LEDA strana 9 z 64

DOKTORE, FOFREM, JDE O ŽIVOT je poutavý kaleidoskop komických příběhů plných laskavého humoru a životní moudrosti, irská obdoba francouzských ZVONOKOS.Barry, čerstvý majitel univerzitního diplomu, získal první zaměstnání... nic zlého přitom netuše. Bude asistentem praktického lékaře v Ballybucklebo! Tuhle vesničku málem nenajde na mapě, ale na místě zjistí, že nechce žít nikde jinde než tady – v srdci smaragdových kopců a údolí severního Irska. Pak se však poprvé setká se svým šéfem, doktorem Fingalem O´Reillym. Tenhle starší muž, jehož základním ponaučením je „nikdy pacientům nedovol, aby ti přerostli přes hlavu!“, má velmi svérázné metody.Je prchlivý O´Reilly šarlatán prvního řádu, anebo naopak ten nejlepší učitel, od kterého Barry získá mnohem víc, než se kdy naučil na fakultě? Ať už tohle dopadne jak chce, po seznámení s O´Reillyho pacienty – mezi nimiž se najdou opravdu rázovité figurky – je mu jasné, že minimálně o životě, a nejspíš i o lásce se tady dozví víc, než kdy doufal.

Není pochyb o tom, že hrdinkou románu Pýcha a předsudek, Lízinkou, je sama Jane Austenová (1775–1817). Přestože prožila tak typicky nekonfliktní život (nikdy se neprovdala a jediné nabídnutí k sňatku prý během hodiny odmítla), neodráží se v jejím díle žádná osudová hořkost. Zdá se, že se ze své pozice dcery bez věna, a tudíž dívky bez zvláštních šancí na lepší sňatek, spíš nesmírně bavila – asi jako člověk, který v divadle sleduje zábavnou komedii. Přidáním ironického podtextu posunula románovou tvorbu ze sfér naivního realismu o několik generací dopředu. Víc než půldruhého století je doba, která dovedla pohltit stovky literárních děl, jimž se při zrodu prorokovala nesmrtelnost; a byla to díla s daleko efektnějšími a vzrušivějšími náměty než Pýcha a předsudek. Jemné kouzlo Jane Austenové má svůj stálý vděčný okruh čtenářů a každá nová generace autorčin odkaz objevuje po svém, v nových barevných odstínech a v novém lesku. 

Něžná je noc, Fitzgeraldův fascinující psychologický román o úskalí lásky a sebelásky patří spolu s jeho kultem opředenou impresionistickou novelou Velký Gatsby k vrcholům světové literatury. Dějově bohaté, čtivě a zábavně napsané dílo zalidněné pronikavě vykreslenými postavami vyniká zároveň jako hluboká sonda do nejzazších končin individuální lidské existence. V roztančené době divokých večírků sledujeme mladého talentovaného lékaře – psychiatra, jenž v sobě cítí dar empatie i poslání pomáhat narušeným lidským bytostem. Ty je třeba milovat profesní odosobněnou láskou, a mladý doktor chce být za svou laskavost milován. Stává se bavičem i utěšitelem svých zámožných krajanů, kteří v Evropě hledají osvobození od dosavadních ctností povinnosti a sebeovládání. V osudovém vztahu k mladé pacientce z miliardářské rodiny jej život strhává do neovladatelného víru. Ernest Hemingway o tomto románu právem prohlásil: „Můžeme se tomu divit, ale při pohledu zpět Něžná je noc promlouvá čím dál víc k našim současníkům.“Román přinášíme v novém, moderním překladu.

Pokud vás Patrick Taylor už okouzlil knihou Doktore, fofrem, jde o život!, vracíte se do vesničky Ballybucklebo právem domovským. Teď to tam právě pod zdánlivě klidným povrchem jenjen vře. Mladý doktor Barry Laverty začal u výstředního staršího kolegy Fingala Flahertieho O’Reillyho pracovat jako asistent teprve před nedávnem, ale už se v Ballybucklebo cítí jako doma. Čáru přes rozpočet mu však udělá náhlá smrt pacienta. Barryho pověst velmi utrpí a naděje, že by se mohl ve vesnici usadit jako uznávaný lékař, je silně ohrožena. Mladík si nyní musí znovu vydobýt důvěru svých pacientů, což ve venkovské komunitě, jejíž hybnou silou jsou klevety a předsudky, není snadné.Jak se Barry vypořádá se záhadnou vyrážkou mladé prodavačky, s komplikovaným těhotenstvím, se zcela atypickou neurologickou poruchou a dalšími případy? Bude mít úspěch a dokáže očistit své jméno? A co udělá, aby spolu s O’Reillym uchránili místní hospodu, něžně nazývanou Ucouraná kačena, před hamižností radního Bishopa, který z ní chce udělat lákadlo pro turisty z Ameriky? Dobří občané Ballybucklebo přece potřebují nějaké místo, kde by si mohli připít na zdraví…

Ať čteme kteroukoli knihu, hledáme v ní svoje současníky, odpovědi na otázky kladené naší dobou, hledáme v ní sebe. A nalézáme – třeba u Karla Čapka, jehož výjimečnost spočívá v tom, že uměl odkrýt, zdánlivě s lehkostí a bez námahy, velká témata doby, jež nás zajímají i dnes, třebaže od napsání Továrny na Absolutno uplynulo sto let, což představuje čtyři generace. Posuďte sami. Nově vynalezený stroj je s to vyrábět energii téměř z jakékoli hmoty. A nejen energii – současně uvolňuje zázračnou sílu, pod jejímž vlivem lidé dosahují velikých výkonů, zdokonalují se morálně a rázem jsou šťastní. Vyrábí se ostošest a společnost je zaplavena zbožím všeho druhu. Na nejvyšší výkon ovšem jedou i tiskárny bankovek a cenných papírů… Následuje inflace, světový finanční systém se hroutí, obchodování se musí vrátit k výměně zboží. Za pytel brambor zlaté hodinky. K dovršení všeho začínají blouznit i zodpovědné státní úřady, jež místo racionálních kroků provádějí podivné rituály a jako na běžícím pásu vydávají zákony, které si navzájem protiřečí. Svět se propadl do chaosu… Zdůrazněme jazyk Čapkových knih. Je prostý a srozumitelný, jako by vyšly nedávno.

Materiál, z něhož je Píseň složena, prosévali vypravěči během tisíců let velmi důkladně a tolikrát, až v sítu zůstaly ty nejzářivější rubíny, safíry, diamanty… Jsem šafrán šáronský, jsem lilie kvetoucí v údolí. * Jak krásná jsi, má milá, jak krásná jsi, tvé oči třpytí se jak holoubci. * Jak karmínová šňůrka jsou tvé rty a ústa tvá jsou spanilá, tvá skráň je prasklý granátový plod ve stínu závoje. * Jsi krásná, milá má, jak Tirsa a jako Jerúšalém půvabná, hrozná jak Hvězda války. … vybuchující do žhavých metafor, plné naléhavé krásy a vydechující exotické vůně, jež pak prosákly vší milostnou poezií, hudbou, sochami a obrazy. Jestliže Píseň písní, podle hebrejštiny vrcholnou, nejkrásnější píseň – a nejromantičtější – opravdu napsal král Šalamoun a založil ji na tom, co mu bylo blízké, uhrane nás dokonalost vcítění, s níž zachytil pocity a myšlenky překrásné, skromné Šulamít, vždyť růže a lilie jsou tam nejobyčejnější divoce rostoucí květiny. Ona se znenáhla rozmluví jako z opojného snu v toužebných představách a vzpomínkách, jež jsou tak živé a nabité citem, že vidí svého muže před sebou, třebaže už dříve musel jít. Mladý pár se s rozkoší ztotožní s božskou Šulamít a jejím nádherným pastýřem. Vítězství lásky vedené srdcem nad nenasytným hromaděním hmoty vytváří vždy ohromující příběh, když je líčeno vášnivě a smyslně.

Ve městě Sighetu, jež za války obsadilo Maďarsko, prožívá Elie dětství ve zbožné židovské rodině. Lidem se zdá, že válka je kdesi daleko a že dřív než nacisté tady budou Rusové. Na jaře 1944 ale přijdou Němci a v krátké době deportují Židy do vyhlazovacích táborů. Elieho rodina se dostává do osvětimského pekla: „Kousek od nás stoupaly plameny z nějaké jámy, gigantické plameny. Něco se tam pálilo. K díře přijelo nákladní auto a vyklopilo svůj obsah: byly to malé děti.“ Patnáctiletého(!) Elieho oddělí od matky a sester, podaří se mu naštěstí zůstat s otcem, a to jim oběma pomůže, aby přežili následujících měsíce plné utrpení. Pak se přiblíží fronta a Němci vězně vyženou na několikadenní pochod v mrazu a sněhu, než je odvezou vlakem do Buchenwaldu. Těsně předtím, než tábor osvobodí Američané, umírá Elieho otec za hrůzných okolností, které budou Elieho už navždy pronásledovat. Teď však střídmými slovy, mírně a ztišeně vypráví celý svůj příběh...

WINSTON SMITH provede v dubnu 1984 něco nepřípustného. Ve válečných podmínkách Oceánie drcené krutovládou jedné Strany si začne psát deník, kterému svěřuje pochyby, jež ho už léta mučí. Úředník londýnského Ministerstva pravdy, kde se retušují, falšují či přímo likvidují dějiny, však ve svých zápiscích obtížně hledá srovnání s dřívějšími normálními časy, jejichž útržky doluje ze zasutých vzpomínek, dennodenně atakovaných přívalem propagandistických žvástů. Je snad jediný, kdo si v téhle zemi zachoval zdravý rozum a paměť? Opravdu kdysi zahlédl něco, co představuje zásadní trhlinu ve fazoně Velkého bratra, z jehož všeobjímající náruče není úniku? Ve zrůdném, avšak svým způsobem dokonalém totalitním režimu je Winstonova touha po špetce nezávislosti možná předem odsouzena ke zmaru… Zcela nový český překlad nejslavnější antiutopie míří ke generaci, jež už krutý a posléze groteskní komunistický útlak nezažila. Kniha, již autor dokončil v roce 1948, ukazuje s prorockou jasnozřivostí smrtelné nebezpečí ideologie zaštiťující se všeobecným dobrem, když žádá, aby se s ní lidé zcela ztotožnili. Fanatici a mocichtiví oligarchové stále číhají na příležitost. Stačí, když na chvíli přestaneme dávat pozor.

STRUČNÉ ITALSKÉ DĚJINY přinášejí průřez historií této jihoevropské země od časů antického Říma až po současnost, přičemž náležitá pozornost je věnována všem obdobím. Kniha je pojata jako rozšířený historický průvodce pro milovníky a všechny návštěvníky Itálie, upozorňující jak na důležité historické mezníky, tak na památky a nejrůznější kulturní a jiné zajímavosti. Text je doplněn desítkami rámečků, zabývajících se vybranými dílčími tématy, jako např. římským mapováním, arabskými výboji na Sicílii, zrozením opery, osudem napoleonského vojevůdce a neapolského krále Joachima Murata, proměnami zahraničního vnímání Itálie, italskou kuchyní atd. Vícekrát autor cituje zážitky návštěvníků, pro něž Itálie je už od 17. století jedním z nejvyhledávanějších cílů.

Vraťme se v čase o několik let, do doby, kdy mladý Barry Laverty v belfastské Královské nemocnici nastupuje povinnou roční praxi. Barry a jeho nejlepší kamarád Jack zažívají nekonečné dny a noci na pohotovosti i dalších odděleních, ale i vděčnost pacientů, nové lásky a v Barryho případě taky důraznou životní lekci, když mu nečekaná indispozice dá okusit nemocniční prostředí z pohledu bezmocného pacienta. A co se děje nyní, tedy po šesti letech? Barryho a jeho ženu Sue trápí, že se jim stále nedaří počít vytoužené dítě, třebaže už zkusili úplně všechno, včetně náročné laparoskopické operace… A co Barryho pacientka Anne, pomůže jí moderní radioterapie, anebo se musí smířit s nevyhnutelným? To doktor O’Reilly s přáteli vymyslel, kde zařídit místo, kde by se mohli setkávat opravdu všichni, bez ohledu na vyznání a politické preference. A záhadný protivný plukovník musí před jejich plány kapitulovat. Donala Donnellyho nedávno potkala pohroma, shořel mu dům – ale už je zase na koni: Nejenže dům znovu stojí, a ještě lepší než předtím, ale Donal zažije příjemná překvapení dokazující, jak nenahraditelní jsou dobří přátelé. V Ballybucklebo se zase dějí věci!

Dlouho předtím, než se doktor Fingal Flahertie O’Reilly poprvé představil v úspěšném románu Patricka Taylora Doktore, fofrem, jde o život! (česky nakladatelství Leda, 2009), rozveseloval čtenáře v humoristických sloupcích kanadského časopisu pro lékaře. S těmito prapůvodními příhodami obávaného doktora oplývajícího drsně laskavým humorem uprostřed poněkud výstředních obyvatel severoirské vesničky Ballybucklebo se nyní postupně seznamují i čeští čtenáři. Poznáme nelehké začátky mladého nezkušeného lékaře na tradičním venkově v době po válce, kdy doktor O’Reilly opouští britské válečné námořnictvo a zakládá vlastní praxi. Tento bývalý přeborník v boxu a klasický vzdělanec, občasný pytlák, prchlivý hromotluk, který si nenechá nic líbit, ale i skrytý lidumil a hrdý milovník všeho irského, hlavně piva a whisky, zápasí na pozadí milé venkovské scenérie s nepřízní osudu a protivenstvím nemocí. Doktor O’Reilly se však nevzdává. Ať už objevuje nové možnosti medicíny, snaží se přelstít chronické hypochondry a simulanty, bojuje s nabubřenými zbohatlíky nebo láskyplně léčí dětské dušičky, přičemž se hašteří s paličatým kolegou se zkostnatělými názory, dělá vše jen a jen pro dobro svých svěřenců. Občas si zajde na jedno do krčmy U Kačeny, na dostihy chrtů nebo podnikne dobrodružný výlet na moře, přitom ale nezapomíná, že pracovní doba lékaře nikdy nekončí.

Tato netradiční kuchařka vydaná v angličtině prestižním nakladatelstvím Simon & Schuster zapůsobila jako hotové zjevení. Nejméně 20 významných deníků a časopisů včetně londýnských Times ji nominovalo na knihu roku, v žebříčku New York Times se umístila mezi bestsellery roku 2018 a získala cenu Jamese Bearda, udělovanou nejlepším kuchařským knihám. Záhy se také dočkala překladů do mnoha cizích jazyků. Její autorka shrnula desetiletí své profesionální praxe do čtyř jednoduchých prvků, bez nichž se žádné jídlo neobejde. Sůl, která zvýrazňuje chuť, tuk, který je nositelem chuti a zároveň ovlivňuje konzistenci jídla, ocet a každá další kyselá přísada chuť vyrovnává, a pak nastupuje žár, tedy tepelné zpracování. V knize samozřejmě nechybí recepty, ale nejde zde jen o suchopárný výčet ingrediencí a popis přípravy – všechno je podáno vtipně a se švihem. Podobně originální a výstižné jsou i ilustrace a množství grafů, které napoví i začínajícím kuchařům a kuchařkám, jak, proč a kdy co uvařit a s čím jednotlivá jídla kombinovat. Ačkoliv je dost prostoru věnováno různým úpravám masa, na své si přijdou i vegetariáni. Na samý závěr jsou uvedena vzorová menu pro různé příležitosti. Věříme, že se tato kniha stane vítaným obohacením nejen knihovniček, ale zejména kuchyní českých čtenářů a čtenářek.

Takovou nabídku vystavila matka v roce 1931 před jejich domovem. Tehdy se stály nekonečné fronty na chleba, krachovala jedna banka za druhou a sny zástupů se hroutily. Totéž mohly zvolat miliony dalších zoufalých matek s hladovějícími rodinami…

V Bílé Hoře uvádí autor domácí názory a spory do širšího kontextu evropského ducha tragické epochy. Kniha proto nevychází vstříc ani jedné z ideologicky rozvášněných stran. Povstání „českých stavů“ (mezi jehož účastníky nacházíme polovinu Němců) bylo totiž ze všeho nejvíc konfliktem dvou německých panovníků českého království, podníceným náboženským fanatismem některých vůdců. Bylo zbytečnou tragédií, u jejíchž kořenů stál vliv nepatrné nezodpovědné menšiny. Porážka na bitevním poli ovšem ukončila českou státnost, ale ta se vytrácela už od volby prvního Habsburka na český trůn (1526). Šlechtická republika jako možné řešení nepřipadala vzhledem k mocenským poměrům v úvahu. Případné vítězství stavů by bylo vedlo k pronásledování katolíků, jako se to dělo v letech 1618–20. České země by se byly dostaly do vleku luteránského Německa a je pravděpodobné, že by byly poněmčeny. Násilnou rekatolizaci většinového nekatolického národa (z 80 procent!), výsledek amorálního německého augšpurského míru „cuius regio eius religio“ (1555), považuje historik za naprostou pohromu, která se vyznačovala hromadným lámáním charakterů a odměňováním kariéristů. Takové bylo šílenství Evropy. Pekař odmítá ideologizaci dějin, „temno“ je nesmysl, a vyjadřuje obdiv k barokní kultuře, jak se u nás rozvinula po třicetileté válce: „Historik musí připustiti také, že barok, jenž s vítězem vstoupil jako nový duševní vládce do dobytého Českého království, nesl s sebou velmi silný živel kulturní. Ten netkvěl jen v jeho estetickém bohatství..., ale záležel i v citovém důrazu... Barok dal svými stavbami, svými bezpočetnými sochami... nesmazatelný ráz české krajině, vtiskl i lidu v příbytku, kroji, písni, ba v cítění i životě pečeť svou, stvořil… svět Babičky, v němž naučili jsme se shledávati, cos specificky českého a z něhož vyšly poslední generace našeho národa. (…) Popírám, že s vítězstvím protireformace počíná se v duševním životě země jediná bezútěšná poušť… kdo přihlédne blíže, najde v době protireformační vedle hojných svědectví duševního úpadku, šířeného násilím autority začasté omezené, také doklady mravní snahy, stopy duchovní vzpoury, která musí státi tím výše v našem obdivu, čím pohotovější a bezohlednější byl duch útisku, jemuž se odvážila čeliti…“

V horském terénu moravsko-slovenského pomezí zasazují nacistům nepříjemné údery partyzáni, jejichž základnou je kopaničářská obec Ploština. V rozhodujícím okamžiku partyzáni zklamou důvěru kopaničářů. Není to bez následků, odvíjí se odtud pocit spoluviny, která ničí hlavní postavy románu. Okamžité radosti partyzánského života, milostné vztahy pod hrozbou konce, jenž může přijít v kterémkoliv okamžiku, tvrdá rozhodnutí partyzánských velitelů, vyčerpávající krutá štvanice, drsné dny s příchutí krve, slz a střelného prachu, kdy se nic nedá předstírat – to vše jako součást velkého lidského dramatu. Kniha vycházející z osobních autorových prožitků zobrazuje pravdivě, upřímně a otevřeně – tedy rozporuplně – ozbrojený odpor proti krvavému násilí. Je živoucí připomínkou tisíců bezejmenných, kteří přinesli nejvyšší možnou oběť ve jménu mravních zásad: věrnosti, cti a spravedlnosti.

Další milé pokračování oblíbené humoristické série z irského venkova. Její autor Patrick Taylor patří mezi nejprodávanější autory New York Times a Globe and Mail. Je zima roku 1967 a v útulném irském městečku Ballybucklebo leží sníh, mrazivé počasí však nedokáže zchladit lásku vřelých srdcí celého kraje. Nejde jen o lásku mezi mužem a ženou, jako u mladého doktora Barryho Lavertyho a jeho snoubenky Sue Nolanové, kteří plánují společný život, ale také o lásku churavého důchodce k věrnému psu, ba i o láskyplný vztah některých členů místní honorace k bohatství, kterému hrozí ztráty, nebo o hlubokou a neochvějnou lásku doktora Fingala Flahertieho O’Reillyho k domovu a lékařské práci, jež zde má už léta. O’Reilly a jeho ordinace sídlí v čísle jedna na Hlavní ulici už hezkých pár let. Není to tak dávno, co se tu otevřely dveře též O’Reillyho manželce, Barrymu Lavertymu a nové posile v ordinaci, jíž je doktorka Nonie Stevensová, vášnivá a sem tam popudlivá mladá žena, která se možná vždycky nechová, jak se sluší a patří. Právě do čísla jedna přicházejí pacienti mladí i staří se svými nemocemi – počínaje spalničkami až po vzácná, záhadná onemocnění krve. V důsledku nečekaného zvratu událostí teď ale hrozí, že O’Reilly o domov navždy přijde, pokud se celé městečko za svého doktora nepostaví a neukáže, že láska opravdu překoná všechny překážky.