LEDA strana 12 z 64

Nejnovější humoristická kniha proslulého autora.

Je to tak – mnohá výtečná díla z dějin filosofie jsou málo srozumitelná i pro vysokoškoláka, a tím čtenáře i při jeho nejlepší vůli odrazují. Filosofický kompas ale často hledají velmi mladí lidé. Kam se tedy mají obrátit? Tento slovník je určen laickému, nezasvěcenému publiku, nadšeným, hledajícím amatérům, zároveň je ale dostatečně ambiciózní, protože se neuchyluje k zjednodušování vykládaných myšlenek, naopak – snaží se vystihnout jejich podstatu. Srozumitelnost výkladu zde není v rozporu s hloubkou filosofického myšlení. Na otázku, co je nejtěžší ze všech věcí, odpověděl Thales z Milétu: „Znát sebe sama.“ A na otázku, co je nejsnadnější, řekl: „Poradit druhému.“ Nechme si tedy poradit od autora, jenž získal filosofické vědění jako samouk z vlastního zájmu a vůle, z touhy porozumět světu kolem. Tento fakt vedl k tomu, že hesla jsou pojednána velmi důkladně, osvětlují daný pojem či osobnost z mnoha úhlů a uvádějí souvislosti s jinými filosofickými oblastmi, tématy a osobnostmi. Navíc jeho praxe romanopisce a vypravěčský um mu umožňují srozumitelně vysvětlit i nejkomplikovanější témata. Filosofický slovník pro samouky je inspirující četbou pro zájemce o filosofický obor a zároveň i velmi působivým literárním dílem. Usaďme se tedy někde v klidu a naslouchejme, jak se filosofického výkladu ujal rozený vypravěč – pochopíme hodně.

Křížové výpravy k Božímu hrobu představují nesporně jedno z nejpoutavějších témat středověkých dějin. Jsou současně krutým dějinným dramatem i romantickým dobrodružným románem dvou staletí bojů o Svatou zemi; krvavým příběhem o Turcích a Řecích, Arabech a assasinech, Egypťanech a Francích, Mongolech a mamlúcích, vraždících se navzájem ve jménu božím. Vystupují v něm legendární hrdinové a válečníci jako Richard Lví srdce, Saladin, Fridrich Barbarossa nebo Čingischán. Kniha nás zavede mezi křižáky v jejich nových královstvích na Blízkém východě, kde budují mohutné impozantní hrady a zároveň rychle přebírají dosud nepoznaný přepych svých nepřátel: lázně, koberce, koření, jižní ovoce. Najdeme zde čtivé a historicky věrné vylíčení událostí a vychutnáme i epickou kvalitu příběhu od vynikajícího umělce a vypravěče.

Ruth Hartlandová je zkušená psychoterapeutka, ale její profesní praxe ji neuchrání před osobním utrpením. Je totiž matkou dospělých dvojčat a jedno z nich – složitý a křehký Tom, který „nikdy nikam nezapadal“ – před časem náhle zmizel. RUTH SE NEVZDÁVÁ NADĚJE, ŽE SYNA NAJDE, ČEKÁ VŠAK NA JEHO NÁVRAT TAK ÚPĚNLIVĚ, ŽE ŽIJE POUZE NAPŮL. V tragickém rozpoložení začíná pracovat s labilním a traumatizovaným pacientem. Je tady ale háček: Dan Griffin se nesmírně podobá jejímu pohřešovanému Tomovi. Ruth nasazuje všechny síly, aby novému pacientovi pomohla, jenže osobní těžkosti a výčitky svědomí zeslabily její profesionální úsudek. I PROTO SE SITUACE VYMKNE KONTROLE – A NÁSLEDUJÍCÍ DĚSIVÉ UDÁLOSTI PŘEKONAJÍ I TY NEJTRAGIČTĚJŠÍ PŘEDSTAVY… Dost dobrá matka nás zavede do utajeného světa mezi psychoterapeutem a jeho pacientem, v jehož centru tiká časovaná bomba. Držíme v rukou dramatický příběh o nekončícím závazku matky a o tom, že… … I KDYŽ TO CÍTÍME JINAK, MUSÍME DÁT TĚM, JEŽ MILUJEME, CO NEJVÍC SVOBODY.

Pětadvacetileté ženy většinou nepíšou paměti, ale Michelle Elmanová toho do pětadvaceti prožila opravdu hodně. Asi by měnila s těmi, kterým život do cesty položil víc růží: Narodila se s hydrocefalem, který jí hodně kazil dětství, a musela absolvovat několik operací. Při jedné z nich jí ke všemu diagnostikovali mozkový nádor. Autorka věrně vypráví o pobytech na jednotce intenzivní péče, o pocitu hlubokého osamění. A pak o zážitcích na britské internátní dívčí škole, kde zažívala šikanu, ale i úspěchy a zadostiučinění, když se smířila se svým zjizveným tělem – a kde konečně poznala i pravé přátelství. Ale chtěla by doopravdy vyměnit svůj osud? Po střední škole se jí podařilo vystudovat vytouženou psychologii a splnil se jí dávný sen: pomáhá lidem. V dnešním světě, kde tón určují sociální sítě a módní žurnály plné naleštěných umělých celebrit a anorektických modelek, lze snadno pocítit trýznivou nespokojenost s vlastním vzhledem a neuvědomit si, jak je to nebezpečné psychicky i fyzicky. Autorka se stala vůdčí postavou hnutí žen pozitivně vnímajících vlastní tělo. I touto knihou se snaží svoje čtenářky osvobodit od falešných předsudků a přesvědčit je, že klíč ke šťastnému prožívání sebe samých máme uvnitř, v hlavách. Nechme si ukázat, jak do toho – a zjistíme, že všechna těla bez výjimky jsou stejně cenná!

Tento reprezentativní průřez dílem Josefa Pekaře (1870–1937), největšího českého moderního historika, má být zásadní pomůckou těm, kdo se chtějí v kostce seznámit s Pekařovým objektivním a čtivým výkladem českých dějin. Pekař přibližuje současnému čtenáři dávné dění velmi dramaticky a nešablonovitě, vždy však s ohledem na všechna zásadní fakta. Uvádí na pravou míru všechny zmatené zápasy o význam Bílé hory, Husa, Žižky, sv. Václava i Kristiána a vysvětluje periodizaci českých dějin především jako kulturní historii epoch – gotiky, renesance či baroka. Zdůrazňuje přitom nesourodost dobových kontextů, které není možné vřadit do jednotné národní ideologie. Přenášení těžko pochopitelných sporů a vášní ze vzdálených dob do současnosti národnímu životu škodí, přestože je paradoxně „smyslem dějin“ národní existence, jež je o tolik starší než národní stát.

V nedaleké budoucnosti jsou vybraní obyvatelé New Yorku na náklady státu geneticky upravováni a mají pak naději na mnohonásobně delší život, což jim ale přináší neřešitelné obtíže. Kdybyste si mohli vybrat, chtěli byste žít stovky let?

Řečtina je z hlediska vývojové příbuznosti samostatnou jazykovou větví. Typově však má některé společné znaky s jinými balkánskými jazyky (albánština, srbština, bulharština, rumunština). Je to např. zánik infinitivu a analytické tvoření budoucího času pomocí částice tha ?? (vzniklé ze slova chci ????) aj. Slovní zásoba současné řečtiny (tj. novořečtiny) zůstává přes všechny vlivy okolního světa velmi stabilní, takže např. člověk znalý staré řečtiny se novořečtinu snadno naučí. A může se ji naučit každý, kdo vynaloží aspoň trochu píle, protože nejde o složitý jazyk. Řecká, byzantská i novořecká kultura jsou pak bohatým zdrojem k četbě a studiu. Navíc Řekové jsou obecně nakloněni každému, kdo projeví zájem o jejich jazyk, na který jsou právem hrdí.

Černokněžník životních absurdit, stvořitel proudu příběhů, brusič třeskutých anekdot, gondoliér na rozkolísané kocábce v proudu událostí – to je Josef Škvorecký v románu Mirákl! Ironie při pohledu na sebe i na svět, bolestné cítění zmarněného času, satirické vyjádření neproniknutelnosti protichůdných dějů, zprostředkování skutečných významů pomocí dokonalých anekdot – to vše je Mirákl. Podtitul ho označuje za detektivku, děj ale k jasnému rozuzlení nespěje, naopak – cítíme marnost z hledání spolehlivé pravdy a sílící pochybnosti. Snad nemáme dost silné lokty ani žaludek – stejně jako zlatý chlapec a švindlíř, sobecký doháněč ztraceného času, milionový Danny Smiřický – proč ale bychom zůstávali poslední v řadě? Utrhněme si z radostí života aspoň něco, bez ohledu na názor doby… nejde neustále jen zpytovat svědomí.

Rafinovaný, napínavý román lásky a intrik ze zlatých časů Hollywoodu, to je Fitzgeraldův Poslední kapitán. Příběh skvělých ambicí a podivnou náhodou zrozené milostné vášně stoupá k dramatickým vrcholům a vzápětí se propadá do černých hloubek. Naděje a zoufalství mění v překvapivých chvílích úhel vyprávění a zostřují kontrasty mezi postavami. Osobnost mladého, charismatického a mimořádně schopného filmového producenta, jenž tuší blížící se tragédii, ale dokáže skrývat obavy, se na nejpůsobivějších místech snad vzpírá autorovým prvotním záměrům. Hrdinové románu podléhají v podobných okamžicích nejistotě, zmatkům – a pak v nich k vlastní škodě vášnivě setrvávají. Román, o jehož postavách mnozí tvrdí, že patří k nejživotnějším a nejpřitažlivějším ve světové literatuře, vydáváme v novém překladu, jenž vychází vstříc tajemné a hluboké kráse Fitzgeraldova jazyka.

Slavný román Nebezpečné známosti francouzského spisovatele Choderlose de Laclose (1741–1803) už víc než dvě století strhuje čtenáře příběhem rafinovaně předstírané lásky, jež je pouze vypočítavou a krutou hrou. Dva hlavní aktéři, markýza de Merteuil a vikomt de Valmont rozdmýchávají milostné city svých obětí, které ze msty nebo pro zábavu vtahují do svých nemilosrdných hrátek. Kořením příběhu jsou jejich neuvěřitelně vykalkulované spletité strategie, aristokratický cynismus, ale i velmi trefná analýza matoucích citů, které nakonec zničí i oba konspirátory lásky. Jeden z nejčtenějších světových románů stále láká k filmovému zpracování. Po Vadimově adaptaci s Jeanne Moreau a Gérardem Philipem natočil Miloš Forman film Valmont, mírně komediální interpretaci s Annette Bening a Colinem Firthem v hlavních rolích. Snad netřeba dodávat, že se film setkal s obrovským úspěchem.

Vrcholné dílo z dob největšího flámu v dějinách USA, který Francis Scott Fitzgerald označil za „jazzový věk“ a sám do něj vydatně přispěl mnoha soukromými improvizacemi a pocity „ztracené generace“, přináší milostný příběh z lepší společnosti. Selfmademan Jay Gatz řečený Velký Gatsby i krasavice Daisy Buchananová pronikli v éře prohibice do těchto sfér každý po svém a tak se vyrovnávají i s novým životním stylem a břemenem americké „nevinnosti“. Nesoulad v jejich představách je leitmotivem románu, jenž přezkoumává romantický ideál mámivého „zeleného světla“ – oné „šílené, vzrušující budoucnosti, která před námi rok za rokem ustupuje“ – a posléze ho nemilosrdně obětuje na oltář mýtu o věčné lásce. Fitzgeraldovo působivé zpracování meziválečné podoby amerického snu přinášíme v novém, moderním překladu.

Douglas Murray brilantně líčí příběh masové imigrace do Evropy – její počátky v poválečném nedostatku pracovní síly, její zintenzivnění při slučování rodin a konečně humanitární ospravedlňování otevřených hranic. Od druhé světové války až po současnost vznikají a rostou ohromné nepřizpůsobivé přistěhovalecké kolonie, navzdory tomu by ale „příchod milionů nemusel být hlasem polnice posledního soudu, kdyby Evropa neztratila víru ve svou civilizaci, tradici a legitimní právo na vlastní existenci“. Vyčerpaný a historickou vinou kolonialismu a rasismu posedlý Západ není schopen hájit občanské svobody a práva proti nábožensky sebejisté kultuře islámu, jež nezná odluku církve a státu. Murray vykresluje dramaticky narůstající spor většinové společnosti s intelektuální elitou, která hodlá evropský lid vyměnit. Důkladně analyzuje její akademické šibolety, vytáčky a lži i její ideál „morálně nadřazeného univerzálního lidství“ bez kulturního rozlišení, utopickou vizi nesoudržné, multietnické společnosti pouhých lidských práv. Jak prorocky napsal G. K. Chesterton, proti ideologii bezbřehého splynutí všech se všemi se jednou instinktivně vzbouří miliony a rozpoutá se střet mezi davem a posedlou internacionální třídou. Ať už nadcházející konflikt dopadne jakkoli, podle Murrayho to pak nebude Evropa, jakou jsme dosud znali.

Před nějakým časem byl doktor Fingal Flahertie O’Reilly ve své praxi v Ballybucklebo na všechno sám, ale to už neplatí. Nejen že má vedle sebe spolehlivého kolegu Barryho Lavertyho, teď přibral ještě nového asistenta Connora Nelsona – a aby bylo v čísle jedna na Hlavní ulici opravdu veselo, zabydluje se tam ještě temperamentní štěně labradora. Doktor O’Reilly nyní žije se svou láskou Kitty a hospodyně Kinky má svého Archieho, ale mladý Barry Laverty se teprve rozhoduje, zda se opravdu chce se svou snoubenkou Sue usadit a založit rodinu. Život v Ballybucklebo mezitím plyne jako obvykle: přináší spoustu radostí i starostí a pánům doktorům předloží nejednu medicínskou hádanku. Anne Galvinovou trápí záhadný kašel, který odolává veškeré léčbě, a doktor Ronald Fitzpatrick, O’Reillyho kamarád a spolužák z medicíny, zápasí se závislostí na sázení. A pak jsou tady Kinkyiny jasnovidecké schopnosti – ty přispějí k vzácnému, nečekanému shledání…

Zvedněme hlavu z proudu dní, kterým se necháváme nést, a rozhlédněme se – kam to vlastně máme namířeno? K úvahám potřebujeme klid, tak opusťme město přeplněné lidmi. Bude stačit pouť lesem, při které nohama rozhrnujeme listí? Aspoň jediný tichý týden přemítat v lesních samotách! „Člověk je tím bohatší, čím méně má věcí, o které se musí starat. (…) Šel jsem do lesů, poněvadž jsem chtěl žít uvážlivě, utkat se s podstatou života… Nechtěl jsem žít tím, co není život, vždyť žití je cosi tak vzácného, a nechtěl jsem žít odevzdaně – to jen kdyby nic jiného nezbývalo. Přál jsem si žít všemi smysly a zcela vysát morek života, žít tak zásadově a spartánsky, abych se odpoutal od všeho, co není život.“ Thoreau líčí život spjatý s přírodou, dva roky prožité uprostřed massachusettských lesů ve srubu postaveném vlastníma rukama. Jeho pohled je inspirující a naléhavě aktuální…

Mládí je jiný světadíl a jiná je i kniha, kterou si vysnil dvacetiletý autor. Jeho intuitivní, vytušený román o ztrátě nevinnosti, hledání ztraceného ráje a útěku před štěstím se vymyká žánrům. Je to romantický příběh pramenící ve fantazii, dokonce možná pohádka s realistickými prvky… Čtenáře fascinuje právě díky svému podivně hybridnímu charakteru. Je to kniha, pod jejímž vlivem vznikl Fitzgeraldův Velký Gatsby. Děj tohoto románu zasahuje do malého města v srdci Francie a do Paříže, ale celý příběh bližšímu určení v místě a času odolává. Je všude a nikde, přichází odnikud a vede nikam. Bez ohledu na to, jak jasně, přesně a určitě vidíme skutečnost, uvědomíme si později, že to, co jsme měli před očima, byla pouhá ozvěna představ, které už dlouho sníme. Je to také kniha o stmívání. Kdykoli je zde radostná nálada, cítíme zároveň, že dějiště brzy zahalí temnota. Ale co je zvláštní – než dočteme do konce, zapomněli jsme už, jak tvrdými a krutými místy jsme ve vyprávění prošli a jak temné pasáže v něm jsou. Sal Paradise, hrdina Kerouacova románu Na cestě, si na tři roky trvající cestu po Americe vzal jedinou knihu, právě tuhle. Ukradl ji v Hollywoodu u knižního stánku a v autobuse do St. Louis ji bere do ruky.