Mare-Czech strana 4 z 4

Závěrečný díl trilogie odkrývá historická fakta v osudu hlavního hrdiny předchozích dvou románů. Původní studii z devadesátých let rozšiřují náhle objevené archivní dokumenty: protokoly z výslechů, zatykače, rozsudek ve jménu říšského lidu, zamítnuté žádosti o milost. Jan Fukała, říšskou prokuraturou odsouzený za velezradu a vyzývání obyvatelstva k neposlušnosti vůči Říši, byl po válce za odbojovou činnost vyznamenán ministerstvem národní obrany i Svazem osvobozených politických vězňů. Korespondenci s historiky doplňují záznamy z berlínského Bundesarchivu, skutečnosti kdysi utajované těšínským gestapem i osobní pozvání ředitele muzea v Osvětimi. Téma politického odboje čtyřicátých let dvacátého století na Těšínsku v souvislosti s národnostním stigmatem místního polského obyvatelstva autorka zpracovává s hlubokým osobním motivem. Vedle historických dokumentů čerpá i z vyprávění vlastní babičky – dcery Jana Fukały.

Čtenář se ve svazcích této řady seznámí s vojenskou historií z poněkud jiné strany. Dozví se něco o zákulisí bojů v popisech činnosti části technického vojska staré c. k. armády zvané pionýři, a také o jejich vzniku, organizaci a vybavení. Mezi zakladatele tohoto druhu vojska patřil Čech, pozdější polní maršál Radecký. Úkolem pionýrů bylo stručně řečeno především budovat a samozřejmě také ničit mosty a komunikace. Tak se může čtenář seznámit i s tou stránkou operací, která je v ostatních dílech opomíjená, a zároveň s každodenností pionýrského vojska a mnoha dalšími zajímavostmi, které během času zcela upadly v zapomnění.

Čtenář se ve svazcích této řady seznámí s vojenskou historií z poněkud jiné strany. Dozví se něco o zákulisí bojů v popisech činnosti části technického vojska staré c. k. armády zvané pionýři, a také o jejich vzniku, organizaci a vybavení. Mezi zakladatele tohoto druhu vojska patřil Čech, pozdější polní maršál Radecký. Úkolem pionýrů bylo stručně řečeno především budovat a samozřejmě také ničit mosty a komunikace. Tak se může čtenář seznámit i s tou stránkou operací, která je v ostatních dílech opomíjená, a zároveň s každodenností pionýrského vojska a mnoha dalšími zajímavostmi, které během času zcela upadly v zapomnění.

Všechno, co se v to ráno aprílového 1. dubna přihodilo, nebyl apríl. Ani pro detektivy kolínské kriminálky. A už vůbec ne pro několik bezdomovců, jejichž zákeřné vraždy se zpočátku zdají být bez motivu. Kapitán Vidrna (známe ho již z detektivního příběhu Vražda v lužním lese) a jeho kolegové se však přece jen podaří nalézt konec pomyslného zašmodrchaného klubíčka indicií a začnou jej rozplétat. Poslední nitky se jim podaří rozmotat v pražském holešovickém přístavu, kde dojde i na střelbu.

Nela už delší dobu ví, že její manžel není pouze elitní kriminalista, ale také alkoholik a násilník. Avšak až díky dceři se jí podaří odhalit všechna jeho děsivá tajemství. V tu chvíli už není cesty zpět, protože otec rodiny je odhodlán zlikvidovat každého, kdo by ho mohl ohrozit. Sbalí nejnutnější věci a společně s dcerou vyrazí pryč od něj, kamkoli. Jak daleko se ale mohou dostat, když každý muž v uniformě představuje nebezpečí? Policie dokáže vysledovat použití mobilu, výběr z bankomatu i rezervaci hotelového pokoje. Zkorumpovaní detektivové je musí zabít, jinak by vyšlo najevo obludné spiknutí, vazby na prominentní politiky, mafii. Vprostřed šíleného úprku narazí na Toma, který skrývá vlastní neštěstí a vinu. A také si uvědomí, že s její dcerou není cosi v pořádku. Temný psychologický thriller není jen příběhem o útěku dvou bezbranných žen před zkorumpovaným systémem, ale spíše mrazivou sondou do duše mladé dívky, která dokáže vidět do budoucnosti a číst myšlenky. Je smrt pouhým začátkem? Jsou všechny naše kroky řízeny někým neznámým a nedokážeme ovlivnit osud?

Provozování vodních sportů v Čechách, na Moravě a Slezsku je tradičně spjato s vyvěšováním vlajek. Svědčí o tom litografie, pocházející již z roku 1841. Zobrazuje Občanskou plovárnu pod pražskou Letnou v té době. Její autor litograf Vincenc Kühnel (1805–1873) na ní znázornil dva stožáry s pruhovanými vlajkami. Vlajky na rozdíl od praporů přitom v suchozemských českých zemích nebyly v té době tak běžné. Také spolky si místo vlajek nechávaly zhotovit prapory. Výjimkou byly sportovní spolky, a to především ty, které pěstovaly vodní sporty. Spolkové vlajky užívaly k výzdobě svých loděnic, při závodech i při jiných příležitostech. K rozkvětu spolkové činnosti přispěl liberálnější spolkový zákon z 15. listopadu 1867. Neplatil pouze do r. 1918, převzala ho také první Československá republika a v novelizované podobě byl účinný i během okupace a po skončení druhé světové války až do roku 1951. Jeho platnost skončila 30. září 1951, kdy následující den začal platit zákon č. 68/1951 Sb. „O dobrovolných organisacích a shromážděních“ z 12. července 1951. Ten už s existencí spolků nepočítal. Díky zákonu z roku 1867 však vznikly v českých zemích desítky klubů, v nichž se zpočátku pěstovalo veslování, později i kanoistika, jachting, vodní turistika či plavání. V této publikaci pro ně užíváme termín vodosportovní kluby... Ve čtvrté části tohoto lexikonu přinášíme údaje o symbolech vodosportovních klubů, které byly povoleny po vzniku Československa v letech 1926 až 1936.

Čtenář se ve dvou svazcích této řady, která volně navazuje na devítisvazkovou řadu „C. k. pionýrské vojsko“, opět seznámí s vojenskou historií z poněkud jiné strany. Dozví se něco o zákulisí bojů o pevnosti v popisech činnosti částí technického vojska staré c. k. armády zvaných sapéři, minéři a inženýři a především o jejich vzniku, počtech a organizaci. Úkolem sapérů, archaicky zvaných také průkopníci, bylo provádění zemních prací při dobývání a obraně pevností, úkolem minérů neboli archaicky podkopníků byla pevnostní minová válka čili používání podzemních min při dobývání a opatření proti minám nepřítele při obraně pevností, úkolem inženýrů bylo projektování pevností, řízení jejich dobývání a obrany a projekce jiných vojenských staveb. Čtenář se tak seznámí i s tou stránkou vojenských operací, která je většinou opomíjená, a zároveň s mnoha dalšími zajímavostmi pevnostní války, která je dnes již dávnou minulostí, ale ve vojenské historii českých zemí má své pevné místo, neboť v nich ležely tehdy nejvýznamnější pevnosti monarchie Terezín, Josefov, Hradec Králové a Olomouc. Popis je ukončen rokem 1851, kdy byly všechny tři výše uvedené druhy technického vojska sloučeny do jednotné ženijní zbraně.

Publikace Čluny typu Amanda volně navazuje na předchozí knihu Pavla Balcara „Zadokoláky“, popisující „fenomén pro Labe“ – motorové kolesové remorkéry. Kniha, kterou máte před sebou, je věnována těm nejméně nápadným, avšak neúnavným dříčům, představujících však skutečnou dopravní kapacitu labské flotily největšího českého dopravce na Labi a Odře po dobu od vzniku ČPSL/ČSPLO/ČSPL až do konce vlečné plavby v 90. letech 20. století. Shromážděné, prakticky vyčerpávající kvantum dat od vzniku tohoto typu, přes jeho provoz až po neodvratný konec, umožňuje všem zájemcům i pamětníkům nalézt cokoliv je z historie těchto lodí zaujme. Obzvláště pamětníkům, pokud ještě žijí, pak osvěží vzpomínky na na léta strávená za slunných rán na člunu plujícím samotíží nebo na ruch přístavů při vykládkách například v Hamburku.