muni PRESS strana 22 z 35

Práce vychází z autorčiny již obhájené disertace Estetické kategorie v traktátu De amore. Cílem je přiblížit nejprve traktát samotný, okolnosti jeho vzniku a zasadit jej do dobového kontextu (dvorská kultura 12. století ve Francii). Jádrem práce je pak zkoumání aspektů tělesné a duševní krásy jako zdrojů možného mravního zdokonalení. Pozornost se zaměřuje především na centrálních osm dialogů traktátu, v nich pak zejména na taktiku dvoření se jednotlivých mluvčích a používání specifických stylistických prostředků (exemplum, metafora atd.), které mají přispět k naplnění jejich záměrů. Součástí je také zkoumání a kritické zhodnocení výsledků zahraničních badatelů v rozmezí přibližně posledních 110 let. Práce je určena publiku, které se zajímá o fenomén dvorské kultury a je zevrubně seznámeno s jeho základními pojmy.

Je v konzumní společnosti luxusem mít, nebo nemít? Existuje v dnešní době ještě revolta, nebo jsou její současné projevy jen mainstreamem s komerční značkou revolty? Jakou stopu zanechává člověk v přírodě? Jakou stopu zanechává v člověku kultura, zejména ta konzumní? Tyto otázky si nepokládají jen odborníci ve vzdělávacích institucích, nýbrž i ti, kteří ke vzdělávání nebyli formálně ustanoveni. Náš etnografický výzkum jsme zaměřili na subkulturu freeganů. Právě oni hledají ekologicky šetrný způsob života v rámci konzumní společnosti. Svůj osobitý životní styl si však nenechávají pouze pro sebe a nabízejí ho také široké veřejnosti. Identifikujeme cíle a prostředky, které k tomu využívají. Freegani se tak pasují do role specifických vzdělavatelů, a proto je můžeme označit jako neoficiální vzdělávací agenty. Publikace otevírá uvažování o edukační realitě v současnosti. Nevztahuje se jen ke vzdělávacím institucím, ale i k širokému veřejnému prostoru. Co to znamená pro instituci školy? Jsou pro ni neoficiální vzdělávací agenti hrozbou? V čem se samozvaní vzdělavatelé odlišují od formálního vzdělávání? Publikace poukazuje na netradiční souvislosti mezi vzděláváním, subkulturami a globálními problémy. Tato tři rozdílná témata se na základě výzkumu subkultury freeganů ukázala jako provázaná.

Ruská literatura je z teoretického hlediska mimořádně inspirativní ve svém specifickém vývoji od středověku po současnost. Na základě výzkumu literární teorie a historie v širším slovanském kontextu autor v několika souvisejících studiích předkládá implicitní obrys koncepce teorie a dějin ruské literatury nazírané z pozice srovnávacích a žánrových studií na pozadí několika dalších slovanských a evropských literatur. Práce jako přirozená součást slavistiky vychází ze současných pokusů nově koncipovat teorii a dějiny slovanských literatur.

Proč se vlastně zabývat analýzou filmu? Tato kniha vychází z předpokladu, že schopnost porozumět filmové výstavbě zásadně posiluje rovněž každodenní diváckou zkušenost. Cílem Rozboru filmu přitom není na zvídavé analytické otázky jen odpovídat, ale naučit se je i klást. Názornost výkladu posilují stovky konkrétních příkladů i řada zevrubnějších rozborů známých i méně známých filmových děl, jako jsou třeba Tenkrát na Západě (1968), Král Šumavy (1959), Krvavá neděle (2002), Kdo chce zabít Jessii? (1966) nebo Titanic (1997). Díky srozumitelnosti a zároveň komplexnosti je kniha určena širokému okruhu čtenářů: od milovníků kinematografie přes začínající filmaře až k uchazečům o studium uměnovědných oborů a filmových studií.

Dílo se věnuje milostnému básnictví vrcholného a pozdního středověku v zemích České koruny a v německy mluvících zemích v časovém horizontu 1200–1500. V této srovnávací práci, podtrhující na základě motivických a koncepčních shod základní podobnosti obou lyrických směrů, jde o určení typologie jednotlivých žánrů lyrické tvorby daného období v obou jazycích a na obou uvedených jazykových prostorech. Ústředním bodem výzkumu je odpověď na otázku, do jaké míry staročeské básnictví vykazuje shody se staršími typy lyrických německy psaných písní, orientujících se podle zásad „minnesangu“, který v různých podobách přetrvával v německém jazykovém prostoru do roku 1400, nebo zda se staročeská milostná lyrika spíše shoduje s mladší vrstvou německy psané milostné lyriky, jež „minnesang“ od roku 1400 střídá a již se nevěnuje ústřednímu tématu starších písní, jejichž základním motivem je žal nevyslyšené a nevyslyšitelné lásky.

Slonovinové dílo známé jako Diptych z pěti částí, dnes uložené v pokladu katedrály v Miláně, zastává v kontextu raněkřesťanského umění výjimečné místo. Předkládaná kniha se snaží nejen kriticky revidovat dosavadní hypotézy o jeho dataci a provenienci, ale také objasnit jeho uměleckou úlohu, zjistit možného objednavatele i důvod jeho vzniku a stanovit jeho uměleckohistorický a kulturněhistorický význam. Publikace je dvojjazyčná – český a anglický text – a obsahuje bohatou obrazovou přílohu.

Kniha „Osobní finance“ je pojata jako první seznámení studentů všech oborů a specializací s osobními a rodinnými financemi. V úvodní části se věnuje základním aspektům osobních a rodinných financí, finančním, kapitálovým a peněžním trhům, investičnímu portfoliu, jeho tvorbě a řízení. Následující bloky jsou zaměřeny na půjčky, úvěry, spoření a investice, ale i na riziko a zajištění proti němu, pojištění, platební styk a elektronické bankovnictví. Stranou nezůstane ani problematika bydlení, osobních a rodinných cílů a jejich plánování a exekuce.

Jakým způsobem si občané utvářejí politické postoje? Jak politikové ovlivňují politické postoje lidí v jejich každodenním životě? Mají postoje lidí vůči politickým stranám vliv na veřejné mínění? Autorka knihy pomocí série laboratorních experimentů zkoumala procesy formování postojů lidí k politickým tématům v souvislosti s jejich emocemi vůči politickým aktérům. Výzkum se zaměřil především na negativitu a negativní pocity účastníků vůči politickým představitelům a ukázal, že tento typ negativního vztahu ovlivňuje způsob, jak lidé přemýšlí o politických tématech. Vzhledem k tomu, že experimentální metoda je na poli české politické vědy novinkou, cílem knihy je také představit experiment jako relevantní a užitečný nástroj pro rozšíření znalostí o důležitých politických procesech a fenoménech.

Kniha je zaměřena na regresní modely, konkrétně jednorozměrné zobecněné lineární modely (GLM). Je určena především studentům a kolegům z biologických oborů a vyžaduje pouze základní statistické vzdělání, jakým je např. jednosemestrový kurz biostatistiky. Text knihy obsahuje nezbytné minimum statistické teorie, především však řešení 18 reálných příkladů z oblasti biologie. Každý příklad je rozpracován od popisu a stanovení cíle přes vývoj statistického modelu až po závěr. K analýze dat je použit populární a volně dostupný statistický software R. Příklady byly záměrně vybrány tak, aby upozornily na leckteré problémy a chyby, které se mohou v průběhu analýzy dat vyskytnout. Zároveň mají čtenáře motivovat k tomu, jak o statistických modelech přemýšlet a jak je používat. Řešení příkladů si může čtenář vyzkoušet sám na datech, jež jsou dodávána spolu s knihou.

Monografie by se dala nejlépe zařadit do oblasti, pro kterou se v současnosti vžilo označení filozofie informace. Jejím cílem je vyslovit určité metateoretické předpoklady, na kterých stojí pokusy o definování pojmu informace a o které se opírají jednotlivá paradigmata informační vědy, vnést více světla do problémů, které se pojí zejména s pojmem informace a transdisciplinární povahou informační vědy, a navrhnout přístup informační vědy, který se opírá o zdůvodněné závěry metateoretických výzkumů. V rámci těchto výzkumů se zaměřujeme na dosažení tří dílčích cílů – definujeme pojem informace v rámci 1. epistemologie a 2. v rámci metafyziky a 3. vytváříme model domény, v níž dochází k tvorbě informací, pomocí funkční syntézy tří hlavních paradigmat informační vědy.

Cílem monografie je přispět k rozšíření teoretických znalostí čtenářů o řízení rizik v pojišťovnictví včetně zobecnění poznatků ze specifického výzkumu předmětné problematiky. Zároveň poskytnout určité poznatky z pojistné praxe. Publikace je zaměřena na pojednání o teorii řízení rizika a na řízení vybraných rizik v pojišťovně. Zvláštní pozornost je věnována vztahu rizika a oceňování majetku. V publikaci jsou také uvedeny modelové příklady v řízení rizik v případě pojištění občanů a firem. Specificky je řešena ochrana před rizikem požáru, povodně a záplavy.

Kniha pojednává o historii výpůjček ze španělského dialektu romštiny, tzv. caló, do evropské španělštiny a o vývoji přijímání této parcely slovní zásoby do výkladových slovníků španělského jazyka. Všímá si jejich přijímání jak z kvantitativního hlediska, ale především pak z hlediska kvalitativního, tj. vývoje jejich zpracování v mikrostruktuře slovníkových hesel (text definice, přiřazená etymologie, přiřazení k registrům, zvolené příklady užití, atp.). Zvláštní důraz je především kladen na zpracování romismů v edicích normativního slovníku Španělské královské akademie, a to od prvního vydání z let 1726–1739 až po aktuální 22. vydání z r. 2001. Výsledky zpracování romismů v akademickém slovníku jsou následně srovnány a vyhodnoceny s informacemi, které o těchto výrazech podává dodnes nejvýznamnější a nejprestižnější výkladový slovník evropské španělštiny z dílny autorského kolektivu pod vedením Manuela Seca z r. 1999.

Publikace osvětluje jednu ze zásadních kapitol dějin ruského dějepisectví. Přináší analýzu koncepce ruských dějin Borise N. Čičerina (1828–1904) v dobových souvislostech ruské historiografie a v kontextu Čičerinových děl státovědných a filozofických. Práce podrobně mapuje počátky a okolnosti vzniku tzv. státní školy v ruské historiografii, k jejímž představitelům patřili kromě Čičerina další výrazní představitelé ruského historického myšlení – K. D. Kavelin, S. M. Solovjov a T. N. Granovskij. Za pomoci relevantních pramenů jsou zkoumány jednotlivé aspekty jejich pojetí ruských dějin a dobové reakce na jejich díla. Kniha také zachycuje souvislosti mezi Čičerinovým pojetím ruských dějin a ruským liberalismem poloviny 19. století.

Prostor a čas jsou základními determinantami lidského chování; jinými slovy představují základní dimenze reality každodenního života. Publikace se zaměřuje na lidské chování, respektive jeho nejrůznější projevy v prostoru a čase, a představuje vybrané výsledky práce na projektu „Prostorové modely chování v měnícím se urbánním prostředí z pohledu geografie času“. Výzkumný projekt byl inspirován mimo jiné teorií difuze inovací analyzující procesy šíření nových fenoménů – myšlenek, technologií, produktů či norem a vzorců chování – v prostoru a čase a opíral se o teoretické koncepty a metodologické přístupy uplatňované v rámci tzv. geografie času.

Výbor 173 starořeckých nápisů v cca 25 místních nářečích, doprovázený českými překlady s gramatickými poznámkami a s úvodem o mykénském dialektu staré řečtiny a dílčími nářečními přehledy.

Sborník příspěvků zahrnuje parciální výsledky z druhého roku výzkumu z oblastí sektoru veřejného a finančního. Uvedené výstupy byly prezentovány na semináři 24. a 25. 11. 2011. Oproti minulému sborníku, v letošním roce byl předřazen sektor finanční.