muni PRESS strana 29 z 35

Kniha shrnuje výsledky bádání, které na příkladu raně středověké Moravy popisují proces formování raně středověké slovanské společnosti ve střední Evropě. Ve druhé polovině prvního tisíciletí n. l. proběhla na území dnešní Moravy hluboká společenská transformace. Morava byla v té době místem, kde žili lidé společného habitu, tradičně označovaní jako Slované, kteří se ve střední Evropě poprvé objevili s koncem doby stěhování národů. Předpokládá se, že Slované zprvu žili v otevřené společnosti s nižší životní úrovní (6.–7. století). V průběhu 8. stol. byla tato společnost patrně pod vlivem vnějšího tlaku nahrazena hierarchicky strukturovanou společností s normativní regulací, v níž se začala vytvářet nová vrstva nobility. Hlavním cílem této knihy je publikování archeologických nálezů, terénních informací a dalšího empirického materiálu, které byly získány na Pohansku u Břeclavi a v jeho širším okolí (Břeclav-Lány, Břeclav-Líbivá, Kostice-Zadní hrúd) v posledních 30 letech, a to na sídlištích datovaných od 6. do 8. stol. (RS1/550–650 n. l. a RS2/650–800 n. l.). Na základě těchto dat lze formulovat některé dílčí závěry a interpretace o společenských procesech, které vedly v konečném důsledku k zformování nového typu raně středověké společnosti na území dnešní Moravy, konkrétně v prostoru dolního Podyjí.

Tato kniha obsahuje nové české překlady dvou svatebních komedií – oblíbeného žánru anglického renesančního divadla. „Tolik poprasku pro nic“ (asi 1598–1599) je jednou z nejoblíbenějších Shakespearových her, a to zejména díky napínavému příběhu o lásce, zradě a lži, ale také zásluhou sympatických postav, jež se na cestě za láskou musí naučit, že zdání někdy klame a že silácká slova mohou skrývat křehký cit. Hru poprvé pod novým názvem přeložila Anna Hrdinová. „Dvojí faleš“ (1727) od shakespearovského znalce a dramatika první poloviny 18. století Lewise Theobalda je pravděpodobně adaptací ztracené tragikomedie „Cardenio“, kterou na samém sklonku své tvůrčí dráhy napsal William Shakespeare se svým mladším kolegou a pokračovatelem Johnem Fletcherem. Také v Theobaldově dramatu prochází láska i přátelství těžkými zkouškami a hrdinové a hrdinky hry musejí před dosažením šťastného rozuzlení prokázat odolnost a morální sílu. V tomto vydání se „Dvojí faleš“ představuje v překladu Filipa Krajníka českým čtenářům poprvé. Obě hry jsou opatřené kontextovými studiemi a poznámkovým aparátem, které čtenářům pomohou dílům porozumět a zasadit je do historických, literárních a kulturních souvislostí. V případě hry „Tolik poprasku pro nic“ je zvláštní pozornost věnována její jevištní historii v českých zemích a dějinám jejího překládání do češtiny. Toto studentské vydání je tak určeno pro širokou čtenářskou obec, studenty středních a vysokých škol a také milovníky literatury, divadla a kultury vůbec.

Christopher Marlowe (1564–93), enfant terrible anglického renesančního divadla, platí za jednoho z nejtalentovanějších Shakespearových předchůdců a vzorů. Postavy jeho her – mezi které patří i titulní hrdina slavné tragédie Doktor Faustus (1588–92) – boří hranice možného a ve jménu svých ambicí a tužeb nedbají na zákazy, konvence či společenská tabu. Marlowův Edvard Druhý (asi 1592) zachycuje dvacet let vlády jednoho z nejkontroverznějších anglických králů, kterého jeho záliba ve světských radovánkách a náklonnost k mužům nakonec stály korunu. Historické vyprávění plné zničující vášně, násilí i černého humoru ukazuje, že porušování společenských pravidel a očekávání se i nejmocnějším lidem může stát osudným. Svazek obsahuje nový překlad Marlowovy hry s detailními komentáři, poskytujícími dodatečné textové, literární a kulturní souvislosti, užitečné pro porozumění díla. Interpretační a kontextové studie provedou čtenáře po stěžejních motivech hry i její inscenační historii u nás a ve světě. Toto studentské vydání je určeno nejen pro studenty středních a vysokých škol, ale i milovníky literatury a divadla i divadelní praktiky. Úvodní studie Filip Krajník a Klára Škrobánková.

Kniha s názvem „Human Performance for Special Operation Forces – HP SOF“ pojednává o programovém přístupu k optimalizaci bojového výkonu operátorů SOF. V jednotlivých kapitolách představuje moderní poznatky z oblasti péče o taktické sportovce, tzv. operátory, teoretické a praktické rámce pro integraci a následnou implementaci SOF HP. Kniha rovněž poukazuje na důležitost oblastí (kondiční, psychologická, mentální, sociální a duchovní), které zásadně ovlivňují profesní i osobní život operátorů. Kromě těchto přístupů a nezbytných procesních změn pro realizaci projektu SOF HP se kniha zabývá teorií sportovního tréninku či spíše transformací poznatků a vědeckých poznatků do bojové přípravy operátorů.

Básnická sbírka profesora Rio Preisnera Prague in Thaw (Praha za časů plujících ker) vyšla poprvé česky roku 1992 v nakladatelství Pražská imaginace. Šlo o první básnické dílo, které bylo vydáno v jeho původní domovině od chvíle, kdy ji v roce 1968 opustil. K napsání sbírky ho inspirovala jeho první návštěva vlasti po osvobození Československa ze sovětské hegemonie v roce 1990. Nakladatelství Munipress knihu připravilo v dvojjazyčném vydání, český originál je doplněn anglickým překladem Charlese S. Kraszewského, studenta R. Preisnera. Verše jsou psány náročným, náznakovým stylem, který připomíná Georga Trakla či T. S. Eliota, a představuje autorův způsob, jak se vypořádat s Československem v okamžiku, kdy se vynořovalo z pěti desetiletí komunistického útlaku. Nejde o dílo nostalgické, spíše o střízlivý a nezkreslený pohled na Prahu a na českou společnost a kulturu tak, jak je exulant po více než dvaceti letech odloučení znovu zakusil. Původně sbírka vznikla jako úvaha nad tím, jak „porobení“ poznamenalo Prahu, kterou autor miloval; dnes, s odstupem tří desetiletí české svobody, je však na místě číst ji jako východisko pro vlastní zamyšlení nad tím, jakou cestu Praha a Češi od osvobození přineseného sametovou revolucí urazili.

Studium erbovních privilegií vždy přináší řadu zajímavých poznatků, protože se jedná o velmi specifický typ historického dokumentu. V předbělohorském období docházelo k častému povyšování vrchnostenských vsí na městečka a městeček na města, čímž byla omezována moc měst královských. Soubor listin byl podroben výzkumu zejména z hlediska diplomatického, kdy cílem bádání bylo zjistit, zda existoval obecný formulář. Nemenší mírou se však publikace věnuje heraldické stránce listin, zejména popisům udělovaných znaků. Ukazuje se, že německé popisy byly často přesnější a ucelenější než české. Unikátní součástí knihy je poté regestář, tedy soupis obsahů listin ve zkrácené a rozšířené formě.

Novokřtěnci představovali specifickou skupinu ve společenském uspořádání raně novověké Moravy. Jejich náboženská a sociální nonkonformita je posouvala na samý okraj společnosti, což vedlo ke strachu z novokřtěnců a jejich pronásledování. Na předbělohorské Moravě se jim podařilo zformovat svébytné společenství, které se navzdory množství obav setkalo s elementárním porozuměním a mnohdy i přijetím. Integrační i dezintegrační vlivy v průběhu stoletého působení novokřtěnců na Moravě ovlivňovala celá řada aktérů: šlechta, panovník, zástupci katolické církve, vrchnostenští úředníci, služebná síla velkostatku či ostatní poddané obyvatelstvo. Jednalo se však o oboustranný proces – zatímco moravská společnost částečně začleňovala novokřtěnce do svých struktur, mezi novokřtěnce pronikaly v důsledku stále intenzivnějších interakcí a kontaktů vlivy okolního prostředí.

Milý příteli!, oslovuje německý teolog a filozof Romano Guardini svého přítele Josefa Weigera i všechny budoucí čtenáře svých Dopisů od jezera Como. Intimní formu dopisů využil pro sdílení svých hlubokých filozofických úvah o údělu člověka, jenž ve prospěch techniky ztrácí kontrolu nad svým bytím i životním prostředím. Jako bystrý pozorovatel popsal Guardini téměř před sto lety s až znepokojivou prozíravostí výzvy, které lidstvov technologickém věku čekají. K vášnivým čtenářům Dopisů i dalších knih Romana Guardiniho patřil německý architekt Ludwig Mies van der Rohe, tvůrce brněnské vily Tugendhat. Mies se už od mladí velmi zajímal o dění v přírodních i humanitních vědách. Svou tvorbu pak chápal jako vyjádření hlavních dobových tendencí. Stavební umění „je vždy v prostoru zachycená vůle doby, nic jiného“, napsal v roce 1924. Právě Dopisy od jezera Como mu otázku o vůli doby a jejích tendencích pomohly objasnit.

Příběhová próza ze života mládeže patří dlouhodobě ke čtenářsky nejoblíbenějším žánrům literatury pro děti a mládež. Do hledáčku literární vědy se však dosud dostávala spíše ojediněle. Tato monografie se zaměřuje jak na definici samotného pojmu příběhová próza ze života mládeže, tak na vývoj daného žánru v období zlomu. Autorka postihuje proměny žánru v českém prostředí od roku 1989 do konce prvního desetiletí 21. století. Zkoumá přitom vývojové tendence knih pro dospívající dívky a chlapce, ale také fenomén young adult fiction, který začíná stále výrazněji ovlivňovat domácí knižní trh.