Nakladatelství Bor strana 2 z 5

Cílem této knihy je upozornit na téma z naší historie, jež je v posledních desetiletích naší historiografií spíše opomíjené, a tudíž v širším povědomí nepříliš známé. Avšak i pro ty, kdo o situaci v Sudetech kolem Mnichova něco vědí, jsou události s ní spojené nejasné a obestřené množstvím dohadů. Proč se zaměřujeme právě na Broumovsko, je snadno vysvětlitelné: ve skromném počtu novodobých titulů, které na toto téma vyšly, mu bylo vždy věnováno nejméně prostoru. Naše knížka se snaží zodpovědět dvě zásadní otázky: co se stalo a proč se to stalo. Na první z nich odpovídají očití svědci, ti, kteří byli u toho, jakkoliv jsou jejich svědectví čistě osobní a často emotivní. Avšak v síle jejich prožitku událostí, na něž vzpomínají, spočívá největší hodnota této knihy, bez ohledu na objektivní správnost toho, o čem mluví nebo píší. Na otázku proč se to stalo, hledají odpověď komentáře, čerpající z dostupné literatury. Ty naopak usilují o věcnost, ovšem jen v té míře, jak je to u knihy nikoliv jednoho autora, ale autorského kolektivu vůbec možné. Každopádně: tato kniha nechce soudit, snaží se jen zaplnit prázdné místo v obraze, jaký si vytváříme o našich dějinách. Texty doprovází bohatý obrazový materiál, v mnoha případech objevný a výmluvný.

Waldvilla je román s detektivními prvky, inspirovaný skutečnými událostmi. V centru příběhu stojí tajemná Lesní vila, která se stala němým svědkem přelomových dějinných okamžiků a v jejímž stínu došlo k několika zločinům. Lidské osudy propojené napříč desetiletími se skládají do mozaiky, v níž každý kamínek má své pevné místo a vytváří obraz postihující období od počátku 20. století po současnost. Vyprávění má svižné tempo, obsahuje živé dialogy a vyjadřuje naději, že skrz jakoukoliv temnotu prosvítají paprsky světla. Předobraz románové vily se nachází v Liberci, kde do dnešních dnů připomíná období rozkvětu města spjaté s textilními magnáty z rodiny Liebiegů.

Po třech povídkových knihách přichází kadaňský autor Karel Rada opět s delší prózou. V sugestivních epizodách ze života hlavního hrdiny, 55letého Hynka, zarámovaných koronavirovou karanténou z jara roku 2020, před čtenářem ožívá časový úsek posledního více jak půlstoletí, zobrazeného nejen prizmatem protagonisty prózy, ale též pohledem jeho ženy Magdy, bratra Ježka, bývalé lásky Ality i několika dalších postav, většinou hrdinových přátel z okruhu literatury nebo filmu. Radova próza tak čtenářům předkládá autorovo tvůrčí i životní vyznání a možná i proto má Karel Rada právo tuto knihu, oplývající spontánní vitalitou stejně jako eruptivním hledáním, obdařit oním skeptickým i nadějeplným názvem a bude líp. Koneckonců ji napsal ve zcela jiných časech a poměrech než kdysi Jan Pelc proslulou prózu a bude hůř.

Záměrem této knihy je přiblížit řeku Metuji, páteř kladského pomezí a přilehlých oblastí. Autoři v ní sledují řeku od jejího pramene v oblasti Adršpachu až po soutok s Labem v Jaroměři, nepojímají ji však izolovaně, ale jako nedílnou součást krajiny, jíž protéká. Ta je charakteristická svou pestrostí a rozmanitostí, najdeme v ní kromě různorodých přírodních krás také cenné památky sakrální a lidové architektury, historická města, zámecké stavby i hradní zříceniny, ale také mlýny, jež k vodním tokům odjakživa nedílně patřily. Metuji obohacují na její cestě četné přítoky, jež kniha sleduje stejně jako řeku, do níž se vlévají. Naše kniha není vlastivěda ani průvodce, je to pozvánka na svébytný výlet za krásami krajiny, jež se označuje jako Pometují. A protože k výletům patří také fotografie, které mají umocnit dojem, najde jich zvídavý výletník v naší knize přes čtyři stovky.

Děj novely Riita je zasazen do univerzitního prostředí finských Helsinek. Líčí osudy různojazyčné milenecké dvojice, finské studentky a jejího českého přítele, na počátku devadesátých let minulého století. V příběhu se kromě jiného přibližuje jisté fatální selhání a jeho kruté následky. Novela je autorovou prvotinou. Ilustrovala Anna Škodová.

Kniha obsahuje kompletní soubor lidových vyprávění německých obyvatel Jablonecka, jež byly od časů zázračného doktora Jizerských hor o této postavě napsány. Doplňuje je i několik textů českých. Pověsti jsou zajímavé šíří záběru, protože díky němu je dobře patrné, jak se v průběhu doby pohled na postavu doktora Kittela proměňoval. Z textů vyzařuje atmosféra zdejšího kraje na jazykovém rozhraní, tedy to, čemu dnes tak rádi říkáme genius loci. Ozřejmují, jak se tradice českých a německých obyvatel vzájemně prolínaly a obohacovaly, přes veškerou snahu se odlišit. Čtenář v knize nenajde jen adaptace lidových vyprávění, ale také doplňující informace v podobě poznámek, vysvětlivek, soupisu literatury o doktoru Kittelovi a dalších textů. Z německých pramenů přeložila Kateřina Šidlofová, ilustroval Petr Korunka.

Kniha seznamuje čtenáře se světem prospektorů, alchymistů a laborantů v Krkonoších i pod horami. V úvodních kapitolách se dočítáme o původu tajemných vlachů, kteří v horách hledali vzácné kovy a nerosty, i o vlašských knížkách, které popisují jejich putování krajinou. Autor poukazuje také na několik znamení v krajině, jejichž autory by mohli být právě vlaši, kteří si tak označovali místa, kde odkryli tajemství hor. Nahlédnutím do starých trutnovských kronik pak začíná část věnovaná zdánlivě zázračným nebeským úkazům, magickým praktikám a alchymii. Je zde připomenuta osobnost Bavora Rodovského z Hustířan, jehož původ je spojen s regionem Podkrkonoší. Závěr knihy patří krkonošským bylinářským laborantům, kteří vytvořili na slezské straně Krkonoš dokonce svůj cech a působili zde až do 19. století. Autor hledá ve starých textech a v krajině téměř ztracený svět lidí, kteří se snažili odkrývat tajemství hor a vybízí čtenáře na cestu za jeho opětovným poznáním.

Monografie jaroměřských historiků, vycházející ze studia archivních pramenů, sleduje historii bývalé pevnosti a pozdějšího města od zrodu prvních úvah o jeho výstavbě ve druhé polovině 18. století až do současnosti. Vše je zasazeno do širších evropských historických souvislostí a pevnostní tematiky, protože jen tak může vyniknout někdejší význam Josefova, jenž se svým významem rovná pevnostnímu městu Terezínu. Kniha si klade za cíl nejen prohloubit dosavadní vědomosti o Josefovu, ale také zaplnit některé mezery, jež přirozeně vznikly v devadesátiletém období od vydání poslední publikace věnované historii Josefova, dnes součásti Jaroměře. Text publikace doplňuje bohatá obrazová dokumentace.

Po Poudačkách a vhačkách, vydaných roku 2011, a Drobečcích z pobejtek z roku 2015 představuje tato kniha už třetí soubor vyprávění z pera lidového vypravěče a písmáka z Pasek nad Jizerou Františka Karla Pacholíka. Tematicky různorodý soubor přináší historky ze života v Podkrkonoší od konce 19. do poloviny 20. století. Oproti předchozím knihám se tato nejnovější soustředí převážně na vyprávění o skutečných událostech v Pacholíkově rodišti a jeho okolí, zatímco pověsti, tedy vyprávění s příměsí fantastické složky, jsou tentokrát zcela opomenuty. Knihu doprovázejí historické fotografie, stejně jako tomu bylo u Poudaček a vhaček, a jak je v pacholíkovských edicích zvykem, méně srozumitelné nářeční výrazy vysvětluje srovnávací slovníček.

Román fiktivního spisovatele Emila Rilkeho chápe divadelní hru v hudební terminologii jako román, kde tradiční postupy jako líčení, popis a charakteristika postav zůstaly coby šifra pod hudební osnovou řeči. Z románu tedy zbyla jen přímá řeč. Přikloní-li se čtenář k názoru, že tato kniha je opravdu román (jak tvrdí fiktivní autor), nebo jen kamufláž (jak tvrdí fiktivní editor), je na něm a na způsobu, jak chápe literaturu a jak k ní přistupuje. Neboť úhrnný text této knihy není ani román, ani divadelní hra, nýbrž synkretický text, jenž v ironickém stylu usiluje o postmoderní výpověď o naší současnosti. Text doprovází množství působivých ilustrací Jiřího Pikouse, které umocňují význam autorského sdělení.