22, která se zabývá prozřetelností jako vlastností Boží. V tomto traktátu Tomáš rozebírá způsob, jakým Bůh svou prozřetelnost projevuje. Nejprve pojednává o řízení věcí obecně: zda a kým je svět řízen; jaký je cíl a jaké jsou účinky tohoto řízení; zda je vše poddáno božskému řízení; zda je vše řízeno Bohem bezprostředně. Poté rozebírá konkrétní účinky božského řízení: udržování tvorů v bytí; uvedení do nicoty. Nakonec uvažuje o změnách, které Bůh působí ve věcech: přímé božské působení ve světě; božské působení na intelekt a vůli člověka; působení mimo řád zázraky.

Jedenáctý svazek edice Patristika předkládá čtenáři další text významného křesťanského spisovatele Tertuliána, tentokrát pojednávající o svátosti křtu. Jedná se o nejstarší dochovaný křesťanský spis věnovaný tomuto tématu, jenž přináší cenné informace o teologii a liturgii křesťanské iniciace severoafrické církve na přelomu 2. a 3. století.

Svazek přináší první část předkřestních katechezí Kyrilla (v české podobě Cyrila) z Jeruzaléma. Jedná se o nejstarší nám dochované přípravy na křest, přednesené v chrámu Božího hrobu v polovině 4. století. Katecheze, jejichž cílem bylo připravit dospělé kandidáty křtu k přijetí iniciačních svátostí, jsou založeny na postupném výkladu jednotlivých částí vyznání víry, které bylo tehdy v Jeruzalémě užíváno a jež není zcela totožné s vyznáním níkajsko-konstantinopolským. Dávají nám nahlédnout do tehdejší podoby předkřestní formace a odhalují teologické i pastorační důrazy jeruzalémského biskupa.

V této části Teologické sumy (STh I, q. 90102) Tomáš pojednává o člověku v situaci před prvním hříchem. Nejprve se zabývá stvořením prvního muže s ohledem na jeho duši a tělo, poté stvořením první ženy pro muže, dále popisuje účel stvoření člověka a vysvětluje, co to znamená, že byl stvořen k obrazu Božímu. Věnuje se také otázkám ohledně intelektu prvního člověka, stavu milosti, rozebírá vztahy mezi lidmi navzájem a jejich vztah k ostatnímu stvoření, dále otázku nesmrtelnosti, plození a místa přebývání, tj. ráje. Jedná se o vyváženou syntézu, která stojí na empirickém východisku, je věrná biblickému textu a neopomíjí teologickou tradici.

Traktát o svátosti eucharistie je posledním úplným traktátem Teologické sumy (STh III, q. 7383). Tomáš ho s velkou pravděpodobností sepisoval na podzim roku 1273, krátce předtím než se po hluboké duchovní zkušenosti, jíž se mu dostalo právě při slavení eucharistie, definitivně odmlčel. Lze ho tak pokládat za jakousi Tomášovu teologickou a duchovní závěť. Tomáš se v něm nejprve zabývá eucharistií jakožto svátostí. Ptá se, jakým způsobem se obecný pojem svátosti vztahuje právě na eucharistii a jaká je její materie a forma. V této části probírá otázky týkající se svátostné proměny, způsobu, jímž je Kristus pod svátostnými způsobami přítomen, a akcidentů, totiž vnější podoby chleba a vína, u nichž při konsekraci k žádné zjevné změně nedochází. Dále pojednává o účincích eucharistie v řádu milosti, o těch, kdo eucharistii přijímají a kdo ji vysluhují, a nakonec rozebírá liturgické obřady, jimiž se eucharistie slaví.

V této části Sumy (STh II-II, q. 171178) Tomáš pojednává o charismatech, tedy mimořádných darech Ducha svatého, které jsou dány některým křesťanům k užitku celé církve. Postupně se věnuje daru prorokování (prophetia), vytržení (raptus), milosti jazyků (gratia linguarum), řeči moudrosti a poznání (sermo sapientiae et scientiae) a milosti konání zázraků (gratia miraculorum). Soustřeďuje se především na dar prorokování, jemuž věnuje víc jak polovinu celého traktátu. Proroctví neomezuje na dobu biblickou ani pouze na prvotní církev, ale chápe ho jako fenomén patřící k životu církve obecně. Velkou váhu kladenou právě na proroctví lze vysvětlit Tomášovým důrazem na slovo a hlásání. Spatřuje zde velké nebezpečí neautentického projevu, který církvi neprospívá, ale ohrožuje ji. Tomášův traktát přináší zajímavé intelektuální podněty k reflexi o mimořádném působení Ducha pro budování církve a podporu víry.

Dvanáct křestních katechezí svatého Jana Chrysostoma (Zlatoústého), jednoho z nejplodnějších církevních otců, nás uvádí do tajemství křtu. Díky zápalu a vytříbenému jazyku autora si můžeme zpřítomnit atmosféru tehdejších příprav na křest, samotného obřadu křtu a velikonočních slavností, připomenout si význam svátostných symbolů a účinky svátostí a směleji se otevřít Boží lásce, aby v nás dary, které jsme při křtu obdrželi, nesly hojné plody.

Čtvrté vydání klasického díla dominikánské duchovní školy, v níž se protíná teologie s mystikou. Překlad byl revidován podle kritického vydání J. Cavallini. Učitelka církve dochází k věčným pravdám, které až podivuhodně souznějí se scholastickou naukou, a to nikoli cestou vědeckého zkoumání, ale vlitým darem moudrosti.

Traktát o činném a kontemplativním životě (STh II-II, q. 179–182) je zařazen téměř na samém konci druhého dílu druhé části Teologické sumy, předchází závěrečnému pojednání o řeholnících (q. 183–189). Tomáš však toto téma nepojednává pouze z úzkého pohledu řeholního života, ale předkládá zde problematiku zaměření života každého jednotlivého člověka. Svoje pojednání formuluje ve čtyřech bodech. Za prvé obhajuje samotné rozlišení života činného a kontemplativního, za druhé a za třetí probírá oba způsoby života, přičemž životu kontemplativnímu věnuje největší prostor, a za čtvrté oba způsoby života srovnává.

Tomášův traktát o hexaemeronu (STh I, q. 6574), tedy o šesti dnech stvoření, jak jsou popsány na začátku Bible, představuje jakési teologické rozvinutí kratšího a spíše filosoficky laděného traktátu o stvoření obecně, který je zařazen v otázkách 4449. Téma stvoření Tomáš rozděluje na tři základní fáze. První je dílo stvoření, které představuje uvedení světa do existence Bohem bez jakéhokoli předpokladu (ex nihilo). Zasahuje část prvního dne. Druhé je dílo oddělení, které začíná ještě v prvním dni a trvá do konce dne třetího. Jde o oddělení světla od temnoty, vody na zemi od vody na obloze a na zemi pak oddělení vod od souše. Třetím je dílo ozdobení zahrnující čtvrtý, pátý a šestý den. Představuje jakési vybavení země tím, co se hýbe a co ji v tomto ohledu obohacuje.

Osmý svazek edice Patristika přináší nejstarší křesťanské pojednání o modlitbě z pera afrického spisovatele Tertuliána. Spis z počátku 3. století nám umožňuje nahlédnout do teologie křesťanské modlitby a získat představu o jejích vnějších projevech. Přibližuje nám, s jakými problémy a potížemi, mylnými či s křesťanstvím neslučitelnými představami bojovali v této době křesťané především v Kartágu, metropoli římské Afriky. Autor se zamýšlí nad tím, co činí modlitbu specificky křesťanskou, odpovídá na otázku proč a jak se modlit a vysvětluje, co znamenají slova modlitby, kterou Ježíš naučil své učedníky. Pojednání o modlitbě tak není jen vzácným dokladem starokřesťanské praxe, zajímavým pro badatele z oblasti dějin teologie a liturgie, ale také stále aktuálním textem, jenž i dnešnímu čtenáři nabízí cenné podněty k modlitbě a životu s Bohem.

Publikace vychází z přednášek pronesených v rámci druhého ročníku Letní školy liturgiky v želivském klášteře v roce 2019, jež byla věnována iniciačním svátostem. Je tvořena dvěma částmi. První z nich představuje předběžná témata: všeobecné uvedení do teologie svátostí a souhrnné dějiny křesťanské iniciace. Druhá část je systematickým výkladem jednotlivých etap křesťanské iniciace od prekatechumenátu až po mystagogii. Kniha je určena nejen absolventům Letní a Zimní školy liturgiky či studentům teologických oborů, ale také těm, kdo se chystají na přijetí iniciačních svátostí nebo na jejich slavení připravují druhé.