LEDA strana 5 z 64

Quo vadis líčí dramatické události kolem velkého požáru Říma a zdůrazňuje kontrast mezi sílou víry pronásledovaných a divokými orgiemi Neronových pijáckých slavností. Budoucnost je však protikladná: svět domněle kypící životem míří k zániku, zatímco v mukách se rodí nový svět, jemuž je určeno triumfální vítězství. Úskalí mezi těmito dvěma póly hrozí rozdrtit vznikající milenecké pouto Vinicia a Lygie. Ve vrcholné scéně pak Lygii hrozí smrt – do arény se vřítí obrovský býk, na němž je připoutané Lygiino tělo. Závěrečný boj o Lygiin život začíná... Vyvstává před námi obraz starořímské společnosti, jež se nezadržitelně blíží ke svému konci. Současně však příběh klade současné Evropě a lidstvu v 21. století naléhavou otázku: Quo vadis, člověče, kam kráčíš? Krása a poezie mizí, zloba a nenávist vítězí – kam ty jdeš? Kam máš namířeno? Živé dialogy, skvěle vykreslené postavy a sugestivně podané davové scény řadí Quo vadis mezi klenoty světové literatury. I kdyby Sienkiewicz nenapsal už nic jiného, Nobelova cena by ho stejně neminula.

V Prorokovi nabízí Chalíl Džibrán mapu pro cestu životem. Díky němu si totiž můžeme už nyní a bez zbytečného bloudění osvojit to, co bychom se jinak dozvídali až mnohem později – anebo taky vůbec. Umíte si představit, o co lepší život vás čeká? Inspirace Prorokem se mění podle toho, ve které životní fázi jej čteme. A čte se tak lehce! Není to jen báseň, ale poetické poselství moudrosti a lásky. Džibrán je čaroděj! Každý aspekt života vystihne velkolepě a přitom málo slovy, jako by do šálku nabral najednou celé moře: lásku, vášeň, manželství, bolest i radost, dobro a zlo, víru, čas, sám život i smrt… Už sto let se tou čarovnou knihou nechávají inspirovat miliony lidí v překladech do více než stovky jazyků. Vždyť Džibrán je po Shakespearovi a čínském mistru Lao-c' třetím nejčtenějším básníkem světa. Proč? Protože napsal jednu z nejdůležitějších knih, knihu života… Číst se dá kdykoli, klidně třeba i ve vlaku. A ilustrována je Džibránovými obrazy, jež k duším a srdcím promlouvají tak jemně a vlídně.

Knihu Dějiny Francie – Od Galů k de Gaullovi napsal diplomat a autor historických prací, pro nějž se Francie stala druhou vlastí. Norwich jako syn britského velvyslance ve Francii hluboce srostl s francouzskou kulturou a k jejím dějinám má osobní, ba možno říci citový vztah. Jeho kniha sleduje především politické dějiny Francie. Dozvídáme se, jak významní panovníci a vládci od franských králů přes Hugo Kapeta, Filipa Augusta, Františka I., Jindřicha IV., Napoleona I. až po Napoleona III. poznamenali osudy své země. Norwiche zajímá i jejich soukromý život; věnuje pozornost jejich manželkám a milenkám, charakteristickým vlastnostem, přednostem a slabostem, které podává s citem a porozuměním. Prostor dostávají i další významné osobnosti jako jsou bankéř Karla VII. Jacques Coeur, kardinál Richelieu, Robespierre, sestra krále Ludvíka Filipa Adelaida a významní státníci a vojáci republiky včetně de Gaulla. Autor komentuje významné bitvy, revoluce i pařížskou Komunu z roku 1871, na níž demonstruje specificky destruktivní mentalitu obyvatel francouzského hlavního města. Čtenář si díky této knize britského autora uvědomí zcela unikátní vztah Francie a Anglie, resp. Británie; neexistují patrně jiné dva evropské národy, jejichž historie by byla po mnoho staletí tak těsně propletena.

Tato kniha sleduje původ a obsah zákona o občanských právech z roku 1964 a jeho důsledky. Norma, jejímž prvotním účelem bylo zrovnoprávnit černochy na jihu Spojených států, přinesla osudný odvrat od principu svobody. Vyplynula z ní neblaze proslulá afirmativní akce a nakonec i ideologie politické korektnosti. Američané tak ztratili nejen svobodu slova, ale i demokracii, protože prosazování „nové ústavy“, jak autor nazývá změť právních norem a úředních vyhlášek, které se postupně nabalily na zákon o občanských právech, se čím dál víc odehrávalo – a dosud odehrává – nikoli v parlamentu, ale prostřednictvím soudů a státních úřadů. Zásadním politickým paradoxem Spojených států je v posledních desetiletích skutečnost, že s postupným odstraňováním segregace černochů problém rasy nejen nezmizel, ale dokonce se stal dominantní americkou obsesí. Caldwell neopomněl žádný ze zásadních problémů novodobé Ameriky – například feminismus, sexuální menšiny, migraci, moderní technologie a z nich vzešlé nové elity, otázku diverzity, diskriminaci a úpadek bělochů nebo zánik univerzity jako prostoru svobodného myšlení. Jeho text se opírá o rozsáhlé rešerše z literatury i médií a je významným příspěvkem ke zkoumání nynějšího bezprecedentního rozpolcení americké společnosti.

Základní přehled italské mluvnice kladoucí důraz na jednoduchost použité terminologie, která je navíc v úvodu vysvětlena, jasný, srozumitelný výklad a přehlednost, jíž napomáhá využití tabulek a dvoubarevný tisk. Výklad provázejí četné názorné příklady čerpané ze současné živé italštiny a důsledně opatřené českými překlady. U jednotlivých gramatických jevů jsou uváděny tipy a praktické rady, které napomáhají zapamatování nebo upozorňují na důležité souvislosti. Publikace je určena pro studující ve školách a kursech i pro samouky, a to pro začátečníky i pokročilejší, dále pro všechny zájemce o italštinu, kteří si chtějí oživit či uspořádat mluvnické vědomosti.

Základní přehled německé mluvnice kladoucí důraz na jednoduchost použité terminologie, která je navíc v úvodu vysvětlena, jasný, srozumitelný výklad a přehlednost, jíž napomáhá využití tabulek a dvoubarevný tisk. Výklad provázejí četné názorné příklady čerpané ze současné živé němčiny a důsledně opatřené českými překlady. U jednotlivých gramatických jevů jsou uváděny tipy a praktické rady, které napomáhají zapamatování nebo upozorňují na důležité souvislosti. Publikace je určena pro studující ve školách a kursech i pro samouky, a to pro začátečníky i pokročilejší, dále pro všechny zájemce o němčinu, kteří si chtějí oživit či uspořádat mluvnické vědomosti.

Aktualizovaná, moderně pojatá učebnice francouzštiny pro střední školy založená na srovnání tohoto cizího jazyka s češtinou. Sleduje dvojí cíl: položit pevný základ komunikativní i jazykové kompetenci a seznámit s reáliemi frankofonních zemí. On y va! je vzhledem k značnému rozsahu cvičení a nahrávek vhodnou pomůckou i pro samouky a pro výuku v nejrůznějších kurzech, včetně kurzů pro dospělé. Součástí učebnice je nahrávka. Nahrávka je k dispozici ke stažní.

Jak správně vládnout Proč potřebujeme národní stát Jak chránit přírodu Jak solidně stavět Jak bránit Západ Už od sedmdesátých let dvacátého století se konzervativci bouří proti ideologii progresivismu. Během studené války byli součástí pravicových vlád a vypadalo to, že vítězí, ovšem humanitní inteligence na ně už tehdy pohlížela jako na odpudivý relikt minulosti. Brilantní filosof a publicista Roger Scruton byl za své názory začátkem devadesátých let dokonce vyštván z univerzity. Nepochodil ani u britské konzervativní strany a marně se ji snažil svými myšlenkami „nakazit“, což nepřekvapuje, neboť konzervativci podezírají politickou filosofii z doktrinářství. S paradoxem vyplývajícím ze snahy formulovat neideologické konzervativní myšlení se potýkal celý život. Scrutonovo kacířství je inspirativní. Dekonstruovat levicovou věrouku je pro pravicové myslitele hračka, ale Scruton dokázal postoupit dál – měl totiž úžasný talent začít po každé demolici znovu stavět. Věděl nejen, co je nutné odmítnout, ale také co je třeba uchovat a s láskou rozvíjet. Eseje v tomto výboru se zabývají naléhavými současnými tématy: ochranou přírody, estetikou urbanismu, významem národního státu, otázkou smrti a eutanazie, poblouzněním z virtuální reality, stejně jako obranou Západu před islámem. Na rozdíl od prací empiriků autor nepopírá hluboké potřeby člověka, jež zahrnují touhu po přesahu lidského života, což je jako když na špatně osvětleném schodišti narazíme na okénko do jiného, jasnějšího světa, do něhož sice patříme, ale nemůžeme tam vstoupit.

Londýnská společenská sezona je v plném proudu, večírky se střídají s hostinami a plesy, mladí lidé prožívají první lásky a navazují vztahy, někdy možná na celý život. I Phoebe Hawkinsová, neteř pana Darcyho, uvěřila, že našla toho pravého. Co na tom, že Arthur Stanhope je z rodiny whigů, kdežto Hawkinsovi jsou toryové. Avšak Phoebin otec je zásadně proti – tvrdí, že Arthur je prostopášník. Nešťastná Phoebe se uchýlí na Pemberley, venkovské sídlo Darcyových, kde jí dělá společnost vlídná a dobrosrdečná kamarádka Louisa Bingleyová. Bohužel na Pemberley dorazí i postarší tyranská příbuzná, postrach rodiny i služebnictva, bez jejíž přítomnosti by se všichni snadno obešli. Snad se Phoebe podaří rozptýlit chmury přípravami na letní ples… Cožpak se nemůže stát, že při něm obě dívky najdou každá svého vyvoleného? Kniha Sen pana Darcyho, v níž se setkáváme s živě vykreslenými postavami pevně zakořeněnými ve způsobech a stylu doby Jane Austenové, je nezapomenutelnou kombinací romantiky, pletich, společenských skandálů, přátelství – a v první řadě lásky.

Venkovský duchovní pan Collins, muž s poněkud méně obratným myšlením, se před lety ucházel o Elizabeth Bennetovou, ale když byl odmítnut, oženil se s její přítelkyní Charlottou, které nevadila jeho pompéznost a nevelká nápaditost. Collins se nyní stal biskupem v Riponu a s Charlottou mají dvě dcery na vdávání. Starší dcera, také Charlotta, je neobyčejně půvabná a obdivovatelé se kolem ní jen rojí. Zdá se, že navzdory skromnému věnu má nejlepší vyhlídky na vynikající sňatek. Mladší Eliza není tak jednoznačně krásná, ale je navíc obdařena bystrým intelektem, takže se hodně podobá své kmotře Elizabeth Darcyové. Podle názoru jejího otce je jí to však spíš na škodu… Další román talentované a úspěšné pokračovatelky Jane Austenové ze série sledující osudy vedlejších hrdinů Pýchy a předsudku nepochybně zaujme všechny milovnice těchto nadčasových příběhů naplněných romantikou, pletichami, skandály, přátelstvím – a především láskou.

Řecké mýty seznamují moderního čtenáře s největšími příběhy, které položily základ evropskému písemnictví. Připomeňme si dvanáct Herkulových prací, dobrodružnou plavbu Argonautů za zlatým rounem, Théseův boj s Minótaurem, krále Midase a jeho oslí uši, trojskou válku, Odysseův návrat na rodnou Ithaku – to vše zkomponované do jednoho nezapomenutelného celku. Gravesovo převyprávění je moderní, ale látka sama není zmodernizovaná: jasně si uvědomujeme odlišnost doby, kterou kniha evokuje. Zažíváme vstup každého nesmrtelného boha a bohyně do smrtelného světa a dozvídáme se podrobnosti o jejich zrození, povaze a činech. Podmanivé podání je založeno na antických pramenech i zprávách z jiných kulturních oblastí a podává pestrý a provázaný výklad bájí, včetně jejich méně známých variant. Knihu lze číst jako napínavé líčení, ovšem díky podrobným komentářům a obsáhlému jmennému rejstříku je nepostradatelná pro ty, kdo hledají autoritativní a podrobný popis velkolepých příběhů, jež tvoří základ západní literatury. Přečtěte si Iliadu a Odysseiu s Gravesovým výkladem, čtěte je s radostí – a budete okouzleni! "Daidalos si však zhotovil pár křídel pro sebe a druhý pár pro Ikara. Jejich brka byla sešita dohromady nití a malá pírka přilepena voskem. Připevnil Ikarovi jeho pár křídel a řekl mu se slzami v očích: „Synáčku, varuji tě! Nevznášej se příliš vysoko, aby ti slunce neroztavilo vosk, ani se nesnes příliš nízko, aby ti peří nezvlhlo mořskou vodou.“ Pak vklouzl rukama do svých křídel a odlétli. „Drž se těsně za mnou,“ volal, „neleť na vlastní pěst.“ A jak mávali křídly a nesli se rychle od ostrova na severovýchod, rybáři, pastýři a oráči zírali vzhůru a považovali je za bohy…"

Čapkovy Obrázky z domova dýchají upřímnou, pokornou láskou k naší zemi, ke krajině a k lidem, kteří tvořili a tvoří náš domov. Jsou upřímné jako naše touhy, starosti, úmysly a sny, vepsané do kraje jako promodrávající síť řek a potoků, travnaté důlky a bochánky, lesnaté bábovičky i olysalé homole, větrem se vlnící účesy obilných polí i zrcadlící hladiny rybníků. Doma! Tady jsme doma, na těchto místech nám nejvíc záleží a jim nejvíc záleží na nás… Přístav, z nějž vyplouváme, po jehož bezpečí toužíme – a kam se navracíme, do tisíckrát zažitých míst! Zde jsou naši živí, ti lopotící se i lenošní, a s nimi také mrtví, minulí jakož i budoucí, sestry a bratři odchovaní mateřským mlékem vydobytým z této země, kteří si navzájem rozumějí nejlépe. Domov jako maják, z nějž dohlédneme i do největších dálek, aniž by se nám zatočila hlava.

V Cestě na sever se Karel Čapek – hravý poutník s uměleckou duší – projevuje jako mimořádně vnímavý pozorovatel a obdivuhodný vypravěč, jehož vtip a humor, cit pro kontrast, rozhled a porozumění jsou umocněny nevyčerpatelným jazykovým bohatstvím. Jeho myšlenky usilují o co největší výstižnost a úplnost, styl je stejně vytříbený jako v jeho nejlepších povídkách. Líčení skandinávské přírody připomíná báseň v próze, v níž je vše vykresleno tak věrně, že máme pocit, jako bychom právě vdechovali slaný vzduch na norském pobřeží, jako by nám oči zaplavily všechny odstíny zeleně dánské krajiny nebo jako bychom dlouze putovali nekonečnými švédskými hvozdy. V Cestě na sever vrcholí i Čapkův výtvarný talent. Většina z přibližně dvou set barevných a černobílých kreseb znázorňuje inspirativní krajinu a na celé polovině z nich vidíme hory – přivaděčky vesmírné energie, strážkyně podzemních vod i osamělé nositelky tajemství… Čapek nám objevuje věci, jež zdánlivě známe, a obdarovává je novým kouzlem. Pro ty, kdo byli na severu a třeba ho i dobře znají, je tento kraj viděný Čapkovýma očima v mnohém jiný než jejich vzpomínka – a docela jiný než v běžném cestopise. Máme chuť hned se tam rozjet a na místě si všechno ověřit! Cesta na sever je zábavná, ale nikdy není povrchní. Zažíváme s ní čiré potěšení nejvyššího stupně – a toho je nám vždy zapotřebí.

Nová, moderní učebnice přináší základní znalosti ruské mluvnice, slovní zásoby (v rozsahu přes 2000 slov a slovních spojení), frazeologie a výslovnosti. Učebnice umožňuje osvojení ruského jazyka od azbuky po samostatný písemný či mluvený projev. Důraz je kladen na aktivní užívání ruštiny, pochopení podobností i odlišnosti češtiny a ruštiny, schopnost dorozumět se v nejčastějších situacích a pohotové vyjadřování. Výběr témat z nejrůznějších oblastí běžného života vede k porozumění mluveného i čteného jazykového projevu, k nácviku vlastní aktivní konverzace i písemného vyjadřování. Součástí učebnice je brožura obsahující klíč ke cvičením a rusko-český slovník a soubory ve formátu mp3 s více než čtyřmi hodinami nahrávek úvodních textů a většiny cvičení. Nahrávka je přístupná ke stažení na této stránce. Učebnice je určena jak pro samostatné studium, tak pro výuku v různých typech škol (základních, středních i vysokých) a v jazykových kursech. Cílem učebnice je zvládnutí ruštiny na středně pokročilé úrovni (stupeň B2 Evropského jazykového rámce).

Stručné středomořské dějiny se zaměřují na historii jihoevropských zemí, pozornost ale věnují i Balkánu, Turecku, Sýrii, Libanonu a Izraeli (starověké Levantě) a arabským zemím v severní Africe. Výklad počíná antickým starověkem a je doveden až do posledních let. V souladu s autorovým zaměřením (dnešní profesor historie působil také jako průvodce turistů) má text charakter bedekru s širším prostorem pro informace historického rázu, upozorňujícího na důležité památky a kulturní zajímavosti. V knize najdete několik desítek rámečků zabývajících se vybranými dílčími tématy jako je Caesarovo dobytí Marseille, nové archeologické objevy v Soluni, normanské výboje v jižní Itálii, renesanční Benátky, neúspěšný pokus Španělů dobýt koncem 18. století pevnost Alžír, osudy Kréty v 19. století, úloha letectva při tzv. suezské krizi v roce 1956 atd. Zvláštní kapitola je věnována přítomnosti Středomoří v hrách Williama Shakespeara.

Účetnictví státu je nesystematické, nevědecké, zbytečně složité a předkládané tak, aby se fakta zatajila, nebo dokonce zfalšovala. Místo aby byly přehlednější, jsou tyto účty čím dál složitější a nejasnější a položky, o které v nich jde, jsou rozsáhlejší a nesrozumitelnější. Neodpovídají skutečnosti a neodpovídají ani sobě navzájem. Politikové a daňoví odborníci se domnívají, že státních úředníků zřejmě přibývá tolik proto, že je třeba udělat mnohem víc práce. Cynikové, kteří začali tento úsudek zpochybňovat, dospěli k názoru, že jestliže tolik úředníků přibylo, pak někteří z nich by už neměli mít co na práci, nebo všichni pracují mnohem kratší dobu. Skutečnost je taková, že počet úředníků s množstvím práce naprosto nesouvisí. Vzrůst počtu zaměstnanců se řídí Parkinsonovým zákonem a úředníků by bylo stejně, i kdyby práce značně ubylo nebo by zanikla úplně. Profesor Parkinson se bohužel nemýlí…