LEDA strana 7 z 64

Totalitární praktiky tajné policie na nejmenovaném ostrově ztraceném kdesi v japonském souostroví vrcholí při honech na paměť. Postupně a v tichosti dochází k podivnému jevu: z paměti obyvatel bez varování a natrvalo mizí určitý předmět denní potřeby, někdy i celý rostlinný nebo živočišný druh. Při každém takovém zániku se lidé se zaniklou věcí ještě rituálně davově rozloučí, aby na ni během následujících několika okamžiků úplně zapomněli. Ty, jejichž paměť je z neznámých důvodů proti zapomnění odolná, jsou tajnou policií vyhledáváni a nemilosrdně likvidováni. Surreálným příběhem s prvky místy až bizarními se jako červená nit táhne pouto pevné lidské soudržnosti mezi mladou hrdinkou – spisovatelkou, jejím starým opatrovníkem a jejím nakladatelským redaktorem. V příběhu ovšem jde o mnohem víc než o pouhé podobenství na téma totality. Stáváme se účastníky nejasného světa, v němž často chybí racionální motivace i ryzí cit a jehož podstatnou složkou je všudypřítomný strach deformující lidské prožívání a myšlení. Nejde tedy o klasickou modernistickou dystopii, ale spíše o postmoderní hru nejrůznorodějších okolností. Román byl zrakům české čtenářské veřejnosti dlouhá léta ukryt a teprve po dvaceti sedmi letech od prvního vydání přichází mezi čtenáře jeho český překlad.

Zatímco konzervativci interpretují rok 1968 na Západě jako první krok na cestě, která přivedla Západ na práh „měkké“ varianty totalitarismu, názor dnešních západních elit i mnoha společenskovědních intelektuálů v bývalé „východní“ Evropě je právě opačný. Podle jejich soudu rozbili studentští rebelové autoritativní struktury poválečné společnosti ve prospěch vyššího stupně demokracie a osvobodivé plurality. Tyto dva postoje jsou zcela protichůdné, jelikož první z nich klade na první místo svobodu, zatímco druhý upřednostňuje rovnost, resp. permanentní levicovou radikalizaci „liberalismu“. Předmětný text představuje polemiku s ideologií kulturní revoluce, ale chtěl by rovněž přispět povšechně k lepšímu poznání tohoto nesmírně důležitého politického jevu v českém prostředí. „Osmašedesátý“ u nás je a vždy nepochybně zůstane spojen především s traumatem, vyvolaným sovětskou okupací, následnou vlnou emigrace a tzv. normalizací. Dostupné literatury v češtině o západním roce 1968 je s přihlédnutím k jeho osudovému významu pro dnešní Západ (a nejpozději od vstupu České republiky do EU i pro nás) poměrně málo, přičemž zcela chybí kritická pojednání. Do roku 2021 nevznikl text, který by českého zájemce seznámil se zřetelnou vazbou mezi idejemi a praxí šedesátého osmého roku a stavem veřejných záležitostí dnešních západních společností.

Vzdáváme hold A. C. Doyleovi vydáním čtyřdílné série jeho známých i poprvé přeložených próz. Po třech svazcích neholmesovských povídek (Tajemství a záhady a Dobrodružství na moři i na souši, Tajnosti z ordinací a laboratoří) nyní vychází čtvrtý, závěrečný díl. Ten věnujeme nejslavnějšímu detektivovi všech dob Sherlocku Holmesovi. Pes rodu Baskervilllů, bezkonkurenčně nejznámější dílo A. C. Doylea, vyšel na pokračování v časopise Strand v letech 1901–1902. Tou dobou už autor z duše nenáviděl svou literární postavu, jež zastínila vše, co jiného v životě vytvořil. Byl spisovatelem velmi plodným: napsal více než tři sta beletristických děl (v tom 24 romány) a více než 1200 dalších prozaických prací, mimo jiné monumentální šestisvazkové dějiny 1. světové války. Přesto se při zmínce o tomto spisovateli každému ihned vybaví excentrický detektiv z Baker Street! Doyle to sice cítil jako křivdu, avšak jeho příběhy o Holmesovi, tyto pohádky pro dospělé, se těší značné oblibě i dnes. Nejenže v nich dobro vítězí nad zlem a pevná morálka nad zkažeností – jejich kouzlo spočívá i v romantickém koloritu místa a doby, v nichž se odehrávají. Slavný román o psu z dartmoorských blat vychází v novém překladu a s novým českým názvem. Nechme se znovu okouzlit fantazií a vypravěčským mistrovstvím sira Arthura Conana Doylea, jehož touha po poznání a po lepším světě oslovuje nové a nové generace čtenářů.

Stručné ruské dějiny od Marka Galeottiho se soustřeďují na stěžejní události a postavy, které zformovaly tvář Ruska a které se dodnes promítají do komplikovaných vztahů této země se Západem. Jde především o varjažské (vikingské) počátky ruských dějin, poté o více než dvousetletou nadvládu Mongolů (Tatarů) a z pozdějších panovníků zvláště o Ivana IV. Hrozného, Petra I., Kateřinu II. a Mikuláše I. Kniha sleduje především politickou historii, přičemž za její charakteristický rys považuje neustálé potíže Rusů s vlastní identitou, oscilující mezi přesvědčením o vlastní výjimečnosti a inklinací k Západu. Ruskou výjimečnost prosazuje také současný ruský prezident Putin, kterého autor považuje za přechodný typ mezi érou sovětskou a skutečně postsovětskou, tedy liberální. Ale zatímco Putin posiluje nacionalistickou verzi ruských dějin a v zahraniční politice vsadil na konfrontaci se Západem, běžní Rusové sdílejí podobné tužby jako lidé na Západě – v tomto smyslu je nynější Rusko Západu blíž než kdykoli předtím.

Držíte v rukou třetí díl neholmesovských próz, který obsahuje především povídky věnované lékařům a jiným badatelům. Snad právě proto, že A. C. Doyle byl sám původním povoláním lékař, jsou jeho příběhy prostoupeny hlubokým porozuměním pro trpící i pro ty, kdo na sebe berou břemeno zodpovědnosti za jejich uzdravení. I těžké životní zkoušky v podobě nemoci dokáže vykreslit s nadhledem a podtrhnout tragikomické aspekty utvářejících se situací. Zavede nás na operační sál ve viktoriánské nemocnici, do ordinace novopečeného lékaře, který s napětím čeká na svého prvního pacienta (Začátek nanečisto, jenž česky vychází vůbec poprvé), anebo mezi lékaře klábosící u sklenky o svých případech. Ve většině těch próz nacházíme humorné až ironické prvky, které dokládají autorův smysl pro humor. Zklamáni nebudou ani ti, kdo si libují v dobrodružných příbězích s vysloveně detektivní zápletkou: pro ně jsou ve výboru prózy Černý doktor a Doktor na blatech. Nechybí pak povídky týkající se konstruktérů, vynálezců a dalších smělých odborníků. Osu výboru však tvoří texty s láskou a pokorou věnované profesi lékařské, která hraje nenahraditelnou úlohu v každé společnosti a v každé době. Nechme se znovu okouzlit fantazií a vypravěčským mistrovstvím sira Arthura Conana Doylea, jehož touha po poznání a po lepším světě oslovuje stále nové a nové generace čtenářů. Závěrečný čtvrtý díl doyleovské série přinese nový překlad slavné knihy The Hound of the Baskervilles s českým názvem Pes rodu Baskervillů.

Kdo začne číst Henryho Jamese, je okamžitě oslněn a omámen. Jamesův styl totiž má magické účinky. Věty působící dojmem virtuózně sestaveného labyrintu evokují prchavou křehkost okamžiku vyzdviženého do vědomí z matoucí složitosti každodenní skutečnosti. Pociťujeme tápavou neurčitost, údiv z právě poznaného, nejistotu přijatých a zase odvržených domněnek, návaly jasného pochopení a pak klidnou, radostnou jistotu z odvíjejícího se příběhu. Tento svazek nabízí z Jamesova díla čtyři skvosty, jež česky vycházejí poprvé. Novela V kleci patří k autorovým nejlepším nerománovým prózám – a nejen díky tomu je stále častým předmětem literárních diskusí. Mladá žena za přepážkou poštovní pobočky, kde se křižují telegramy příslušníků vyšší společnosti, sleduje podle obsahu zpráv dramatické obraty osudu mileneckého páru kapitána Everarda a lady Bradeenové. Jejich vztah se ale postupně odhalí ve zcela jiném světle… Oltář mrtvých – příběh lásky, života a smrti, v němž věrnost památce mrtvých a prázdnota, kterou po sobě zanechali, soupeří se vzájemnými city dvojice, jíž ke společnému štěstí nechybí nic než odpuštění… Odhalení dalších dvou příběhů ponecháváme čtenářům…

Aktualizovaná a doplněná verze oblíbené učebnice určené samoukům, účastníkům jazykových kurzů, studentům i věčným začátečníkům, kteří si potřebují osvěžit své znalosti. Učebnice má 35 lekcí a každá obsahuje úvodní text, slovíčka, frazeologismy i francouzské reálie spjaté s každodenním životem. Následuje mluvnická část, na niž navazují cvičení. Výslovnost a pravopis jsou probírány v prvních 15 lekcích, každý fonetický jev je důkladně procvičen. Součástí učebnice je jednak brožura s klíčem ke cvičením a francouzsko-českým slovníčkem, jednak audio CD s MP3, na nichž rodilí mluvčí nahráli úvodní texty, dialogy, všechna fonetická a vybraná mluvnická cvičení. Pokud uživatel poctivě prostuduje celou učebnici, měly by jeho jazykové znalosti odpovídat nejlepšímu maturitnímu průměru. Jazyková úroveň A1 - A2/B1

První česká učebnice srbštiny pro samouky přináší kompletní přehled srbské gramatiky, bohatou slovní zásobu v rozsahu zhruba 3000 slov, nejčastější frazeologii a slovní obraty. Systematicky upozorňuje na slovíčka stejného znění, ale odlišného významu, ve kterých se dělají často chyby. Texty v učebnici jsou aktuální a zaměřené jak na každodenní komunikaci, tak na srbské reálie. Od osmé lekce se střídá latinské a cyrilské písmo, Klíč a Slovník jsou pro větší přehlednost napsány celé latinkou. Důraz je kladen na: zvládnutí základní struktury srbštiny pochopení odlišností mezi srbštinou a češtinou získání dovednosti aktivně používat srbštinu v každodenním životě získání dovednosti porozumět mluvenému a psanému projevu Učebnice srbštiny je určena jak pro klasickou výuku pod vedením učitele, tak pro samostatné studium. Součástí publikace je brožura s klíčem obsahujícím řešení cvičení a se srbsko-českým slovníkem. Publikaci doplňuje přibližně tříhodinová audionahrávka ve formátu MP3 namluvená rodilými mluvčími, která je k dispozici ke stažení na www.leda.cz. Jazyková úroveň

Jak se vyrovnat s životem, když se narodíte na prahu komunistického puče osmačtyřicátého roku a následujícího hororu totalitních padesátých let? Jak si vytvořit vztah k domovu, máte-li matku cizinku a otce, jenž se cítí jako Rakušan staré monarchie a svým židovským i buržoazním původem nese stigma třídního nepřítele? A proč je filosofování u rodinného stolu o dobru a zlu i objev „smrtící síly” poezie v době politického tání šedesátých let dobrou výbavou pro zápas s „inženýry lidských duší”? V rozhovoru s publicistkou Lenkou Jaklovou nakladatel, politolog a vášnivý „kazatel“ Alexander Tomský hledá kontinuitu svého životního příběhu mezi dětstvím a dospíváním v rodném kraji, politickým exilem v Anglii a kulturní aktivitou za společenskou a politickou obrodu české společnosti po listopadu 1989. A jako bytostný konzervativec, poučený anglickým pragmatismem a vyznávající svobodu i tradici evropské civilizace, hlásá nepříjemné pravdy a burcuje na záchranu našeho světa. Ve vzpomínkách na exilový zápas s komunistickým režimem a na četné kolegy a spolupracovníky (Pavel Tigrid, Rio Preisner, Vilém Prečan, Anastáz Opasek, básník Jiří Gruša či anglický filosof Roger Scruton) se Tomský vrací do období studené války, kdy v Londýně založil nakladatelství Rozmluvy – a organizoval pašování jeho knih – a také stejnojmennou literární revui, v níž se nacházelo to nejlepší z českého i západního konzervativního myšlení. Během více než třiceti let, která uplynula od pádu „železné opony”, svou neúprosnou publicistikou zdůrazňuje Alexander Tomský základní smysl individuálního i pospolitého života, konzervatismus zdravého rozumu, jejž opět ohrožují budovatelé staronové utopie společenské a sociální spravedlnosti. Platí ovšem, že žádnou společnost nelze zlepšovat bez vzájemné oddanosti národního společenství a bez morální výchovy k odpovědnosti jednotlivce. Teprve když pochopíme život jako dar, svět jako zázrak, ráno jako počátek dobrodružné cesty, druhého člověka jako radostné setkání a příležitost, stávají se obyčejné věci neobyčejnými.

Stručné španělské dějiny přinášejí průřez historií této jihoevropské země od prehistorických prvopočátků až po současnost. Text doplňují desítky rámečků věnovaných vybraným tématům, jako např. španělské kuchyni, křesťanskému válečníkovi Cidovi či malíři Goyovi, vzniku moderní Barcelony, účasti George Orwella ve španělské občanské válce, španělskému surrealismu, katalánské autonomii atd. Kniha je vhodná jako rozšířený průvodce pro návštěvníky Španělska, neboť upozorňuje na důležité historické památky, kulturní, umělecké, kulinářské a sportovní veličiny a zajímavosti.

Mansfieldské panství má všechny potřebné atributy úspěšného románu – spletitý barvitý příběh plný plasticky vylíčených postav, vrcholící šťastným koncem. Hlavní hrdinka Fanny Priceová se v útlém věku ocitá jako chudá příbuzná na Mansfieldu v rodině své lépe situované tety a strýce. Venkovské sídlo žije svým vlastním rytmem a všedními událostmi, jež jsou v celospolečenském měřítku jistě zanedbatelné, ale pro aktéry příběhu vrcholně důležité – ať už je to ples, návštěva nebo něčí nemoc. Fanny dozrává v osobnost, která se i v prostředí sešněrovaném konvencemi dokáže držet svých zásad a ideálů, a proto získá lásku, v niž vlastně neměla doufat…

Není pochyb o tom, že hrdinkou románu Pýcha a předsudek, Lízinkou, je sama Jane Austenová (1775–1817). Přestože prožila tak typicky nekonfliktní život (nikdy se neprovdala a jediné nabídnutí k sňatku prý během hodiny odmítla), neodráží se v jejím díle žádná osudová hořkost. Zdá se, že se ze své pozice dcery bez věna, a tudíž dívky bez zvláštních šancí na lepší sňatek, spíš nesmírně bavila – asi jako člověk, který v divadle sleduje zábavnou komedii. Přidáním ironického podtextu posunula románovou tvorbu ze sfér naivního realismu o několik generací dopředu. Víc než půldruhého století je doba, která dovedla pohltit stovky literárních děl, jimž se při zrodu prorokovala nesmrtelnost; a byla to díla s daleko efektnějšími a vzrušivějšími náměty než Pýcha a předsudek. Jemné kouzlo Jane Austenové má svůj stálý vděčný okruh čtenářů a každá nová generace autorčin odkaz objevuje po svém, v nových barevných odstínech a v novém lesku.

Z temných koutů Oranu začaly vylézat krysy a groteskně hynou na ulicích – nejprve jedna, dvě, tři, pak jich spousty zaplaví město. Zanedlouho umírá první člověk a naplno propuká epidemie smrtelné nákazy. Zpočátku se lidé snaží nebezpečí přehlížet a hledají únik v zábavách i v běžných starostech. Epidemie však postupuje jako lavina a počet úmrtí stoupá. Úřady město hermeticky uzavřou a zavedou v něm přísnou karanténu. Šíří se pocity klaustrofobie, lidé podléhají úzkostem a strachu. Ne všichni však rezignují, ovšem k boji se odhodlá jen menšina. Rozum a vzdor jsou vlastní také doktoru Bernardu Rieuxovi, který celé dny tráví v zamořeném terénu a riskuje život, jen aby zachránil jiné. Čím se vyznačují ti nepoddajní lidé? Vidí snad pronikavěji do budoucnosti? Mezi fyzickou a psychickou infekcí, mezi nemocí a nakažlivou ideologií není zásadní rozdíl. „Mor“ je metaforou pro jakýkoli stav absurdního utrpení, od ohrožení zdraví až po znásilňující ideologii, politické represe, okupaci a válku. Všichni víme, že takové nákazy se občas objeví, ale nějak se nám nechce uvěřit, když se nás některá bezprostředně týká. Máme dost moudrosti, abychom si přiznali, že když nesebereme včas odvahu k boji, náš život může v příštím okamžiku skončit? Nebo že přinejmenším ztratíme vše, co jsme až dosud s námahou budovali? Camusův Mor se v naší době stal znovu bestsellerem – přestože od jeho prvního vydání uplynulo víc než sedmdesát let. Mor vychází v ediční řadě Camusových děl v nově zpracovaných, autoritativních překladech, jež vydává nakladatelství LEDA.

VÝSTAVNÍ VEPŘ STAROSTA, chlouba statku pana Jonáše, nabídne na sklonku požehnaného života vykořisťovaným zvířatům lákavé řešení. Stačí odhodit okovy a vyhnat prapůvodce všeho útlaku: člověka, jenž si až doteď přivlastňoval plody jejich dřiny. Povstání na zaostalé usedlosti na sebe nenechá dlouho čekat. Protože však každá společnost – tedy i zvířecí samospráva – potřebuje řád, ujmou se vůdčí role Starostovi prasečí soudruzi. Odhodlání, pravidla, sny i nerozborná jednota revolucionářů se ale začnou drolit ve chvíli, kdy Zvířecí statek vedle lidských škůdců napadne zákeřný vnitřní nepřítel. Zakrátko tu zavládnou demagogie, hlad, hrůza a násilí… Nový český překlad alegorie o krachu idejí bolševické revoluce míří ke generacím, které už byly osvobozeny od komunistického blouznění o „světlých zítřcích“. Největší kritik totalitních režimů 20. století, inspirovaný zvěrstvy Stalinova Velkého teroru, varoval Evropu před tím, že k pohádkám o rovnostářství není radno vzhlížet. Zanícení reformátoři, jichž se po válce – Orwellova kniha vyšla v roce 1945 – rojily všude zástupy, totiž zapomínají na naše tisícileté rozpory i přirozené sklony ke špatnostem. A tak je původní útlak vystřídán dalším a vrchnost se v tom znovu s potěšením rochní. Příklady vidíme kolem sebe. Tento zcela nový český překlad nejslavnější satirické antiutopie opatřil sugestivními barevnými obrazy Boris Jirků.

Farmář Matěj Cuthbert a jeho poněkud strohá sestra Marila se rozhodli, že k sobě vezmou dítě ze sirotčince – chlapce, aby jim později byl oporou v hospodářství. To ovšem netušili, že Matěj od vlaku přiveze upovídanou rusovlasou holčičku – drobnou, hubenou a bledou Annu, radostnou, upřímnou, prostořekou, temperamentní a nápaditou. Anna má za sebou bezútěšné putování od jedněch pěstounů k druhým i pobyt v sirotčinci. Je jí vlastní vyvinutý smysl pro všechno krásné, pulzuje v ní život naplněný fantazijními představami. Ocitla se u Cuthbertových sice omylem, ale přece ji nepošlou zpátky! Marila se rychle vžije do role vychovatelky a snaží se spoutat Anninu divokou fantazii i její bezelstnou touhu po všem krásném. Annin vnitřní svět a její touha po sblížení, harmonii a kráse však nezadržitelně probleskují navenek a proměňují Marilu i další románové postavy a samozřejmě i čtenáře. Autorka líčí Anniny sny a dobrodružství v lesích a na loukách kolem Zeleného domu, její přátelství i spory s místními dívkami a chlapci – to vše v mnoha zábavných i dojemných příhodách. Bezvýhradné přátelství s opatrnější a konvenčnější Dianou, která přidává (tedy aspoň většinou) k Anniným ztřeštěnostem trochu rozumu, tu má své opodstatnění. Na druhé straně střetnutí dvou výrazných povah představuje vztah Anny se zprvu nenáviděným Gilbertem. Rozesmějí nás Anniny ztřeštěnosti a pohromy, jež se jí doslova sypou na hlavu, rozlítostní odpor, který Anna kvůli své upřímnosti občas vyvolá, a jistě nás strhne volný tok krásných obrazů, osvěžující humor i dramatický spád děje. Anna je od prvního okamžiku skvělý společník čtenářské představivosti – dětské nebo dospělé (pokud si ji dospělý dokázal uchovat). Kdyby se Jane Austenová narodila o sto let později, jistě by se spřátelila se stejně skvělou autorkou Lucy Maud Montgomeryovou. Obě totiž dokáží i dnes nabídnout čistou radost ze čtení! DATUM VYD

VCHOD DO REPREZENTAČNÍHO DOMU … „Pomýšlíte na specializaci?“ „Chtěl bych asi zůstat u chirurgie,“ ale pomýšlím spíš na Irenu. „To je dobrý obor. Já dokončuju otolaryngologickou atestaci.“ „Což je pro něj typický – tam se může pořád v něčem šťourat, viď Otto?“ vnesla Alena do konverzace humorný element a upřela na doktora profesionálně zamilovaný pohled. Celá skupinka se zasmála. „Alenka nemá pochopení pro vědu,“ pravil neméně žertovně doktor Havel. Humory pokračovaly, ale Sam náhle ucítil, že se na něho někdo dívá. Rychle se rozhlédl po sále, neboť dobře věděl, že telepatie existuje. Bílé, černé a růžové skvrny toalet se otáčely v kaleidoskopu a v jejich středu uviděl Irenu, v černých šatech z lesklého taftu, jak jde přímo k němu, úplně jiná – přesně jak je to popsáno v psychologii – než všechny ostatní, krásná jako sametový ocún z černého jezera, a táhne za sebou otráveně vyhlížejícího Roberta. … Autor se na mnoha místech dopouští hrubého nevkusu (strana 6, 7, 8 – popis Jiřiny v koupelně, str. 9 – popis neznámé dívky v tramvaji, str. 29–32 – popis manželské scény u Hillmanových, přirovnání „utíká jako březí kráva“ na str. 84 …) Vedle jazykové vulgárnosti je patrno, že jde o scény, které jsou velmi choulostivé, spíše pornografické. Vydání knihy nedoporučuji především s ohledem na špatný vliv, který by mohla mít na mládež … Tak zněl v roce 1957 cenzurní posudek, který vypracovala plnomocnice tehdejší Hlavní správy tiskového dohledu, a kniha pak mohla vyjít až o jedenáct let později. Navzdory dnešnímu strašlivému nástupu nových mravokárců a cenzorů nepotřebujeme zatím ke čtení Škvoreckého novely zvláštní povolení. To je dobře, jinak bychom nemohli procítit důvěrný pohled na tápavé kroky čerstvě dospělých dívek a mladíků za vnuceného politicko-společenského zlomu. Nový režim zneplatní osvědčené normy, zvrátí osudy rodin, ke kariérám vyzdvihne bezzásadové oportunisty a hlavním měřítkem lidských kvalit paradoxně učiní materialismus. Pod jeho tlakem budou předčasně zhasínat zášlehy nezištného nadšení a krásné skončí na léta pod botou primitivně užitkového.