Machart strana 10 z 12

Rudolf Kopecký pracoval na svých pamětech nazvaných „Vzpomínky starého novináře“ od počátku 60. let až do své smrti. Jedná se o osm dílů o 2350 stranách strojopisu, v nichž autor velmi čtivou formou popisuje dětství, mládí, studia, život v Rakousku-Uhersku, osobnosti, události, aféry první republiky, dále činnost v zahraničním vojsku za druhé světové války a konečně i různé aspekty poúnorového exilu, které ani v odborné literatuře nebyly detailně rozebrány. Kopecký píše kritickým pohledem, netají se odmítavým postojem k Edvardu Benešovi, přináší zase jiný, unikátní úhel pohledu na moderní československé dějiny. Vzhledem k enormnímu rozsahu nebyly Kopeckého paměti dosud publikovány. Tato kniha přináší výběr nejzajímavějších kapitol pamětí, opatřený poznámkovým aparátem a medailonky významných osobností. Kniha bezpochyby vzbudí zájem odborné i laické veřejnosti, vyvolá řadu diskusí a kontroverzí.

Publikace ilustruje na konkrétních příkladech místní historie severního Plzeňska (Kralovicka) osudové děje druhé světové války v českých zemích. Regionem probíhaly významné hranice, jeho část připadla do Sudet, část zůstala v Druhé republice a později v Protektorátu. Konec války přeťal oblast demarkační čárou mezi americkou a ruskou zónou. Dějinné události jsou zasazeny do kontextu vojenské historie. Bohatý ikonografický doprovod je encyklopedií k poznání dobových militarií. Dosud nepublikované historické fotografie a autentické archiválie přinášejí řadu cenných podkladů, včetně často opomíjeného pohledu do složitého správního vývoje v období těsně po válce.

Hana Hrabáková po loňském úspěšném literárním debutu přichází s dalším dílem své povídkové série. Autorka oslovuje čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova „ze života“. Podtitul povídkové knihy „Jak přežít (v) manželství a zachovat si zdravý ženský rozum“ jasně napovídá, okolo čeho se její humorné texty tematicky točí. A nutno dodat, že ješitného mužského čtenáře většina povídek příliš nepotěší... Ale co naplat? Takový je život a Hana Hrabáková dobře ví, o čem píše. Vždyť jen literárně vypointovala to, co čtenářky také zažívají a co jim život s jejich protějšky někdy naservíruje. Kniha se nesnaží předem se odstřihnout od mužské části čtenářstva. Kdo z pánů má trochu smyslu pro sebeironii a dokáže se na život podívat i z nadhledu, bude se při čtení bavit jistě stejně dobře, jako dámy čtenářky.

„Opilec z buclatýma rukama“ Kniha přináší poprvé v historii ucelenou sbírku všech Haškových básní, které se dosud podařilo nalézt v různých dokumentech a publikacích. Básně vznikaly průběžně za jeho krátkého života. Odrážejí se v nich Haškovy prožitky v dané životní etapě. Seřazeny chronologicky jsou tedy obrazem spisovatelova osudu a zároveň pohledem do historie z počátku 20. století. Celá sbírka je doplněna bohatými edičními poznámkami, zajímavými črtami z Haškova života, vysvětlivkami a unikátními fotografiemi vesměs z literárních a pozůstalostních archivních fondů. Některé básně ve sbírce byly zveřejněny jen v dobovém tisku nebo nebyly dosud publikovány, jako např. soubor protiválečné poezie z nedávno objeveného válečného deníku účetního šikovatele Vaňka, v Haškově románu „takto drogisty z Kralup“. Na obálce vázané knihy (224 stran), naleznete málo známou reprodukci olejomalby portrétu Jaroslava Haška od akademického malíře Karla Patáka. Knihu ocení nejen obdivovatelé Haškova díla, ale i literární a historičtí badatelé.

Autor – vybaven závěry vlastního bádání i jedinečnou schopností tyto teze čtivou formou zpracovat – předkládá před čtenáře výsledek svého dlouholetého úsilí. Zrod slavného, legendami opředeného a dosud nerozluštěného Voynichova manuskriptu zasazuje do srdce Čech. Jednotlivé díly mozaiky tohoto téměř detektivního pátraní pak prokládá příběhy, které se okolo zrodu tohoto jedinečného rukopisu zcela jistě mohly odehrát... Kniha předkládá řadou argumentů podepřenou tezi, že slavný rukopis vznikl na území Čech. Od tohoto poznání je již jen krůček ke skutečnému rozluštění rukopisu. Autor sám své dílo uvádí slovy: „Malý pergamenový svazek leží dnes v klimatizované místnosti, univerzity v Yale. Není zde doma, nepatří sem a brání se. Čím? Skrývá své tajemství. Staletí plynou a tajemství trvá. Vysmívá se i nejmodernější technice dneška. Kde jenom najít k této záhadě klíč? Je jediná cesta: Najít a pochopit autora, ne se trápit s šiframi. Pochopit autora, čím žil, oč usiloval, co ho trápilo... Musíme se vydat tam, kde byl téměř jistě tento rukopis napsán. Do renesanční Prahy a Čech, druhé poloviny 16. století. Do té bizarní směsi šarlatánů a podvodníků na jedné straně a skutečných vědců na straně druhé. Ten rukopis dodnes žije a je stejný jako člověk. V neznámém prostředí se bojí a mlčí. Doma ta nejistota však z něho spadne a dříve či později se rozhovoří. Nezrodil se ani ve studeném sklepení skotského hradu, ani pod horkým sluncem jižní Evropy. Stopa míří do Čech...“ Kniha na 144 stranách přináší řadu barevných reprodukcí.

Hana Hrabáková po tom, co s úspěchem publikovala své povídky časopisecky, nyní přichází oslovit čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova „ze života“. Podtitul povídkové knihy „Jak přežít třicet let s jedním chlapem (a s jednou tchýní)“ jasně napovídá, okolo čeho se její humorné texty tematicky točí. A nutno dodat, že ješitného mužského čtenáře většina povídek příliš nepotěší... Ale co naplat? Takový je život a Hana Hrabáková dobře ví, o čem píše. Vždyť jen literárně vypointovala to, co čtenářky také zažívají a co jim život s jejich protějšky někdy naservíruje. Kniha se nesnaží předem se odstřihnout od mužského části čtenářstva. Kdo z pánů má trochu smyslu pro sebeironii a dokáže se na život podívat i z nadhledu, bude se při čtení bavit jistě stejně dobře, jako dámy čtenářky.

Více než osm desítek nejvyhlášenějších receptů slavné české kuchařky Magdaleny Dobromily Rettigové upravila a převedla do současného jazyka Markéta Hrubešová. Kniha přináší na 160 plnobarevných stranách na křídovém papíře nejen aktualizované recepty doplněné lákavými fotografiemi, ale i recepty v původním znění z historického vydání Domácí kuchařky M. D. Rettigové. Herečka Markéta Hrubešová není v kuchařském oboru žádným nováčkem – toto je již její třetí vydaná kuchařská kniha a se záludnostmi kulinářského umění seznamuje i televizní diváky. O aktuální kuchařské knize sama v úvodu říká: „Snažila jsem se maximálně zachovat původní receptury, jen někde jsem si dovolila hlavní surovinu nahradit jinou. Tam, kde si myslím, že to jde. Hlavně proto, že v „Domácí kuchařce“ je spoustu receptů z telecího masa, ale třeba vepřové nebo krůtí, které dnes běžně vaříme, skoro žádné. Někdy se také snažím proces vařeni trochu urychlit nebo zjednodušit a mnohde také snížit přebytečnou kalorickou hodnotu. Ovšem s maximální snahou o zachování chuti. Přeji všem krásné čtení a hlavně: Dobrou chuť!“ Magdalena Dobromila Rettigová, dívčím jménem Artmannová, (31. ledna 1785 Všeradice - 5. srpna 1845 Litomyšl) byla českou buditelkou a spisovatelkou, autorkou kuchařek, básní, divadelních her a krátkých próz. Dodnes je známa především jako autorka knihy Domácí kuchařka. První literární pokusy M. D. Rettigové byly v němčině, podobně jako u jejích vrstevníků. Jako spisovatelka byla velmi plodná, napsala několik desítek drobnějších i rozsáhlejších děl. Pod vlivem svého muže a přátel se odhodlala psát a publikovat česky. Nejprve uveřejňovala drobné prozaické i veršované práce v časopisech Dobroslav, Čechoslav, Poutník slovanský, v almanachu Milozor a almanachu Milina. Postupně vydala několik knih povídek pro mládež, které byly určeny především dospívajícím dívkám, byla výbornou vypravěčkou a může být pokládána za zakladatelku české červené knihovny. Později se věnovala výhradně literatuře prakticky zaměřené. Největší význam má Rettigová šířením národního vědomí a osvěty v ženském měšťanském prostředí, a především díky své Domácí kuchařce, kterou nejenže rozšířila znalectví české kuchyně a sbírku kuchařských receptů, ale přispěla i k rozšíření českého jazyka v měšťanském a lidovém prostředí. Domácí kuchařka vyšla poprvé roku 1826 a dále vycházela v mnoha vydáních více než sto let.

Odkaz architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla (1677-1723) představuje jedinečný a ucelený soubor barokních staveb, výrazně ovlivňujících tvář české krajiny. Publikace se zaměřuje na jeden ze západočeských okruhů Santiniho tvorby, který vznikl díky plaskému klášteru během prvního a druhého desetiletí 18. století. Jeho dílo lze chápat jako vyvrcholení linie zvané opus italicum v českých zemích. Katalog staveb Jana Blažeje Santiniho Aichla na severním Plzeňsku zahrnuje deset architektonických památek, řazených abecedně podle lokalit (Hubenov, Kalec, Kostelec, Kozojedy, Mariánská Týnice, Mladotice, Nadryby, Nebřeziny, Plasy, Všehrdy), které tvoří jednotlivé kapitoly s bohatou ikonografickou přílohou, dosud neznámým archivními prameny, mapovým zobrazením, dostupnými plány a současnou fotodokumentací. Pro architektonické aktivity barokního období byla základní podmínkou obnova ekonomické síly potenciálních stavebníků, k níž docházelo po třicetileté válce. Jako první objednavatelé velkých staveb v západních Čechách vystupují stabilizované kláštery. Právě jejich opati přivedli v 17. a v 18. století do kraje nejvýznamnější soudobé, nejčastěji pražské architekty a umělce vskutku evropského významu. Díky tomuto importu vykazuje západočeské baroko od počátku vysokou úroveň, která se promítla později i do ostatní lokální tvorby. Vedle zakladatelského a budovatelského díla románské a především gotické architektury tak baroko představuje druhou etapu identifikující umělecké formace kraje, která se odrazila ve vytvoření jedinečné barokní krajiny, jež je dosud mimořádnou a z kulturního i přírodního hlediska evropsky významnou hodnotou.

Ojedinělá výpravná obrazová publikace detailně mapuje působení templářského řádu na území současné Prahy. Stěžejní částí knihy je pokusem o podrobně komentovanou inventuru pražských lokalit spojovaných s osudem řádu templářů. Text je doplněn bohatým výčtem kreseb, reprodukcí, symbolů, ale především obsáhlou fotografickou dokumentací pražských lokalit, v nichž templářský řád působil.Publikace upoutá pozornost čtenářů zajímajících se o nedostatečně prozkoumané, mnohdy tzv. „tajemné“ kapitoly starších českých dějin, k nimž činnost templářského řádu a jeho dramatické osudy bezpochyby patří.Kniha obsahuje i dosud nepublikovaný překlad a faksimile pražského rukopisu templářské řehole, jejím autorem je Bernard z Clairvaux. Jedná se o detailní popis vnitřních pravidel, kterými se život řádu řídil.Kniha navazuje na předchozí dvě publikace „Templáři v zemích českých králů“, které se obdobným způsobem věnovaly popisu působení templářského řádu v Čechách i na Moravě.

Jedinečný povídkový soubor Rudyarda Kiplinga, kterého u nás proslavila především jeho Kniha džunglí, otevírá před čtenářem tajemný svět zednářského prostředí, jehož byl Kipling po celý dospělý život součástí... Ve svých povídkách inspirovaným prostředím a hodnotami svobodného zednářství se autor obrací k filosofickým tématům, zabíhá do prostředí literárních reminiscencí, odkrývá svět tajemna a spirituality, obrací se k tématu smrti a lidské konečnosti – a to zejména v povídkách časově zasazených do první světové války. Zvláště toto téma je Kiplingovi niterně blízké a autor se jeho prostřednictvím vyrovnává i s vlastní bolestnou ztrátou, se smrtí svého syna, který v mladém věku zahynul na bojišti světové války. Kniha vychází v českém vydání teprve podruhé a to po více než pětaosmdesáti letech. Původní překlad jazykově upravil Jan Velíšek a knihu nově doplnil ilustracemi Kameel Machart.

Vzpomínková kniha Byla jsem šťastná dává bezprostředním způsobem nahlédnout do životního příběhu operní pěvkyně Jarmily Novotné a její rodiny, který je kvůli historickým okolnostem plný nečekaných zvratů a dramatických okamžiků a je dosud jediným uceleným pramenem pro bližší poznání slavné pěvkyně a její kariéry. Podrobně mapuje její divadelní kariéru od počátků v Národním divadle, kdy jako sedmnáctiletá ztvárnila Mařenku v Prodané nevěstě, přes úspěchy ve Veroně, Berlíně, Vídni či Paříži až po dlouhých šestnáct sezón v Metropolitní opeře v New Yorku. Kniha se dotýká politické situace, popisuje setkání s nejvýznamnějšími osobnostmi uměleckého i politického světa. Kniha obsahuje velké množství archivních obrazových materiálů. Užitečným bonusem pro čtenáře je zejména rejstřík osobností (více než 1.000 jmen), dále seznam všech publikovaných i nevydaných nahrávek a kompletní soupis operních a filmových rolí. Redaktorského dohledu nad knihou se ujal Jan Králík, znalec života a díla Jarmily Novotné, který se významnou měrou podílel na samotném vzniku této knihy.

Kniha se pokouší vystihnout složité a často velmi bolestné vztahy Rusů a Čechů - Rusů v Čechách a Čechů v Rusku - na pozadí historických událostí minulého století, které vztahy obou národů formovaly a poznamenaly. Autorka – sama Ruska – přináší žánrově pestrou knihu zahrnující vlastní deníkové zápisky od počátku padesátých let, vzpomínky pamětníků, črty, zápisky, vše bohatě doplněno fotografickými dokumenty. Na pozadí jednotlivých autentických událostí z osobního života obyčejných Rusů vyvstává obraz politicky složité doby. Pro českého čtenáře je kniha poutavým čtením zejména díky pohledu Rusů na vzájemné vztahy a zlomové historické události...Nejprve to byli příslušníci NKVD a „Smerše“, v podstatě zločinci obdaření mocí, kteří v pětačtyřicátém roce zákeřně vylákávali Rusy žijící v Praze (zejména z kruhů emigrantů, kteří se domnívali najít svoji novou budoucnost v meziválečném Československu), aby doplnili stavy nenasytného sovětského Gulagu. Po nich koncem čtyřicátých let přišli agitátoři, kteří využívali city lidí, jejich vztah k bývalé vlasti a posílali je sice nikoli přímo za ostnatý drát, ale prakticky do uzavřené zóny tehdejšího Sovětského svazu. A konečně všeobecně známá „bratrská pomoc“ v roce 1968, kdy se obětí stává celý národ, Češi i Slováci, a kdy je obelháván národ vlastní – ruský. Tato politika dvojí tváře je pak líčena v kapitolách odehrávajících se za československé normalizace. Kniha s úspěchem vyšla v polovině roku 2013 v Rusku

Unikátní velkoformátová monografie výtvarnice Běly Suché (1939 - 1985). Scénografka divadla Semafor, Divadla na zábradlí a Kladivadla v Ústí nad Labem. Mimo scénografii a textilní výtvarnictví se věnovala i grafice a ilustraci. Spolupracovala s režiséry J. Menzlem, J. Cízlerem, L.Bělehradskou. Ve volné tvorbě se zaměřila na tapiserie a textilní objekty. Nejčastěji používala jako základní technologii filcovaná roucha, která pak na sebe našívala jako aplikace, jež nazývala "muchle". Někdy též používala v práci tkaní, její textilní tvorba se také uplatnila jako doplněk architektury a designu interiérů. Běla Suchá byla první manželkou divadelníka Jiřího Suchého a zemřela v roce 1985 po neúspěšném boji s leukémií. Tato kniha je první publikací, která souhrnně představuje její rozsáhlou tvorbu, včetně přesahů do různých žánrů, a která také svým způsobem nevšedně dokumentuje zákulisí legendárního Semaforu. Kniha je opatřena obsáhlým resumé v anglickém jazyce.

Publikace, kterou držíte ve svých rukou, představuje první ucelenou sondu do života malířky Marie hraběnky Nostitz-Rieneck (1902-1980). Její dílo je veřejnosti známé jen díky několika akvarelům, na nichž zachytila interiéry českých zámků, téměř nic se však nevědělo o jejím životě a tvorbě. Záměrem autora je proto seznámit čtenáře s výběrem nejlepších prací, které vytvořila a zasadit je do souvislostí doby, v níž vznikly. Většina prezentovaných děl pochází ze soukromých sbírek v zahraničí a jejich námět spadá především do oblasti krajinomalby a žánru. Publikace tak představuje i dokument o životě rodiny Nostitz-Rienecků z Plané u Mariánských Lázní a jejich blízkých v období První republiky, druhé světové války a následné emigrace.

Smích je osvědčený lék proti stresu. Mnohému se zdá, že zmizel ze světa. Mnohému napadne, že peníze vytlačily ze svata všechno kromě peněz. Nahradily Boha a asi i humor. Knížka o panu Pitěrovi vás přesvědčí o tom, že sranda nezmizela, ani když jde o život. Pohled brýle posranými od much na Pitěrovu rodinu a její okolí, v době, kterou prožíváme, v čase po konci světa, který se nekonal, v době, kdy se setkáváme s úkazy, jaké selský rozum nechápe, probouzí smích. A smích, jak dobře víme, tlumí stres a přináší radost. Tato humorná kniha je nacpaná událostmi, jako břicho hlavního hrdiny Pitěry. Pan Pitěra prochází převratnou dobou, jen tak v trenýrkách, s taškami jídla prodávaného v akcích. Bývalého přeborníka různých zápasů jen tak nic nerozhází. V životě už prožil horší věci, než se kolem dějí. Pitěra má rád tlačenku, pivko, fotbálek a trpí silnými větry. Jeho žena Věruška miluje nekonečné televizní seriály a svoje děti. Syna Čeňka a dceru Květu. Nezaměstnaný Čeněk má duševně nemocnou ženu Marušku a odloženého synka. Dcera Květa je dobře vdaná za podnikatele Miloše Nguyena a mají spolu Fanouška, rozeného podnikatele. Celá rodina se vypraví na zájezd do Řecka, spojený s účastí na generální stávce. V další části se dozvíte, jak výlet dopadne. O autorovi: O autorovi knihy "S Pitěrou Češi přežijou" Ernestu Šťastném, toho mnoho nevíme. Můžeme se domnívat, že je šťastný v soukromém životě, tak jak to tvrdí jeho jméno, ale může to být naopak. Neznáme jeho rodokmen a nevíme, co dělá. Třeba je miliardář, restituent, lobista a nebo bezdomovec. Z knihy se nedá usoudit jeho politická příslušnost, světonázor, náboženství, výška, váha, barva vlasů, očí, objem pasu ani jeho sexuální orientace. Možná je svobodný, ženatý, bezdětný, možná má sedm dětí, může být mladší nebo starší. V závěru knihy se dozvídáme pouze to, že mu jisté okolnosti zabránili pokračovat v psaní a pouze budoucnost ukáže, jak všechno dopadne...

Nevšední obrazová publikace přináší rady, návody, postupy a spoustu inspirace pro všechny, kteří se chtějí věnovat tvorbě tzv. vizovického pečiva.Převážně obrazová kniha přináší desítky fotografií hotových výrobků i návodné obrazové postupy, jak se ke krásnému výsledku dopracovat. Tzv. vizovické pečivo je obdivuhodná lidová technika, která od svého vzniku, asi od roku 1850, nezměnila materiál ani postup práce. Původně vzniklo z těsta kynutého, kdy se tvary pečiva zapichovaly na vysokých špejlích do vysokých svatebních koláčů, nebo dožínkových chlebů a magicky přitahovaly obdarovaným dobré vlastnosti figur.Pro velkou oblibu tvarů, začali pekaři Lutonští ve Vizovicích ve druhé polovině 19. století péci z těsta nekynutého. Zvířátka se tak stávala hračkou pro děti, dárkem. Autorka Miluše Šímová je na slovo vzatou odbornicí na tento druh lidového umění a předává čtenářům své zkušenosti a inspiraci pro vlastní tvorbu. Technologie přípravy těsta není nikterak složitá a do vytváření se mohou zapojit i děti...