Machart strana 4 z 12

Výpravná obrazová publikace, která atraktivním průřezem historií i současností přibližuje čtenáři tvář města Berouna tak, jak byla během uplynulých pěti let prezentována na venkovních výstavách zdejší galerie pod širým nebem. Venkovní galerie „Pěší zóna“ v berounské Palackého ulici vznikla v roce 2018 a od té doby se na velkoplošných výstavních panelech vystřídalo mnoho zajímavých témat z berounské historie, současnosti i témat uměleckých a vlastivědných. Lidí, kteří se zde zastavili, bylo překvapivě více, než by se mohlo na začátku předpokládat. Věříme, že knižní podoba první série těchto exteriérových výstav udělá radost nejen těm, kteří neměli možnost výstavy vidět na vlastní oči, ale i těm, kteří se k nim chtějí vrátit. Autorkou obsáhlé předmluvy ke knize je historička PhDr. Anna Matoušková.

Výpravná publikace detailně mapuje čtyři desítky let mezinárodního hudebního festivalu Talichův Beroun, a to nejen prostřednictvím autorského textu obou hlavních autorů, ale i díky vzpomínkám účastníků a zejména díky obsáhlému fotografickému doprovodu. Autorka Karolina Froňková k tomu dodává: „Na základě bádání se zřetelně vyprofilovala čtyři období festivalu Talichův Beroun, která se promítla i do členění knihy na jednotlivé kapitoly. V letech 1983-1990 šlo o zlatou éru festivalu, následovanou obtížným přelomovým porevolučním obdobím let 1991-1997. Tato etapa byla plná převratných společenských, kulturních a politických změn, které měly negativní dopad na průběh a organizaci festivalu. Situace se stabilizovala až v letech 1998-2011, kdy festival dostal novou tvář. Počínaje rokem 2012 probíhá postupná transformace festivalu do podoby odpovídající moderní době. Každá kapitola mapuje dané období festivalu ze všech úhlů pohledu: organizací počínaje přes dramaturgii až po doprovodné akce. V rozsáhlé přílohové části knihy je možné nalézt kromě kompletního programu všech ročníků také cenné rejstříky osobností, které se na festivalu během celého jeho trvání podílely jak z pozice organizátorů, odborníků, tak i samotných umělců. Osobnost Václava Talicha se jako zlatá nit vine celou knihou nejen díky úvodní kapitole mapující osudy velkého dirigenta a především jeho vztah k Berounu, ale zejména díky příspěvkům výjimečných osobností a představitelů institucí, které se na hladkém chodu festivalu během celé doby jeho existence podílely. Vše dokreslují zajímavé fotografie a další autentické materiály. To dělá z této knihy skvělého průvodce kulturním životem města. Moc bych si přála, aby pro čtenáře, stejně jako pro autory, byla nejen kniha, ale i celý festival pohlazením po duši, ostrůvkem klidu v této nelehké, rozbouřené době.“

Monografie je výsledkem mnohaleté badatelské práce, jejíž hlavní autor – renomovaný teolog prof. Ctirad Václav Pospíšil – přiznává, že sám musel projít dlouhou trnitou cestou od strachu ze zednářů k odhalení skutečného stavu věcí, tedy k určitému druhu osvobození. Spolu s kolegy Veronikou Řehákovou a Janem Sušerem nyní chtějí stejnou cestou provést i čtenáře. Jedná se o první takový počin v dějinách české katolické teologie a historiografie od obrození po současnost. Kniha vznikla na základě řady pilotních studií, a proto je rozčleněna do čtyř částí. V první se poprvé detailně mapuje Masarykův poměr k problematice evolučního vzniku člověka. Ve druhé kapitole se prezentuje postoj prvorepublikových zednářů k téže problematice. Pro mnohé bude překvapivé, že prezident Osvoboditel i zednáři jsou v dané oblasti velmi blízcí křesťanské recepci vzniku-stvoření člověka. Druhá část knihy pojednává o poměru T. G. Masaryka ke svobodným zednářům, a to v průběhu celého jeho života, což opět dosud nebylo tímto způsobem nikým zpracováno. V dalších kapitolách se následně rekonstruuje to, jak se k první hlavě našeho státu stavěli svobodní zednáři. Třetí část je věnována historickým postavám, které jsou na stránkách prvorepublikových zednářských periodik zmiňovány častěji než kdokoli jiný, totiž vnímání Jana Amose Komenského a Wolfganga Amadea Mozarta ze strany frekventantů lóžových prací. Po tomto trojím pohledu do duchovního a kulturního života svobodných zednářů následuje poslední, stěžejní partie, v níž se pojednává o dějinách vztahu instituce katolické církve ke svobodnému zednářství, a to především na základě církevních dokumentů a také řady partikulárních dialogů mezi katolíky a zednáři. Především ve dvacátém století došlo oboustranně k výraznému posunu směrem k dialogu. Jelikož zednářství má v každé zemi osobitou historii a následně také jiné charakteristiky, jednotlivé místní církve by měly své zednáře poznat a – pokud je to možné – vstoupit s nimi do dialogu. V kontextu názorového rozrůznění české společnosti je pravděpodobné, že kniha vyvolá široké spektrum kontrastních reakcí, ale pokud k ní čtenář přistoupí bez předsudků, zůstane pouze na něm, jaký si z předložených faktů vytvoří úsudek. Kniha má šanci zaujmout nejen ty, kdo se chtějí něco dozvědět o českém i světovém zednářství, ale i zájemce o studium historie a širší veřejnost.

Dárková publikace renomovaného českého kreslíře a karikaturisty Jiřího Slívy přináší na 80 stranách ucelený soubor grafik a ilustrací na specifické téma „století českého svobodného zednářství“. Kolekce obsahuje kresby i barevné reprodukce nejnovějších grafik, kolorovaných kreseb a vícebarevných litografií na zednářské téma. Slívův kreslený humor hovoří i beze slov univerzálním jazykem, přesto jsou textové části knihy (úvodní slovo velmistra i životopis autora) přeloženy do anglického jazyka. Kniha s mírně ironickou nadsázkou poodhaluje jindy skrytý svět zednářů a jejich tajemných symbolů.

Dramatická sonda do křivoklátského venkova druhé poloviny 19. století. Románově zpracovaná kniha letmo navazuje na části úspěšné autorovy fotoknihy „Křivoklátsko – cesta do duše krajiny“. Je inspirována jak skutečnými střety mezi pytláky a lesním personálem, tak životem uhlířů a proměnou venkovské společnosti v době před velkou hospodářskou krizí v roce 1873. Syrově zachycený děj, vzdávající hold zapomenutým časům a řemeslům, se z velké části drží faktických historických souvislostí. Zavádí čtenáře do lesů v okolí Karlovy Vsi, Broum, Nového Jáchymova, Roztok, Křivoklátu, Skryjí nebo na hrad Týřov a skalnaté svahy nad Úpořským údolím. Některé lokace zůstaly dodnes téměř stejné, jiné v tehdejší podobě zanikly, ale příběh je nechává znovu oživnout. Druhá polovina 19. století. Křivoklátské lesy. Nebo spíš to, co z nich zbylo… Z milířů na mýtinách pomalu stoupá dým a halí člověkem poznamenanou krajinu. Stromy, které padly na dřevěné uhlí do vysokých pecí, změnily se v chléb na stoly rodin, které sem přišly žít a dřevo zpracovávat. Nebyli ale všichni tací – pracovití lidé s rukama udřenýma lesním řemeslem – uhlíři, drvoštěpové. Každý sem nepřišel jenom pro pár zlatých. Nebezpečná vášeň lovit, hlava plná vzdoru a pocit, že není co ztratit – i tací byli. A takovým se měl každý raději vyhnout… Do zdejšího kraje, do nově založené uhlířské osady Karlova Ves, po smrti své ženy přichází za prací i František Kos se synem Antonínem a matkou Alžbětou. František se v sobě znovu snaží najít muže, jakým byl, a vědomě se ničí těžkou prací u milířů a v železárnách. Antonín po svobodomyslných studentských letech v Rakovníku zjišťuje, jak rychle si musí najednou vybrat, kým se má stát. Nikdo z nich ale netuší, jak se mohou osudy náhodných lidí zde, mezi dubovými háji, mýtinami a skalnatými svahy, střetnout a vyústit v neštěstí, na které by nikdo nepomyslel. Především Antonín Kos se bude muset později rozhodnout, jestli zůstat neprůbojným chlapcem, nebo dospět, najít odhodlání, víru v sebe sama a vykročit nalézt spravedlnost.

Zábavná i poučná knížka o pohlavních chorobách. Není to protimluv? V podání Přemysla Procházky rozhodně ne – autor se snaží často neprávem tabuizovanou a stále aktuálnější problematiku pohlavních chorob podat citlivou formou, která nepostrádá empatii, někdy i humor a nadsázku – ale především čtivý a srozumitelný odborný pohled na věc. Autor zbytečně nehalí tematiku pohlavních chorob do mlhy nesrozumitelných „akademických“ formulací, ale podává ji formou přijatelnou pro běžného laického čtenáře. Jde přeci o to, především pomoci čtenářům v orientaci v často složitých životních situacích, které se týkají toho nejcennějšího, co máme – lidského zdraví. Autor o své knize uvádí: "Cítím se stále mlád, tím spíše, že moji klienti ve venerologické ambulanci jsou mladí a jejich příběhy píše sám život. A o takových je tato knížka. Podkladem pro tuto moji knihu byl výběr stovky nejzajímavějších otázek čtenářů z mé on-line poradny na serveru Protišedi.cz, která funguje již bezmála deset let." Právě čtivá forma otázek a fundovaných odpovědí je tou základní čtenářskou hodnotou knihy. Zkrátka – podtitul knihy by také mohl znít „Vše o pohlavních chorobách, na co jste se dosud báli zeptat“. Výběr těch nejčastějších autentických situací, v kterých se pacienti obracejí na svého lékaře, předkládá spektrum zajímavých a často i bizarních životních peripetií a zkušeností. Přemysl Procházka také soubor otázek a odpovědí proložil povídkovým žánrem, v kterém zúročil své letité zkušenosti z venerologické praxe, v níž se soustředil také na sexuální chování rizikové populace osob gay komunity či osob zabývajících se natáčením pornofilmů… Každá z tematických kapitol je také doplněna výkladovým slovníčkem odborných pojmů, který pomůže běžnému čtenáři spolehlivě se orientovat v odborné terminologii.

Unikátní vydání dosud nepublikovaných rozsáhlých deníkových záznamů legionáře, letce, vlastence a demokrata generála Aloise Vicherka zaznamenává jeho osudy zejména za druhé světové války a krátce po ní. Díky obrazovému materiálu i bohatému poznámkovému aparátu uvádí deníkové zápisky do patřičného kontextu a přináší plastický obraz nejen jednoho bohatého lidského života, ale i důvěrný pohled do zákulisí, zejména do prostředí exilové londýnské vlády, účasti českých letců ve druhé světové válce, i roků poválečných, které přinesly novou naději ale též mnoho zklamání a osobních křivd… „Narodil jsem se 20. června 1892 v Petřvaldě na Těšínsku jakožto páté dítě z dvanácti, syn horníka Jana Vicherka a Aloisie. Po absolvování dvouleté průmyslovky jsem nastoupil do Orlovských strojíren v Porubě. V roce 1915 jsem byl odveden do rakouské armády a po výcviku odeslán na ruskou frontu. Dne 1. 8. 1917 jsem nastoupil u 5. pěšího pluku T. G. Masaryka, kde jsem se stal poddůstojníkem. Jako velitel čety jsem bojoval na Sibiři a Dálném východě. V květnu 1919 jsem byl přeložen k letectvu a povýšen na podporučíka. Leteckou školu jsem vedl až do odsunu do vlasti v lednu 1920. V srpnu téhož roku jsem nastoupil vojenskou službu u leteckého učiliště v Chebu a tam absolvoval stíhací výcvik a stal se štábním kapitánem. Koncem roku 1924 mě velení odeslalo na Vysokou školu leteckou do Paříže, kterou jsem v roce 1927 absolvoval jako inženýr letectví a strojní mechaniky. V roce 1925 se mi podařilo vytvořit několik leteckých národních rekordů. Téhož roku jsem se oženil. Byl jsem vybrán za člena doprovodu T. G. Masaryka do Francie. Zde mě dekoroval francouzský president čestnou legií. V roce 1927 jsem byl povýšen na majora a rok poté jsem vytvořil dva světové letecké rekordy. V roce 1929 jsem byl ustanoven velitelem perutě a povýšen na podplukovníka, v roce 1933 pak na plukovníka a stal se přednostou I. odd. III. leteckého odboru MNO, kde jsem působil až do likvidace armády. Po 15. březnu 1939 jsem se spolupracovníky organizoval ilegální odchod našich letců do zahraničí. Koncem roku 1939 jsem na výzvu opustil ČSR. Moje žena pracovala s plk. Mašínem a kpt. Morávkem, v červenci 1942 byla zatčena a v říjnu téhož roku popravena v Mauthausenu. Pod jménem Josef Slezák jsem byl ve Francii a do roku 1941 ve Velké Británii velitelem čs. letectva. V roce 1941 jsem byl přidělen do kanceláře presidenta republiky pro průmyslové záležitosti a stal se předsedou Československého červeného kříže. Koncem roku 1944 si mě vyžádalo vedení odboje v SSSR k převzetí velení 1. čs. samostatné smíšené letecké divize. V březnu 1945 jsem odletěl z Londýna do Moskvy, k naší jednotce na frontu a s ní prožil zakončení druhé světové války. V roce 1946 jsem byl povýšen na divizního a v roce 1948 na sborového generála. V roce 1948 jsem se podruhé oženil. 15. zasedání Nejvyšší rady obrany státu 1. června 1950 rozhodlo „odeslat ihned na dovolenou a penzionovat generála Vicherka“, dne 30. června jsem podepsal protokol o předání materiálů velitele letectva a dnem 1. července jsem byl přeložen do výslužby. Zaměstnání jsem našel až v roce 1952. Téhož roku mi byl snížen odpočivný plat o 2/3 proto, že prý jsem byl přisluhovačem buržoazního režimu.“ ze životopisu Aloise Vicherka sepsaného 7. 6. 1954

Autor Martin Nekola je historik, který se mnoho let věnuje výzkumu krajanských komunit v zahraničí. Ve své poslední knize se zaměřuje na málo probádané, ale fascinující téma Čechů na Novém Zélandu. V různých obdobích a z různých důvodů se vydávali našinci na opačný konec světa, aby zde nalezli nový domov. Dobrodruzi na přelomu 19. a 20. století, židé prchající před Hitlerem, exulanti po komunistickém převratu v únoru 1948 i po okupaci Československa v srpnu 1968. Kniha čtenáře přenese do nejznámější novozélandské vesnice Puhoi, založené přistěhovalci z Plzeňska, představí zajímavé osobnosti, které se v zemi dlouhého bílého oblaku prosadily v široké škále oborů, i umělce, kteří svou tvorbou významně ovlivnili novozélandskou kulturu a společnost. Stačí zmínit malíře Bohumíra Lindauera, architekty Heinricha Kulku, Maxe Rosenfelda a Vladimíra Čačalu, zakladatele wellingtonské opery Bedřicha Turnovského, uměleckého hrnčíře Miroslava Smíška a mnohé další. Kniha připomene i baťovce, restauratéry a podnikatele, české krajanské spolky a tiskoviny, státní návštěvu Václava Havla na jaře 1995 a samozřejmě nevynechá ani aktuální pohled mezi novozélandské Čechy. Obsahuje stovky unikátních a dosud nikdy nepublikovaných fotografií a dobových fragmentů, jakož i výňatky ze vzpomínek a dopisů přistěhovalců.

Dvanáct hořkosladkých příběhů, které spojuje téma svobodného zednářství, autorovi bytostně blízké. Ať v lóži nebo v osobním životě se občas přihodí ledacos neobvyklého. A potom se dějí věci… Kniha se svéráznou nadsázkou odráží i pokušení času covidu, stejně jako bídu české politiky. Jsou momenty, kdy nevíme, zda se smát nebo si zoufat. Přesto ale musíme jít dál… Atentát: Proč byl zabit premiér a jaký bude jeho odkaz? Budou mít v Češi svého vlastního Ježíše a premiérovu církev? Ctihodný: I předsedající lóže může vyhořet. Důvodů je k tomu dost. Eros: V koupelně postarších manželů se ocitlo něco, k čemu se ani jeden z nich nehlásí. Nanebevstoupení profesora Hlavsy: Obstarožního pana profesora přivedlo jeho noční vidění k touze po plození, a nakonec až k věčnému zatracení. Problém penis: Jak budou naši mužští zednáři čelit výzvě změny pohlaví? Rozhodli se poradit s historií. Rychlé šípy: Povídka o tom, jak je někdy osvobozující nalít si sklenku a na chvilku se stát feministickým ghostwriterem. Stadion: Když chcete přeměnit Strahovský stadion na chrám lidství, každý si to bude interpretovat po svém. Tak trochu temná vize toho, kam spějeme, pokud se včas neprobereme. Starožitník: Žil byl jeden milý výstředník, hlásil se do zednářské lóže a beznadějně propadl internetovým komunikačním platformám. Trampoty pana Kudláčka: Ne vždy se vyplatí pomoci bližnímu svému. Najdete-li v noci na ulici prezidenta své země, pečlivě zvažte, co podniknete. Úhelnice: Velmi stručná povídka o nezázračné přeměně kříže na zednářskou úhelnici. Virulín: Jeden vraždí pro ideály, druhý zase pro mamon. Virová epidemie k tomu dává skvělou příležitost. Stačí jen trochu pomoci matce přírodě. Žárlivec: O tom jak se nevyplácí snažit se dopadnout svou ženu při nevěře.

Hana Hrabáková v předchozích letech úspěšně publikovala již šest dílů cyklu „Povídky ke kávě“ a letos přichází s další částí této povídkové série. Autorka oslovuje čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova „ze života“. Podtitul aktuální povídkové knihy „Jak přežít úrazy těla i duše“ napovídá, že děj jednotlivých příběhů se bude točit okolo zádrhelů a škobrtanců s vážnými i méně vážnými důsledky na stav naší fyzické i psychické stránky… A nutno dodat, že vzpomínky na lidské „úrazy“ opět hýří humorem, nadsázkou a ironií, přestože by se mohlo zdát, že toto téma má k humoru daleko. Hana Hrabáková dobře ví, o čem píše - vždyť jen literárně vypointovala to, co čtenářky a čtenáři také zažívali a na co s jistou dávkou shovívavé nostalgie vzpomínají i dnes.

Každý bojoval na opačné straně Evropy. První, z moravské vesničky, na francouzské frontě v roce 1940 a následně strávil dlouhá léta v zajateckém táboře; druhý, z Podkarpatské Rusi, přes nucenou službu v maďarské armádě prošel frontu jako příslušník 1. československého armádního sboru v SSSR. Dva silné příběhy, které se protnuly po válce, ukazují válečné dění bez příkras. Popisované události jsou autentické a byly zpracovány na základě deníků, úředních údajů a vzpomínek hlavních postav a jejich příbuzných. Příběh popisuje dramatické a drastické události tak, jak je válka z pohledu účastníků přinášela…

Lidem už po celá staletí nedávají spát poklady templářských rytířů, ve středověku mocného a mysteriózního řádu. Jejich hlavní poklad neustále vyvolává představy a vzrušuje člověka, kterého záhady přirozeně provokují. Zmizení pokladu tohoto nejslavnějšího, nejzáhadnějšího, nejromantičtějšího a zároveň nejtragičtějšího rytířského řádu nedá spát nejen lovcům pokladů, ale i historikům na všech kontinentech, kde templářský řád působil, případně působit mohl. Skeptici samozřejmě tvrdí, že žádný templářský poklad nikdy neexistoval. Drtivá většina odborníků i laiků je ovšem přesvědčena, že templáři v podzemí Šalamounova chrámu nalezli poklad nezměrného významu, který vedle bohatství hmotného obsahuje i důležitou část bohatství duchovního. Po stopách templářského pokladu se vydal i autor literatury faktu Templarius Bohemicus. V bohatém výčtu spekuluje o tom, co všechno vlastně tento poklad může obsahovat, dále takřka encyklopedicky popisuje všechny lokality, které kdy byly v souvislosti s tímto pokladem v pověstech, v literatuře faktu, odborných textech aj. zmíněny; hlavně však objasňuje důvody, které autory ke spekulacím o pokladu vedou. Popisuje celkem 66 lokalit ve 41 zemích na čtyřech kontinentech, ať už místa, kde se poklad údajně v nějakém období nalézal, nebo kde se nalézat může...

Jeskyně fascinovaly lidi od nepaměti. Nejdříve je využívali jako dočasná útočiště či podzemní svatyně. Od Antiky se na ně začínali dívat učenci i z pohledu vědeckého. Od té doby vzniklo mnoho teorií o jejich vzniku, o vzniku krápníků i původu kostí a archeologických nálezů v jeskyních. Většina z těchto teorií tvořila slepou uličku vědeckého vývoje a mnohé z nich jsou z dnešního hlediska úsměvné. Cílem této knihy ale není dělat si z dávných učenců legraci. Vždyť všichni museli bojovat proti zažitým stereotypům a dogmatům nejen se svým svědomím a vědeckými kolegy, ale i s protivníkem nepoměrně silnějším, s církví. Vydejme se na stránkách této knihy na cestu poznání jeskyní v průběhu tisíciletí - od Antiky až do nedávné minulosti, od Starého kontinentu až po Nový svět či vzdálené oblasti Asie. Publikace bohatě doplněná historickým obrazovým materiálem k tomu dává jedinečnou příležitost...

Jak je možné, že jednomu hází život neustále klacky pod nohy, když to jinému naopak přeje a vše mu vychází? Co dělají dlouhodobě úspěšní lidé jinak oproti těm méně úspěšným? Šťastní oproti nešťastným? Existují principy, podle kterých si vytváříme svou vlastní realitu, kterou následně žijeme. „Všichni máme na to splnit si své velké sny. Jen musíme objevit, kde leží náš pravý potenciál, a mít správně nastavenou mysl,“ říká autor této průlomové knihy a lídr osobního rozvoje Radek Karban. Ve třech krocích se dozvíte systematickou cestu proměny, jak přejít od života plného nejistot, strachu, pochybností a zklamání do zářivého života, který by vám záviděli i hollywoodští režiséři. Pochopíte, proč se vám v životě určité věci děly, stejně jako si ujasníte, jaký život žít opravdu chcete, a co je třeba udělat proto, abyste ho také co nejdříve žili. Naučíte se sílu superfaktorů mysli, které vám obrovsky pomohou nastavit svou mysli na úspěch. Najdete celou řadu účinných tipů a postupů z celého spektra osobního rozvoje a pozitivní psychologie, jak se postavit svým vlastním stínům a slabostem, i jak začít skákat s chutí a nadšením z postele. Mnohé vás překvapí a závěry z neurověd obohatí o nové AHA. Kniha je plná motivujících a inspirativních myšlenek, které vás nenechají chladnými a zažehnou uvnitř vás tu správnou jiskru a hlad po změně. Pokud jste tak někdy přemýšleli o tom, že chcete zažít restart svého života, nebo najít nový zdroj své osobní síly a odemknout svůj skrytý potenciál, tohle je vaše kniha, kterou jste tak dlouho hledali. Už se na vás těší.

Možná jste si všimli, že se dnešní doba liší od doby vašeho dětství. Tradiční způsoby výchovy již nejsou funkční a leckdy způsobí ve výchově více problémů, než užitku. Děti neposlouchají, dělají si co chtějí, nemají zodpovědnost či neakceptují autority. Někdy nechápete jejich chování a jindy máte pocit, jako by vám dělaly snad naschvály! Tvrdá výchova je špatná na psychiku a ničí jejich osobnost, a nevýchova je jak časovaná bomba, než zvlčí. Jak vést děti tedy správně? Co a kdy funguje? Milující rodič hledá vždy možnosti, jak svému dítěti pomoci a jak mu dát dostatek lásky, pochopení, svobody a volnosti. A přesto ho naučit disciplíně, zodpovědnosti a respektu. Vychovat jedince, který bude samostatný, vyrovnaný a úspěšný v dnešním světě. Vytvořit z něj osobnost s dobrými morálními hodnotami i schopnostmi, na kterou budete právem hrdí. Víme, že výchova není vždy jednoduchá. A právě proto jsme na základě rozsáhlých zkušeností z praxe napsali tuto průlomovou knihu, abychom vás inspirovali mužským a ženským dvougeneračním pohledem, jak dát výchovu svého dítěte na první dobrou. Existuje toho tolik, jak PRÁVĚ VY své děti během dospívání můžete podpořit a dát jim to nejlepší do života! Nechat je vyniknout a podpořit jejich ORIGINALITU. Umožnit jim rozvinout jejich plný dětský potenciál. Staňte se s touto knihou těmi nejlepšími nadčasovými rodiči, které si vaše dítě zaslouží. Buďte pro ně vzorem, který byste si sami ve vašem dětství přáli mít. Na budoucnosti vašich dětí opravdu ZÁLEŽÍ. Rodičovství nemusí být boj, ale radost.

Děj fantasy příběhu se odehrává v bájné minulosti, ve světě, kde vedle sebe žijí lidé s trpaslíky - a společně čelí nástrahám nepřátel. Ve městě, kde vládne starosta zneužívající svoji moc. Lidská honba za mocí totiž nezná mezí a někteří se pro dosažení svých cílů nezdráhají zneužít moc jim svěřenou. Jak daleko jsou ochotni tito lidé zajít kvůli pár třpytivým kamenům? Najde se někdo, kdo se jim postaví a s nasazením vlastního života se je pokusí porazit? Na pozadí morové nákazy příběh ukazuje, jak snadno lze v zájmu zisku ovládat osudy skupin obyvatel tohoto města. Velká část děje se odehrává v podzemí, kde je hrstka lidí a trpaslíků nucena bojovat s nebezpečnými podzemními predátory, aby se dostala znovu na denní světlo. V pozadí celého příběhu se odehrává souboj dobra představovaného vládcem rovnováhy a zla zastoupeného draky. Autor se ve svém díle snaží přispět k jeho milované fantasy literatuře a RPG hrám. Snaží se tento žánr uchopit po svém a stát se jeho součástí. Vyznává se z velkého obdivu k počítačové hře Dark Souls a netají se tím, že ho inspirovala k napsání této knihy. Drsně a bez příkras vypráví o morem zasaženém městě a o jeho obyvatelích, kteří se každý po svém musí vyrovnat s touto šílenou situací. Vypráví o lidské touze po životě a svobodě a obětech, které jsou lidé a trpaslíci ochotni podstoupit pro přežití sebe i svých nejbližších. Příběh se odehrává v kulisách všudypřítomného zla, krve a umírání, ale také obdivuhodného hrdinství a osudové lásky. Vedle svižných akčních pasáží autor zachycuje i pocity lidí zahnaných do mezních životních situací, kdy jsou často nuceni přemýšlet i nad samotným životem a smrtí. Příběh díky svému syrovému stylu vyprávění není určen pro dětského čtenáře.