Mare-Czech strana 2 z 4

Pro Sborník jsou vybrány tyto příspěvky: Picek Josef: Nepřetržitý lodní provoz při přepravě energetického uhlí do Chvaletic; PhDr. Jiří Král: Co bylo než přišla kilometráž; Johannes Hirsch, Peter Pötschke: Významné osobnosti v dějinách hornolabské a vltavské plavby; Miroslav Hubert: Policejně plavební předpisy v království Českém; Redakční rada: Přečetli jsme za vás: Československo vodní špýchar; Pavel Křestan: Kapitán je lodi pán; Ing. František Ptáček: Předmluva k eseji Splavnění Vltavy a Labe z Prahy až na hranice zemské. Sborník uzavírá pasáž o činnosti Spolku přátel plavby v roce 2018 a seznam členů v roce 2019. V nakladatelství Mare-Czech vydal Spolek přátel plavby v Děčíně

Istrijský poloostrov v Chorvatsku je cílem častých turistických cest a jen málo lidi který tento překrásný kout Jaderského moře navštíví má nějaké vědomosti o tragické události ze srpna roku 1914. Tehdy luxusní parník Baron Gautsch najel ve vzdálenosti přibližně deseti námořních mil na vojenskou minu a během několika minut svým potopením změnil osudy mnoha lidí. Jejich příběhy mohli být odvyprávěny jenom proto že se nám podařilo po více jak devadesáti letech znovu nalézt originální dobové výslechové protokoly Rakousko-uherské policie. Nažloutlý papír po dlouhých létech konečně vydal svoje zajímavé svědectví a desítky jednotlivých lidských osudů tak pomohli vytvořit dramatickou mozaiku tehdejší události. Před mnoha lety když jsem se poprvé potopil k vraku této lodi jsem ještě netušil jak mě její osud zasáhne. Tehdy byla vynikající viditelnost a obrovský vrak seděl na písčitém dně jako by navzdory času dál plul v modravého mlze okolního moře. Ten pohled byl přímo démonizující a nedokážu se ho zbavit ani po těch dlouhých letech, které od té doby uplynuly. Po návratu domu jsem dal dohromady techniku a potřebné lidi. Společně jsme potom začali připravovat TV dokument Svědectví vraku příběh Jadranského Titaniku. Vše se nakonec podařilo a film byl dokončen. Na filmovém festivalu v chorvatské Rovinji Bieli lev získal hlavní cenu Gran Prix. Tady si ho všiml filmoví producent a následně jsem byl osloven abych vypracoval scénář pro celovečerní film. V současnosti se vše připravuje k natáčení a tato kniha je knižní podobou budoucího filmu. Vy jako její čtenáři máte teď exkluzivní možnost si přečíst její příběh ještě před tím než bude zfilmován. Děkuji vám všem kteří si ji zakoupíte a doufám že vás tento příběh zaujme. Miloš Pilař

Dvacet let na vodních cestách: To jsou zprávy cestopisy o turistických plavbách na malých plavidlech po vnitrozemských vodních cestách Josefa a Ludmily Blechových. Autor vybral z mnoha svých plaveb ty nejzajímavější od Austrálie přes země Evropy až po Kanadu. Dvacet krátkých cestopisů popisuje zážitky z plaveb, technická data použitých plavidel a samozřejmě i zajímavou historii proplutých vodních cest. A je to opravdu neobvyklý cestopis, který se v takovém rozsahu na našem trhu dosud neobjevil. Ale hlavně je myšlený jako inspirace pro ty čtenáře, kteří by chtěli autora následovat v poznávání cizích zemí zajímavým způsobem z vody.

Čtenář se ve svazcích této řady seznámí s vojenskou historií z poněkud jiné strany. Dozví se něco o zákulisí bojů v popisech činnosti části technického vojska staré c. k. armády zvané pionýři a také o jejich vzniku, organizaci a vybavení. Mezi zakladatele tohoto druhu vojska patřil Čech, pozdější polní maršál Radecký. Úkolem pionýrů bylo stručně řečeno především budovat a samozřejmě také ničit mosty a komunikace. Tak se může čtenář seznámit i s tou stránkou operací, která je v ostatních dílech opomíjená, a zároveň s každodenností pionýrského vojska a mnoha dalšími zajímavostmi, které během času zcela upadly v zapomnění.

Jaroslav Škába, původem z Prahy z rodiny bývalého námořníka, se narodil 5. ledna 1884. Již v raném věku procestoval celou Evropu a obchodní loď v Le Havru s kursem do Jižní Ameriky mu otevřela cestu i do celého světa. Dálný východ poznal již jako dobrovolník v rakousko-uherském námořnictvu na křižníku František Josef I.. Z této tři a půl roku dlouhé cesty později vznikla kniha Boxeři v Šanghaji (1938). Své námořnické začátky popsal s pábitelským humorem v knize Mořští flamendři (1939). V témže roce své vzpomínky završuje v knize Kluci od mariny. Knihy vám zavoní dálkami a romantikou a odlehčenou formou neboť ne nadarmo je autor někdy označován jako Švejk v námořnické uniformě připomene něco z námořní historie. Jaroslav Škába zemřel v Praze 23. června 1945 ve věku 61 let. Ještě dodejme, že i další dílo autora je z námořnického prostředí Štěstí za oceánem (1941) o dobrodružství dvou mladých českých chlapců na moři, a román pro ženy Budeš ženou námořníka (1942). Posledním jmenovaným titulem tak i definitivně uzavíráme sérii škábovek znovuvydaných v nakladatelství Mare-Czech. Protože román pro ženy není doménou našeho nakladatelství, vychází titul Budeš ženou námořníka pouze v limitovaném malonákladu.

Publikace, kterou dostáváte do ruky, je určena pro přípravu žadatelů o plavební způsobilost vůdce plavidla a člena posádky. Obsahuje výběr základních znalostí o konstrukci plavidel v rozsahu uživatelské potřeby. Respektuje zásady vyhlášky MD č. 42/2015 Sb., o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách, ve znění úprav do roku 2015. Pro zvýraznění přehlednosti často využívám tabulek s definicemi a stručnou charakteristikou konstrukčních prvků. Členění publikace respektuje skladbu Rozsahu zkoušky způsobilosti kapitána, lodníka, strojmistra, a převozníka, podle kterých Státní plavební správa zkouší. V porovnání s předešlým vydáním je uživatelsky přehlednější. Na základě zkušeností respektuje více potřeby učitelů i žáků Střední odborné školy strojní a dopravní.

Čtenář se ve svazcích této řady seznámí s vojenskou historií z poněkud jiné strany. Dozví se něco o zákulisí bojů v popisech činnosti části technického vojska staré c. k. armády zvané pionýři, a také o jejich vzniku, organizaci a vybavení. Mezi zakladatele tohoto druhu vojska patřil Čech, pozdější polní maršál Radecký. Úkolem pionýrů bylo stručně řečeno především budovat a samozřejmě také ničit mosty a komunikace. Tak se může čtenář seznámit i s tou stránkou operací, která je v ostatních dílech opomíjená, a zároveň s každodenností pionýrského vojska a mnoha dalšími zajímavostmi, které během času zcela upadly v zapomnění.

Červená pěticípá hvězda v bílém kruhu, umístěném v modrém pruhu na žlutém komínu. To byl znak Československé námořní plavby, pod nímž se naše lodě na světových mořích a oceánech plavily téměř pět desítek let. Dnes už se bohužel toto logo silné vnitrozemské plavební společnosti nevyskytuje nikde. Zmizely lodě pod československou a později českou vlajkou, ale zůstaly vzpomínky. Někdy humorné, někdy plné napětí a zápolení s prudkými větry, obřími vlnami a problémy, které zákonitě patří k provozu lodí. Námořní kapitán Ing. Jiří Verner v této knize seznamuje čtenáře s prací našich námořníků, proloženou svými osobními zážitky. Čtenář tak zjistí, jak náročná tato profese je nejen po stránce fyzické, ale i psychické. Dozví se, jak se staví loď, ale také, co dělat, když do podpalubí teče voda, když dojde ke kolizi nebo když loď bojuje s povodní na Mississippi. Tato kniha tak přináší komplexní pohled na život na námořních lodích, na nichž se autor plavil po celý svůj pracovní život. Volné pokračování již vydané publikace nazvané Vzpomínky převážně nevážně aneb co na našich lodích zažil český námořník Jiří Verner, vydané na jaře 2017 v nakladatelství Mare-Czech.

Některé lidské touhy se naplní, jiné ne, některá přání se splní a jiná zůstanou nevyslyšena. Každý někdy pomyslel na to, po čem všem touží, ale nevěděl, jestli to někdy dostane. Tak v našich duších vznikají sny, ukládají se přání a vytvářejí tužby. Nikdy jsem nepomyslel na to, že se mi splní přání podívat se do světa, poznat jiné kraje a obyčejné lidi. Ne jako turista, ale jako dělník moře, který si tvrdou prací plní své sny o cizích zemích, lidech a lodích. Díky příznivému osudu se mi to vše podařilo prožít, proto jsem sepsal toto povídání. A také proto, aby také mí blízcí o mně věděli trochu víc.

Čtenář se ve svazcích této řady seznámí s vojenskou historií z poněkud jiné strany. Dozví se něco o zákulisí bojů v popisech činnosti části technického vojska staré c. k. armády zvané pionýři, a také o jejich vzniku, organizaci a vybavení. Mezi zakladatele tohoto druhu vojska patřil Čech, pozdější polní maršál Radecký. Úkolem pionýrů bylo stručně řečeno především budovat a samozřejmě také ničit mosty a komunikace. Tak se může čtenář seznámit i s tou stránkou operací, která je v ostatních dílech opomíjená, a zároveň s každodenností pionýrského vojska a mnoha dalšími zajímavostmi, které během času zcela upadly v zapomnění.

František Kodet (narozen 12. 2. 1889 v Horním Starém Městě u Trutnova, zemřel 18. 1. 1973 v Bojkovicích), v mládí sloužil na palubách rakousko-uherských lodí. Několik let strávil na palubě bitevní lodi I. třídy Radetzky, později na minonosce Chamöleon. Odveden byl v roce 1910. Návratu se dočkal až po skončení 1. světové války v roce 1918. Citlivý, vnímavý dvacetiletý mladík si od svého nástupu na vojnu v roce 1910 do roku 1913 psal deník, který se zachoval do dnešních dní. Přinášíme volně převedený text i faksimile celého rukopisu. V příloze jsou rovněž faksimile některých dopisů, které František Kodet psal příteli, seznam přístavů, které dnes známe pod jiným názvem a seznam lodí, o nichž se autor ve svých vzpomínkách zmiňuje. Tato kniha byla vydána ke 100. výročí vzniku Československa v říjnu 2018 v edici Lodě v české minulosti.

Čtenář se ve svazcích této řady seznámí s vojenskou historií z poněkud jiné strany. Dozví se něco o zákulisí bojů v popisech činnosti části technického vojska staré c. k. armády zvané pionýři, a také o jejich vzniku, organizaci a vybavení. Mezi zakladatele tohoto druhu vojska patřil Čech, pozdější polní maršál Radecký. Úkolem pionýrů bylo stručně řečeno především budovat a samozřejmě také ničit mosty a komunikace. Tak se může čtenář seznámit i s tou stránkou operací, která je v ostatních dílech opomíjená, a zároveň s každodenností pionýrského vojska a mnoha dalšími zajímavostmi, které během času zcela upadly v zapomnění.

Námořnímu kapitánovi Václavu Bourovi se lodě staly osudem. Knížka Na mořích jsou cesty tvé... ho natolik ovlivnila, že šel za tímto skoro nesplnitelným cílem. Absolvoval Vyšší průmyslovou školu v Děčíně, obor vodní dopravy. Po maturitě nastoupil jako plavčík na starou REPUBLIKU, provozovanou Československou námořní plavbou. Po roční praxi se dostal na Vysokou námořní školu v Oděse. Celý život věnoval moři, které se mu stalo životní láskou. Náhle se loď opět rozhoupala. Oceán prudce dýchal, ztěžoval práci lodních jeřábů. Nestávalo se mi často, abych plul z bouřky do bouřky, ale teď, v průběhu čtyř hodin, vítr zmohutněl ze tří na devět ballů Beaufortovy stupnice, moře se zpěnilo, vítr zasvištěl a loď se začala vzpínat jako nezkrotný hřebec, snažící se shodit svého jezdce. V té době už byly nákladové prostory vodotěsně uzavřené, lodní jeřáby upevněné a zabezpečené. Poetické líčení moře se snoubí s poutavým líčením přístavů a zemí, které kapitán Václav Boura s československými loděmi navštívil. Čtyři desítky let od studií na Vysoké škole námořní v Oděse po odchod do důchodu strávil na moři. Třebaže vzpomínky na cizokrajné země byly napsány v době jeho aktivního působení, jsou stále živé, plné zajímavostí, jednotlivé prožitky vtáhnou čtenáře do děje. Autor nepopisuje pouze daný stav země v době, kdy ji navštívil, nahlíží i do její historie. Kromě práce a problémů na lodi a v přístavu líčí také některé námořní zvyky, např. rovníkový křest, a nezapomíná ani na děti námořníků, které se s matkami účastní plavby a i díky kapitánu Bourovi si z ní odnášejí velké zážitky. Své vzpomínky pojal s humorným nadhledem. Ze všeho ale čiší láska k moři a lodím, na nichž strávil svůj život.

Nela už delší dobu ví, že její manžel není pouze elitní kriminalista, ale také alkoholik a násilník. Avšak až díky dceři se jí podaří odhalit všechna jeho děsivá tajemství. V tu chvíli už není cesty zpět, protože otec rodiny je odhodlán zlikvidovat každého, kdo by ho mohl ohrozit. Sbalí nejnutnější věci a společně s dcerou vyrazí pryč od něj, kamkoli. Jak daleko se ale mohou dostat, když každý muž v uniformě představuje nebezpečí? Policie dokáže vysledovat použití mobilu, výběr z bankomatu i rezervaci hotelového pokoje. Zkorumpovaní detektivové je musí zabít, jinak by vyšlo najevo obludné spiknutí, vazby na prominentní politiky, mafii. Vprostřed šíleného úprku narazí na Toma, který skrývá vlastní neštěstí a vinu. A také si uvědomí, že s její dcerou není cosi v pořádku. Temný psychologický thriller není jen příběhem o útěku dvou bezbranných žen před zkorumpovaným systémem, ale spíše mrazivou sondou do duše mladé dívky, která dokáže vidět do budoucnosti a číst myšlenky. Je smrt pouhým začátkem? Jsou všechny naše kroky řízeny někým neznámým a nedokážeme ovlivnit osud?

Pokračování úspěšného a milého vyprávění labského kapitána. Autorovi byl shůry dán dar slova, který se záviděníhodnou pamětí využil v příbězích a historkách z „šífortu“, plných humoru, ale i nostalgie, a zachytil tak pro nás kus plavecké historie, která již nenávratně odplouvá. Publikace je doplněna mnoha fotografiemi, mimo jiné i Václava Novotného.

Vzpomínání vysloužilého námořníka na předky v rakousko-uherském válečném námořnictvu, na vlastní začátky na námořní tankové lodi Ostrava (1961 až 1962) a službu na nákladních lodích Lidice (1963 až 1965) a Orlík (1966 až 1967), na přístavy celého světa, na zánět slepého střeva na rychlém člunu Královského letectva, na boje v Adenu s útočnou puškou v ruce, na fortel i humor kolegů námořníků i um kuchařů na československých lodích. Na dávnou lásku v Rusku, mládí a návraty... To vše doplněné množstvím fotografií a obrázků z námořnického alba.