Machart strana 3 z 9

Více než osm desítek nejvyhlášenějších receptů slavné české kuchařky Magdaleny Dobromily Rettigové upravila a převedla do současného jazyka Markéta Hrubešová. Kniha přináší na 160 plnobarevných stranách na křídovém papíře nejen aktualizované recepty doplněné lákavými fotografiemi, ale i recepty v původním znění z historického vydání Domácí kuchařky M. D. Rettigové. Herečka Markéta Hrubešová není v kuchařském oboru žádným nováčkem – toto je již její třetí vydaná kuchařská kniha a se záludnostmi kulinářského umění seznamuje i televizní diváky. O aktuální kuchařské knize sama v úvodu říká: „Snažila jsem se maximálně zachovat původní receptury, jen někde jsem si dovolila hlavní surovinu nahradit jinou. Tam, kde si myslím, že to jde. Hlavně proto, že v „Domácí kuchařce“ je spoustu receptů z telecího masa, ale třeba vepřové nebo krůtí, které dnes běžně vaříme, skoro žádné. Někdy se také snažím proces vařeni trochu urychlit nebo zjednodušit a mnohde také snížit přebytečnou kalorickou hodnotu. Ovšem s maximální snahou o zachování chuti. Přeji všem krásné čtení a hlavně: Dobrou chuť!“ Magdalena Dobromila Rettigová, dívčím jménem Artmannová, (31. ledna 1785 Všeradice - 5. srpna 1845 Litomyšl) byla českou buditelkou a spisovatelkou, autorkou kuchařek, básní, divadelních her a krátkých próz. Dodnes je známa především jako autorka knihy Domácí kuchařka. První literární pokusy M. D. Rettigové byly v němčině, podobně jako u jejích vrstevníků. Jako spisovatelka byla velmi plodná, napsala několik desítek drobnějších i rozsáhlejších děl. Pod vlivem svého muže a přátel se odhodlala psát a publikovat česky. Nejprve uveřejňovala drobné prozaické i veršované práce v časopisech Dobroslav, Čechoslav, Poutník slovanský, v almanachu Milozor a almanachu Milina. Postupně vydala několik knih povídek pro mládež, které byly určeny především dospívajícím dívkám, byla výbornou vypravěčkou a může být pokládána za zakladatelku české červené knihovny. Později se věnovala výhradně literatuře prakticky zaměřené. Největší význam má Rettigová šířením národního vědomí a osvěty v ženském měšťanském prostředí, a především díky své Domácí kuchařce, kterou nejenže rozšířila znalectví české kuchyně a sbírku kuchařských receptů, ale přispěla i k rozšíření českého jazyka v měšťanském a lidovém prostředí. Domácí kuchařka vyšla poprvé roku 1826 a dále vycházela v mnoha vydáních více než sto let.

Hana Hrabáková po tom, co s úspěchem publikovala své povídky časopisecky, nyní přichází oslovit čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova „ze života“. Podtitul povídkové knihy „Jak přežít třicet let s jedním chlapem (a s jednou tchýní)“ jasně napovídá, okolo čeho se její humorné texty tematicky točí. A nutno dodat, že ješitného mužského čtenáře většina povídek příliš nepotěší... Ale co naplat? Takový je život a Hana Hrabáková dobře ví, o čem píše. Vždyť jen literárně vypointovala to, co čtenářky také zažívají a co jim život s jejich protějšky někdy naservíruje. Kniha se nesnaží předem se odstřihnout od mužského části čtenářstva. Kdo z pánů má trochu smyslu pro sebeironii a dokáže se na život podívat i z nadhledu, bude se při čtení bavit jistě stejně dobře, jako dámy čtenářky.

Autor – vybaven závěry vlastního bádání i jedinečnou schopností tyto teze čtivou formou zpracovat – předkládá před čtenáře výsledek svého dlouholetého úsilí. Zrod slavného, legendami opředeného a dosud nerozluštěného Voynichova manuskriptu zasazuje do srdce Čech. Jednotlivé díly mozaiky tohoto téměř detektivního pátraní pak prokládá příběhy, které se okolo zrodu tohoto jedinečného rukopisu zcela jistě mohly odehrát... Kniha předkládá řadou argumentů podepřenou tezi, že slavný rukopis vznikl na území Čech. Od tohoto poznání je již jen krůček ke skutečnému rozluštění rukopisu. Autor sám své dílo uvádí slovy: „Malý pergamenový svazek leží dnes v klimatizované místnosti, univerzity v Yale. Není zde doma, nepatří sem a brání se. Čím? Skrývá své tajemství. Staletí plynou a tajemství trvá. Vysmívá se i nejmodernější technice dneška. Kde jenom najít k této záhadě klíč? Je jediná cesta: Najít a pochopit autora, ne se trápit s šiframi. Pochopit autora, čím žil, oč usiloval, co ho trápilo... Musíme se vydat tam, kde byl téměř jistě tento rukopis napsán. Do renesanční Prahy a Čech, druhé poloviny 16. století. Do té bizarní směsi šarlatánů a podvodníků na jedné straně a skutečných vědců na straně druhé. Ten rukopis dodnes žije a je stejný jako člověk. V neznámém prostředí se bojí a mlčí. Doma ta nejistota však z něho spadne a dříve či později se rozhovoří. Nezrodil se ani ve studeném sklepení skotského hradu, ani pod horkým sluncem jižní Evropy. Stopa míří do Čech...“ Kniha na 144 stranách přináší řadu barevných reprodukcí.

Hana Hrabáková po loňském úspěšném literárním debutu přichází s dalším dílem své povídkové série. Autorka oslovuje čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova „ze života“. Podtitul povídkové knihy „Jak přežít (v) manželství a zachovat si zdravý ženský rozum“ jasně napovídá, okolo čeho se její humorné texty tematicky točí. A nutno dodat, že ješitného mužského čtenáře většina povídek příliš nepotěší... Ale co naplat? Takový je život a Hana Hrabáková dobře ví, o čem píše. Vždyť jen literárně vypointovala to, co čtenářky také zažívají a co jim život s jejich protějšky někdy naservíruje. Kniha se nesnaží předem se odstřihnout od mužské části čtenářstva. Kdo z pánů má trochu smyslu pro sebeironii a dokáže se na život podívat i z nadhledu, bude se při čtení bavit jistě stejně dobře, jako dámy čtenářky.

Publikace ilustruje na konkrétních příkladech místní historie severního Plzeňska (Kralovicka) osudové děje druhé světové války v českých zemích. Regionem probíhaly významné hranice, jeho část připadla do Sudet, část zůstala v Druhé republice a později v Protektorátu. Konec války přeťal oblast demarkační čárou mezi americkou a ruskou zónou. Dějinné události jsou zasazeny do kontextu vojenské historie. Bohatý ikonografický doprovod je encyklopedií k poznání dobových militarií. Dosud nepublikované historické fotografie a autentické archiválie přinášejí řadu cenných podkladů, včetně často opomíjeného pohledu do složitého správního vývoje v období těsně po válce.

Rudolf Kopecký pracoval na svých pamětech nazvaných „Vzpomínky starého novináře“ od počátku 60. let až do své smrti. Jedná se o osm dílů o 2350 stranách strojopisu, v nichž autor velmi čtivou formou popisuje dětství, mládí, studia, život v Rakousku-Uhersku, osobnosti, události, aféry první republiky, dále činnost v zahraničním vojsku za druhé světové války a konečně i různé aspekty poúnorového exilu, které ani v odborné literatuře nebyly detailně rozebrány. Kopecký píše kritickým pohledem, netají se odmítavým postojem k Edvardu Benešovi, přináší zase jiný, unikátní úhel pohledu na moderní československé dějiny. Vzhledem k enormnímu rozsahu nebyly Kopeckého paměti dosud publikovány. Tato kniha přináší výběr nejzajímavějších kapitol pamětí, opatřený poznámkovým aparátem a medailonky významných osobností. Kniha bezpochyby vzbudí zájem odborné i laické veřejnosti, vyvolá řadu diskusí a kontroverzí.

Kniha ilustruje na konkrétních příkladech místní historie severního Plzeňska (Kralovicka) osudové děje druhé světové války v českých zemích. Regionem probíhaly významné hranice, jeho část připadla do Sudet, část zůstala v Druhé republice a později v Protektorátu. Konec války přeťal oblast demarkační čárou mezi americkou a ruskou zónou... Dějinné události jsou zasazeny do kontextu vojenské historie. Bohatý ikonografický doprovod je encyklopedií k poznání dobových militarií. Dosud nepublikované historické fotografie a autentické archiválie přinášejí řadu cenných podkladů, včetně často opomíjeného pohledu do složitého správního vývoje v období těsně po válce. Aktuální vydání je obohaceno o řadu nových obrazových příloh, o desítky dosud neznámých historických fotografií a o soupisy válečných obětí jak vojenských, tak civilních. Druhé doplněné a významně rozšířené vydání navazuje na publikaci, která se setkala s nečekaným zájmem čtenářů