Machart strana 6 z 12

Básně Kateřiny Mašatové se od konfekčních sbírek dívčí a dámské poezie liší poučeností životní i literární. I když se rozhodně nevyhýbá nejintimnějším tématům, najdeme tu jen minimum banálního sladkobolného vzdychání. Autorka na sebe dokáže být tvrdá, nechybí tu ironie, zejména vůči sobě samé. Nechybí tu nadhled, skryté literární citace a spousta krásných nápadů, poetických i formálních. A nechybí tu ani širší škála životních pocitů, i když ty smutnější, stejně jako často v životě samém, převažují. A tak si OKA mžiky kromě kolegyň v životaběhu může s chutí přečíst i šestašedesátiletý skeptický nevrlec, což tímto dosvědčuju. Zbývá dodat, že verše Kateřiny Mašatové hezky ladí s ilustracemi Jany Kubáskové.

Hana Hrabáková v předchozích dvou letech úspěšně publikovala již dva díly cyklu „Povídky ke kávě“ a letos přichází s další částí této povídkové série. Autorka oslovuje čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova „ze života“. Podtitul aktuální povídkové knihy „Jak jsme mohli přežít bez mobilu“ jasně napovídá, okolo čeho se její humorné texty tematicky točí. A nutno dodat, že střet ženy zralého věku s moderními výdobytky techniky není tím jediným tématem. Povídky opět často zabrousí do zákoutí rodinného života, vztahů mužů a žen, domácích mazlíčků, vzpomínek na to, jaký byl svět „kdysi“. Hana Hrabáková dobře ví, o čem píše. Vždyť jen literárně vypointovala to, co čtenářky a čtenáři také zažívají a co jim život někdy nelítostně servíruje. Nikdy ale nechybí nadhled a jiskřivý humor.

Lidská honba za mocí nezná mezí a někteří se pro dosažení svých cílů nezdráhají zneužít ani náboženství, víru lidí ve vyšší dobro. Tato cesta s sebou často přináší mnoho nevinných obětí, které zbytečně a bezdůvodně umírají, aby jiní mohli vládnout. Najde se někdo statečný, kdo se postaví zlu i za cenu nasazení vlastního života?Příběh nás přenáší do světa, ve kterém vedle lidí žijí své životy také trpaslíci a další různé prapodivné bytosti. Děj se odehrává v bájné minulosti, v městečku, kde moc přebírá inkvizice a údajné čarodějnice končí po dlouhých procesech plných mučení na hranici, na dalekém severu se stateční válečníci střetávají na bitevní poli a v podzemí bojují trpaslíci proti prapodivným tvorům. Příběhy všech hrdinů rychle plynou, aby se nakonec jejich osudy spojily v jediný.Autor se ve svém díle nechává velmi volně inspirovat atmosférou příběhů Kaplického Kladiva na čarodějnice, Barbara Conana či Pána prstenů. Drsně a bez příkras vypráví o krutých čarodějnických procesech, beznaději, ve které se domnělé čarodějnice ocitají, lidské touze po životě a obětech, které jsou lidé ochotni podstoupit pro přežití sebe i svých nejbližších. Příběh se odehrává v kulisách všudypřítomného zla, krve a umírání, ale také obdivuhodného hrdinství a osudové lásky. Vedle svižných akčních pasáží autor zachycuje i pocity lidí zahnaných do mezních životních situací, kdy jsou často nuceni přemýšlet i nad samotným životem či smrtí.Příběh díky svému syrovému stylu vyprávění není určen pro dětského čtenáře.

Hana Hrabáková po loňském úspěšném literárním debutu přichází s dalším dílem své povídkové série. Autorka oslovuje čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova „ze života“. Podtitul povídkové knihy „Jak přežít (v) manželství a zachovat si zdravý ženský rozum“ jasně napovídá, okolo čeho se její humorné texty tematicky točí. A nutno dodat, že ješitného mužského čtenáře většina povídek příliš nepotěší... Ale co naplat? Takový je život a Hana Hrabáková dobře ví, o čem píše. Vždyť jen literárně vypointovala to, co čtenářky také zažívají a co jim život s jejich protějšky někdy naservíruje. Kniha se nesnaží předem se odstřihnout od mužské části čtenářstva. Kdo z pánů má trochu smyslu pro sebeironii a dokáže se na život podívat i z nadhledu, bude se při čtení bavit jistě stejně dobře, jako dámy čtenářky.

A co je vlastně zdravé? Ví to někdo? Tony razil heslo, že jídlo, po kterém je mu lehko, zasytí ho, lahodí oku, nosu i jazyku, je prostě OK. Tečka. Můj kuchařský guru zcela ovlivnil můj pohled na stravování. Již dávno vím, že zdravé jídlo není o kalorických tabulkách. Naše strava musí být pestrá, rozmanitá, správně kombinovaná a hlavně konzumovaná s chutí. I psychika totiž hraje v našem stravování nezanedbatelnou roli a s odporem snědená brokolice může být pro naše tělo větším zlem než smažený řízek. Takže vybírejte, zkoušejte, ale hlavně jezte jídla připravená tak, aby vám působila potěšení a ne stres. Tato kuchařka nechť je pro vás inspirací...,“ uvádí autorka nové originální kuchařky Jitka Soukupová. Nová originální kuchařská kniha Jitky Soukupové přináší více než 100 receptů, tipů a rad pro vegetariány, vegany, „bezlepkáče“ i „masožrouty“ – zkrátka pro všechny, kdo chtějí jíst zdravě. Kniha zahrnuje obsáhlé úvody k jednotlivým kapitolám. Recepty přinášejí podrobnou informaci o použitých ingrediencích, podrobný postup, informaci o době přípravy i o tom, pro kterou skupinu strávníků je daný pokrm určen.

„Opilec z buclatýma rukama“ Kniha přináší poprvé v historii ucelenou sbírku všech Haškových básní, které se dosud podařilo nalézt v různých dokumentech a publikacích. Básně vznikaly průběžně za jeho krátkého života. Odrážejí se v nich Haškovy prožitky v dané životní etapě. Seřazeny chronologicky jsou tedy obrazem spisovatelova osudu a zároveň pohledem do historie z počátku 20. století. Celá sbírka je doplněna bohatými edičními poznámkami, zajímavými črtami z Haškova života, vysvětlivkami a unikátními fotografiemi vesměs z literárních a pozůstalostních archivních fondů. Některé básně ve sbírce byly zveřejněny jen v dobovém tisku nebo nebyly dosud publikovány, jako např. soubor protiválečné poezie z nedávno objeveného válečného deníku účetního šikovatele Vaňka, v Haškově románu „takto drogisty z Kralup“. Na obálce vázané knihy (224 stran), naleznete málo známou reprodukci olejomalby portrétu Jaroslava Haška od akademického malíře Karla Patáka. Knihu ocení nejen obdivovatelé Haškova díla, ale i literární a historičtí badatelé.

Delší i krátké povídky plné humoru i napětí, kuriozit i sebeironie, epistolární prózy, prózy žánrově jen obtížně zařaditelné, ale i pár fejetonů – to vše najdete v nové knížce Jana Velíška. Především se tu ale setkáte s živou, vytříbenou češtinou, hlásící se celkem nepokrytě k tradici Josefa Škvoreckého, o kterou se občas můžete i říznout jako o ostrý list trávy na jarní louce. S češtinou, kterou někteří z nás tolik postrádáme v dnes tak módní estetice pastózního hnusu, v dnešní e-mailové stylistice, jež si jen občas připomene, že existuje něco jako interpunkce, o diakritice nemluvě. V době, kdy mnoha autorům dělá problémy vyjádřit subtilnější emocionální situaci, aniž by použili smajlíků či jiných šklebanů. V době, kdy už mnoho z nás zapomnělo na křehkou tichou hrůzu jediné kapky krve v bílých plátcích růže, osaměle ležící na navoskovaných parketách edwardiánského salonu. Na tichou krásnou hrůzu, již tak dobře znali Ambrose Bierce, Roald Dahl, a především jeden geniální bostonský narkoman a alkoholik.

Delší i krátké povídky plné humoru i napětí, kuriozit i sebeironie, epistolární prózy, prózy žánrově jen obtížně zařaditelné, ale i pár fejetonů – to vše najdete v nové knížce Jana Velíška. Především se tu ale setkáte s živou, vytříbenou češtinou, hlásící se celkem nepokrytě k tradici Josefa Škvoreckého, o kterou se občas můžete i říznout jako o ostrý list trávy na jarní louce. S češtinou, kterou někteří z nás tolik postrádáme v dnes tak módní estetice pastózního hnusu, v dnešní e-mailové stylistice, jež si jen občas připomene, že existuje něco jako interpunkce, o diakritice nemluvě. V době, kdy mnoha autorům dělá problémy vyjádřit subtilnější emocionální situaci, aniž by použili smajlíků či jiných šklebanů. V době, kdy už mnoho z nás zapomnělo na křehkou tichou hrůzu jediné kapky krve v bílých plátcích růže, osaměle ležící na navoskovaných parketách edwardiánského salonu. Na tichou krásnou hrůzu, již tak dobře znali Ambrose Bierce, Roald Dahl, a především jeden geniální bostonský narkoman a alkoholik.

Hana Hrabáková po tom, co s úspěchem publikovala své povídky časopisecky, nyní přichází oslovit čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova „ze života“. Podtitul povídkové knihy „Jak přežít třicet let s jedním chlapem (a s jednou tchýní)“ jasně napovídá, okolo čeho se její humorné texty tematicky točí. A nutno dodat, že ješitného mužského čtenáře většina povídek příliš nepotěší... Ale co naplat? Takový je život a Hana Hrabáková dobře ví, o čem píše. Vždyť jen literárně vypointovala to, co čtenářky také zažívají a co jim život s jejich protějšky někdy naservíruje. Kniha se nesnaží předem se odstřihnout od mužského části čtenářstva. Kdo z pánů má trochu smyslu pro sebeironii a dokáže se na život podívat i z nadhledu, bude se při čtení bavit jistě stejně dobře, jako dámy čtenářky.

Nová reprezentativní fotografická publikace o současném Berouně vychází při příležitosti oslav 750. výročí první písemné zmínky o městě. Autory fotografií jsou berounští tvůrci Vladimír Kasl, Jiří Semrád a Zdeněk Zůna, autorem doprovodných textů je berounský básník a textař Jan Velíšek. Ten ve svém úvodním slově mimo jiné uvádí: „Milí čtenáři, dostáváte do ruky knihu o Berouně, městě, které v roce 2015 slaví 750 let písemně doložené existence. Na město to není nijak kritický věk; známe i starší, a některá vypadají docela dobře. My Berouňáci máme své město pochopitelně rádi. A měli bychom radost, kdyby je měli rádi i ti, kteří se sem zrovna přistěhovali, a také všichni hosté, ať už jsou důvody jejich návštěvy ekonomické, turistické, nebo jde o pouhou náhodu. Takže, máte-li chuť a čas, obujte si pomyslné poutnické střevíce a nechte se obrazem i slovem provést dnešním Berounem, a trochu také jeho historií. Šťastnou cestu!“ Současná starostka města Šárka Endrlová ve svém vyznání v knize píše: „Jsem moc ráda, že vám můžu touto cestou nabídnout knížku o Berouně, městě, které jsem si vybrala pro život své rodiny a moc si ho zamilovala. Myslím, že jejím autorům se podařilo najít způsob, jak naše město představit těm, kteří v něm nežijí, i těm, kteří jsou přesvědčeni, že ho znají jako své boty. Ti první získají díky této knize aspoň základní představu, jak Beroun vypadá, ti druzí tu třeba objeví i místa, o nichž neměli dosud ani tušení, nebo nové pohledy na to, kolem čeho už někdy chodí se slepou samozřejmostí.“ Kniha obsahuje překlad veškerých doprovodných textů také do německého a anglického jazyka. .............................................................................................................................................. You are holding in your hands a book on Beroun – a city that in 2015 is celebrating 750 years of its existence as documented by the first written records about it. It is not a critical age for a city – there are older ones and some of them look quite good. Naturally, we, the inhabitants of Beroun, love our town. And we will be happy if those who have just moved here as well as all those who visit it love it too, no matter what reasons they have for their visit – whether they come on business, as tourists or whether they are just accidentally passing through. So, if you have the time and feel like it, put on your imaginary walking shoes and go on a tour to experience present-day Beroun and some of its history in words and pictures. Enjoy your trip. Jan Velíšek Dear readers, I am very happy to offer you this book on the town of Beroun, the place that I chose to live in with my family and that I have fallen in love with. I believe that the authors have managed to find the right way to introduce our town to those who do not live there as well as to those who are convinced they know it through and through. Thanks to this book, the former might get at least a basic idea of what Beroun looks like while the latter might discover places that they did not know existed or get fresh views of what they often pass and have so far been blind to. We agreed to provide an open and true picture of Beroun’s present, so you will also see such places that we, the people of Beroun, will have to improve considerably. I hope you have a beautiful walk guided by the kind words of the Beroun native, lyricist and editor, Jan Velíšek. And you will be able to see Beroun’s prominent features and different nooks and crannies through the lenses of three photographers, Vladimír Kasl, Jiří Semrád and Zdeněk Zůna, who are all local patriots. Šárka Endrlová, Mayor of Beroun ........................................................................................................................................ Sie bekommen ein Buch über Beroun in die Hände, einer Stadt, die im Jahre 2015 750 Jahre ihrer schriftlich belegten Existenz feiert. Für eine Stadt ist dies kein kritisches Alter; wir kennen auch ältere Städte und einige sehen ganz gut aus. Wir Berouner mögen unsere Stadt begreiflicherweise. Und wir würden uns freuen, wenn auch diejenigen, die gerade hierhergezogen sind und auch alle Gäste, die aus wirtschaftlichen oder touristischen Gründen oder nur rein zufällig hier weilen, sie mögen. Wenn Sie also Lust und Zeit haben, ziehen Sie sich Ihre imaginären Pilgerschuhe an und lassen Sie sich in Bild und Wort durch das Beroun von heute und ein Stück seiner Geschichte führen. Gute Reise. Jan Velíšek Liebe Leser, ich freue mich sehr, Ihnen auf diesem Wege ein Buch über Beroun, über jene Stadt anbieten zu können, die ich für meine Familie als Heimatort wählte, und in die ich mich wirklich verliebt habe. Ich glaube, dass es den Autoren des Buches in richtiger Weise gelungen ist, unsere Stadt all jenen Menschen vorzustellen, die hier nicht leben, jedoch auch denjenigen, die der Überzeugung sind, die Stadt wie ihre „Westentasche“ zu kennen. Die Ersten erhalten durch dieses Buch zumindest eine grundlege Vorstellung, wie Beroun aussieht, während die Letztgenannten vielleicht Ecken und Winkel entdecken, deren Existenz sie bisher nicht einmal geahnt haben, oder an denen sie mitunter mit blinder Selbstverständigkeit achtlos vorbeigehen. Gemeinsam entschieden wir uns, ein offenes und wahrhaftiges Bild der Berouner Gegenwart zu vermitteln, sodass Sie auch Orte sehen, die für uns Berouner eine Herausforderung darstellen. Ich wünsche Ihnen somit einen angenehmen Spaziergang, auf dem Sie das nette Wort des in Beroun geborenen Textautors und Redakteurs Jan Velíšek begleitet. Und die Berouner Dominanten sowie unterschiedlich Perspektiven bringen Ihnen die Objektive dreier Fotografen und hiesiger Patrioten näher - Vladimír Kasl, Jiří Semrád und Zdeněk Zůna. Šárka Endrlová, Bürgermeisterin der Stadt Beroun

Próza Jiřího Hejdy, odsouzeného v procesu s dr. Miladou Horákovou, který prožil dvanáct let v komunistických kriminálech, nese všechny znaky klasického příběhu o útěku z vězení. Je tu napětí, prudké dějové zvraty, pocity marnosti i chvíle naděje, to vše umocněné důvěrnou znalostí muklovského prostředí. Hlavní hrdina utíká před nelidským systémem, neutíká ale před svým svědomím, ideály a zodpovědností. A tak, aniž by to oslabilo dramatičnost děje, můžeme sledovat i jeho niternou cestu ke správnému rozhodnutí... Román Jiřího Hejdy, který vznikl na základě autentických vyprávění autorových spoluvězňů, vyšel poprvé – a na dlouhou dobu naposledy - v roce 1969. I přes nastupující cenzuru se tehdy již nepodařilo normalizátorům zabránit vydání a kniha se setkala s nebývalým ohlasem čtenářské veřejnosti. Nyní vychází po 46 letech znovu...

Jedinečný povídkový soubor Rudyarda Kiplinga, kterého u nás proslavila především jeho Kniha džunglí, otevírá před čtenářem tajemný svět zednářského prostředí, jehož byl Kipling po celý dospělý život součástí... Ve svých povídkách inspirovaných prostředím a hodnotami svobodného zednářství se autor obrací k filosofickým tématům, zabíhá do prostředí literárních reminiscencí, odkrývá svět tajemna a spirituality, obrací se k tématu smrti a lidské konečnosti – a to zejména v povídkách časově zasazených do první světové války. Zvláště toto téma je Kiplingovi niterně blízké a autor se jeho prostřednictvím vyrovnává i s vlastní bolestnou ztrátou, se smrtí svého syna, který v mladém věku zahynul na bojišti světové války. Kniha vychází v českém vydání teprve podruhé, a to po více než pětaosmdesáti letech. Původní překlad jazykově upravil Jan Velíšek a knihu nově doplnil ilustracemi Kameel Machart.

Autobiografické vyprávění Václava Fryše může být pro dnešního čtenáře zajímavé hned v několika ohledech. Prosté vzpomínky rodáka z Hvozdce na Komárovsku jsou, řečeno s velkým česko-slovenským filozofem a politologem Milanem Šimečkou, typickým dokladem toho, že se „malé dějiny“, vcelku nevýjimečný životní příběh technického pracovníka Buzuluku Komárov, vždy v určitých bodech prolínají s „dějinami velkými“. A právě v těchto průnicích se nám, jakoby pomocí lupy, může podařit lépe pochopit historii regionu, našeho státu i Evropy minulého století. Dalším aspektem hodným pozornosti je samotný Fryšův životní příběh. Osud ho prohnal totálním nasazením i protibanderovským tažením za čepičkiády a posléze dospěl do zdánlivé tišiny každodenní práce v továrně. V důchodu se dočkal změny politických poměrů a mohl navštívit i místa v Německu, kde prožil část svého mládí. Podbrdské patrioty pak bude určitě zajímat celá řada zážitků z Hvozdce, Komárova, Hořovic a Berouna, doplněná množstvím dobových fotografií. Jak bylo řečeno, jde o celkem všední příběh lidského života, zajímavě však nasvícený autorovými svéráznými životními a politickými názory a jeho neústupnou, instinktivní snahou zůstat rovným a čestným člověkem, jak ho to učili jeho rodiče a blízcí.

Autobiografické vyprávění Václava Fryše může být pro dnešního čtenáře zajímavé hned v několika ohledech. Prosté vzpomínky rodáka z Hvozdce na Komárovsku jsou, řečeno s velkým česko-slovenským filozofem a politologem Milanem Šimečkou, typickým dokladem toho, že se „malé dějiny“, vcelku nevýjimečný životní příběh technického pracovníka Buzuluku Komárov, vždy v určitých bodech prolínají s „dějinami velkými“. A právě v těchto průnicích se nám, jakoby pomocí lupy, může podařit lépe pochopit historii regionu, našeho státu i Evropy minulého století. Dalším aspektem hodným pozornosti je samotný Fryšův životní příběh. Osud ho prohnal totálním nasazením i protibanderovským tažením za čepičkiády a posléze dospěl do zdánlivé tišiny každodenní práce v továrně. V důchodu se dočkal změny politických poměrů a mohl navštívit i místa v Německu, kde prožil část svého mládí. Podbrdské patrioty pak bude určitě zajímat celá řada zážitků z Hvozdce, Komárova, Hořovic a Berouna, doplněná množstvím dobových fotografií. Jak bylo řečeno, jde o celkem všední příběh lidského života, zajímavě však nasvícený autorovými svéráznými životními a politickými názory a jeho neústupnou, instinktivní snahou zůstat rovným a čestným člověkem, jak ho to učili jeho rodiče a blízcí.

Ojedinělá výpravná obrazová publikace detailně mapuje působení templářského řádu na území současné Prahy. Stěžejní částí knihy je pokusem o podrobně komentovanou inventuru pražských lokalit spojovaných s osudem řádu templářů. Text je doplněn bohatým výčtem kreseb, reprodukcí, symbolů, ale především obsáhlou fotografickou dokumentací pražských lokalit, v nichž templářský řád působil.Publikace upoutá pozornost čtenářů zajímajících se o nedostatečně prozkoumané, mnohdy tzv. „tajemné“ kapitoly starších českých dějin, k nimž činnost templářského řádu a jeho dramatické osudy bezpochyby patří.Kniha obsahuje i dosud nepublikovaný překlad a faksimile pražského rukopisu templářské řehole, jejím autorem je Bernard z Clairvaux. Jedná se o detailní popis vnitřních pravidel, kterými se život řádu řídil.Kniha navazuje na předchozí dvě publikace „Templáři v zemích českých králů“, které se obdobným způsobem věnovaly popisu působení templářského řádu v Čechách i na Moravě.

Ojedinělá výpravná obrazová publikace detailně mapuje působení templářského řádu na území současné Prahy. Stěžejní částí knihy je pokusem o podrobně komentovanou inventuru pražských lokalit spojovaných s osudem řádu templářů. Text je doplněn bohatým výčtem kreseb, reprodukcí, symbolů, ale především obsáhlou fotografickou dokumentací pražských lokalit, v nichž templářský řád působil.Publikace upoutá pozornost čtenářů zajímajících se o nedostatečně prozkoumané, mnohdy tzv. „tajemné“ kapitoly starších českých dějin, k nimž činnost templářského řádu a jeho dramatické osudy bezpochyby patří.Kniha obsahuje i dosud nepublikovaný překlad a faksimile pražského rukopisu templářské řehole, jejím autorem je Bernard z Clairvaux. Jedná se o detailní popis vnitřních pravidel, kterými se život řádu řídil.Kniha navazuje na předchozí dvě publikace „Templáři v zemích českých králů“, které se obdobným způsobem věnovaly popisu působení templářského řádu v Čechách i na Moravě.