Machart strana 5 z 12

Pozoruhodná životopisná kniha prostřednictvím vzpomínek jediného člověka zachycuje velkou část naší novodobé historie. Vyprávění Jiřího Hejdy začíná v zákopech první světové války, pokračuje obdobím budování prvního samostatného státu Čechů a Slováků, deziluzí z Mnichova a hrůzou následujících sedmi let, poválečným nadšením a novými iluzemi, jejich bolestnou ztrátou o tři roky později, absurdní temnotou padesátých let a naivními nadějemi Pražského jara. Následuje zamřelé teploučko normalizace... Život vypravěče skončil v roce 1985. Na jeden lidský osud je toho dost a dost, i když jde o osud člověka opravdu neobyčejného. Snad právě proto jsou memoáry Jiřího Hejdy, ačkoli v nich několikrát opakuje „žil jsem zbytečně“, jakoby podsvíceny neuhasitelným optimismem. Podnikatel, ekonom, politik, novinář a spisovatel. Vystudoval práva v Praze (studia byla přerušena epizodou v zákopech první světové války). Činnost v nově vzniklé republice i později byla přepestrá – od práce v novinách (Československý deník, Tribuna, Přítomnost, Lidové noviny, České slovo) přes pokusy o literární kariéru až po aktivity národohospodářské (tajemník zemědělské komory, profesor na obchodní akademii v Olomouci, vydavatel Hospodářské ročenky Českého slova), podnikatelsko-manažerské (generální sekretář, později generální ředitel ČKD, majitel až do Února prosperující Továrny kuchyňských zařízení) a politické (autor poválečného hospodářského programu národně socialistické strany). Od roku 1946 až do svého zatčení byl členem Ústřední plánovací komise. Zatčení se uskutečnilo v roce 1949, kdy byl obviněn a o půl roku později odsouzen v procesu s Miladou Horákovou. Jiří Hejda dostal doživotí, prošel Ruzyní, Pankrácí, Mírovem, Leopoldovem a Valdicemi a amnestován byl až roku 1962. Ve vězení skládal sonety, jež se učil nazpaměť. Po propuštění se rozpomněl na své literární ambice, čemuž vděčíme také za vznik této jedinečné knihy. Kniha se dočkala nového vydání, které přináší i některé dosud nepublikované texty i ukázku Hejdových sonetů psaných v komunistických lágrech. ***** Myslím, že knihy jako je „Žil jsem zbytečně“ od Jiřího Hejdy jsou nesmírně důležité ne-li pro nic jiného, tak aspoň proto, že pomáhají udržovat to, čemu se říká „paměť národa“. Bez paměti není kontinuity a bez kontinuity není identity. Václav Havel

Dramatický příběh zcela neznámé zdravotní sestry, která měla v životě vždy touhu rozdat se pro druhé. Žena, která se rozhodla sepsat svůj život na několik listů papíru. Žena, která si mnohokrát prošla doslova peklem. Žena, která se vždy uměla pro druhé rozdat. A ne vždy se jí to vyplatilo. I když se dozvíte vše o trnité životní cestě jedné zdravotní sestry, někdy na vás možná dýchne prázdnější místo se spoustou nezodpovězených dotazů. Nehledejte na ně odpovědi. Autorka je nosí uvnitř sebe. A dokud se ona nerozhodne popsat každičký detail, zůstane nám něco z jejího soukromí utajeno. Možná to tak má být. A knize to rozhodně neupírá na dramatičnosti, v zápletkách se neztratíte, a možná vám občas ukápne i slza. Stejně jako ukápla i mně při přepisování rukopisu. Třebaže budete mít otázky po dočtení, zkuste si na ně odpovědět v sobě. Přece každý lidský příběh se okrajově dotýká osobně i nás samotných. Možná, že zde najdete odpovědi i na vaše otázky, které se ve vašem nitru skrývají. (Monika Poledníková, editorka)

V hlavě se nám honí spousta myšlenek a někdy jsou opravdu všetečné. Kniha hravých veršů Jaroslava Jarého nabízí jeden z možných úhlů pohledu na život. Pomůže čtenáři získat nadhled, motivaci, možnost uřídit si myšlenky, ztišit je a poodhalit veliké tajemství, které v každém z nás dřímá...

Lidská honba za mocí nezná mezí a někteří se pro dosažení svých cílů nezdráhají zneužít ani náboženství, víru lidí ve vyšší dobro. Tato cesta s sebou často přináší mnoho nevinných obětí, které zbytečně a bezdůvodně umírají, aby jiní mohli vládnout. Najde se někdo statečný, kdo se postaví zlu i za cenu nasazení vlastního života? Příběh nás přenáší do světa, ve kterém vedle lidí žijí své životy také trpaslíci a další různé prapodivné bytosti. Děj se odehrává v bájné minulosti, v městečku, kde moc přebírá inkvizice a údajné čarodějnice končí po dlouhých procesech plných mučení na hranici, na dalekém severu se stateční válečníci střetávají na bitevní poli a v podzemí bojují trpaslíci proti prapodivným tvorům. Příběhy všech hrdinů rychle plynou, aby se nakonec jejich osudy spojily v jediný. Autor se ve svém díle nechává velmi volně inspirovat atmosférou příběhů Kaplického Kladiva na čarodějnice, Barbara Conana či Pána prstenů. Drsně a bez příkras vypráví o krutých čarodějnických procesech, beznaději, ve které se domnělé čarodějnice ocitají, lidské touze po životě a obětech, které jsou lidé ochotni podstoupit pro přežití sebe i svých nejbližších. Příběh se odehrává v kulisách všudypřítomného zla, krve a umírání, ale také obdivuhodného hrdinství a osudové lásky. Vedle svižných akčních pasáží autor zachycuje i pocity lidí zahnaných do mezních životních situací, kdy jsou často nuceni přemýšlet i nad samotným životem či smrtí. Příběh díky svému syrovému stylu vyprávění není určen pro dětského čtenáře.

Hana Hrabáková v předchozích letech úspěšně publikovala již čtyři díly cyklu „Povídky ke kávě“ a letos přichází s další částí této povídkové série. Autorka oslovuje čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova „ze života“. Podtitul aktuální povídkové knihy „Jak přežít první lásky“ přivádí čtenáře do retro-prostředí chmelových brigád, prvních tanečních zábav, romantických toulek okolo Berounky – zkrátka všude tam, kde autorka a její vrstevnice poprvé potkávaly lásky, milování a nesmělá erotická dobrodružství. A nutno dodat, že vzpomínky na „první lásky za socialismu“ opět hýří humorem, nadsázkou a ironií. Hana Hrabáková dobře ví, o čem píše - vždyť jen literárně vypointovala to, co čtenářky a čtenáři také zažívali a na co s jistou dávkou shovívavé nostalgie vzpomínají i dnes.

V západních Čechách je nalezen zavražděný bývalý zednářský velmistr Evropské ateistické republiky. Rozjíždí se pátrání... Detektivní román z jiné Evropy sjednocené pod francouzskou dominancí. Autor barvitým a originálním jazykem provádí čtenáře Paříží, Porýním, Skandinávií, ale především vzbouřeneckou Prahou alternativní současnosti. Zednářské rituály, kontrarevoluční spiknutí, zhroucení katedrály na Pražském hradě, útěk pražským podzemím, válka ve Skandinávii. Vyprávění hýří poutavými obrazy a dynamickým dějem. Začtete-li se hlouběji, zjistíte však, že je to mnohem více než pouhá detektivka. Kniha kromě napínavého děje a inventivní fantazie přináší i mnohá zamyšlení nad lidskými hodnotami, osudem a postavením člověka v polototalitní společnosti. Příběh je uveden předmluvou bývalého zednářského velmistra Pavla E. J. Gergela. Jedna z knih, které prostě musíte přečíst, a budete ji číst jedním dechem…

Hana Hrabáková v předchozích letech úspěšně publikovala již čtyři díly cyklu "Povídky ke kávě" a letos přichází s další částí této povídkové série. Autorka oslovuje čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova "ze života". Podtitul aktuální povídkové knihy "Jak přežít první lásky" přivádí čtenáře do retro-prostředí chmelových brigád, prvních tanečních zábav, romantických toulek okolo Berounky - zkrátka všude tam, kde autorka a její vrstevnice poprvé potkávaly lásky, milování a nesmělá erotická dobrodružství. A nutno dodat, že vzpomínky na "první lásky za socialismu" opět hýří humorem, nadsázkou a ironií. Hana Hrabáková dobře ví, o čem píše - vždyť jen literárně vypointovala to, co čtenářky a čtenáři také zažívali a na co s jistou dávkou shovívavé nostalgie vzpomínají i dnes.

V západních Čechách je nalezen zavražděný bývalý zednářský velmistr Evropské ateistické republiky. Rozjíždí se pátrání... Detektivní román z jiné Evropy sjednocené pod francouzskou dominancí. Autor barvitým a originálním jazykem provádí čtenáře Paříží, Porýním, Skandinávií, ale především vzbouřeneckou Prahou alternativní současnosti. Zednářské rituály, kontrarevoluční spiknutí, zhroucení katedrály na Pražském hradě, útěk pražským podzemím, válka ve Skandinávii. Vyprávění hýří poutavými obrazy a dynamickým dějem. Začtete-li se hlouběji, zjistíte však, že je to mnohem více než pouhá detektivka. Kniha kromě napínavého děje a inventivní fantazie přináší i mnohá zamyšlení nad lidskými hodnotami, osudem a postavením člověka v polototalitní společnosti. Příběh je uveden předmluvou bývalého zednářského velmistra Pavla E. J. Gergela. Jedna z knih, které prostě musíte přečíst, a budete ji číst jedním dechem

Jak se promítá osobnost a život slavných umělců do jejich fyzické podoby? Vladimír Kiseljov se věnuje malbě, ale také dlouhodobému studiu životů a děl některých slavných hudebních skladatelů, básníků a filosofů, které zachycuje ve svých portrétech. V aktuální knize představuje nové mnohovrstevnaté vizuální i textové portréty 22 osobností, např. Mozarta, Beethovena, Wagnera, Čajkovského, Janáčka, Goetha, Shakespeara, Komenského, Meyrinka a dalších. Autor využívá své znalosti symboliky a mytologie k vyprávění osudů lidí skrze nezaměnitelné barvy, tvary a kompozici, snažící se zachytit prvotní jiskru jejich duše. Počet 22 osobností vybral autor záměrně jako číslo, které vystihuje počet písmen hebrejské abecedy, kterou byl symbolicky stvořen svět. Představuje pro Kiseljova plnost všech archetypů lidských povah v jejich protikladech, představených těmito osobnostmi umění a ducha. Kiseljov má za sebou přes 90 výstav svých maleb - v Berlíně, Florencii, Vídni, Edinburghu, Kodani, Mnichově, Praze a dalších městech. Je vyznamenán několika mezinárodními cenami za svou uměleckou a vědeckou tvorbu, mezi jinými např. v roce 2018 na festivalu v Casablance v Maroku, na wagnerovském kongresu v Innsbrucku. V roce 2013 vydal svou první knihu „Mysteria Richarda Wagnera v obrazech“, která zaznamenala značný mezinárodní odborný ohlas publikovanými malbami i originálním výkladem symboliky skladatelova díla. V této linii výkladu děl slavných umělců a vizualizací skrytého poselství jejich děl Kiseljov pokračuje i touto knihou... Kniha obsahuje překlad všech textů do anglického jazyka.

Hana Hrabáková v předchozích třech letech úspěšně publikovala již tři díly cyklu „Povídky ke kávě“ a letos přichází s další částí této povídkové série. Autorka oslovuje čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova „ze života“. Podtitul aktuální povídkové knihy „Jak přežít dětství“ jasně napovídá, okolo čeho se její humorné texty tematicky točí. A nutno dodat, že vzpomínky na dětství „za socialismu“ nejsou rozhodně tím jediným tématem. Povídky opět často zabrousí do zákoutí rodinného života, romantizující a humorný pohled na období dospívání – ať už se odehrávalo v jakémkoli režimu, nechybí svět domácích mazlíčků, i vzpomínky na to, jaký byl svět „kdysi“. Hana Hrabáková dobře ví, o čem píše. Vždyť jen literárně vypointovala to, co čtenářky a čtenáři také zažívají a co jim život někdy nelítostně servíruje. Nikdy ale nechybí nadhled a jiskřivý humor.

Rudolf Kopecký pracoval na svých pamětech nazvaných „Vzpomínky starého novináře“ od počátku 60. let až do své smrti. Jedná se o osm dílů o 2350 stranách strojopisu, v nichž autor velmi čtivou formou popisuje dětství, mládí, studia, život v Rakousku-Uhersku, osobnosti, události, aféry první republiky, dále činnost v zahraničním vojsku za druhé světové války a konečně i různé aspekty poúnorového exilu, které ani v odborné literatuře nebyly detailně rozebrány. Kopecký píše kritickým pohledem, netají se odmítavým postojem k Edvardu Benešovi, přináší zase jiný, unikátní úhel pohledu na moderní československé dějiny. Vzhledem k enormnímu rozsahu nebyly Kopeckého paměti dosud publikovány. Tato kniha přináší výběr nejzajímavějších kapitol pamětí, opatřený poznámkovým aparátem a medailonky významných osobností. Kniha bezpochyby vzbudí zájem odborné i laické veřejnosti, vyvolá řadu diskusí a kontroverzí.

Hana Hrabáková v předchozích třech letech úspěšně publikovala již tři díly cyklu „Povídky ke kávě“ a letos přichází s další částí této povídkové série. Autorka oslovuje čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova „ze života“. Podtitul aktuální povídkové knihy „Jak přežít dětství“ jasně napovídá, okolo čeho se její humorné texty tematicky točí. A nutno dodat, že vzpomínky na dětství „za socialismu“ nejsou rozhodně tím jediným tématem. Povídky opět často zabrousí do zákoutí rodinného života, romantizující a humorný pohled na období dospívání – ať už se odehrávalo v jakémkoli režimu, nechybí svět domácích mazlíčků, i vzpomínky na to, jaký byl svět „kdysi“. Hana Hrabáková dobře ví, o čem píše. Vždyť jen literárně vypointovala to, co čtenářky a čtenáři také zažívají a co jim život někdy nelítostně servíruje. Nikdy ale nechybí nadhled a jiskřivý humor.

Unikátní obrazová historická publikace se snaží dosud nebývale rozsáhlým způsobem zmapovat bohatou historii židovské komunity v Berouně a jeho okolí od poloviny 17. století až do druhé světové války. Snahou publikace je populárně-naučným způsobem přiblížit židovské náboženské památky v berounském regionu, hospodářské působení židovských podnikatelů, historii významných židovských rodů na Berounsku i Hořovicku a jejich podíl na společenském a kulturním životě. Kniha se v jedné ze svých částí také věnuje projevům antisemitismu na Berounsku, od roku 1866 až do druhé světové války. Zcela zásadní význam má také publikování všech fotografií z evidence židovského obyvatelstva, která byla pořízena před transportem berounských Židů do vyhlazovacích táborů za druhé světové války. Publikaci přivedl na svět kolektiv autorů, z nichž nejrozsáhlejší pasáž je dílem autorky Jindřišky Rosenbaumové, která tímto způsobem zdokumentovala židovskou historii tak, jak se prolínala s dějinami berounského a hořovického regionu. Autor Jiří Topinka zpracoval část pojednávající o transportech berounských Židů do koncentračních táborů v průběhu druhé světové války. Významnou část knihy tvoří nejen historická obrazová dokumentace, ale také současné snímky berounského fotografa Vladimíra Kasla, který na vysoké umělecké úrovni zdokumentoval současný stav židovských památek, zejména starých židovských hřbitovů v Berouně, Hořovicích, ale i v dalších menších obcích regionu - Litni, Mořině, Praskolesích, Hostomicích pod Brdy, Tetíně, Všeradicích, Lochovicích a Běštíně.

Tato kniha byla napsána, aby pomáhala „dnešním“ dětem a jejím rodičům. Autorka svůj text podepřený celoživotními zkušenostmi rozdělila do sedmi základních témat – klíčů. Každý klíč popisuje, co děti potřebují k tomu, aby se mohly svobodně vyvíjet, aby byly zdravé a měly šťastné dětství. Vede k individuálnímu rozvoji dítěte a k pochopení, proč dnešním dětem ne vždy rozumí jak jejich rodiče, tak i učitelé a vychovatelé. Kniha obsahuje i mnoho příběhu z psychosomatické poradny, kdy nejednou autorka dopomohla změnou výchovných systémů v rodině k uzdravení dítěte. Kniha zmiňuje i novodobé alternativní techniky uzdravování dětí i dospělých. Kniha vede ke svobodě a volnosti při výchově, ale zároveň preferuje vzor a výchovné mantinely tak, aby láskyplná výchova splňovala podmínky přirozené rovnováhy v životě. Autorka poslání své knihy shrnuje slovy: „Výchovu dětí ovlivňujeme již od prvního okamžiku po narození. Dnes, po mnoholeté zkušenosti, mohu potvrdit, že výchovně působíme na své děti i v jejich dospělosti.“

Básně Kateřiny Mašatové se od konfekčních sbírek dívčí a dámské poezie liší poučeností životní i literární. I když se rozhodně nevyhýbá nejintimnějším tématům, najdeme tu jen minimum banálního sladkobolného vzdychání. Autorka na sebe dokáže být tvrdá, nechybí tu ironie, zejména vůči sobě samé. Nechybí tu nadhled, skryté literární citace a spousta krásných nápadů, poetických i formálních. A nechybí tu ani širší škála životních pocitů, i když ty smutnější, stejně jako často v životě samém, převažují. A tak si OKA mžiky kromě kolegyň v životaběhu může s chutí přečíst i šestašedesátiletý skeptický nevrlec, což tímto dosvědčuju. Zbývá dodat, že verše Kateřiny Mašatové hezky ladí s ilustracemi Jany Kubáskové.

Hana Hrabáková v předchozích dvou letech úspěšně publikovala již dva díly cyklu „Povídky ke kávě“ a letos přichází s další částí této povídkové série. Autorka oslovuje čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova „ze života“. Podtitul aktuální povídkové knihy „Jak jsme mohli přežít bez mobilu“ jasně napovídá, okolo čeho se její humorné texty tematicky točí. A nutno dodat, že střet ženy zralého věku s moderními výdobytky techniky není tím jediným tématem. Povídky opět často zabrousí do zákoutí rodinného života, vztahů mužů a žen, domácích mazlíčků, vzpomínek na to, jaký byl svět „kdysi“. Hana Hrabáková dobře ví, o čem píše. Vždyť jen literárně vypointovala to, co čtenářky a čtenáři také zažívají a co jim život někdy nelítostně servíruje. Nikdy ale nechybí nadhled a jiskřivý humor.