Machart strana 7 z 12

Nikdo se jich neptal. Neměli na výběr. V těžkých válečných letech museli sloužit režimu, který popíral základní lidská práva. Biografický román z každodenního života v zázemí i na frontě na konci druhé světové války podle vzpomínek pamětníků, zpracoval autor do čtivé formy, která uspokojí všechny příznivce válečné literatury i ty, kteří chtějí vědět, jaké byly skutečné příčiny, pohnutky i následky takové služby pro občany předválečné ČSR. Kniha je doplněna množstvím dobových fotografií a dokumentů ze soukromých, státních a zahraničních archívů, z nichž většina nebyla dosud publikována... Petr Gruber, na rozdíl od své první knihy „Dva roky záklaďákem“, zaměřené historicky i žánrově na jinou oblast, pootevřel dveře opomíjenému tématu služby občanů ČSR a Protektorátu v uniformě Wehrmachtu. Kniha je výpovědí o osudech obyčejných lidí, kteří se museli podvolit tlaku nacistického režimu. Strhující válečný román dle skutečných událostí

Kniha se pokouší vystihnout složité a často velmi bolestné vztahy Rusů a Čechů - Rusů v Čechách a Čechů v Rusku - na pozadí historických událostí minulého století, které vztahy obou národů formovaly a poznamenaly. Autorka – sama Ruska – přináší žánrově pestrou knihu zahrnující vlastní deníkové zápisky od počátku padesátých let, vzpomínky pamětníků, črty, zápisky, vše bohatě doplněno fotografickými dokumenty. Na pozadí jednotlivých autentických událostí z osobního života obyčejných Rusů vyvstává obraz politicky složité doby. Pro českého čtenáře je kniha poutavým čtením zejména díky pohledu Rusů na vzájemné vztahy a zlomové historické události... Nejprve to byli příslušníci NKVD a „Smerše“, v podstatě zločinci obdaření mocí, kteří v pětačtyřicátém roce zákeřně vylákávali Rusy žijící v Praze (zejména z kruhů emigrantů, kteří se domnívali najít svoji novou budoucnost v meziválečném Československu), aby doplnili stavy nenasytného sovětského Gulagu. Po nich koncem čtyřicátých let přišli agitátoři, kteří využívali city lidí, jejich vztah k bývalé vlasti a posílali je sice nikoli přímo za ostnatý drát, ale prakticky do uzavřené zóny tehdejšího Sovětského svazu. A konečně všeobecně známá „bratrská pomoc“ v roce 1968, kdy se obětí stává celý národ, Češi i Slováci, a kdy je obelháván národ vlastní – ruský. Tato politika dvojí tváře je pak líčena v kapitolách odehrávajících se za československé normalizace. Kniha s úspěchem vyšla v polovině roku 2013 v Rusku.

Básník a spisovatel Pavel Vrána předkládá čtenářům výběr své poezie, která je tematicky zaměřena na atmosféru a tvůrčí prostředí většiny uměleckých žánrů, které dokonale vystihuje podtitul knihy: „...o milování, hospodách a různě". Tento netradiční výbor poezie svým rozpětím sahá od odvážných milostných a erotických veršů, přes žánr zveršovaných pavlačových drbů a bizarních příhod, až po karikatury zajímavých lidských figurek z prostředí kumštýřů, štamgastů, milenek, milovníků a múz. Dokonalý obrazový doprovod tvoří ilustrace malířky Inky Delevové. Kniha se může stát milým dárkem pro každého, kdo má život rád.

Titul navazuje na úspěšnou publikaci věnovanou působení teplářského řádu v Čechách. Nyní se autoři podrobně věnují aktivitám templářů na Moravě, ve Slezsku, Lužici i v Rakousích. Kniha podrobně mapuje moravské lokality, v nichž templáři působili a přináši bohatou obrazovou dokumentaci toho, co z aktivit templářského řádu můžeme obdivovat i dnes. Mnoho desítek lokalit - mezi nimi Templštejn, Čejkovice, Brno a řada dalších měst a obcí - se dočkává encyklopedického zpracování a hodnocení. Je podivuhodné, jak tato tradice, byť mnohdy postavená pouze na pověstech a bájích, stále přetrvává nejen u nás, ale i v celé Evropě. Jak se vlastně vepsali do historie zemí Koruny české templáři a jakou hodnotu z hlediska historie má to množství odkazů v dobových listinách, kronikách i textech pověstí u nás? Na tuto otázku se snaží hledat odpověď kniha Templáři v zemích českých králů.

Válečný deník katolického děkana Františka Wonky zachycuje život v západočeském městě Manětíně nedaleko Plzně, na hranicích protektorátu, v letech 1938­ - 1945. Na více než šesti stech stranách se čtenář seznamuje s odrazem historických událostí v Druhé republice a protektorátě od okupace Sudet přes roztržení republiky až po osvobození západních Čech - zářijová mobilizace 1938, vymezení nových hranic státu, ničení opevnění, změny veřejného života, rekvizice zvonů, nálety na Plzeňsko, příchod americké a sovětské armády, reakce německého obyvatelstva na konec války... Jen Bůh o nás ví... Každé svědectví, které obohacuje pohled na dějiny, dokládá, že bytí člověka má povahu příběhu. Ten, který otevíráme s deníkem děkana Františka Wonky, přivádí čtenáře do západních Čech, do malého, starého českého města Manětína, ležícího na jazykové hranici v národnostně smíšeném kraji na sever od Plzně. Zde by se mohlo zdát oprávněným tvrzení, že smysl českých dějin spočívá ve věčném soupeření Čechů a Němců, které vrcholilo v letech 1938 až 1945. Právě tuto dobu popsal František Wonka ve svém deníku jako skutečnou dobu temna. Při ní do krajiny nesvítila ani okna lidských příbytků, pečlivě zatemňovaná v obavě před nálety, ani kostel neosvěcovalo věčné světlo, téměř symbolicky zhasnuté. Čechy, slovy Františka Wonky, země svatého Václava, království mariánské, posvátné dědictví českého národa pod ochranou Jana Nepomuckého, na podzim roku 1938 vstupovaly do dramatického období svých dějin, které bylo hrozbou pro jejich existenci. Deník, který jejich osudy po dobu šesti let zachycuje, má dvě časové roviny - opakující se přírodní rytmus a liturgický rok, charakterizované stálostí a řádem, a krutý běh času světského, v němž jsou lidé vystaveni těžkým osobním zkouškám. Útok na zažitý rituál, jímž křesťanská víra dává světu řád, Wonka chápe jako projev apokalyptického konfliktu dobra a zla, a proto jsou jeho každodenní zápisky svědectvím osobní garance víry i obrany tohoto řádu. Dobu strachu, pochybností a bolesti prožíváme s pisatelem na manětínském děkanství, v úzkém kruhu jeho blízkých a v široké rodině farníků. K nim přibývají i náhodní příchozí, aby společně protrpěli čas, v kterém pouze zkušenost posvátného dovolovala člověku překročit osobní kritickou situaci. Jako homo religiosus, jehož den členila modlitba, výuka náboženství, mše, pohřby, křty a svatby, věřil v ochranu boží a zemských ochránců, tak, jak bývalo obvyklé v českých dějinách v době úzkosti a nebezpečí. Při setkání s lidmi prožíval postupné tříbení lidských charakterů v neobvyklých, existenciálně vypjatých situacích. Nálada pisatele se měnila během války, sledované s pečlivostí zpravodaje, a ani kněžská sutana jej neuchránila od nenávisti ke krutému nepříteli. Jeho deníkové zápisy monitorovaly hladinu kolaborace i proměny vztahu k německému obyvatelstvu od tolerance až po nenávist a myšlenky na pomstu. Zpočátku nechápal nacizaci svých německy mluvících oveček, vždyť jako farář nejlépe věděl, že "prach našich předků mísil se s prachem jejich dědů". Jak postupně krutost války, vedené nešťastným německým národem, rostla, prorokoval, že nastane čas nemilosrdné odplaty, v níž byl ochoten odpustit jen mrtvým. Deník zahajují události v září 1938 s mobilizací, zrušenou mnichovským diktátem, s rukováním do krytů a přípravami na válku. Jim učinilo konec odtržení sudetského území, které se bolestně dotklo života v Manětíně, jenž zažil útěk českého a židovského obyvatelstva do Druhé republiky, vymezené novou hranicí se závorami a celnicemi, které daly životu zcela jiné souvislosti. Wonkův deník zachycuje postupnou nacifikaci života v protektorátě, začátek války, rekvizici zvonů, nálety na Plzeňsko, osvobození, příchod Američanů a Rusů i reakce místních Němců na konec války. Děj Wonkova deníku se odehrává převážně v Manětíně, s výjimkou výletu do okupované Plzně a pouti do Staré Boleslavi k Paládiu země české. Zachycuje dění na farnosti, jejíž klidné vody zčeřily příchody

Nehledejte zde návody k výrobě alchymistických elixírů. Tahle kniha vás zavede do tajemně zakouřené černé kuchyně našich prababiček, do barokní a středověké vesnice, aby vám ukázala, že příprava jídla byla rituálem, udržujícím prosperitu rodu i řád světa. Málokoho dnes napadne, že zdobení koláče je vlastně vytváření mandaly, že koblihy jsou modelem koňského trusu, že ornament na velikonočním vejci je zaklínadlem a magickým záznamem, který lze přečíst a jímž dárce cosi sděluje obdarovanému. Najdete zde přehled rituálních jídel pro všechny svátky roku, z nichž některé jsou známé (velikonoce, vánoce), jiné zapomenuté (např. liščí neděle, rusalčí dny, a pod.). A víte, že moravští vrabci se původně dělali opravdu z vrabců? Kromě zajímavého vyprávění zde naleznete i desítky méně známých receptů. Ať už se rozhodnete uvařit „Hadí mord", „Kaši pro duše nebožtíků" nebo „Polévku proti upírům", pokusíte se o „domácí pivo" nebo „medovinu", určitě poznáte, že vaření je nedílnou částí dávné lidové magie, která má co říci i nám, v době chvatně hltaných hamburgerů.

Osudy alchymisty Edwarda Kelleyho a magistra Johna Dee se dramaticky vyhrocují ve střetu s tajemnými nepřáteli: na pozadí dvorských intrik se odhalují temné hlubiny lidského vědomí v osudové hře, do níž zasahují císař Rudolf II., rabbi Löw, malíř Arcimboldo či krásná básnířka Vestonia. V rudolfinské Praze se setkáme i s Wiliamem Shakespearem, agentem Jejího Veličenstva 007, poznáme podrobný návod na výrobu Kamene mudrců a dokonce pravou podstatu hrůzného Golema, přízraku pražských nocí...

Cesty kratší a delší jsou knihou životopisných vzpomínek Josefa A. Firsta, jednoho z organizátorů woodcraftu v naší zemi. Po skončení I. světové války pracoval v organizaci YMCA, kde byl organizátorem a propagátorem řady sportů, volejbal, basketbal, softbal, lukostřelba, lyžování a hlavně pobyt v přírodě. Byl jedním z organizátorů pobytu E. T. Setona v Praze, spoluzakladatelem a dlouholetým ředitelem tábora YMCA Sázava. (viz kniha: Seton v Praze autora F. Kožíška, rok vydání 2006) Opakovaně jsem dotazován na to, kdy a proč změnil dědeček své příjmení z Fürst na First. Když jsem se ho na to jako chlapec ptal, bylo mi vysvětleno, že po pádu Rakousko-Uherska si nechal příjmení počeštit v roce 1923. Faktem je, že jsem se setkal s několika vzdálenými příbuznými s příjmením First a ti také tvrdili, že si jejich předci změnili svá příjmení v době 1. republiky. Poděkování Ivanu Vápenkovi za pomoc při vydání vzpomínek mého dědečka. Poděkování patří i mojí manželce Gabriele za trpělivost a práci na redakci knihy. Tomáš First, vnuk slovo úvodem Dlouho jsem neměl v úmyslu napsat něco ze svého života, i když to nebyl život ani lehký ani chudý na příhody. V mládí jsem se pokoušel o básně, později o povídky ze skutečných událostí, ze života, neboť jsem pracoval s mládeží a bylo jich zapotřebí. Psal jsem i sportovní a pedagogické příručky o nových odvětvích v tělovýchově, hlavně po první světové válce. Čím více se prodlužoval můj život, tím více jsem měl a mám přátel nejen mezi těmi, kteří byli jako chlapci svěřeni do mé péče, ale i mezi těmi, které jsem potkal na svých cestách, na pracovištích i v okolí, kde jsem žil a žiji. V besedách s nimi u táborových ohňů, v milém prostředí domovů a při jiných příležitostech jsem vypravoval – stejně jako oni – o událostech, které jsem prožil. Moje životní příhody, kořeněné často i humorem, je tak zaujaly, že mě žádali, abych je sepsal. A tak vznikly tyto „Cesty kratší i delší“. Ke svému překvapení jsem shledal, že mi mozek dosud slušně pracuje a paměť nevynechává ani po třiaosmdesáti letech. Napsal jsem i několik básní. Snad si čtenáři některé z nich se zájmem přečtou. Nezachytil jsem všechny své cesty do dalších zemí, kde se mi zvláštní příhody nestaly. Při vyprávění o cestách životem jsem se držel skutečných zážitků. Měl jsem v životě štěstí, že jsem potkal dvě bytosti, které sálaly optimismem a přitom se držely reality, které měly tvrdý a těžký život, hlavně strastné mládí – tak jako já. A přesto ani v nejtěžších chvílích života neztrácely ani naději ani humor ani statečnost. Byla to má matka a byla to má žena … „neboť ženu statečnou kdo nalezne – nad perly je cena její.“ Jim vděčím za mnohé – i za to, že jsem mohl napsat v tak pozdním věku vzpomínky na část cest ve svém životě. J. A. First, Praha 1977

Závodí, odevždy pospolité předměstí, rušné díky prostoru pro lunaparky a cirkusy, dobytčí trhy a nové rodinné domky. Předměstí s nabídkou pohostinných hospod a restaurací, s chmurnými místy, jako je les u benzinky a veterinární ošetřovna dr. Dvořáka U Zabitého a kaverny po náletu 17. dubna 1945. Na Závodí bývalo tolik legrace, že se sem ani nevešla, takže byla i na nejvyšším místě usedlost Na Veselé. Ani dnes, když tam jde o to, kdo se strefí míčkem do jamky s nejmenším počtem ran a vyrvaných drnů, a o velké peníze, bývá víc srandy než slz. Závodí, organicky stále spjaté s menšími a malými osídleními, jako je Lištice, Hostím nebo osada v Kozle, čas od času organizačně násilně odtržené. Předměstí občanů povolných, ochotných, pokorných, na jejichž hřbetech se dalo dříví štípat. Vzdorovitých, zpupných jak Psohlavci, když o něco šlo a jde. Závodí svérázných občanů, rodiště záviděníhodných rodáků uváděných v literatuře a na smaltovaných jmenovkách ulic. Místo prosperujících firem, jejichž názvy houževnatě přežívají, žel i živností zaniklých při socialistické pandemii. Bývaly tu desítky drobných živnostníků, než jim komunály zatrhly tipec. Čtvrť s živými závody, živícími sta rodin. Území se zemědělskou tradicí založenou prověřenými rody, zlikvidovanou a zlikvidovanými při socialistické kolektivizaci. Tudy jeli všichni čeští potentáti, nezvané nevyjímaje, z a do hlavního města. Několikrát i Závod míru... O tom všem vypráví nová kniha reminiscencí věnovaná berounskému Závodí.

Tato jedinečná kuchařka nabízí mnoho desítek tradičních i nevšedních receptů, jak si obohatit vánoční pohodu výborným kulinářským zážitkem. Čtenáři zde naleznou nejen návody na výrobu cukroví a moučníků, ale i recepty na nápoje, saláty, nádivky, tradiční česká jídla a celou řadu dalších. Kuchařka samozřejmě najde uplatnění nejen v čase Vánoc, ale při vaření po celý rok. Kuchařka vychází pouze ve formě elektronické knihy.

Smích je osvědčený lék proti stresu. Mnohému se zdá, že zmizel ze světa. Mnohému napadne, že peníze vytlačily ze svata všechno kromě peněz. Nahradily Boha a asi i humor. Knížka o panu Pitěrovi vás přesvědčí o tom, že sranda nezmizela, ani když jde o život. Pohled brýle posranými od much na Pitěrovu rodinu a její okolí, v době, kterou prožíváme, v čase po konci světa, který se nekonal, v době, kdy se setkáváme s úkazy, jaké selský rozum nechápe, probouzí smích. A smích, jak dobře víme, tlumí stres a přináší radost. Tato humorná kniha je nacpaná událostmi, jako břicho hlavního hrdiny Pitěry. Pan Pitěra prochází převratnou dobou, jen tak v trenýrkách, s taškami jídla prodávaného v akcích. Bývalého přeborníka různých zápasů jen tak nic nerozhází. V životě už prožil horší věci, než se kolem dějí. Pitěra má rád tlačenku, pivko, fotbálek a trpí silnými větry. Jeho žena Věruška miluje nekonečné televizní seriály a svoje děti. Syna Čeňka a dceru Květu. Nezaměstnaný Čeněk má duševně nemocnou ženu Marušku a odloženého synka. Dcera Květa je dobře vdaná za podnikatele Miloše Nguyena a mají spolu Fanouška, rozeného podnikatele. Celá rodina se vypraví na zájezd do Řecka, spojený s účastí na generální stávce. V další části se dozvíte, jak výlet dopadne.

Když jsem se rozhodl napsat příběh o sečtělém školákovi Pihounovi z berounského předměstí, bylo mým záměrem, aby se románový hrdina, ač fiktivní postava, pohyboval v autentickém prostředí, obklopen autentickými, v té době žijícími lidmi. Jeviště, na kterém se příběh odehrává, je město Beroun a jeho nejbližší okolí v reáliích dvacátých let minulého století. Příběh jsem umístil do Berouna, když jsem se při práci v místním muzeu setkal s dlouholetým fürstenberským archivářem Janem Königem. Zaujalo mě jeho vyprávění o štacích - o hospodách, kde se formani pravidelně setkávali a ve kterých nocovali, když ze Šumavy do Berouna vozili vysoko nastlané fůry voňavého sena. Jak večer, když obstarali koně, při dobrém moku místním vyprávěli, co nového ve světě, a ti zas jim, co nového u nich. Byl bych rád, kdyby tahle knížka vybídla čtenáře, aby se na chvíli zastavil a spolu se mnou se ohlédl za zmizelým světem cest v alejích stromů a za světem klenutých lokálů v zájezdních hostincích...

„Scarlino" je sbírka vzpomínek, krátkých povídek, postřehů a osobních zážitků autora z kouzelného, pohostinného a srdečném Toskánska. Jan Kříž se narodil roku 1939. Vyrůstal s třemi sourozenci ve mlýně rodičů v Berouně. - Právě vychází Sága rodu Křížů s popisem jejich vztahu k tomuto městu. V Praze studoval strojní inženýrství, aniž je ukončil, neboť ho přilákala muzika. Jako profesionální hudebník odešel v roce 1964 do Německa, kde se naučil dokonale německy na univerzitě. Poté žil ve Švýcarsku, kde se věnoval vzduchotechnice. Učil ji současně na večerní průmyslovce v Curychu. Po krátkých studijních pobytech ve Skotsku a v USA se do Švýcarska vrátil, aby vedl americkou firmu Johnson Controls. Jako product manager procestoval téměř celou západní Evropu, kterou dobře poznal. Koncem 90. let přesídlil na trvalo do Itálie, kde ukončil studium italštiny zkouškou na univerzitě v Siene. Psát a publikovat začal již v Curychu, nejprve technickou literaturu a marketingové texty, později rovněž povídky a cestopisy. V Itálii mu vyšla řada povídek. „Scarlino" je jeho první knížka v češtině.

Kniha ŽIL JSEM ZBYTEČNĚ prostřednictvím vzpomínek jediného člověka zachycuje velkou část naší novodobé historie. Začíná v zákopech první světové války, pokračuje obdobím budování prvního samostatného státu Čechů a Slováků, deziluzí z Mnichova a hrůzou následujících sedmi let, poválečným nadšením a novými iluzemi, jejich bolestnou ztrátou o tři roky později, absurdní temnotou padesátých let a naivními nadějemi Pražského jara. Následuje zamřelé teploučko normalizace... Život vypravěče skončil v roce 1985. Na jeden lidský osud je toho dost a dost, i když jde o osud člověka opravdu neobyčejného. Snad právě proto jsou memoáry Jiřího Hejdy, ačkoli v nich několikrát opakuje „žil jsem zbytečně“, jakoby podsvíceny neuhasitelným optimismem.

Známý autor historických románů a milovník záhad odhaluje tentokrát před čtenáři „rodinné tajemství". Vypráví příběh svých předků, začínající na sklonku 19. století a končící v době první světové války. Svérázné osudy tří generací jedné rodiny, živící se dnes již zapomenutým řemeslem - ruční výrobou provazů, se před námi otvírají jako barvitý kaleidoskop, v němž se pohádková fantazie mísí s tvrdou realitou doby. V nečekaných zvratech se střídají smích, slzy, láska, nenávist, obětavost, zrada, zrození, násilná smrt, snění i bláznivá groteska. Z vesničky v křivoklátských lesích se spolu se členy Routovy rodiny dostaneme dokonce mezi indiány na Divoký západ, či mezi kozáky na neméně divoký východ. Lidová magie, tajemné zvyky a drsná krajina tvoří působivou kulisu této strhující románové ságy.

Erotika, umění a politické intriky. Kniha ze života nejslavnějšího básníka veršů o lásce a milování Ovidia a vládce římské říše Oktaviána, zvaného Augustus. Kniha přibližuje zlatou dobu před dvěma tisíci lety, rozkvět umění a život města Říma. Jisté části v knize nám připomínají něco známého, s čím se setkáváme i dnes...