LEDA strana 8 z 64

Hlas Alberta Camuse zní ze všech jeho románů nejosobněji právě v této knize. Autor putuje ke kořenům, hledá sám sebe, odkrývá myšlenková východiska svých knih. Podněcuje čtenáře, aby důsledně promysleli jejich poselství. Opravdu jsou Camusovi vlastní všechny pojmy běžně spojované s jeho jménem – existencialismus, absurdita, společenské vyloučení, revolta? Autor vyjadřuje hluboký vztah k Alžírsku jako k svému prvnímu domovu, zatímco Francie pro něj navždy zůstala druhým, nikoli však vlastním domovem. Camusova přimknutost k zemi jeho dětství je stejného rodu jako láskyplný vztah k hluché, jen ze rtů odezírající negramotné matce, v jejíž chudé domácnosti na předměstí Alžíru vyrostl. Sebevýchova „prvního člověka“ Camuse se musela obejít bez autority otce, bez jeho předaných zkušeností a pravd. Je věrný sám sobě, vědomý si svých chyb, nelítostně poctivý… a přitom se nevzdává naděje. Revoltuje proti utrpení, učí (se) milovat, co je nedokonalé. Jeho vnitřní, skutečná, žitá úcta k lidské práci ho rozdělila od pařížských intelektuálů, kteří o proletariátu jen vedli řeči. Kvůli tomu všemu je právě dnes namístě číst Camuse pozorně! Albert Camus zamýšlel tímto dílem vytvořit tolstojovsky velký román své doby. Paradoxně znejistělý udělením Nobelovy ceny bolestně s psaním zápasil, když ho ve třetině zamýšleného celku zastihla tragická smrt. Tímto románem zahajuje nakladatelství LEDA soustavnou ediční řadu Camusových děl v nově zpracovaných, autoritativních překladech.

Douglas Murray odvážně popisuje a jasně vysvětluje tragické problémy, které se vynořily v západním světě jako důsledek ztráty orientace a smyslu lidské existence. Vznikla nová utopická ideologie společenské spravedlnosti, jež nesmiřitelně prosazuje radikální přestavbu společnosti na základě domnělých práv rasových a sexuálních menšin (i většinových žen). Tato ideologie proniká do hlavního proudu politiky, ovládla veřejný diskurz a stala se novou státní legitimitou. Je však zmatená a absurdní, a tak vede doslova k masovému šílenství. Jak píše Murray: „Vypjaté projevy znechucení na veřejnosti i v soukromí se opakují stále častěji, lidé se chovají jako v horečce, reagují stádně, anebo jako by si potřebovali nepřetržitě a vulgárně ulevovat. Každodenní zprávy nám předkládají důsledky takového chování, ale příčiny nám unikají.“ Na straně „progresivistů“ vystupují globální americké firmy, zejména Google, Amazon, Twitter a Facebook, jež získaly moc „určovat lidem, co mají znát, o čem přemýšlet a mluvit”. Autor popisuje paradoxy a protimluvy tohoto šílenství, které se snaží potlačit normální zdravý rozum (např. výrokem, že ženy a muži jsou stejní). Murray rozebírá matoucí ideologii a její novořeč: „komunita LBGTQ“, „bělošské privilegium“, „toxické mužství“ nebo „transfobie“ a nabízí možnost, jak se nenechat ovládnout takzvanou „politickou korektností”, jež je naprosto scestná. Autor ukazuje, že pro záchranu západní civilizace rozumu a svobody je životně důležité, abychom uměli rozlišit, co je na emancipaci žen, homosexuálů a rasových menšin správné – a kdy už jednoznačně jsme na cestě k šílenství.

Po dlouhých letech hanobení národního státu ve jménu univerzalistické ideologie opět nastává čas, abychom ocenili ctnosti a přednosti nacionalismu. Izraelský politolog vysvětluje, že svět má na výběr pouze dvě možnosti: řád nezávislých národních států, anebo univerzální světové impérium. K němu ostatně směřovaly všechny čtyři totální, děsivé střety: třicetiletá válka i války napoleonské, stejně jako první a druhá světová válka. „… na rozdíl od impéria je nezávislý národní stát mírumilovný, odmítá avanturismus v zahraniční politice a zábor cizích zemí. Řád národních států nabízí možnost kolektivního sebeurčení, plodného soutěžení a maximálního rozvoje… Pouze národní soudržnost a vzájemná loajalita umožňuje svobodné instituce, demokracii a osobní svobody. Tak zásadní výhody jiné politické uspořádání světa nenabízí. Buďme proto nacionalisty. Nemluvím jen o vlastenectví, chvályhodné věrnosti údělu svého národa a jeho zájmům. Jde o prospěch lidstva, protože pouze v globálním řádu nezávislých národů lze usilovat o jedinečné kolektivní cíle… Nacionalista má velké poslání stát na stráži před imperiálním nátlakem nadnárodních institucí, odmítat globální ideologii, jež odvrací politiky od potřeb lidí doma a svádí je k intrikánství a avanturismu v cizině… Nacionalista… má za úkol rozvíjet blahobyt, vnitřní soudržnost a kulturní dědictví svého společenství… aby národ sílil a stal se požehnáním pro své členy i vzorem a příkladem pro ostatní.” Nacionalismus je také osobní ctnost, protože ze členů národa vytváří širší rodinu a probouzí v lidech pouto vzájemné oddanosti. Nabízí protiváhu k fanatismu univerzální spásy lidstva a k prosazování všeobecného konformismu. Je to nacionalismus, kdo pěstuje snášenlivost a přináší prospěšnou rozmanitost světa.

Vrcholné dílo z dob největšího flámu v dějinách USA, který Francis Scott Fitzgerald označil za „jazzový věk“ a sám do něj vydatně přispěl mnoha soukromými improvizacemi a pocity „ztracené generace“, přináší milostný příběh z lepší společnosti. Selfmademan Jay Gatz řečený Velký Gatsby i krasavice Daisy Buchananová pronikli v éře prohibice do těchto sfér každý po svém a tak se vyrovnávají i s novým životním stylem a břemenem americké „nevinnosti“. Nesoulad v jejich představách je leitmotivem románu, jenž přezkoumává romantický ideál mámivého „zeleného světla“ – oné „šílené, vzrušující budoucnosti, která před námi rok za rokem ustupuje“ – a posléze ho nemilosrdně obětuje na oltář mýtu o věčné lásce. Fitzgeraldovo působivé zpracování meziválečné podoby amerického snu přinášíme v novém, moderním překladu.

WINSTON SMITH provede v dubnu 1984 něco nepřípustného. Ve válečných podmínkách Oceánie drcené krutovládou jedné Strany si začne psát deník, kterému svěřuje pochyby, jež ho už léta mučí. Úředník londýnského Ministerstva pravdy, kde se retušují, falšují či přímo likvidují dějiny, však ve svých zápiscích obtížně hledá srovnání s dřívějšími normálními časy, jejichž útržky doluje ze zasutých vzpomínek, dennodenně atakovaných přívalem propagandistických žvástů. Je snad jediný, kdo si v téhle zemi zachoval zdravý rozum a paměť? Opravdu kdysi zahlédl něco, co představuje zásadní trhlinu ve fazoně Velkého bratra, z jehož všeobjímající náruče není úniku? Ve zrůdném, avšak svým způsobem dokonalém totalitním režimu je Winstonova touha po špetce nezávislosti možná předem odsouzena ke zmaru…Zcela nový český překlad nejslavnější antiutopie míří ke generaci, jež už krutý a posléze groteskní komunistický útlak nezažila. Kniha, již autor dokončil v roce 1948, ukazuje s prorockou jasnozřivostí smrtelné nebezpečí ideologie zaštiťující se všeobecným dobrem, když žádá, aby se s ní lidé zcela ztotožnili. Fanatici a mocichtiví oligarchové stále číhají na příležitost. Stačí, když na chvíli přestaneme dávat pozor.

Nechme se okouzlit vypravěčským mistrovstvím Arthura Conana Doylea, jehož dílo vyzařuje žíznivou zvědavost, roznícenou fantazii i neuhasitelnou touhu po lepším světě, což ho jednoznačně vřazuje do jednadvacátého století. Tento druhý svazek zahrnuje Doyleovy prózy s dobrodružnými náměty, a to v moderním a jiskřivém českém překladu, přičemž některé z těchto próz vycházejí česky vůbec poprvé. Doyle se intenzivně zajímal o tajemné události a jevy, takže reagoval i na záhadné zmizení americké lodi Marie Celeste, jež byla nalezena roku 1872 opuštěná u Azorských ostrovů za okolností, o nichž se dodnes pouze spekuluje. O vysvětlení se Doyle pokusil v povídce Zpráva J. Habakuka Jephsona. Dalším nevšedním tvůrčím počinem je Vězňova obhajoba, která tvoří pandán ke známé holmesovské povídce Poslední poklona, v níž se Sherlock Holmes ve službách vlasti ujímá role falešného špiona.Třetí svazek, jenž vyjde s několikaměsíčním odstupem, ponese název Doktoři a další vědci. Čtyřdílnou Doyleovskou sérii uzavřeme novým překladem slavného Psa baskervillského, jehož vydání doprovodí působivé dobové ilustrace.

Léta ho vězní v sanquentinské káznici u San Francisca a má zaručeno, že oprátce neujde. A přesto se Darrell Standing tak jako hrabě Monte Cristo odmítá podvolit. Sveřepý ředitel a jeho přičinliví bachaři hrdinovi ordinují svěrací kazajku na celé týdny, avšak houževnatý muž se na podlaze kobky dokáže silou vůle povznést nad katany i nad fyzické utrpení. Darrellova osvobozená duše vzlétá mimo veškeré myslitelné kategorie a na toulkách dějinami světa prožívá únik z reality – mimotělní zkušenost s minulými životy.Příběh dává nahlédnout nejen do krušných poměrů v tehdejším americkém vězeňství, ale též do časů prvních osadníků Divokého západu, do rozmarů rokokové Francie, do pletich středověké Koreje, do dramatické éry Ježíšovy, do mysli trosečníka na pustém ostrově i do příšeří prehistorických lovců. Darrellovy fascinující průlety dějinami lidského rodu zdánlivě mimoděk přidávají to nejpodstatnější: sugestivní zobrazení výjimečného jedince v krajně bezvýchodné situaci, jenž nadevše klade lidskou hrdost.

Nechme se okouzlit vypravěčským mistrovstvím Arthura Conana Doylea, jehož dílo vyzařuje žíznivou zvědavost, roznícenou fantazii i neuhasitelnou touhu po lepším světě, což ho jednoznačně vřazuje do jednadvacátého století. Tento první svazek zahrnuje Doyleovy prózy s tajemstvím, a to v moderním a jiskřivém českém překladu. Dvě z těchto próz vycházejí česky vůbec poprvé, jsou to Záhada údolí Sasassa a Strašidlo pro Goresthorpe Grange. Svazek obsahuje mimo jiné novelu Parazit, která reflektuje autorův celoživotní zájem o paranormální jevy.Druhý svazek, jenž vychází současně, nese výmluvný název Dobrodružství na moři i na souši. Následující třetí se bude jmenovat Doktoři a další vědci a čtyřdílnou Doyleovskou sérii uzavřeme novým překladem slavného Psa baskervillského, jenž vyjde s doprovodem působivých dobových ilustrací.

Gogolovy Mrtvé duše jsou téměř jistě docela jiný román, než jste si dosud představovali. Tryská z něj svobodná, radostná energie uměleckého díla, které je první určitého druhu a nemá tedy vzor, jemuž by se snažilo vyrovnat nebo který by mělo napodobit. Setkáváme se zde s fantazmagorickými, rychle se měnícími obrazy, přetékajícími roztodivnými postavami a jevy. Skutečnost obdařená kvalitami až halucinogenními místy překotně proráží hranice reálného světa. Autor po právu mluvil o tomto románu jako o básni v próze, protože měnlivý tón a neodolatelný rytmus vět opravdu napomáhá sugestivnímu líčení svébytných individuálních postav i jevů. Jde o jedno z mála mistrovských děl, jejichž četba navždy změní způsob, jakým člověk vidí další knihy – a také život. Jen prosím neposlouchejte ty fádní učitele, kteří si tuhle nakažlivou grandiózní frašku spletli s pouhým satirickým líčením společenských poměrů.

JANE AUSTENOVÉ (1775–1817) mohlo celé devatenácté století děkovat za galerii krásných moderních žen, které měly odvahu chovat se tak, jak jim velel zdravý rozum – ať už to byla Elizabeth z Pýchy a předsudku, Eleonor z Rozumu a citu nebo Anna z románu Anna Elliotová. Její první publikovaný román Rozum a cit (1811) dodnes nachází vděčné čtenáře a především čtenářky, neboť hrdinkami jsou dívky a ženy, které se musí smířit s tvrdostí života a najít rovnováhu mezi rozumem a citem. I po téměř dvou staletích překvapuje Austenová neobvyklou zápletkou, jemným humorem, skvělými dialogy i vřelostí citu. Mnohými čtenáři i kritiky je proto považována za největší autorku anglické prózy.

Zweigův světově proslulý dramatický román nás zavede do zapadlého a nudného posádkového městečka staré monarchie, kde důstojníci tráví volný čas po kavárnách a vinárnách. Chudý poručík Hofmiller je jakousi náhodou pozván do místního zámku na „diner“ pro přátele a známé. Omámen opulentní nádherou zámeckého prostředí si uprostřed zábavy náhle uvědomí, že opomněl vyzvat k tanci dceru hostitele. Chce své faux pas rychle napravit a v rozčilení si nevšimne, že dívka za stolem je ochrnutá. Mladík se snaží svoji neobratnost odčinit, místo toho se ale zaplétá do kliček vlastních dobře míněných konvenčních lží a ještě konvenčnějších obav z odsudku důstojnických kamarádů. Vzbudí v postižené dívce lásku, kterou neumí a ani nechce opětovat, a protože citlivě vnímá její smutek a osamělost, nechá se unášet vlastním soucitem – s tragickými důsledky.Rozporuplné a netrpělivé je lidské srdce, říká autor. Je soucit zbabělý, který se chce zbavit trapného dojetí cizím neštěstím. Ale je i soucit tvořivý, který je odhodlán trpělivě a účastně vytrvat až do konce svých sil a možná i za něj.

Bolesław Prus ve svém slavném románu Faraon podává věrný obraz prostředí starého Egypta. Své líčení opřel o pečlivé studium vědeckých pramenů, a tak na rozdíl od různých fantazií je jeho román založen na skutečně historické představě a často dokonce cituje ze starých egyptských textů. Jinak se ovšem strohými historickými údaji o faraonu Ramsesovi nedal nikterak omezovat v pestrosti i vzrušené napínavosti děje. Vytvořil dobrodružný román plný politických vášní, kněžských intrik, válečných výprav, lásky a nenávisti, přátelství a zrady, moudrosti i pýchy. Do vzrušujícího děje, který se vyznačuje překvapujícími obraty a zauzleními, dovedl originálně vložit tradiční osvědčené prostředky tohoto literárního druhu, jako je romantika tajných společností, podzemního labyrintu, dvojníka, záhad skoro detektivních, exotické erotiky. Neobyčejné bohatství ostře kreslených postav, vesměs pevně začleněných do dějové osnovy, jasně rozlišené typy různých národností a společenských vrstev, zasazené do malebného líčení starého Egypta, jeho života a zvyků – to vše umocňuje vzrušující zážitek. Prusův strhující klasický egyptologický román proto stále vyhledávají čtenáři po celém světě.

Slavný román Nebezpečné známosti francouzského spisovatele Choderlose de Laclose (1741–1803) už víc než dvě století strhuje čtenáře příběhem rafinovaně předstírané lásky, jež je pouze vypočítavou a krutou hrou. Dva hlavní aktéři, markýza de Merteuil a vikomt de Valmont rozdmýchávají milostné city svých obětí, které ze msty nebo pro zábavu vtahují do svých nemilosrdných hrátek. Kořením příběhu jsou jejich neuvěřitelně vykalkulované spletité strategie, aristokratický cynismus, ale i velmi trefná analýza matoucích citů, které nakonec zničí i oba konspirátory lásky.Jeden z nejčtenějších světových románů stále láká k filmovému zpracování. Po Vadimově adaptaci s Jeanne Moreau a Gérardem Philipem natočil Miloš Forman film Valmont, mírně komediální interpretaci s Annette Bening a Colinem Firthem v hlavních rolích. Snad netřeba dodávat, že se film setkal s obrovským úspěchem.

Něžná je noc, Fitzgeraldův fascinující psychologický román o úskalí lásky a sebelásky patří spolu s jeho kultem opředenou impresionistickou novelou Velký Gatsby k vrcholům světové literatury. Dějově bohaté, čtivě a zábavně napsané dílo zalidněné pronikavě vykreslenými postavami vyniká zároveň jako hluboká sonda do nejzazších končin individuální lidské existence. V roztančené době divokých večírků sledujeme mladého talentovaného lékaře – psychiatra, jenž v sobě cítí dar empatie i poslání pomáhat narušeným lidským bytostem. Ty je třeba milovat profesní odosobněnou láskou, a mladý doktor chce být za svou laskavost milován. Stává se bavičem i utěšitelem svých zámožných krajanů, kteří v Evropě hledají osvobození od dosavadních ctností povinnosti a sebeovládání. V osudovém vztahu k mladé pacientce z miliardářské rodiny jej život strhává do neovladatelného víru. Ernest Hemingway o tomto románu právem prohlásil: „Můžeme se tomu divit, ale při pohledu zpět Něžná je noc promlouvá čím dál víc k našim současníkům.“Román přinášíme v novém, moderním překladu.

Pokud vás Patrick Taylor už okouzlil knihou Doktore, fofrem, jde o život!, vracíte se do vesničky Ballybucklebo právem domovským. Teď to tam právě pod zdánlivě klidným povrchem jenjen vře. Mladý doktor Barry Laverty začal u výstředního staršího kolegy Fingala Flahertieho O’Reillyho pracovat jako asistent teprve před nedávnem, ale už se v Ballybucklebo cítí jako doma. Čáru přes rozpočet mu však udělá náhlá smrt pacienta. Barryho pověst velmi utrpí a naděje, že by se mohl ve vesnici usadit jako uznávaný lékař, je silně ohrožena. Mladík si nyní musí znovu vydobýt důvěru svých pacientů, což ve venkovské komunitě, jejíž hybnou silou jsou klevety a předsudky, není snadné.Jak se Barry vypořádá se záhadnou vyrážkou mladé prodavačky, s komplikovaným těhotenstvím, se zcela atypickou neurologickou poruchou a dalšími případy? Bude mít úspěch a dokáže očistit své jméno? A co udělá, aby spolu s O’Reillym uchránili místní hospodu, něžně nazývanou Ucouraná kačena, před hamižností radního Bishopa, který z ní chce udělat lákadlo pro turisty z Ameriky? Dobří občané Ballybucklebo přece potřebují nějaké místo, kde by si mohli připít na zdraví…

Nejoblíbenější román anglické klasické literatury, Pýcha a předsudek Jane Austenové, končí – jak jinak – svatbou. Vděční čtenáři, sdružení v literárních společnostech, často o jeho příběhu iniciativně přemýšlejí: „Jak to bylo dál? Žila Elizabeth se svým Darcym opravdu pak šťastně až do smrti?“ A tu se chápe pera současná britská spisovatelka Elizabeth Astonová, přikouzlí Darcyovým početnou rodinu a mapuje osudy jejích členů.Ocitáme se pak v Londýně roku 1818. V Evropě po Napoleonovi vládne znovu mír, nastává jiná doba, staré konvence ustupují odvážným myšlenkám nového století. Do města, kde právě začíná tradiční jarní společenská sezóna, přijíždí z venkovského panství k příbuzným pět mladých Darcyových dcer. Jak obstojí ve víru plesů, návštěv, nových známostí, ve spleti intrik, klevet a nezvyklých složitých vztahů, když rodiče dlí v cizině a oporu je třeba hledat hlavně ve vlastním rozumu a citu?Na světě už existuje několik tisíc napodobitelů a pokračovatelů Jane Austenové, ale jediné Elizabeth Astonové (nomen omen) se dostalo kritického uznání – a to právě za její román Dcery pana Darcyho, jenž se stal rovněž světovým bestsellerem.