Nakladatelství Bor strana 3 z 5

Jak napovídá název, kniha zachycuje časový úsek dramatických let 1938 až 1945 v poměrně úzké oblasti Jablonecka a Semilska. Sleduje všechny nejdůležitější události, k nimž tehdy v regionu došlo, ale nevyhýbá se kvůli kontextu ani zmínkám o událostech celonárodního významu. Hlavním záměrem knihy je zachytit osudy českých obyvatel Jablonecka a Semilska od období všeobecné mobilizace v září 1938 přes tzv. druhou republiku až po okupaci Čech a Moravy nacistickým Německem v březnu 1939. Největší důraz je kladen na přiblížení českého národního odboje v celé šíři jeho záběru, tedy odboje vojenského i civilního, zvláštní pozornosti se také těší samý závěr války a popis událostí spojených s činností místních povstaleckých jednotek a partyzánských oddílů. Text knihy doprovází velké množství obrazových dokumentů.

Příběh dvou přátel, herce-penzisty Jaromíra a herce a režiséra Petra, je zasazen do doby prvních přímých voleb prezidenta České republiky. Petr, jehož jméno se ocitlo na Cibulkových seznamech, se po letech vynuceného působení v oblastním divadle vrací do Prahy, kde chce realizovat dramatizaci klasické ruské satiry Obrazy z gubernie, určené kdysi pro bytové divadlo. Text se však ztratil. Ve zjitřené společenské atmosféře si oba přátelé postupně přestávají rozumět v představách o divadle. „Přímá volba“ je teď jejich volbou mezi přátelstvím, odcizením a dvojím pohledem na divadlo v době trpící nedostatkem peněz i původní dramatické tvorby.

Kniha zachycuje životní příběhy dvacítky kladských Čechů a vzpomínky na jejich dětství a rané mládí v části Kladska, zvané Český koutek. Ve většině případů se jedná o autentické záznamy vyprávění pamětníků, jejichž výpovědi jsou přepsány tak, aby zachycovaly typickou nářeční mluvu, ale zároveň byly srozumitelné i čtenářům odjinud. Vyprávění mají nenahraditelnou dokumentární hodnotu, protože přibližují Český koutek očima těch, kdo byli přímo v centru dění. Z jejich vzpomínek se čtenář dozví mnohé nejen o každodenním životě obyvatel Českého koutku, ale i o událostech na konci války nebo těsně po ní. Svou „kladskou“ tematikou tato kniha navazuje na předchozí tituly Nakladatelství Bor, Čtení o Českém koutku a Výpravy do Českého koutku, a stejně jako v nich, i zde čtenář najde množství dobových i současných fotografií a dalších obrazových dokumentů.

Tento povídkový soubor volně navazuje na stejnojmenný soubor, vydaný v roce 2015. Stejně jako on obsahuje jedenáct historek, při jejichž psaní se autor, profesí právník, inspiroval skutečnými událostmi. Ty tvoří jádro každého příběhu, zatímco zbytek obstarala autorova fantazie. I tato kniha si klade za cíl přiblížit některá selhání jedinců a jejich dopady na životy samotných aktérů i jejich blízkých. Hledá také příčiny problémů, do nichž se hrdinové příběhů dostali, a často dospívá k poznání, že někdy stačí jen velmi málo k tomu, aby se do střetu se zákonem dostal i ten největší poctivec. I z toho se však lze poučit, stejně jako z kterékoliv z dalších historek, jež svým způsobem slouží jako novodobá exempla. Ve shodě se zákonitostmi tohoto žánru právě k onomu poučení vždy dospějí poté, co nejprve názorně demonstrují správnost či naopak špatnost lidských skutků. Ilustrační doprovod Petr Kříž.

Kniha se zabývá tématem odsunu / vyhnání Němců z Československa, jež stále zůstává z mnoha důvodů otevřené. Jejím cílem je proto stát se jedním z příspěvků k řešení této problematiky, k čemuž přispívá svým zaměřením na osudy konkrétních lidí, někdejších obyvatel oblasti pod Jizerskými horami, jmenovitě Jablonecka. Vedle osobních vzpomínek pamětníků kniha zahrnuje výčet historických fakt, jež by mohla pomoci osvětlit příčiny vzájemného odcizení, ba i nepřátelství příslušníků obou etnik žijících po staletí na území Čech, Moravy a Slezska. K těmto historickým faktům patří také základní informace o realizaci rozhodnutí, jež vedlo v letech 1945–1946 k transferu a nucené migraci více než dvou milionů sudetských Němců. Samostatnou přílohu publikace tvoří český překlad několika kapitol vzpomínkové knihy Siegfrieda Geberta Gefesselt leben in bewegten Zeiten (Žil jsem spoutaný v neklidné době). Texty naší knihy, jejíž obsah je inspirován putovní výstavou Osudy Němců z Jizerských hor po roce 1945, doprovází reprodukce množství fotografií a dalších historických dokumentů

Po knihách povídek O času a ohni a Zase zvednout hlavu přichází liberecký spisovatel Otto Hejnic tentokrát s románem. V něm opouští své dosud tak časté hrdiny ženoucí se za nesmyslnými cíli a soustřeďuje se na dvojici kamarádů-loserů, kteří zůstali na ocet. Těmito protagonisty jsou hezoun Petr, zvaný Sifon, synek z česko-německého manželství, a věčně usměvavý Venda, opožděný plod pozdní lásky. Jejich osudy jsou v průběhu děje konfrontovány s osudy žen, jež jim zkříží cestu, ať už to je Petrova tajemná Monika, andělsky nádherná Nataša, postarší Gudrun, Vendova drobná Pája anebo dlouhánka Stáňa, ale i mnohé další. Mezi tyto osudové ženy však bezpodmínečně patří také matky obou přátel, milované i nenáviděné, jež hrají v životech svých synů naprosto zásadní role. Lokalizace románu je velice rozmanitá, centrem všeho dění nicméně zůstává malá lázeňská obec v bývalých Sudetech, jež k sobě oba přátele poutá magickou silou.

Kniha přináší vědeckou edici dosud nevydaného subjektivního cestopisu české meziválečné autorky Ludmily Bučanové, vystupující pod pseudonymem Simonetta Buonaccini (1893–1935). Jeho rukopis se zachoval v autorčině pozůstalosti na rubové straně 476 fotografií a uměleckých reprodukcí pohlednicového formátu. Vznikl na počátku 30. let, krátce před její tragickou smrtí. Kromě toho, že reflektuje cesty Simonetty Buonaccini do milované Itálie a na francouzskou Riviéru, je i jakousi metaforou jejího dosavadního života. Publikace zohledňuje osobitost rukopisného záznamu, a proto je její nedílnou součástí i obsáhlá obrazová příloha, která představuje vybrané pohlednice – tentokrát z lícové strany.

Poslední noc s M. je v pořadí pátou autorovou knihou, je však jeho první vydanou prozaickou prací. Jeho prózy lze vesměs označit za mikropovídky, i když některé z nich se s ohledem na rozsah i obsah ani za povídky považovat nedají. Mnohé z nich jsou inspirované autorovou zkušeností ze studia učitelství, učitelováním na základní škole i působením na vysoké škole. Pro některé oddíly knihy, nejvíce ten závěrečný, Poslední noc s M., podle něhož je soubor nazván, je příznačný mírný erotický nádech. Kniha jako celek v sobě nese odlehčení, lehký humor i radost ze života, a také nezastíranou výzvu ke čtenářům, aby tyto pocity s autorem sdíleli. Řada drobných próz, zasazených nyní do širších souvislostí celku knihy, byla samostatně oceněna na různých literárních soutěžích. Zároveň se jedná o texty, které se těšily největšímu ohlasu u publika na pravidelných autorských čteních v průběhu více než sedmi let. Knihu ilustrovala Tamara Shmidt, která se věnuje kromě kresby a malby také hře na klavír či skládání básní v angličtině.

Kniha autora zabývajícího se historií templářského řádu v našich zemích i odborně (např.Templáři v zemích českých králů, 2010), obsahuje 67 vyprávění o templářích, jež se tradovala v Čechách, na Moravě i ve Slezsku, včetně několika úvodních historek o templářích v širším kontextu. Kniha vychází u příležitosti 700 let od konečné likvidace templářského řádu (1312: řád, 1314: upálení posledního velmistra). Ilustroval Petr Kříž.

Básnická sbírka, pátá v řadě písňové lyriky, je celkově autorova jedenáctá kniha básní. „Macabrogne“, symbol a zároveň aluze occitanské lyriky, stínový truvér posmutnělých nálad, brouzdá krajinami, kde se mu přírodní scenérie mísí s obrazy postav, které potkává, míst, jež poznává, a s motivy zpěváků, které miloval, až se v závěru setkává s postavou, jež mu ukazuje jediný možný směr života spějícího nenápadně, ale rázně ke konci.

Básnická sbírka, pátá v řadě písňové lyriky, je celkově autorova jedenáctá kniha básní. „Macabrogne“, symbol a zároveň aluze occitanské lyriky, stínový truvér posmutnělých nálad, brouzdá krajinami, kde se mu přírodní scenérie mísí s obrazy postav, které potkává, míst, jež poznává, a s motivy zpěváků, které miloval, až se v závěru setkává s postavou, jež mu ukazuje jediný možný směr života spějícího nenápadně, ale rázně ke konci.

Prózy tohoto povídkového souboru obsahují prvky hororu, který v české literatuře stále patří spíše k vzácně se vyskytujícím žánrům. S ním všechny povídky spojuje snaha vyvolat ve čtenáři emocionální reakce, hlavně strach z neznámého, i když způsob, jakým toho autor dosahuje, je odlišný. Zároveň je v jednotlivých příbězích zastoupen aspoň náznak toho, čemu se říká loophole – tedy uzoučká štěrbina umožňující racionální vysvětlení. I díky ní chce autor přesvědčit čtenáře o tom, že dobrý horor nedělají potoky krve a brutalita a že tento žánr nemusí být v žádném případě zatracován jako škvár.

Knihu tvoří konfrontace antických citátů z římských klasiků v českém překladu, které až s neuvěřitelnou přesností odpovídají na současné problémy našeho politického a hospodářského života. Tyto texty jsou doplňovány symbolizujícími kresbami, jež doprovází vždy také krátký český text, který doplňuje a dokumentuje příslušná témata, k nimž se kresby vážou. Knihu si ilustroval sám autor.

Minimemoáry rodáka z Náchoda, herce, režiséra a horského vůdce, jak bývá uváděno v jeho medailonech. My dodáváme, že je také hrdým manželem ženy Věry a otcem tří dcer, milovníkem přírody, kultury a nadšeným cestovatelem. Vzpomínky prý napsal se záměrem, aby se čtenáři zasmáli jeho životu a nebrali se tak vážně, jako se bere on sám. Knížku ilustrovala nejmladší z jeho dcer Jana Ryšánek Schmiedtová, která řečeno slovy svého otce se jako jediná narodila v Praze, provdala se do Brna a píše a režíruje divadlo po celém světě.

Knížka tematicky navazuje na publikaci Za života se stane ledacos (2008). Přináší také výběr z řady autentických zvukových záznamů, které byly pořízeny při výzkumu nářečí, tentokrát v širší oblasti Podkrkonoší. Přibližuje život zdejších lidí v poměrně dlouhém časovém období, protože některé z příběhů se odehrály ještě za Rakouska, nejstarší mluvčí byli totiž narozeni kolem roku 1880. Příběhy v podání místních vypravěčů svým přirozeným půvabem zajisté zaujmou čtenáře nejen v Podkrkonoší. Knihu tradičně doprovází dobové fotografie.

Kniha Josef Škvorecký a Náchod přibližuje čtenářům podněty, které vytvářely spisovatelův vztah k jeho rodnému městu, a ukazuje, jak je transformoval do svého díla. Jakým konkrétním způsobem se tak dělo, dokládají citace zhruba z dvaceti jeho knih, jež jsou spolu se vzájemnou korespondencí A. Fetterse a J. Škvoreckého dvěma hlavními zdroji, z nichž naše kniha čerpá. Zatímco v její první části sledujeme formování spisovatelova vztahu k jeho rodišti, její druhá část dokumentuje postoj rodného města k autorovi, díky jehož dílu se dostalo do centra zájmu české literární historie. Knihu, která vychází při příležitosti prvních nedožitých narozenin Josefa Škvoreckého, doprovází množství obrazových dokumentů, z nichž některé jsou tiskem zveřejněny vůbec poprvé.