Maťa strana 12 z 16

Souhrnné vydání tří novel první z nich nese podtitul uložené v láhvi a vylovené v Severním moři finskými rybáři 20. února 2001 . Druhá je příběhem o tom, že během putování po Zemi můžete potkat sami sebe. Knížce byla udělena Nadací Český literární fond cena za nejlepší prozaické dílo roku 1999. Třetí je autorovo rané prozaické dílo.

Román 1984 George Orwella (19031950) předkládá obraz totalitní společnosti, v níž je jedinec jen dočasnou položku na seznamu, který lze kdykoliv změnit, přepsat či úplně vymazat. Na jedinci nezáleží, důležitá je MOC. Moc odosobnělá, respektive zosobněná imaginárním Velkým bratrem. Kniha bývá charakterizována jako dílo odhalující princip fungování totalitních režimů, čímž se donedávna mínily především režimy fašistické a komunistické. Jako varovný popis možného vývoje západních společností byl zmiňován spíše román Aldouse Huxleyho Konec civilizace. Bohužel, jak naznačuje současný vývoj, Orwellova a Huxleyho vize se podivně proplétají. I dnes si nikdo nemůže být jist, kým, proč a jak bude odposloucháván, analyzován, zneužit, zmanipulován, převychováván či prozatím jen společensky vypařen. Není náhodou, že Orwellovu knihu, napsanou v roce 1948, zařadil časopis Time mezi sto nejvlivnějších knih vydaných od roku 1923. Kniha vychází v novém překladu Luboše Snížka, s již klasickým doslovem - rozsáhlou esejí Milana Šimečky Náš soudruh Winston Smith.

Nejradikálněji antikomunistická dystopie a jedna z nejstarších vůbec. Tato nejméně známá z klasických antiutopií vyšla pouhé dva roky po Zamjatinově My, tři roky před Huxleyho Koncem civilizace a celých dvacet let před Orwellovým 1984. Prvním světovým vydáním v roce 1930 byl český překlad jako románová příloha Národních listů na vystřihování. Po 90 letech se nyní konečně dočkal první opravdové knižní podoby.

Druhý díl (pův. vyd. 1976) vědeckofantastického, postapokalyptického románu norského spisovatele zobrazuje budoucnost osmimilionového velkoměsta, nad nimž se vznáší hrozba hospodářského civilizačního zániku. Na osudech skupiny lidí, která je soustředěna na uhájení holého života, líčí autor v hrůzyplných obrazech a situacích velmi sugestivně možný zánik a záhubu lidstva. Román je zajímavý, hodnotný, ale místy velmi deprimující a naturalistický. Na trhu se vzhledem ke katastrofálnímu nedostatku surovin objevuje stále více náhražkových potravin, služby fungují špatně nebo vůbec ne, ponížení, hrubost a surovost jsou pro obyvatele běžnou součástí života, všeobecná krize vrcholí. Bývalý architekt Allan Ung, jeho žena Lisa a pětiletý syn Boy odcházejí z města a usazují se ve starém přívěsu na obrovité skládce městských odpadků, stávají se robinsony na ostrově nakupeném ze zbytků umírající civilizace. Brzy nacházejí i přátele, stejné dobrovolné vyděděnce, jako jsou oni sami: bývalého doktora Fischera, který žije ve staré polorozpadlé vile na břehu zálivu, zamořeného chemickými odpady, obětavou a živočišnou děvku Mary Diamondovou a jejího příživnického ochránce Smileyho a nakonec i tajemnou dvojici zahraničních dělníků, Felixe a jeho němého bratra Run-Runa. Vytváří se svérázné společenství, řídící se vlastními nepsanými zákony, dokud i k nim nedorazí z umírajícího města zákony džungle.

Útlá knížka, jejímž jádrem je staroněmecká pověst, je vrcholem autorova prozaického díla, jakousi rekapitulací jeho myšlenek a postulátů. Věčným tématem je zde svár reality s ideálem, kterého je ale třeba se nikdy nevzdat. Kniha je doplněná Ilustarcemi a fotografiemi z kultovního animovaného filmu Jiřího Barty.

Výbor z poezie irského básníka, dramatika a esejisty, který se výrazně podílel na irském národním obrození a kulturním obrození přelomu 19. a 20. stol. Jsou v něm zařazeny lyrické písňové skladby, básně, kde reaguje na nejrůznější osobní zážitky a poznatky na současné události v tehdejších bouřlivých letech irských bojů za autonomii, a na vězení a popravu přátel, i básně z let 30., které jsou převážně inspirovány irským folklorem.

Příběh jednoho léta "poněkud nešťastného způsobu". Banální historky třech pánů, nudících se v dešti, změnila květnatá spisovatelova čeština v dobrodružství ještě předtím, než přijel Arnoštek se svou krásnou společnicí.

Jan Skácel vystudoval reálné gymnázium v Břeclavi. Za války byl totálně nasazen na stavbách silnic v Rakousku. Od roku 1948 pracoval jako redaktor brněnské Rovnosti. V roce 1953 nastoupil do literární šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK. Po zániku Hosta nesměl publikovat, jeho dílo vycházelo v samizdatu a exilu. Až v 80. letech spolupracoval s divadlem, např. jeho přebásnění Sofoklova Oidipa bylo uvedeno ve Státním divadle v Brně a v pražském Divadle na Vinohradech. Tvorba Jana Skácela se vyznačovala hlubokým mravním postojem, v době tzv. normalizace se v ní projevila až existenciální úzkost. Pro Skácelovu poezii je charakteristické zachycení nálady okamžiku, inspirace moravským folklórem, láska k lidové tradici a snaha vymanit se z chaosu současného světa. Zatímco doma Skácel v podstatě publikovat nemohl, obdržel v roce 1989 dvě významná evropská literární ocenění: Svaz slovinských spisovatelů mu udělil cenu Vilenica 89 a v Itálii získal Petrarkovu cenu. U nás byl doceněn až po smrti.

Již klasický příběh chlapců z britské internátní školy, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky?

Povídka Tříska, napsaná Vladimírem Zazubrinem v roce 1923, pravdivě, až naturalisticky pojednává o strašlivých metodách čekistů a o tom, jak to "chodilo" v Čeka, v dobách tzv. Rudého teroru. Příběhem nás provází předseda Gubčeka, neboli Zemské mimořádné komise Andrej Srubov, jehož očima se na všechny ty hrůzy díváme a zároveň sledujeme i proměnu samotné hlavní postavy, až k jejímu, vcelku předvídatelnému, konci. Předmluva Valerian Pravduchin. Sovětskou kritikou, byla ovšem tato povídka zavržena a bylo zakázáno ji publikovat, ačkoli se její autor jinak těšil poměrně značné přízni vlády SSSR a byl podporován samotným Maximem Gorkým. V Rusku pak vyšla poprve až v roce 1989 a v roce 1992 byla, v koprodukci s Francouzi zfilmována (film Čekista, r. A. Rogožkin). Samotný autor povídky Vladimír Zazubrin i spisovatel Valerian Pravduchin, který k ní napsal v roce 1923 předmluvu, byli oba ve třicátých letech popraveni zastřelením.

Iva Pekárková v roce 1985 emigrovala do Spojených států, kde prošla různými zaměstnáními. Živila se mimo jiné jako sociální pracovnice nebo jako barmanka či taxikářka. Nyní žije v Praze, kde především překládá z angličtiny.

Výbor obsahuje písňové texty a básně uveřejněné v samizdatových edicích. Knížka vychází z vydání, které vyšlo v roce 1999 pod názvem Radio. Doslov Vratislav Brabenec, Ivan M. Jirous, Marie Benetková, Jan Lopatka, Pavel Zajíček a Jaroslav Riedel. Vychází u příležitosti autorových sedmdesátin.