Mare-Czech

Šestá autorova kniha je humoristický román, který zároveň v sobě skrývá mnoho závažných témat a který věrně odráží nálady i myšlení lidí v 80. letech minulého století v naší zemi. Na příběhu mladého doktora organické chemie, který nastupuje už před odchodem na prezenční službu do výzkumného ústavu při velkém národním podniku, se organicky a velmi zhuštěně zobrazuje model fungování tehdejší společnosti a snaží se zachytit různé typy lidí a jejich společný život na místě, kde denně tráví osm hodin, tedy nemalou část svého života. Hlavní hrdina je s určitou nelibostí zařazen na pracoviště se dvěma pracovníky, kteří jsou těsně před odchodem do penze, ale během pouhého jednoho měsíce, než odchází na vojnu, s nimi naváže tak silné pouto, že by si to nedovedl představit ani v tom nejfantastičtějším snu, nicméně vyústění celého příběhu je pro něj nesmírně bolestné.

Jednadvacet povídek a nepohádek, jejímž společným jmenovatelem je Smrt. Nicméně autor zdůrazňuje, že nejde o texty velebící Smrt, nýbrž texty oslavující Život. Snad je to i jemně naznačeno v samotném titulu – Smrti, smrď! A snad je to i naznačeno v závěru stejnojmenné pohádky, kde je psáno, že „Smrt chodí vždy jen tam, kde se žije“. Kniha by ráda byla určitým mementem, jak moc je třeba Život chránit a bránit, nehazardovat s ním, vážit si jej jako celku, bez rozdílu komu právě náleží, tak jako posléze nedává rozdílu, komu náleží Smrt. Čtěte tedy, prosím, příběhy – někdy temné a drsné, pohádkové i fantastické, i úsměvné a provokující – s pokorou ke Smrti a úctou k Životu. Povídky doprovázejí koláže autora. Snad ještě malé upozornění na závěr – zde uvedené texty nejsou příliš vhodné pro děti.

Příběh o neplánovaném setkání muže a ženy, které spojuje mnoho společně prožitých let, dvě děti, ale rozděluje řada nevyřešených témat a nevyřčených rozporů. Ale jedno je jim společné, jejich křesťanská víra, kterou se snaží mnohdy klopotně naplňovat a žít. On jednoho dne odešel, ale pořád zůstává manželský slib, který si vzájemně dali a který berou sice po svém, ale vážně. Mnoho let žijí mimo sebe, ale jednoho dne se jejich cesty nečekaně protnou a jejich životní příběh bere dramatický spád. Znovu se před nimi vynořují věci z minulosti, někdy s nečekanou silou, a vytvářejí kostru osudového dramatu, které se odehrává v nijaké době, na nijakém místě, jen mezi dvěma lidmi, beze svědků, beze jmen, ale s o to většími emocemi a o to větší silou…

Publikace Čluny typu Amanda volně navazuje na předchozí knihu Pavla Balcara „Zadokoláky“, popisující „fenomén pro Labe“ – motorové kolesové remorkéry. Kniha, kterou máte před sebou, je věnována těm nejméně nápadným, avšak neúnavným dříčům, představujících však skutečnou dopravní kapacitu labské flotily největšího českého dopravce na Labi a Odře po dobu od vzniku ČPSL/ČSPLO/ČSPL až do konce vlečné plavby v 90. letech 20. století. Shromážděné, prakticky vyčerpávající kvantum dat od vzniku tohoto typu, přes jeho provoz až po neodvratný konec, umožňuje všem zájemcům i pamětníkům nalézt cokoliv je z historie těchto lodí zaujme. Obzvláště pamětníkům, pokud ještě žijí, pak osvěží vzpomínky na na léta strávená za slunných rán na člunu plujícím samotíží nebo na ruch přístavů při vykládkách například v Hamburku.

Provozování vodních sportů v Čechách, na Moravě a Slezsku je tradičně spjato s vyvěšováním vlajek. Svědčí o tom litografie, pocházející již z roku 1841. Zobrazuje Občanskou plovárnu pod pražskou Letnou v té době. Její autor litograf Vincenc Kühnel (1805–1873) na ní znázornil dva stožáry s pruhovanými vlajkami. Vlajky na rozdíl od praporů přitom v suchozemských českých zemích nebyly v té době tak běžné. Také spolky si místo vlajek nechávaly zhotovit prapory. Výjimkou byly sportovní spolky, a to především ty, které pěstovaly vodní sporty. Spolkové vlajky užívaly k výzdobě svých loděnic, při závodech i při jiných příležitostech. K rozkvětu spolkové činnosti přispěl liberálnější spolkový zákon z 15. listopadu 1867. Neplatil pouze do r. 1918, převzala ho také první Československá republika a v novelizované podobě byl účinný i během okupace a po skončení druhé světové války až do roku 1951. Jeho platnost skončila 30. září 1951, kdy následující den začal platit zákon č. 68/1951 Sb. „O dobrovolných organisacích a shromážděních“ z 12. července 1951. Ten už s existencí spolků nepočítal. Díky zákonu z roku 1867 však vznikly v českých zemích desítky klubů, v nichž se zpočátku pěstovalo veslování, později i kanoistika, jachting, vodní turistika či plavání. V této publikaci pro ně užíváme termín vodosportovní kluby... Ve čtvrté části tohoto lexikonu přinášíme údaje o symbolech vodosportovních klubů, které byly povoleny po vzniku Československa v letech 1926 až 1936.

Čtenář se ve dvou svazcích této řady, která volně navazuje na devítisvazkovou řadu „C. k. pionýrské vojsko“, opět seznámí s vojenskou historií z poněkud jiné strany. Dozví se něco o zákulisí bojů o pevnosti v popisech činnosti částí technického vojska staré c. k. armády zvaných sapéři, minéři a inženýři a především o jejich vzniku, počtech a organizaci. Úkolem sapérů, archaicky zvaných také průkopníci, bylo provádění zemních prací při dobývání a obraně pevností, úkolem minérů neboli archaicky podkopníků byla pevnostní minová válka čili používání podzemních min při dobývání a opatření proti minám nepřítele při obraně pevností, úkolem inženýrů bylo projektování pevností, řízení jejich dobývání a obrany a projekce jiných vojenských staveb. Čtenář se tak seznámí i s tou stránkou vojenských operací, která je většinou opomíjená, a zároveň s mnoha dalšími zajímavostmi pevnostní války, která je dnes již dávnou minulostí, ale ve vojenské historii českých zemí má své pevné místo, neboť v nich ležely tehdy nejvýznamnější pevnosti monarchie Terezín, Josefov, Hradec Králové a Olomouc. Popis je ukončen rokem 1851, kdy byly všechny tři výše uvedené druhy technického vojska sloučeny do jednotné ženijní zbraně.

Všechno, co se v to ráno aprílového 1. dubna přihodilo, nebyl apríl. Ani pro detektivy kolínské kriminálky. A už vůbec ne pro několik bezdomovců, jejichž zákeřné vraždy se zpočátku zdají být bez motivu. Kapitán Vidrna (známe ho již z detektivního příběhu Vražda v lužním lese) a jeho kolegové se však přece jen podaří nalézt konec pomyslného zašmodrchaného klubíčka indicií a začnou jej rozplétat. Poslední nitky se jim podaří rozmotat v pražském holešovickém přístavu, kde dojde i na střelbu.

Čtenář se ve svazcích této řady seznámí s vojenskou historií z poněkud jiné strany. Dozví se něco o zákulisí bojů v popisech činnosti části technického vojska staré c. k. armády zvané pionýři, a také o jejich vzniku, organizaci a vybavení. Mezi zakladatele tohoto druhu vojska patřil Čech, pozdější polní maršál Radecký. Úkolem pionýrů bylo stručně řečeno především budovat a samozřejmě také ničit mosty a komunikace. Tak se může čtenář seznámit i s tou stránkou operací, která je v ostatních dílech opomíjená, a zároveň s každodenností pionýrského vojska a mnoha dalšími zajímavostmi, které během času zcela upadly v zapomnění.

Čtenář se ve svazcích této řady seznámí s vojenskou historií z poněkud jiné strany. Dozví se něco o zákulisí bojů v popisech činnosti části technického vojska staré c. k. armády zvané pionýři, a také o jejich vzniku, organizaci a vybavení. Mezi zakladatele tohoto druhu vojska patřil Čech, pozdější polní maršál Radecký. Úkolem pionýrů bylo stručně řečeno především budovat a samozřejmě také ničit mosty a komunikace. Tak se může čtenář seznámit i s tou stránkou operací, která je v ostatních dílech opomíjená, a zároveň s každodenností pionýrského vojska a mnoha dalšími zajímavostmi, které během času zcela upadly v zapomnění.

Závěrečný díl trilogie odkrývá historická fakta v osudu hlavního hrdiny předchozích dvou románů. Původní studii z devadesátých let rozšiřují náhle objevené archivní dokumenty: protokoly z výslechů, zatykače, rozsudek ve jménu říšského lidu, zamítnuté žádosti o milost. Jan Fukała, říšskou prokuraturou odsouzený za velezradu a vyzývání obyvatelstva k neposlušnosti vůči Říši, byl po válce za odbojovou činnost vyznamenán ministerstvem národní obrany i Svazem osvobozených politických vězňů. Korespondenci s historiky doplňují záznamy z berlínského Bundesarchivu, skutečnosti kdysi utajované těšínským gestapem i osobní pozvání ředitele muzea v Osvětimi. Téma politického odboje čtyřicátých let dvacátého století na Těšínsku v souvislosti s národnostním stigmatem místního polského obyvatelstva autorka zpracovává s hlubokým osobním motivem. Vedle historických dokumentů čerpá i z vyprávění vlastní babičky – dcery Jana Fukały.

Klára Klimecká (2005) je výjimečná osobnost na české literární scéně. Už od svých deseti let se zajímá o válečné lodě a chce jejich historii studovat. Tato mladičká dívka napsala knihu, která poutavě a s hlubokou znalostí reálií líčí příběh dívky Victory - lodě Victory. Píseň moře je skutečnou písní, která mezi mnoha dalšími loděmi objevuje Královnu moří - Victory. Právě na palubě této lodi porazil admirál Horatio Nelson v bitvě u Trafalgaru v roce 1805 francouzské loďstvo.

Úspěšný a dnes rozebraný titul Padesát let československé námořní plavby, vydaný nakladatelstvím Mare-Czech v roce 2009, autor radikálně přepracoval a doplnil tak vzniknul zcela nový titul zachycující od nesmělých začátků až po smutný konec Století československé námořní plavby. Tato publikace je určena všem, kteří se zajímají o historii a výsledky námořní plavby, zejména pak těm, kteří se o její dobré výsledky a pověst zasloužili svou celoživotní prací. Jsou jich tisíce, kteří na moři trávili dlouhé roky a někteří dokonce tomuto náročnému povolání věnovali často celý svůj aktivní život. Teď mohou konečně svůj čas trávit ve společnosti svých blízkých, rodin a kamarádů, ať již na zaslouženém odpočinku či prací v tuzemských organizacích. Stovky z nich však dále pokračují v tradici námořníků na cizích lodích zahraničních rejdařů nebo se věnují činnosti s námořní dopravou spjaté, především zajišťování námořních přeprav přes pronajatou cizí tonáž pro české i zahraniční organizace. Historie provozování vlastní námořní dopravy zahrnuje prakticky celé období samostatného československého státu, a to i po jeho rozdělení. V období první republiky ještě nelze hovořit v této sféře o významné hospodářské činnosti, zejména pak z hlediska počtu provozovaných jednotek (lodí) ani jejich tonáže. Obrat nastává po druhé světové válce, kdy se toto odvětví mohlo plněji rozvinout a kdy získala výjimečné postavení především díky svým hospodářským výsledkům a zvláštní pozici v systému socialistického hospodářství. Pro fungování na námořním trhu bylo upraveno jak právní postavení ČNP jako mezinárodní akciové společnosti, tak byla přizpůsobena i ekonomická pravidla umožňující její činnost v konkurenci s cizími rejdaři. Kniha obsahuje nejdůležitější materiály, především statistické, zahrnující téměř padesát let existence ČNP od roku 1952 do roku 1998. Data jsou doplněna historickými fakty o jednotlivých stránkách činnosti, významných událostech jednotlivých let, údaji o jednotlivých námořních lodích a výkonech celé floty.

Čtenář se ve svazcích této řady seznámí s vojenskou historií z poněkud jiné strany. Dozví se něco o zákulisí bojů v popisech činnosti části technického vojska staré c. k. armády zvané pionýři, a také o jejich vzniku, organizaci a vybavení. Mezi zakladatele tohoto druhu vojska patřil Čech, pozdější polní maršál Radecký. Úkolem pionýrů bylo stručně řečeno především budovat a samozřejmě také ničit mosty a komunikace. Tak se může čtenář seznámit i s tou stránkou operací, která je v ostatních dílech opomíjená, a zároveň s každodenností pionýrského vojska a mnoha dalšími zajímavostmi, které během času zcela upadly v zapomnění.

Čtenář se ve svazcích této řady seznámí s vojenskou historií z poněkud jiné strany. Dozví se něco o zákulisí bojů v popisech činnosti části technického vojska staré c. k. armády zvané pionýři, a také o jejich vzniku, organizaci a vybavení. Mezi zakladatele tohoto druhu vojska patřil Čech, pozdější polní maršál Radecký. Úkolem pionýrů bylo stručně řečeno především budovat a samozřejmě také ničit mosty a komunikace. Tak se může čtenář seznámit i s tou stránkou operací, která je v ostatních dílech opomíjená, a zároveň s každodenností pionýrského vojska a mnoha dalšími zajímavostmi, které během času zcela upadly v zapomnění.

Ve Sborníku 2020 najdete tyto příspěvky: Lubomír Melen: Průběh zajišťování stavby a průjezd říčně-námořních plavidel z loděnice Chvaletice plavebními komorami při transportu na Labi; Dipl.Ing. Johannes Hirsch, kpt. Michael Bor: Turbínový parník PŘEMYSL v Praze; PhDr. Jiří Král: Psychická zátěž lodních posádek se zřetelem na funkci velitele plavidla; Ing. Josef Picek: První plovoucí dok na českém Labi a jeho klíčová role při zajišťování provozuschopnosti tlačných remorkérů ve chvaletické relaci; Pavel Balcar: Československo 30. let země plavbě zaslíbená; Ing. Josef Picek: Čeští vězni na lazaretním parníku LEIPZIG. Sborník uzavírá pasáž o činnosti Spolku přátel plavby v roce 2019 a seznam členů v roce 2020.

Provozování vodních sportů v Čechách, na Moravě a Slezsku je tradičně spjato s vyvěšováním vlajek. Sportovní spolky, a to především ty, které pěstovaly vodní sporty, spolkové vlajky užívaly k výzdobě svých loděnic, při závodech i při jiných příležitostech. K rozkvětu spolkové činnosti přispěl liberálnější spolkový zákon z 15. listopadu 1867. Převzala ho také první československá republika a v novelizované podobě byl účinný i během okupace a po skončení druhé světové války až do roku 1951. V českých zemích vznikly desítky klubů, v nichž se zpočátku pěstovalo veslování, později i kanoistika, jachting, vodní turistika či plavání. V této publikaci pro ně užíváme termín vodosportovní kluby...